Historie rodů

„S přibývajícím věkem stále hlouběji vrůstají kořeny našeho žití do rodné půdy, stále pevnější pouto nás váže ke kraji, kde jsme spatřili světlo světa, kde žili, pracovali, snili o štěstí i trpěli naši otcové, ke koutku té země, jež byla domovem všem našim předkům. Kde jsou a jací byli všichni ti, kteří zde žili před námi, jaká je historie kraje, kde žili?“

 Těmito slovy jsou uvedeny kapitoly historie na stránkách obce Svratouch, obce, kde žili někteří naši předkové.

Abychom trošku poodkryli roušku tajemství dávné i blízké minulosti našich předků, podívejme se na to, kdo vlastně byli naši předkové a odkud pocházeli.

Předkové každého člověka se hned v počátku dělí na dvě části, na předky ze strany otce a předky ze strany matky. Každá tato skupina může pocházet z jiného prostředí, z jiného kraje.

V mém případě je to ze strany otce rodina Myškova a její předkové, kteří pocházejí z východních Čech z okolí Litomyšle a z Vysočiny. Byli to domkaři, rolníci, drobní i větší sedláci, konšelé, rychtáři a obchodníci a později starostové, vesměs vážení občané obcí, kteří dávali své syny na studia. Z těch se pak stali notáři, advokáti a faráři, z jejich dětí pak lékaři, inženýři …..

Tito předkové byli převážně evangelického vyznání, jejich rodiny patřily mezi staré evangelické rody. V sedmnáctém a osmnáctém století před vydáním tolerančního patentu v roce 1781 patřili často k tzv. tajným evangelíkům, kteří se tajně scházeli, konali tajné bohoslužby a půjčovali si zakázané náboženské knížky. Jejich rodiny se navštěvovaly a jejich synové a dcery, jak je patrno z rodokmenu, se ženili a vdávali mezi sebou. 

Ze strany matky je to rodina Kohoutova. Jedna část předků pochází z východních Čech, z měst a městeček, převážně z Jičína a jeho okolí. Svým povoláním byli převážně řemeslníci, obchodníci a úředníci. Druhá část předků byli sedláci, statkáři a starostové. Pochází jednak z Moravy, z Hané, a jednak ze středních Čech, z Nymburska. Také tito předci dávali svým dětem dobré vzdělání. Jejich děti učili na gymnáziích, pracovali na vysokých školách a v obchodních firmách, byli důstojníky v armádě, bojovali ve válkách a byli členy různých společenských organizací. Byli váženými a uznávanými  kapacitami ve svých oborech. Mnoho z nich pak našlo uplatnění ve světě, kde se usadili a jejich rodiny tam žijí dodnes.