Rody Melicharů, Sehnalů a Kozáků

Rody Melicharů, Sehnalů a Kozáků pochází z Lázní Bělohrad. Rod Melicharů sice nemá v Bělohradě dlouhou historii, ale rody Sehnalů, Kozáků, Bartoníčků a Svatoňů jsou významné bělohradské rody, které zde žily po několik generací.

Grafický rodokmen Melicharů a rodů spřízněných naleznete zde.


Bělohrad

Již někdy ve  14.století vznikla při říčce Javůrce dlouhá osada Nová Ves. Jak bývalo tehdy zvykem, dělila se na Dolení a Hoření Novou Ves, též zvanou Dolení či Hoření Díl. A někde uprostřed se nacházelo Městečko. Teprve později byla Nová Ves údajně podle bílé tvrze, která zde v 16. či 17. století stávala a  poddanými byla nazývána bílý hrad, přejmenována na Bělohrad .

Bělohrad na mapách II.vojenského mapování
© 1st (2nd ) Military Survey, Section No. xy, Austrian State Archive/Military Archive, Vienna© Laboratoř geoinformatiky Univerzita J.E. Purkyně - http://www.geolab.cz© Ministerstvo životního prostředí ČR - http://www.env.cz

Majitelé panství se během doby střídali a panství nevzkvétalo. V 17.století bylo pronásledováno nekatolické obyvatelstvo, mnoho lidí odešlo do exilu a celá oblast byla osidlována německými kolonisty. 

Roku 1713 měla  údajně Nová Ves jen 22 domů a 505 obyvatel. Až teprve roku 1722 byla osada povýšena na městečko a přejmenována na Bělohrad. Zároveň byly postaveny další domy na náměstí, roku 1783 měl Bělohrad již 66 domů, ale panství neprosperovalo a zadlužovalo se. 

Situace se zlepšila až po roce 1784, kdy se majitel panství Jan Bertold oženil se skromnou a šetrnou Antonií Studničkovou z Milíčevsi, která si kromě bohatého věna  přivedla s sebou do Bělohradu zkušené a schopné úředníky, svého bratra jako nového správce panství a Jana Jindřicha Melichara jako nového důchodního. S jejich pomocí se jí podařilo zlepšit poměry v Bělohradě a splácet dluhy,  až majetek nakonec oddlužila.

V 19.století byly v Bělohradě založeny lázně, jejichž sláva a proslulost rychle rostla, a tak roku 1905 byl název obce změněn na Lázně Bělohrad.

S příchodem Jindřicha Melichara do Bělohradu zde začíná naše historie.


Jindřich Melichar (-1801)

Odkud Jindřich pocházel a kde se narodil je téměř nemožné zjistit.  Jak již bylo řečeno, přišel do Bělohradu s novou hraběnkou Antonií Studničkovu a stal se důchodním tehdejšího panství. Důchodní

Roku 1784 se Jindřich  v Bělohradě ve svých 47 letech oženil s 18ti-letou Monikou Sehnalovou, dcerou místního řezníka Jana Sehnala (viz dále). 

S Monikou přivedli  na svět jedenáct dětí. Většina z nich však zemřela v dětském věku. Dospělosti se dožil pouze Václav a  Jan. 

Zpočátku žila rodina v domě po předchozím důchodním Janu Erbanovi. Jindřich však nechal pro svoji rodinu postavit nový dům v Bělohradě č.70. Dům byl postaven v roce 1790. Jednalo se o roubené stavení se sedlovou střechou, barokizujícími štíty a pavlačí, jak je patrné z obrázku níže.  

Náměstí v Bělohradě s domem č.70 - černý štít vzadu vpravo


Pozdějšími úpravami  bohužel pavlač spolu se štíty zanikla. Přesto se tento dům se řadí mezi starobylé bělohradské domy a stojí zde dodnes.

Bělohrad čp.70 v roce 2005

Roku 1801 Jindřich ve svých 63 letech zemřel. Zanechal po sobě mladou vdovu a tři malé syny, z nichž  Antonín zemřel půl roku po svém otci. Monika se již neprovdala. V roce 1802 porodila nemanželskou holčičku Annu, která den po narození zemřela.

Jan se vyučil pekařem. Za ženu si vzal Terezii, dceru pernikářského mistra Prokopa Najmana z Lomnice č.54. Měli spolu šest dětí, z nichž se dospělosti dožili dvě dcery a dva synové: Jan, Jindřich, Anna a Josefa. Žili dál v Bělohradě č.70.

Náš rod pokračuje synem Václavem.


Václav Melichar (1792-1858)

Václav se vyučil pekařem. Roku 1818 se v Jičíně v chrámu sv. Jakuba oženil s Annou Kompasovou. Anna byla nejmladší  z šesti dětí Václava Kompase, měšťana a mistra hřebenářského v Jičíně, a jeho ženy Kateřiny rozené Erbenové.  

Václav je uváděn jako měšťan a mistr pekařský, později též působil jako přísedící u zdejšího trestního soudu.

Se ženou Annou žili v Jičíně na Starém Městě na náměstí v č.51. Měli jedenáct dětí. Pět z nich zemřelo v útlém věku, ostatní se dožili dospělosti a měli svoje rodiny. 

Syn Václav byl  nejprve soudním adjunktem v Jičíně, později příručím  krajského soudu v Klatovech a nakonec zemským radou v Jičíně. V Klatovech se seznámil s  Adélou Bozděchovou, kterou si vzal za ženu, a měl s ní nejméně čtyři děti, Bohumilu provdanou Doubkovou, Bohuslavu provdanou Krejčí, Jindřicha a Annu, která ve 13 letech zemřela.

Syn František byl měšťan a kupec v Jičíně č.33. Za ženu si vzal Annu Šnajdrovou z Chotěšic. Z jejich deseti dětí se kromě dvou synů všichni dožili dospělosti. 


Prvorozený František byl advokátním úředníkem, pracoval při finančním ředitelství v Jičíně. Se ženou Františkou rozenou Jančákovou měli tři děti, Zdenku, Františka a Jaroslava. Všichni zřejmě žili Jičíně a jsou na jičínském hřbitově pohřbeni. Jen syn František vydal pod pseudonymem F.Melichar-Vojen knížku Byla jsem sama...útržky českého děvčátka za druhé světové války 1939/1945. Knížka vyprávěná veršem byla vydána v roce 1946.


Dcera Klementina se provdala za Karla Kvapila, o životě Emanuely, Anny, Marie a Barbory víme jen to, že se dožily požehnaného věku 60-80 let. 

Dcera Monika byla provdaná Novotná, o nejstarších dcerách Anně a Marii nemáme žádné informace.

Nejmladší Antonie se provdala za Adolfa Langkramera a historie rodiny pokračuje rodem Langkramerů.


ROD SEHNALŮ

Se zápisy o rodině Sehnalů se setkáváme v nejstarších matrikách už z poloviny 17.století, ale přiřadit k našim předkům bylo možno až zápisy pozdější.

Jan Sehnal (-1777)

Jan se narodil kolem roku 1700. V záznamech je uváděn jako radní v Bělohradě. Roku 1724 se oženil s Alžbětou Bartoníčkovou, dcerou Jiřího Bartoníčka.  Rovněž tak rod Bartoníčků žil v Bělohradě po řadu generací. 

Jan s Alžbětou přivedli na svět dvanáct dětí,  z nichž polovina zemřela v dětském věku.  Dospělosti se mohli dožít František, Johana, Lidmila, Václav, ale nemáme o nich žádné další informace, a Jan, který je naším předkem.


Jan Jiří Josef Sehnal (1727-1800)

Jan se stal řezníkem v Bělohradě.  Ve dvaceti letech se oženil s Lidmilou Kozákovou (viz rod Kozáků). Z manželství se narodilo deset dětí. Nejméně čtyři zemřely v dětském věku, Anna, Josef, Marie, Barbora, František a Monika se mohly dožít dospělosti, jistě to však víme pouze o nejmladší dceři Monice, která si provdala za Jindřicha Melichara (viz výše).

Rod Sehnalů žil dál v Bělohradě po další generace, kromě řeznictví vlastnili jejich potomci i hostinec na náměstí.


ROD KOZÁKŮ

Matouš Adam Kozák

Nejstarším nalezeným předkem rodu Kozáků je Matouš Adam, rychtář z Hořeního Dílu. Matouš se narodil v první polovině 17. století. Ve druhé polovině 17.stolení se mu narodil syn Jan.


Jan Kozák (-1721)

Jan se roku 1680 oženil s Lidmilou Duškovou, dcerou Lukáše Duška. Měli spolu nejméně tři děti: Kateřinu, Annu a Matěje.


Matěj Kozák (1685-1761)

Matěj byl zámeckým zahradníkem v Bělohradě. Roku 1709 se oženil s teprve 16-ti letou Annou Svatoňovou, dcerou již zemřelého  Jana Svatoně, mlynáře v Dolní Nové Vsi. Jan Svatoň se ženou Dorotou měli kromě Anny ještě staršího syna Jana.

Matěj s Annou měli dvanáct dětí, z nichž se dospělosti mohl dožít Matěj, Kateřina, Josef, Eleonoru, Lidmilu a Václava. 

Dcera Lidmila si vzala za muže výše zmíněného Jana Sehnala.