Rod Červinků

Rod Červinků, v nejstarších záznamech uváděn jako Červenků, byl rodem sedláků ze středních Čech, z vesnic nedaleko Nymburka a to především z vesnice Jíkev a z okolních vsí Jizbice, Loučeň (na starých mapách Gispitz, Lautschin) a dále z obcí Milovice a Mladá, odkud pocházely rody jejich manželek.

Grafický rodokmen rodu Červinků si můžete prohlédnout zde.

Náš rod přišel do Jíkve z blízké vsi Jizbice (původně psáno Gispitz), a to v první polovině 18.století, přesně roku 1735, kdy se Jan Červinka z Jizbic přiženil do Jíkve. Nejstarším nalezeným předkem je Janův otec Jan Červinka z Jizbic narozený v první polovině 17.století.

Jan Červinka (-1707)

Nejstarší záznam o Janovi je v Purkrechtní knize Novoronovského statku, kde je uvedeno, že roku 1672 převzal tzv. Pospíšilovský grunt v Jizbici. Grunt byl zřejmě pustý, protože Jan na něm postavil chalupu. Ke gruntu dostal pole, tj. 3 kopy záhonů, za cenu 7 kop grošů a 30 krejcarů za jednu kopu záhonů.  Celkem měl splácet 22 kop grošů a 30 krejcarů po 1,5 kopě ročně. Kromě toho musel vykonávat robotu.

V té době už měl Jan za ženu Marii, jejíž příjmení neznáme, a nejspíše dva malé syny, Jana a Jiřího.  Postupně se jim na chalupě v Jizbici narodily další děti, Kateřina, Václav, Lidmila, Alžběta, Jakub a Veronika. 

Roku 1693 koupil Jan od Bartoloměje Holuba za 185 kop grošů grunt v té době označovaný jako č.2. V rámci povinného číslování domů, které bylo uzákoněno za vlády Marie Terezie v roce 1770, získal grunt č.11. Tato čísla však z počátku nebyla trvalá a již roku 1792 byl grunt uváděn jako č.19 a toto číslo mu již zůstalo. Na tomto gruntu žila rodina Červinků po několik dalších generací. Chalupu, v té době označenou jako č.8 a ještě později jako č.16, převedl Jan  v následujícím roce 1694 na svého nejstaršího syna Jana za 90 kop grošů míšeňských. 

Jan chalupu splácel otci po 2 kopách ročně. Oženil se s Marií a v následujících letech se jim narodilo asi sedm dětí. Po smrti svého otce Jan roku 1709 prošanoval chalupu svému švagrovi Václavu Marečkovi, manželovi sestry Alžběty. Zda se Jan s rodinou odstěhoval nebo zůstal dál v chalupě není známo.

Jiří měl za ženu Annu a zřejmě žil v Jizbici, kde se mu narodily nejméně dvě děti.

Kateřina si vzala Lukáše Čermáka a žila v Jizbici na chalupě č.1. Lidmila se provdala za Jana Malze a Veronika za Jiřího Kozelce. 

Alžběta zůstala na chalupě č.8. Za muže si vzala Václava Marečka, který chalupu od Jana Červenky převzal (viz výše).

O Václavovi nejsou žádné další informace, nejspíše zemřel v dětském věku.

Grunt č.2 převzal po smrti Jana roku 1708 jeho nejmladší syn Jakub. Jakubem pokračuje náš rod.

Jakub Červinka (-1738)

Jakub se narodil kolem roku 1684. Roku 1703 se oženil. Za ženu si vzal Marii, dceru Bartoloměje Zahrádky z Loučeně a Doroty rozené Procházkové. Dorota byla dcera Martina Procházky, rychtáře ze vsi Struhy. Jakub s Marií žili v Jizbici na gruntu č.2, kde se jim narodilo nejméně deset dětí. Václav, Jan, Marie, druhá Marie, Anna, Kateřina, František, Alžběta, Tomáš a Lidmila.

Roku 1708 převzal Jakub po otci rodný grunt a hospodařil na něm až do své smrti v roce 1738. Zemřel ve věku pouhých 54 let. 

Prvorozený Václav a po několika letech i dcerka Marie a nejspíš i druhá Marie  zemřeli v kojeneckém věku, Lidmila zemřela ve věku 19 let.

Kateřina se vdala za Jakuba Hodače, Alžběta za Václava Hladíka a Anna za Adama Víze. 

František (1717-1792) převzal roku 1740 hospodářství svém otci. Oženil s Dorotou, se kterou měl asi pět dětí, čtyři syny a dceru. Byli to Jan, Václav, Josef, Řehoř a Marie. 

František hospodařil na gruntu do roku 1779, kdy jej předal svému synovi Josefovi.

Syn Josef se roku 1778 oženil s Kateřinou Čapkovou a rok po té převzal od otce rodný grunt za 325 zlatých. Josef měl nejméně sedm dětí.  Grunt po něm převzal syn František.

Syn Václav je uváděn na chalupě č.20, ke které údajně roku 1781 získal od svého otce Františka 17 měr polí. Václav si vzal za ženu Dorotu Horákovou z Jeseníku. Žili spolu jenom deset let, kdy se jim narodili nejméně tři děti. Roku 1792 Václav zemřel. Bylo mu pouhých 41 let. Vdova po něm si vzala Václava Jakubce, který od roku 1794 na č.20 hospodařil. Roku 1812 se chalupy ujímá Václavův nejmladší syn Josef a po něm roku 1831 Josefův syn Václav.

Jan, nejstarší syn Františka, se přiženil do blízké vsi Jíkev. Janem pokračuje historie našeho rodu v Jíkvi.

Jan Červinka (1709-1772)

Jan se roku 1735 ve svých 26 letech oženil s Alžbětou, vdovou po Jiřím Cerhovi z Jíkve č.9. Jiří Cerha koupil tento grunt vedený v pozemkové knize pod č.14 roku 1713 za 210 kop. S Alžbětou zde dali život čtyřem dětem: Janovi, Alžbětě, Matějovi a Václavovi. Jiří však kolem roku 1730 zemřel a vdova Alžběta potřebovala na grunt hospodáře. Proto se provdala , tak jak to bylo v té době běžné, za mládence, o 27 let mladšího Jana Červinku. Žili spolu téměř 20 let, ale žádné děti neměli.

Jan převzal grunt za 260 kop a hospodařil na něm až do roku 1756, kdy jej předal nejmladšímu synovi Jiřího Cerhy Václavovi. 

Jan byl v Jíkvi uváděn jako rychtář a sedlák. Roku 1752 jeho žena Alžběta zemřela. Jan se ještě téhož roku oženil s Alžbětou, dcerou Václava Rysa z Hrubého Jeseníku. S druhou ženou měl potom šest dětí, Annu, Václava, Jana, Jiřího, Alžbětu a Kateřinu. 

Roku 1764 koupil Jan za 416 zl.rýn. grunt selský č.1, který byl později uváděn jako č.36. Na tomto a na sousedním statku č.34 žili Červinkovi po několik dalších generací.

Roku 1772 Jan zemřel. Synovi Janovi bylo v té době 15 let a proto grunt po otci převzal až roku 1778.

Kateřina zůstala svobodná a o ostatních dětech nic nevíme.

Janem pokračuje náš rod.

Jíkev

Obec Jíkev, dříve psaná Gíkew, leží v rovinaté krajině Polabské nížiny, na jejím severním okraji, asi 60 km od Prahy.

Název obce vznikl od slova "jenk" nebo "jek", což souvisí se slovy jíkat, zajíkat se (koktat) nebo křik, nářek, bědování. Podle místního kronikáře mohla obec získat jméno po ptácích jíkavcích, kteří přilétali ze severských krajin do okolních hlubokých hvozdů a hlasitě jíkali. Podle jazykovědce je však pravděpodobnější souvislost s breptáním, zajíkáváním se a koktáním.

Určit dobu, kdy Jíkev vznikla, není možné, ale nálezy žárových hrobů v okolí potvrzují, že toto území bylo obydleno již před více než 1000 lety.

Ve 14.století  v obci žil rytíř Heník z Jíkve s manželkou Kateřinou a po něm jeho potomci Švábové z Jíkve. Údajně zde v té době stávala tvrz, která zanikla během husitských válek, čemuž nasvědčují zbytky starých zdí, které  zde byly v minulosti nalezeny. Žádné písemné záznamy se však o tvrzi nezachovaly.

Později byla ves rozdělena pod dvě panství, panství křinecké a panství loučeňské. Roku 1654 bylo v Jíkvi 24 usedlostí, pět v části loučeňské (dnešní č.22, 34, 35, 50 a 80) a ostatní v části křinecké. Z toho sedm usedlostí bylo pustých (neobydlených a rozbořených). Roku 1787 patřilo k části křinecké 53 domů a k loučeňské 27 domů. Podle kroniky Jíkve bylo v té domě v křinecké části patnáct velkých statků s polnostmi okolo 150 měr a dvanáct chalup s pozemkem 45 měr.

Až do zrušení roboty v roce 1848 měla každá část svého rychtáře. Rychtář panství křineckého, ke kterému patřila většina obce, vedl všechnu správu v obci, zatímco rychtář loučeňský vykonával jen příkazy pánů Loučeňských.

Rychtářem panství loučeňského byl dlouhá léta před zrušením roboty náš přímý předek Matěj Červinka z č.p. 34, rychtářem panství křineckého až do roku 1820 jeho bratr Václav Červinka z č.36. Později byl v několika obdobích náš Pavel a později i Václav Červinka zvolen starostou obce. 

Koncem 19.století bylo v Jíkvi 5 hostinců a tři obchody,  řezník, truhlář, dva krejčí, švadlena a dva kováři. Roku 1891 měla Jíkev 831 obyvatel.

V Jíkvi žilo několik rodů Červinků. Náš rod sedláků zhruba od poloviny 18.století obýval grunt č.36 a č.34, zatímco ostatní rodiny Červinků,  převážně podruhů a  domkařů,  žily v č.20 a v č.57.... Propojení mezi těmito rody nebylo  nalezeno.

Jan Červinka (1757-1833)

Jan se jako sedmnáctiletý mládenec oženil s Kateřinou Matějkovou. Kateřina byla dcera Jana Matějky z Hrubého Jeseníku. V Jíkvi č.46 a později v č.36 se jim narodilo celkem deset dětí. Dvě děti zemřely v útlém věku a dcera Anna zemřela ve věku 20  let. Synové Václav, Josef, Matěj a Jan žili se svými rodinami v Jíkvi. O Františkovi, Kateřině a Marii nic dalšího nevíme.

Roku 1778 převzal Jan grunt č.36 po svém zemřelém otci a hospodařil na něm až do roku 1824, kdy grunt předal synovi Václavovi. Jan je uváděn jako sedlák a rychtář v Jíkvi.

Nejstarší syn Václav zůstal na rodném gruntu v Jíkvi č.36. Roku 1812 se oženil s Annou Manželovou, dcerou sedláka a rychtáře Františka Manžela v Hřivně u Benátek nad Jizerou. Měli šest dcer a tři syny. Kateřinu, Annu, která ve dvou letech zemřela, Václava, Marii, Františka, další Annu, Barboru, Rozálii a Josefa.

Václav byl do roku 1820 rychtářem panství křineckého. Za jeho působení byla v Jíkvi nákladem obce za přispění fondu náboženského a vrchnosti křinecké postavena nová školní budova. Do té doby žádná škola v obci nebyla, vyučovalo se jen v zimních měsících a to po soukromých domech. Roku 1824 převzal grunt od svého otce za 800 zl. 

Josef  se oženil s Barborou Annou, dcerou chalupníka Jana Hájka a Barbory rozené Fiškové z Jíkve. Měli deset dětí, z čehož nejméně tři zemřely v útlém věku. Václava, Josefa, Marii, Františka, Matěje, Kateřinu a Annu. Žili v Jíkvi, v chalupě č.75,  která po dlouhá léta patřila rodině Kocábků. Až roku 1838 Josefův syn Václav chalupu převzal za 2200 stříbrných zlatých a byl uváděn jako sedlák. 

 Matějem pokračuje náš rod.

Matěj Červinka (1794-1867)

Matěj byl sedlákem v Jíkvi č.34. Grunt č. 34 sice téměř sousedil s gruntem č.36, ale patřil k panství loučeňskému. Až do zrušení roboty roku 1848 byl Matěj rychtářem panství loučeňského. 

Roku 1816 se oženil s Annou Rampasovou z Hrubého Jeseníka. 

Rampasovi 

byli sedláci z jeseníku

Matěj s Annou měli tři syny, Jana, Václava a  Pavla a šest dcer. Kateřinu, Marii, Barboru, Rozálii, Františku a opět Barboru.

Nejstarším potomkem Matěje byla dcera Kateřina. Za muže si vzala Pavla Sedláčka, syna sedláka Františka Sedláčka z Kosořic u Mladé Boleslavi. Manželé žili Kosořicích č.2, kde se jim narodilo osm dětí. Kateřina ale onemocněla tuberkulózou a roku 1853 ve věku 35 let zemřela. Brzy na to se Pavel oženil s její o deset let mladší sestrou Rozálií Červinkovou, a s tou měl ještě dalších dalších osm dětí.

O nejstarším synovi Janovi nemáme žádné informace, není vyloučeno, že zemřel v dětském věku.

Marie Anna měla za svobodna syna Matěje, dále o ní však nic nevíme. 

Barbora zemřela v sedmi letech a později zemřel  v 21 letech i Václav. Václav zemřel podobně jako jeho starší sestra Kateřina na  souchotiny (tuberkulózu).

Další dcera Františka se provdala za nádeníka Josefa Kučeru, syna sedláka Václava Kučery z Jíkve č.55.

Nejmladší dcera Barbora se provdala za Jana Hegra, syna sedláka Josefa Hegera z Kolomut u Mladé Boleslavi a je pravděpodobné, že v Kolomutech dál žili.

Nejmladším synem Pavlem pokračuje náš rod.

Pavel Červinka (1838-1918)

Pavel měl být učitelem. Vystudoval učitelský ústav, ale nakonec musel zůstat na rodném statku v Jíkvi. Starší syn Matěje totiž zemřel a proto  musel statek převzít Pavel. 

Pavel měl dva starší bratry, Jana a Václava. Jan byl o 18 let starší a o jeho životu nic nevíme, není vyloučeno, že zemřel v dětském věku. Václav byl jen o pět let starší a roku 1855 zemřel na tuberkulózu. Který z nich měl zůstat na statku nám není známo. Jisté je, že Pavel je již roku 1865 uváděn jako gruntovník v Jíkvi č.34

Roku 1865 se Pavel oženil s Kateřinou Šáfrovou z Mladé. Krátce po svatbě se jim narodil syn Josef, který ale po několika dnech zemřel. Po něm následovala Božena, dále Emílie, která opět po měsíci zemřela, Emillian, opět Emilie, Václav a Ladislav.

V letech 1870-1890 byl Pavel v Jíkvi po několik období starostou.  

Roku 1891 vlastnil i sousední statek č.35, kde později se ženou Kateřinou žili a nakonec i zemřeli.

Božena se provdala za  Josefa Proška z Mezouně  na Berounsku, profesora na gymnáziu v Mladé Boleslavi. Jejich první dcera Božena se narodila v Jíkvi, ale krátce po narození zemřela. Brzy po té získal Josef místo na gymnáziu v Klatovech a zde se jim narodily další děti. Synové Josef, Miloš a Bohuš a jediná dcera Blažena.

Na gymnáziu v Klatovech se Josef spřátelil se svým kolegou Ignácem Kohoutem. Díky jejich přátelství se Ignác seznámil se sestrou Boženy, Emílií Červinkovou, kterou si později vzal za ženu. Za svědka jim šel právě Josef Prošek (viz rod Kohoutů).

Synové Josef a Miloš zřejmě rádi jezdili k prarodičům do Mezouně a tam se seznámili se sestrami Kapalínovými z blízké Vráže.  Josef se oženil s Annou Kapalínovou a Miloš s Marií Kapalínovou. Josef byl lékařem a žil v Praze, kde v 41 letech zemřel. Miloš byl chemik, byl ředitelem obchodní akademie v Berouně. Byl autorem učebnice organické chemie pro obchodní akademie.

Syn Bohuš pracoval na politické správě jako komisař. Zemřel ve věku 39 let.

Dcera Blažena se provdala za Václava Maryška a žila v Praze.

Émilian byl učitelem. Zemřel mlád, ve věku 35 let.

Václav žil v Jíkvi č.34, v letech 1904-8 byl starostou Jíkve. Oženil se s Antonií Zajíčkovou, se  kterou  měl pět dětí, Boženu, Marii, Václava, Josefa a Annu.

Božena se provdala za Ing. Františka Krieglera. Při porodu syna Františka Božena zemřela. František se oženil se sestrou Boženy, nejmladší dcerou Václava, Annou.

Marie se provdala za Františka Jordána.

Václav byl inženýrem. Za I.svět.války bojoval na ruské a italské frontě, byl zraněn a v nemocnici zůstal do konce války. Za ženu si vzal Marii Kubíčkovou ze vsi Hořátev u Nymburka.

Josef byl lesnický inženýrem. Za I.svět.války bojoval na italské frontě na Piavě, byl zraněn a v nemocnici zůstal do konce války. Oženil se Annou Malátovou.

Nejmladší Ladislav zdědil statek po rodině Šáfrových v Mladé č.28. Oženil se s Annou Královou ze Struh u Mladé Boleslavi. V Mladé se jim narodily čtyři děti, Anna, Ladislav, Kateřina a Božena.

Emilie se provdala za Ignáce Kohouta z Penčiček u Přerova a naše historie tak pokračuje v rodě Kohoutů.

Historie gruntu č.34

Nejstarší záznamy o gruntu jsou ze 17. století,  kdy na gruntu hospodařil Rudolf Moravec. Roku 1705 předal grunt s 19 kopami záhonů orné půdy Jiřímu Hadačovi za 400 kop grošů a tento zase dál roku 1743 svému zeti Janu Hercokovi. Po jeho smrti převzal grunt v roce 1772 jeho švagr Jiří Hadač, po něm jeho syn Josef  roku 1795 za 500 kop, což je 583 zl.20 kr. a po  něm zřejmě již náš Matěj Červinka, což potvrzují záznamy v matrice kolem roku 1820.

Jak bylo uvedeno výše, po Matějovi převzal grunt syn Pavel a po něm Pavlův syn Václav. Kdo hospodařil na statku po Václavovi nevíme, jeho děti nejspíše na statku nehospodařily a odstěhovaly se. V Jíkvi je statek známý po jednom z pozdějších majitelů jako Hosův statek.

V  19. století byly provedeny stavební úpravy statku. Byla postavena klasicistní zděná brána zdobená třemi sochami lvů a kromě toho měl statek hodnotnou roubenou stodolu. Brána s brankou je od roku 1958 chráněna jako kulturní památka. Detailní popis statku je uveden v památkovém katalogu Národního památkového ústavu zde. 

Postupem času byly sošky lvů ukradeny, roubená stodola zbořena a branka zničena. Statek byl dlouho opuštěný a chátral. V současnosti je opraven a nejspíš trvale obýván.