Rod Hartmanů

Rod Hartmanů pochází ze Svratouchu. Grafický rodokmen rodu Hartmanů je k nahlédnutí zde, historie Svratouchu je popsána v kapitole Rod Myšků.

Nejstarší údaje o rodu Hartmanů pocházejí ze začátku osmnáctého století, kdy ve Svratouchu žil František Hartman se ženou Rozálií.  Roku 1739 se jim narodil syn František a o dva roky později syn Josef.  Františkem pokračuje náš rod.

František Hartman (1739-1815)

František se roku 1763 oženil s Kateřinou Kosteleckou, dcerou Václava Kosteleckého a jeho ženy Kateřiny. Rod Kosteleckých je popsán v samostatné kapitole.

František  byl rolníkem - půlníkem ( tzn. měl půl lánu) ve Svratouchu č.82.  Rodina Hartmanů patřila tak jako jiné rody našich předků k evangelíkům. Také František se ženou a všemi dětmi se hned roku 1781 přihlásil k helvétské víře a všichni jsou uvedeni na seznamu těchto osob.

S Kateřinou se jim narodilo celkem 10 dětí: Anna, František, Kateřina, Terezie, Josef, Václav, Barbora, Václav, Jan a Alžběta.  Tato rodina je pro nás významná tím, že v historii  našich předků pokračuje Terezie a Jan, oba jsou našimi přímými předky. 

Terezie si roku 1795 vzala za muže Václava Myšku a její osudy pokračují v rodě Myšků. 

Janem pokračuje náš příběh v rodě Hartmanů, ale o několik generací později se také připojí k rodu Myšků.

Barbara si vzala za muže Jana Peška z Krouny č.142.  Narodilo se jim sedm synů, nejstarší tři ale zemřeli brzy po narození. po nich následoval Jan, František, Václav a Josef. Roku 1817 je Jan uváděn jako mlynář v Krouně č.142.

Václav narozený 1778 zemřel brzy po narození. Druhý Václav (1781-1852) si vzal za ženu Annu Kučerovou  z Telecího, žili však v Krouně č.104, kde se jim narodily dvě dcery, Anna a Terezie. Václav byl rolníkem - půlníkem, žil v Krouně až do konce svého života.

Osudy ostatních dětí neznáme. Vzhledem k tomu, že kromě nejmladší Alžběty jsou uvedeny na seznamu osob hlásících se k helvétské víře, nezemřely v dětském věku a zřejmě se dožily dospělosti.

Jan Hartman (1783-1876)

Jan byl tak jako jeho otec půlníkem ve Svratouchu č.82. Začátkem devatenáctého století si vzal za ženu Annu Novotnou ze Svratouchu č.76. Její otec Václav Novotný byl půlník ve Svratouchu č.76 a matka  Kateřina, dcera sedláka Františka Suchého ze Svratouchu č.76.

Manželé Jan a Anna měli celkem deset dětí, šest synů a čtyři dcery a téměř všichni se dožili dospělosti.  Jen Josef a  zřejmě také František zemřeli jako děti. 

Anna se provdala za Kyncla.

Terezie si vzala Františka Kosteleckého ze Svratoucha, se kterým měla nejméně tři děti.

Barbora si vzala Karla Pavlíka , žila ve Svratouchu a měla nejméně jednu dceru.

Nejmladší Josefka si vzala Františka Paila, svobodného šenkýře ze Svratoucha č.23, syna po Václavovi Pailovi, šenkýři tamtéž a Josefy roz. Kostelecké ze Svratoucha.

Josef byl půlníkem ve Svratouchu č.86. Za ženu si vzal Annu Štrumfovou z Telecího č.88. Narodilo se jim šest dětí, ale vetšina zemřela brzy po narození.

Jan se oženil s Annou Sodomkovou z Pusté Kamenice. Byl čtrvtníkem ve Svratouchu č.40, později žil v Borové č.32. Měli pět dětí.

Hynekem pokračuje naše větev rodu.

František byl rolník ve Svratouchu č.82. Za ženu si vzal Josefu Bukáčkovou ze Svratky, se kterou měl čtyři děti.

Hartmanovým se vedlo dobře, Jan roku 1848 koupil pro svého syna Hynka mlýn ve Svratce č.80.

Svratka

Svratku devatenáctého století charakterizuje vznik a rozvoj průmyslu.  Vzniká zde papírna, sirkárna, otevírají se nové obchody, řemeslnické dílny, hostince. Roku 1867 byla Svratka povýšena na město. Rozvíjí se kulturní život, zakládají se spolky (hasičů, Sokol apod.) Známým odvětvím ve Svratce bylo hrnčířství a plátenictví, koželužství,obuvnictví i řemeslo dřevařské, dále pilníkářství a průmysl klempířský, základ dnešního podniku Mars. Žilo zde asi třináct set obyvatel.

Střed města tvořilo pravidelné obdélníkové náměstí, z něhož západním směrem vychází ulice, která míjí Hartmanův mlýn č.80 a překračuje potok Řimnáč. Směrem východním se z náměstí dostaneme na Cikánku, směrem severním jen pár set metrů dělí Svratku od obce Svratouch. Na kopci nad městem se nachází lovecký zámeček Karlštejn se stejnojmennou osadou.

Dolní mlýn ve Svratce č.80

První zmínka o mlýnu ve Svratce č.80 (tzv. dolní mlýn) pochází z roku 1650 (jak je uvedeno v Kronice staletí sepsané panem Kysilkou). Koncem 18. století mlýn vlastnil Vojtěch Pešek. Vdova po něm, Alžběta (roz. Svobodová) neměla děti a mlýn roku 1795 odkázala své sestře Rozálii a jejímu manželovi Václavu Zikuškovi. V roce 1829 zdědil mlýn jejich syn František a jeho manželka Anna, roz. Jebasová. 

V květnu 1843 koupili mlýn za 2640 zl. ve stříbře manželé Karel a Terezie Tučkovi. Ti však na mlýně dlouho nehospodařili a prodali jej r. 1848 Janu Hartmanovi ze Svratoucha za 4254 zl. ve stříbře.

Hodnota mlýna, ke kterému patřily 3 jitra 1422 čtv. sáhů orné role a 4 jitra 1113 čtv. sáhů luk a zahrad (numera top. 346, 684, 301, 332, 685, 69, 70, 71) činila 1400 zl. ve stříbře.

Na mlýně hospodařil Janův syn Hynek.

Hynek (Ignác) Hartman (1829-1886)

Roku 1849 se Hynek ženil s Annou Makovskou z Borové č.32. Anna byla dcerou Pavla Makovského, historie Makovských je popsána v samostatné kapitole.

Manželé se přestěhovali do mlýna ve Svratce č.80, který pro ně koupil jak již bylo výše uvedeno Hynkův otec Jan Hartman v roce 1848 (svatební úmluva v pozemkové knize z 2. 9. 1849).

Prvorozený syn Hartmanovým zemřel krátce po narození. Dále však měli tři syny: Hynka, Josefa a Františka a tři dcery: Terezii, Annu a Boženu.

Hynek se narodil roku 1851. Byl vychováván v Telecím č.106, v krčmě u Václava Musila, kde v té době žila jeho kmotra Terezie Kadlecová a zároveň babička a dědeček Makovských. V Telecím se roku 1873 oženil se schovankou bezdětného Františka Roušara Josefou Dvořákovou z č.16 (František Roušar byl bratr Hynkovy babičky).  Za svědka jim byl tehdy kandidát bohosloví z Jimramova Jan Karafiát, známý jako autor Broučků. Zároveň od Františka Roušara převzal statek č.34. Protože byl vychován na největším statku ve vsi, chtěl také hospodařit na velkém statku. Kupoval proto pozemky, některé částečně na dluh. Hospodářství však zadlužil a musel některé pozemky zase prodat.

Hynek byl aktivní občan telecký, v letech 1883-86 byl starostou obce a několikrát byl vylosován jako porotce ke krajskému soudu. Měl velkou zásluhu na založení hasičského sboru apod. Podrobnosti jsou uvedeny v historii rodu Musilů.

Terezie (1853-1892) se provdala za správce pilníkárny na Cikánce Ferdinanda Suchého. Měli asi 12 dětí, mezi nimi dceru Stanislavu (1876-1946), která se později přivdala zpět do dolního mlýna. Terezie zemřela poměrně mladá. Kolem roku 1890 poslala své sestře Anně Myškové, hostinské ve Svratouchu, dopis:

Milena Sestřičko!

Každy den mislym že kvám sděvečkou přijdu, ale když je pořád tak zima tak se bojim vydat, až bude trochu lepší čas tak se Tebe velice těším, pořád na Tebe mislim že se moc naděláš a přitom velké zdravi nemáš.  K pečení chleba je sily potřeba a ty se přemáháš, ale bojim se, že to Tebe přemuže, proto ti radim před časem at ti muž zjedná ještě jedno děvče, a šikovné. S mým zdravim to taky hlavni není ale doufám v Pana Boha že bude zas lepší. Letos nemužu se dočkat jara snad na mne čeká dobré, a nebo umřu.

Prosim Tě pošli ale jestli sem hoch pojede. 4 kl mouky  a 1 kl švestek. Nebo neposilej nic já tam pošlu děvečku. Prosim tě šetři si zdravi mám jen tebe. Buď zdravá a veselá, jak si tvá sestra přeje. Terezie

O Josefovi víme jedině to, že zemřel na vojně.

Anna Hartmanová (1858 – 1931) se v roce 1870 provdala za Jana Myšku (1858 – 1920) ze Svratoucha.  Byla to moje prababička. Dále historie pokračuje v rodě Myšků.

Hartmanovým se žilo dobře, Hynek se stal později i svrateckým radním. V roce 1886 ale utrpěl při mletí smrtelný úraz a na cestě do nemocnice zemřel. Pan Kysilka na to vzpomíná:

Stalo se, že při mletí si trochu zavdal, a když vynášel násypku na koš, dal si ji přes rameno. Jak šel po schodech, zachytil násypkou o trám. Převrátil se na znak, hlavou padl na zeď a noha, která se dostala mezi schody, se zlámala. Za velkých bolestí mu doktor nohu rovnal, Hartman však ani nehlesl. Doktor řekl: Hartman - tvrdý muž. Nařídil zavésti jej do nemocnice v Poličce, ...avšak před Poličkou ...nemocný zemřel, spíše z té rány, jak padl na zeď hlavou, než od nohy."

Syn František (1864) převzal po otci mlýn (viz dále). Byl mladý, svobodný a dokázal během několika málo let přijít na mizinu. Toto popisuje pan Kysilka takto:

"Při mlýně měl dosti polí a luk, dobytek ve chlévě, zásoby píce a obilí, vozy a ostatní hospodářské nářadí. A přece v krátkém čase bylo vše pryč; rád si zavdal a bylo mnoho příživníků, kteří ho o vše okrádali, až se dostal do veřejné dražby."

Nakonec František mlýn prodal. Ve mlýně pracoval ještě nějaký čas u jeho dalších majitelů, později se odstěhoval do Chrudimi. Roku 1906 se oženil s Augustou Hoškovou a rok po té se jim narodil syn Bohuslav. Když bylo Bohoušovi 10 let, zemřela mu matka a po dalších pěti letech roku 1922 zemřel i otec František. Sirotka se ujala Františkova sestra Anna Myšková. V té době již jako vdova po Janovi Myškovi ze Svratouchu pobývala u svých synů ve Škvorci a v České Skalici. A tak Bohouš žil ve Škvorci s ní. Vyučil se v tiskárně, kde pracoval jako dělník. 

Třetí dcera Božena se provdala za sedláře ve Svratce Josefa Jadrného. Po dvou letech však po porodu zemřela a její dítko zemřelo půl roku po ní.

Dolní mlýn ve Svratce č.80 - pokračování

Po Hynkově smrti převzal mlýn jeho syn František Hartman. František ale přišel brzy na mizinu a musel mlýn prodat.

Mlýn koupil J. Miška, rolník z Dědové. Rozprodal téměř veškeré pozemky - pole, louky i zahrady - a holý mlýn asi v roce 1889 pronajal a později prodal Vincenci Kysilkovi. Kupní cena byla 1910 zlatých.

Vincenc Kysilka ve mlýně dlouho nehospodařil. V roce 1891 mu umřela žena a on sám zemřel čtyři roky po ní v roce 1895. Mlýn převzal jeho syn Čeněk Kysilka.

Mlýn nebyl v dobrém stavu a Čeněk jej začal opravovat. Střechy, kterými  zatékalo  pobil částečně šindelem, z části plechem a z části lepenkou. Bylo zapotřebí nové vodní kolo a moučnice do mlýnice. (Ve mlýně bydlela i jeho sestra Anna provdaná  za Adolfa Venzaru.)

V roce 1899 si Čeněk Kysilka bere za ženu Stanislavu Suchou z České Cikánky (viz výše), vnučku Ignáce a Anny Hartmanových. Tak se potomci rodu Hartmanů opět vrátili na dolní mlýn ve Svratce č.80.

V roce 1934  mlýn vyhořel a nebyl již obnoven, obnoveno bylo pouze obytné stavení. Ale ani to nebylo později obýváno a značně schátralé bylo po roce 2005 zlikvidováno.