Rod  Krobshoferů

Krobshoferovi, Kropshoferovi, Grobshofferovi nebo Grupshofferovi, jak se z počátku též psali, byly podobně jako rodiny Feiglů a Pštrossů rodiny měšťanů - řemeslníků z Prahy a to ze Starého a Nového Města pražského. 

Příjmení Krobshofer je čistě německé a je více než pravděpodobné, že Krobshoferovi z Německa nebo z Rakouska opravdu pocházeli. 

V publikaci Německá příjmení u Čechů je uvedeno, že příjmení Krobshofer je odvozeno z místních názvů na území Rakouska (Krophof ve Štýrsku). Dalším pátráním bylo zjištěno, že se tento místní název vyskytuje také jako název ulice v Německu v obci Beelitz nedaleko Berlína (Krobshof) a také na území Čech na Šumavě, kde v blízkosti Hořic na Šumavě ještě začátkem 20.století stál dvůr zvaný Kropshof. A v této oblasti dříve osídlené převážně Němci, kolem Hořic na Šumavě, Světlíku a Malšína bylo v minulosti jméno Krobshofer hojně rozšířeno. Po druhé světové válce byli Němci z této oblasti vysídleni a Krobshof i další malé obce zanikly. Není vyloučeno, že naši Krobshoferovi přišli do Prahy právě odtud.  V matrikách však toto propojení zatím  nebylo nalezeno.

V současné době (rok 2016) se příjmení Krobshofer v Čechách nevyskytuje, výskyt příjmení Kropshofer byl potvrzen v Rakousku a v Německu.

Grafický rodokmen rodu Krobshoferů naleznete zde.

Praha

Na přelomu sedmnáctého a osmnáctém století, tedy v době kdy v Praze žili naši nejstarší předkové, nebyla Praha významným ani velkým městem. Po událostech v sedmnáctém století (bitva na Bílé hoře, nástup Habsburků a třicetiletá válka) ztratila Praha jako město svůj vliv i práva. Mnoho významných úřadů bylo přesunuto do Vídně a z metropole Čech se stalo jedno z mnoha provinčních měst Rakouska. 

Na začátku třicetileté války došlo k náboženskému teroru příslušníků protestantských církví. Mnoho protestantů, kteří se své víry nezřekli, muselo zemi opustit. Na jejich místo byli dosídleni Němci, hlavně ze Saska, kteří ve městě získali na počátku 30. let 17. století značný vliv. Došlo k úpadku českého jazyka a germanizaci, hlavně ve školství a na úřadech. Postupem doby z Prahy český jazyk téměř vymizel.  

Není vyloučeno, že v rámci dosídlování se do Prahy dostal i náš rod Krobshoferů.

Praha byla barokně přestavována. Vznikaly katolické a jezuitské kostely, stavěly se nové kláštery, šlechtické paláce a měšťanské domy a také letní sídla za hradbami. Uvnitř města se budovaly barokní zahrady, ty nejkrásnější a dodnes známé, na svazích Petřína a na jižních svazích pod hradbami pražského hradu. Ke konci třicetileté války, kdy obléhali Prahu Švédové, docházelo k plenění zdejších klášterů, Pražského hradu i rudolfinských uměleckých sbírek. Koncem sedmnáctého století zpustošil Prahu velký požár Starého města. Přestavba zničených částí města vedla k ještě většímu rozvoji barokní architektury .

Ani v osmnáctém století nebyla Praha ušetřena válečných konfliktů. V roce 1741 během války o rakouské dědictví Prahu obsadila francouzsko-bavorská vojska a později město obsadili Prusové. V klidnějších dobách proslula tehdejší Praha obdivuhodně kultivovaným společenským a zejména hudebním životem, působil zde Wolfgang Amadeus Mozart, Ludwig van Beethoven a jiní. 

Praha se v té době mohla pyšnit celou řadou staveb od stylu románského až po barokní. Členitý terén a příroda jí dodávaly jistou malebnost a proto není divu, že začínala přitahovat zájem bohatých a vzdělaných měšťanů, kteří toužili poznávat cizí země a vzdělávat se.  Při návštěvě Prahy ale byli rozčarováni pražským prostředím, kde se na  prašných ulicích za deště lidé brodili v blátě, ulice byly plné odpadků a splašků vylévaných z oken, jezdily zde povozy se senem a obilím, pobíhali zde slepice a husy, na náměstích bychom našli hromady hnoje, koně a krávy. 

Navíc byla Praha tvořena čtyřmi samostatnými městy (Staré Město, Nové Město, Hradčany a Malá Strana), které byly obehnané hradbami s příkopem a přístup do města byl pouze městskými branami, které se na noc uzavíraly. Až po roce 1760 došlo k postupnému zasypaní příkopu mezi Starým a Novým Městem, byly zde vysázeny stromy a vytvořena promenáda. Staré a Nové Město tak bylo spojeno. Ke spojení všech čtyř měst pak došlo v roce 1784, kdy vzniklo Královské město Praha, které s necelými 80 tisíci obyvatel stalo po Vídni druhým  největším městem.

Po vzniku Královského města se Praha začíná zvelebovat. Je zakázáno vylévat splašky na ulici, zřizují se veřejné parky, neboť do té doby byly sady a parky pouze soukromé, rozvíjí se také veřejná městská doprava, po Praze jezdí malé drožky a fiakry. Většina Pražanů však stále chodí pěšky. K větším změnám, jako  je rozvoj dopravy, dláždění ulic a výstavba kanalizace dochází až později v devatenáctém století.

Ve druhé polovině 18. století začíná rozvoj manufaktur a objevuje se  nespokojenost se stavem Českého jazyka a později i s postavením českého národa.  První nadšenci začínají národně obrozeneckou činnost. 

Více podrobností o životě ve Starém a Novém Městě Pražském v první polovině 19.století se můžete dočíst zde.

Drátaři, zlatopředeči a pasíři

Krobshoferovi byli rodem řemeslníků, kteří pracovali s kovy. Zpočátku jsme se domnívali, že byli pasíři, jak bylo uvedeno na česky psaných rodných listech.

Pasíři zhotovovali pásy a různé tepané a ražené ozdoby z kovů - z mědi, mosazi, cínu ale i ze zlata a stříbra. Tyto ozdoby se našívaly nebo nýtovaly na kůži, brokát nebo samet a zdobily tak oděv nejen rytířů, ale i měšťanů. Nejvíce pasířů sídlilo v Praze na Novém Městě nedaleko kláštera Panny Marie Sněžné v Pasířské ulici, v místech dnešní ulice Palackého.

Později při studiu matrik jsme ale zjistili, že jejich řemeslo se nazývá jinak. V nejstarším nalezeném zápise v matrice u sňatku Antona Krobshofera je uvedeno řemeslo: magister zlatopředeč - goldspinner. V dalších zápisech je uváděno německy jako Drahtzieher, Gold und Silber Drahtzieher, později u jeho syna se řemeslo nazývalo Leonische Drahtzieher Gewerke. Tito řemeslníci vyráběli zlatý nebo stříbrný drát o průměru 0,04 - 0,15 mm, tzv. leonský drát, který se používal k výrobě leonských nití. Z těchto nití se tkaly a splétaly prýmky, lemovky, střapce, ozdobné šňůry, podbradníky a jiné ozdoby pro uniformy a slavnostní oděvy. Více informací o leonských výrobcích lze najít v muzeu v německém Rothu.

Vavřinec Krobshofer (- 1760)

Nejstarším matričním záznamem o rodině Krobshoferových je záznam z roku 1713. V srpnu tohoto roku se v kostele Matky Boží před Týnem na Starém Městě pražském konala svatba Vavřince Krobshofera (Vavřinec je uváděn jako Lorentz Kropshofer) s Annou Barborou Koberinovou. 

Zatím nevíme, odkud Vavřinec pocházel, ani kde se ženou žili a kolik měli dětí. Záznamy o narození Vavřincových dětí jsme nenašli. S určitostí však měl syna Ignáce (viz níže) a s největší pravděpodobností i Jakuba.

Zemřel roku 1760 ve věku 78 let na Novém Městě pražském,  kde v té době žily také rodiny Ignáce a Jakuba.

Ignác Krobshofer 

Ignác se roku 1755 oženil v kostele sv.Štěpána s Annou Pejšovou, dcerou Matěje Pejši. V záznamu o svatbě je uváděn jako syn Vavřince Krobshofera. Rodina Ignáce žila na Novém Městě, kde se jim narodili tři děti. Nejstarší Josef byl holičem a roku 1788 se oženil s Terezií, druhý syn Václav  zemřel ve třech letech a o nejmladší dceři Anně nic dalšího nevíme.

Jakub Krobshofer (- 1783) 

Záznam o narození Jakuba nemáme, pouze ze záznamu o úmrtí víme, že se narodil kolem roku 1713. Vzhledem k tomu, že v matrikách nebyli nalezeny další rodiny Krobshoferů je velice pravděpodobné, že Jakub je synem výše uvedeného Vavřince.

Roku 1752 se Jakub v kostele sv. Štěpána oženil s Magdalenou, vdovou po Václavu Sebaldovi. 

Podle nalezených záznamů měl Jakub s Magdalenou nejméně sedm dětí. Nejstarší Josef zemřel ve věku 2,5 let, po něm následovala Lidmilla, dále Jan, který zemřel ve třech letech, Vít Antonín, Václav, Marie a Michael. 

Rodina žila na Novém Městě pražském, na tehdejším Rossmarktu neboli Koňském trhu, dnešním Václavském náměstí. Většina dětí se narodila v domě zvaném Od Bonanome - v domě, který vlastnil pražský měšťan Franz Friedrich Bonanome a který se nacházel na dolním konci Rosmarktu vedle domu zvaného U obrazu P. Marie. U posledního dítěte je uvedeno č.451, což po přečíslování odpovídá domu č.777 na již zmíněném Rosmarktu. 

Informace o rodině Jakuba Krobshofera jsou kusé, nevíme čím se živil a z osudů jeho dětí víme pouze o jeho synech. Vít Antonín se učil řemeslu zlatopředečskému, Václav navštěvoval Piaristické gymnásium v Praze a nejmladší Michael byl měšťanem a obchodníkem s ovocem, avšak zemřel mlád ve věku 30 let.

Vít Antonín je náš předek, který je dále znám jako Antonín Krobshofer (viz dále).

Václav Krobshofer (narozen 1765)

Jakubův syn Václav se oženil s Johanou Wolfovou a roku 1787 se jim narodila první dcera a po ní následovalo ještě jedenáct dalších dětí. Osud však nebyl rodičům nakloněn, většina dětí zemřela v útlém věku. Dospělosti se dožil Antonín, který si vzal za ženu  Kateřinu Kožíškovou. O dalších (Jakub, Josefa, Františka a Barbora) nemáme žádné informace.

Rodina bydlela na Novém Městě v domě č.572 (po přečíslování č.660) v Řeznické ulici (na rohu s ulicí Školskou). Dům byl nazýván U Hasů nebo od Mydlářů. Václav byl později uváděn jako vlastník tohoto domu a někdy také jako mydlář. Není vyloučeno, že dům zdědili po rodině Václavovy manželky. Zda byl Václav skutečně mydlářem se jeví nepravděpodobné. Václav byl totiž zároveň uváděn jako obchodník s ovocem a později jako majitel domu č.446 (po přečíslování č.781) na Rosmarktu. Dům to byl úzký sahající hluboko do dovnitř bloku. Později byl zbourán a na jeho místě postaven roku 1887 dům nový. Jisté je, že rodina na Rosmarktu bydlela již roku 1794, kdy se jim zde narodila dcera Magdalena a po ní děti. Václavova žena Johana bohužel nežila dlouho, v červenci roku 1809 zemřela. Na podzim téhož roku se Václav oženil s vdovou Františkou Hrstkovou, se  kterou měl ještě další dvě dcery.

Antonín Krobshofer (1763-1819)

Antonín se roku 1780 jako adolescent, který se učil na zlatopředeče (gold spinner), oženil s Annou, rozenou Pejpalovou, vdovou po Janu Schauwitzerovi. Přistěhoval se k Anně do domu č.335 (po přečíslování č.413) na rohu Perlové ulice a Uhelného trhu. Zde se jim narodila první dcera Marie, která nejspíše brzy zemřela. Krátce potom koupili dům U Zlaté Oháňky v Perlové ulici č.333 (po přečíslování č.366), kde se jim narodilo dalších šest dětí: další Marie, Antonín, Filip, Václav, Barbora,  a Josef. Všechny děti kromě Václava zemřely jako malé, většinou se nedožily ani jednoho roku. Ani Antonínova manželka Anna nežila dlouho. Zemřela tři dny po porodu posledního syna Josefa, malý Josef zemřel dva měsíce po ní. Malému Václavovi bylo tehdy 2,5 roku. Dožil se dospělosti a jeho osudy pokračuje naše historie dále. Václav je naším přímým předkem. 

V roce 1790 se Antonín podruhé oženil s Josefou Reischlovou, dcerou měšťana Dominika Reischla. Téhož roku koupil dům č. 332 (po přečíslování č.365) v sousedství a původní dům č.333 posléze roku 1792 prodal. Nový dům byl pivovárečný se zahradou, Antonín jej koupil i s právem vařit pivo. Bývala zde i známá hospoda, říkalo se tu U Abraháma.  Dům vlastnil Antonín jen do roku 1794. Domy v Perlové ulici, kde Krobshoferovi bydleli, jsou dobře patrné z přiložených plánků z této doby.

Antonín se živil svým řemeslem jen několik prvních let. Roku 1789 si otevřel v Železné ulici obchod se zlatými a stříbrnými prýmky, lemy a ozdobami. Od té doby je v matrikách uváděn jako obchodník nebo prýmkař (Posamentier). Železná ulice má jméno podle železníků (řemeslníků zpracovávajících železo) a obchodech se železem, které tu bývaly již od 14.století. Koncem osmnáctého století zde byly obchody zaměřené převážně na prodej prýmků, ozdob a dalšího galanterního zboží. Ve kterém domě v Železné ulici měl Antonín zmíněný obchod není zcela jasné. Podle nalezených údajů to mohl být dům č.203 zvaný  U Černého orla, kde je Antonín kolem roku 1792 uváděn jako majitel. Podle Kalendáře z roku 1794 však obchod mohl být v č. 202. Jisté je to, že roku 1793 koupil dům v Železné ulici č.201 (po přečíslování č.491) U Červeného jelena a obchod byl potom zcela určitě v tomto domě.

Měšťanský dům č.201 (po přečíslování č.491) v Železné ulici má gotické jádro a již v roce 1419 byl nazýván U Červeného jelena. Byl výrazně přestavěn v renezanci, kdy byl postaven zadní trakt domu s arkádami, který zasahuje hluboko do dvora, jak je patrné z plánku níže. Tento dům zde stojí dodnes a patří mezi pražské kulturní památky.

V tomto domě žila rodina Antonína a narodily se zde jejich děti:  Magdalena, Josefa, Magdalena, Marie, Antonín, Rozálie, Terezie, Kateřina, Karolína, František, Bedřich, Gabriela a roku 1812 poslední dcera Aloisie.  Magdalena, Terezie, Bedřich se nedožily ani jednoho roku. Tři roky po narození nejmladší dcerky umírá  ve věku 46 let matka rodiny a obchodnice Josefa. Otec rodiny Antonín ji přežil o pouhé čtyři roky. Zemřel roku 1819 ve věku 63 let. 

Antonínovi porodily jeho dvě ženy celkem dvacet dětí, z toho nejméně osm zemřelo v útlém věku.

Kromě Václava z prvního manželství, kterým pokračuje náš rod, se dospělosti dožily nejméně další tři děti. Dcera Josefa se provdala za Bernarda Fantu, Antonín se oženil s Jindřiškou Kučerovou a měl s ní tři děti a Kateřina si vzala za muže Jana Wamberu.

Václav Krobshofer (nar.1785)

Václav 1807 se oženil s Terezií, dcerou pražského měšťana a majitele Konviktu, Josefa  Feigla. Jako měšťan a mistr "Drahtzieher" provozoval dílnu v Konviktské ulici č.291 v domě svého tchána truhláře Josefa Feigla a je pravděpodobné, že v domě bývalého konviktu s rodinou i bydlel.

Po smrti rodičů Václavovy manželky Terezie (Josefa a Terezie Feiglových) koupili Václav s Terezií dům č.375 v Obstgasse (dnešní ulice 28.října), kterému se říkalo Tři králové a zřejmě tam bydleli. Pasířskou dílnu provozoval ještě několik let v Konviktské ulici, později ji přestěhoval do č.385 v dnešní ulici Na Můstku (údaj z roku 1834). Zde nebyla dílna dlouho, roku 1838 již je udávána adresa na Novém Městě č.789. V téže době prodali dům Tři Králové a koupili dům č.131 U Zlatníků na Leonardi Platz. Podle dostupných údajů však v tomto domě nebydleli,  bydleli v č.375 a v č.789 na Novém Městě, na dnešním Václavském náměstí, kde měli dílnu. Dům č.789 zvaný U Krupských nějakou dobu i vlastnili. Situace domů je patrná z plánku  J.Juttnera - viz výše u Jakuba Krobshofera.  Dům později prodali a od roku 1846 bydleli na Malé Straně v domě č.61.  

Václav s Terezií měli nejméně šest dětí: Františka, Josefa, Alžbětu, Annu, Václava a Terezii. Jediná Anna zemřela ve věku jednoho roku, ostatní děti vyrostly a měly rodiny. Podle rodinném archivu je uvedena ještě dcera Marie, která byla nemocná a zemřela svobodná. V archivech však o ní žádné údaje nebyly nalezeny.

Prvorozeným synem Františkem pokračuje historie našeho rodu - viz další kapitola.

Josef Krobshofer (1812-1892)

Druhorozený syn Josef vystudoval práva na Karl-Ferdinandově universitě v Praze. Po studiích pracoval nejprve jako praktikant v Praze, kolem roku 1840 získal místo referenta fiskálního úřadu (prokurátorské komory) ve Lvově (tehdy Lemberk). Někdy v té době se oženil s Annou roz.Frickherovou z Grazu. Ve Lvově se jim narodili tři synové: Jindřich, Albert a Emil. 

V roce 1850 byly fiskální úřady zrušeny a Josef se s rodinou vrátil do Prahy. Rodina bydlela v Betlémské ulici č.12, později bydleli na Malé Straně. Domácnost jim údajně vedla Josefova neteř Marie, dcera Františka Krobshofera. 

Josef  byl dvorním radou a zastával funkci rady finanční prokuratury zemského finančního ředitelství v Praze. Roku 1876 byl za své zásluhy v úřadě pasován na rytíře a zároveň mu byl udělen erb. Od té doby byl titulován Josef Ritter von Krobshofer.  Podobu erbu se nám nepodařilo získat, víme pouze, že na něm je "v horním poli červeně ovázaný liktorský svazek se sekerou zkřížený s mečem se zlatým jílcem, v dolním poli červená věž s cimbuřím, v prvním klenotu nad přilbicí stříbrný lev s červeným jazykem, v pravé tlapě drží lesklý meč se zlatým jílcem" (viz Disertační práce JUDr. Tomáše Tyla 2007/2008). Titul rytíř byl dědičný a užívali jej dál i jeho synové a vnuci.

Kromě svého zaměstnání ještě vlastnil obchod se zbožím kořenářským, materiálním, barvy a jedy v Rybné ulici č. 22.

Josef a Anna jsou pohřbeni na Olšanských hřbitovech.

Václav Krobshofer (narozen 1820)

V pořadí třetí syn Václav provozoval rodinné řemeslo na Novém Městě v domě č.789. Roku 1846 se ještě jako tovaryš oženil s Terezií a odstěhoval se (nejspíš č.496). S Terezií měli čtyři děti: Františka, Barboru, Helenu a Terezii. Když bylo nejmladší Terezii čtyři roky, její matka Terezie zemřela.  Josef se hned na to oženil s Josefou. 

Alžběta Krobshoferová (1814-1858)

Dcera Alžběta se provdala za dvorního klempíře Josefa Riedla, se kterým měla dvě dcery, Matyldu a Marii. Alžběta a Josef jsou pohřbeni v Praze na Malostranském hřbitově.

Terezie Krobshoferová (1824-1874)

Nejmladší dcera Terezie se provdala za Františka Dvořáka, úředníka finančního úřadu. Rodina žila v Praze na Novém Městě, později na Malé Straně. Měli nejméně pět dětí, ale většina jich zemřela v dětském věku. Dospělosti se dožili pouze synové František a Josef. 

František Krobshofer (1809 - 1866)

František byl úředníkem. Pracoval jako důchodní a kontribuční na panství hraběte Mirbacha v Kosmonosích. Vybíral daně a staral se o příjmy a výdaje na panství.  V té době se seznámil  s Alžbětou Patzovou, dcerou Mikuláše Patze z blízkých Svijan a roku 1838 se v Loukově konala svatba. 

Manželé žili v Kosmonosích, kde se jim v letech 1838 - 1846  narodilo pět dcer: Marie, Vilemína, Antonie, Františka a Pavla. 

V důsledku revolučních událostí v roce 1848 došlo v Rakouském císařství k zásadním změnám státní správy. Byla zrušena panství a jako správní jednotky byly zřízeny nové kraje a politické a soudní okresy, do kterých byly ustanoveni noví úředníci. František tak byl v prosinci 1849 ustanoven okresním komisařem 1. třídy v Království Českém.

Nejprve byl komisařem nově vzniklého okresního úřadu v Kosmonosích. Později se stal komisařem okresního úřadu v Jičíně a rodina se do Jičína přestěhovala. Bydleli na Valdickém předměstí č.7. V roce 1862 stál František dokonce na krátkou dobu v čele jičínského úřadu. 

Začátkem roku 1866 zemřela Antonie  na zápal plic. Na podzim téhož roku náhle zemřel na zápal plic i František. 

Dcera Vilemína je naším přímým předkem. Provdala se za Antonína Bayera a historie tak pokračuje rodem Bayerů.

Františka se provdala za berního úředníka, později vrchního berního inspektora a finančního radu v Jičíně, Jana Režného. Měli spolu jedinou dceru Julii, která zůstala svobodná. Byla učitelkou francouzštiny v Jičíně. 

Zbývající tři sestry Marie, Antonie a Pavla zůstaly svobodné.  Marie žila v Praze, kde údajně vedla domácnost svého strýce Josefa Krobshofera. Pavla velmi špatně viděla a spolu s Antonií zřejmě žily v Jičíně ve společné domácnosti s rodinou Bayerů, se sestrou Vilemínou a jejím mužem Antonínem Bayerem. Všechny tři se dožily vysokého věku přes osmdesát let.

Františkem vymřela naše větev Krobshoferů. Ani větve Františkových bratrů Josefa a Václava nedopadly dobře. O potomcích synů nevíme a dcery se povdávaly a některé ani v Čechách dál nežily. Jisté je, že dnes v Čechách žádný Krobshofer nežije. Je možné, že nějací potomci nebo vzdálení příbuzní žijí v Rakousku, kde se jméno Krobshofer nebo Kropshofer vyskytuje. 

Tím prozatím končí zajímavá historie rodu Krobshoferů. Zůstává zde ale zásadní otázka: odkud přišli a odkdy žili v Praze? Odpověď možná nalezneme při dalším studiu matrik a historických pramenů.