Rod Staňků

Rod Staňků pochází z Vysočiny, z okolí Nového Města na Moravě, z tehdejšího novoměstského panství. Nejstarší předci rodu Staňků pochází ze vsi Pohledec, a také ze vsí Maršovice, Vlachovice, Zubří a Kadov.  Později žili Staňkovi  ve vsi Německé  (dnes Sněžné) a Vříšť. 

Dnes jsou vsi Pohledec a Maršovice částmi Nového Města na Moravě.

Historie rodu Staňků začíná v sedmnáctém století, kdy v obci Pohledec žil Martin Klouda se ženou Marianou. Ano, historie začíná Martinem Kloudou, protože příjmení Klouda používali naši předci po několik generací. Až kolem roku 1800 si Václav Klouda změnil svoje příjmení na Staněk a dál používali toto jméno, tak jak je známe dnes.

Grafický rodokmen rodu Staňků naleznete zde.

Pohledec 

Vesnice Pohledec vznikla někdy na přelomu 13. a 14. století. Původně to byla ves okrouhlého tvaru s rybníkem uprostřed, kolem rybníka byly postaveny do kruhu selské dvory a uvnitř byly chudší domky. Větších změn doznala ves až ve dvacátém století, kdy byl rybník zasypán, ves se rozrostla a nakonec byla připojena k Novému Městu na Moravě.

Podle urbáře z roku 1676  žilo v té době v Pohledci 14 sedláků, 2 zahradníci,  mlynář a rychtář. A v té době zde žili naši nejstarší předkové.

Martin Klouda

Martin se ženou Marianou se narodili někdy v první polovině sedmnáctého století, v době kdy ještě nebyly vedeny matriky, proto nemáme údaje o jejich svatbě a nejstarších dětech.

Martin je uveden v urbáři z roku 1676 i v lánovém rejstříku z téže doby jako sedlák hospodařící na 24 měřicích půdy.

Roku 1676 se jim narodila dcera Magdalena a někdy dříve syn Stanislav. Stanislav zemřel mladý, bylo mu 48 let.

Stanislav Klouda (zemřel 1715)

Stanislav se roku 1691 ženil s Marianou dcerou Josefa Moravce z Líšné. V Pohledci přivedli na svět šest dětí, Matouše, Marianu, dvojčata  Jiřího a Johanu, Dorotu a Annu. Prvorozený syn Matouš je naším přímým předkem.

Matouš Klouda (nar.1694)

Matouš si vzal za ženu Janu Tkadlecovou, se kterou měli pět dětí, Annu, Fabiána, Matěje, Marianu a Johanu. Žili tak jako rodina jeho otce v Pohledci. Naše větev pokračuje synem Matějem.

Matěj Klouda (1724-1776)

Matěj si roku 1751 vzal za ženu Juditu Kroutilovou z Pohledce.

Rodina Kroutilových

Judita se sice narodila v Pohledci, ale rodina Kroutilů pocházela z Maršovic. Zde se roku 1684 oženil Jan Kroutil s Kateřinou Kumpíškovou. 

Z jejich čtyř dětí pokračuje rod Kroutilů synem Janem, který si roku 1714 vzal v Maršovicích za ženu Johanu Kučerovou, dceru Jiřího Kučery a Doroty z Vlachovic.  Johana s Janem měli sedm dětí, které se  jim narodily v Maršovicích a nejmladší potom včetně již zmíněné Judity v Pohledci. Rodina se zřejmě do Pohledce přestěhovala a v Pohledci také Jan i Johana zemřeli.

Matěj s Juditou žili v Pohledci č.15 a měli nejméně tři děti, syny Karla, Václava a Josefa, kteří se jim narodili hned v prvních letech po svatbě. O dalších dětech nevíme, žádné jsme nedohledali. Víme jen, že roku 1776 umírá Matěj v Pohledci.

Naše historie pokračuje synem Václavem.

Václav Klouda - Staněk (1754-1841)

Václav se roku 1777 se oženil s Johanou Němcovou, tehdy psanou Niemetz, dcerou Jana Niemetze z Pohledce.

Jan Niemetz (1702-1772)

Jan měl za ženu Marianu rozenou Jínkovou, dcerou Jana Jínka z blízké vesnice Zubří.

Jan byl druhorozeným synem Matějě Niemetze z Pohledce. Matěj měl se ženou Juditou šest dětí, po smrti Judity měl s druhou ženou ještě dalších sedm dětí.

Jan měl s Marianou také pěknou řádku dětí, celkem 12. Naše Judita byla předposlední.

Václav a Johana měli tři syny, Karla, Jana a Václava. Mezi nimi přišla na svět Mariana, která však ve 2 letech zemřela, a druhá dcera, také Mariana, která se dožila dospělosti.

Václav byl krejčím a podruhem v Pohledci č.46. To znamená, že neměl vlastní dům. Václav byl zřejmě podnikavý a nespokojený se svým životem a tak se někdy v letech 1788-1798 přestěhoval s rodinou do vsi Německé (dnes Sněžné). Změnil nejen své bydliště, ale i druh obživy a jméno. V roce 1798 je uváděn jako domkař v Německém č.55 a v roce 1806, když se ženil jeho druhorozený syn Jan, byl v zápise o jeho sňatku Václav uváděn jako Staněk, kupec v Německém č.55. 

Vříšť 

Vříšť je malá vesnička, vlastně jen pár chalup roztroušených po stráních, dnes je součástí obce Sněžné. V 16.století zde stála nejstarší skelná huť v kraji, později v polovině 17.století se zde zpracovávalo surové železo z pecí v blízkém Kadově a v polovině 18.století zde vznikla ještě drátovna. Dělníci si zde stavěli domky a obdělávali půdu. Dochovanou památkou je Panský dům, který původně sloužil jako šichtmistrovský a současně báňský úřad celého novoměstského panství. Sídlilo zde tedy správní centrum regionálního železářství. Přímo proti Panskému domu, přes silnici, stojí dům č.2, ve kterém je od nepaměti hostinec,  a kde žila po několik generací rodina Staňků.

Václav Klouda - Staněk (1754-1841) - pokračování

Všechny děti, Josef, Jan, Mariana a Václav, se dožily dospělosti a založily svoje rodiny.

Josef se vyučil stolařem. Byť prvorozený, ženil se jako poslední. Za ženu si vzal Viktorii rozenou Dostálovou z Německého č.13. Po svatbě převzal Josef  od otce hospodu ve Vříšti č.2.

Josef s Viktorií měli čtyři syny, Josefa, Jana, Václava a Františka. Na sklonku života žili v Německém č.55, kde také zemřeli.

Nejstarší Josef zemřel v 26 letech na souchotiny (tuberkulózu).

Druhý syn Josefa Jan byl řezníkem v Kadově. Byl vyhlášeným silákem, známý jako Honza z Bříšče.  Tradovalo se o něm mnoho pověstí, nejznámější je asi tato:

V době, kdy se vyměřoval pozemkový katastr, který nařídila zřídit Marie Terezie, se přeli radní z Kadova a Herálce, kudy povede hranice mezi obcemi. Rozhodli, že hraniční sloupek popadne vyhlášený silák Honza z Bříšče na ramena, a kam jej donese, tam bude hranice. Sloupek, který ulili v kadovských hutích, byl 2 m vysoký a vážil 180 kg. Honza naložil sloupek na rameno a vykročil z Kadova do Herálce. Prý by ho býval odnesl třeba až do Herálce, ale přepadly jej cestou střevní potíže, musel se „břemene“ rychle zbavit a hraničí kámen zůstal celkem spravedlivě na dlouhá léta uprostřed hlubokého lesa pod Devíti skalami. Jeho kopie stojí na okraji silničky z Kadova do Herálce u parkoviště pod Lisovskou skálou.

Ve skutečnosti však  Honza  žil divoký neuspořádaný život. Byl  mnohokrát trestaný  za krádeže, výtržnosti,  vyhrožování a urážky, seděl ve vězení, ale přesto nebo právě proto byl vděčným námětem lidových vypravěčů i spisovatelů.

Třetí syn Václav se oženil s Marií Brožkovou, se kterou měl dvě děti, Annu a Václava. Rodina žila v Německém č.55.

Čtvrtý syn František  pokračoval po otci v provozování hostince. Se ženou Annou Slámovou dali život nejméně šesti dětem. 

Janem pokračuje naše větev rodu Staňků.

Mariana se provdala za Františka Ramese. 

Václav byl obchodníkem a měšťanem ve Svratce č.92. Se ženou Josefou rozenou Bílou měli  šest dětí, dvě děvčata, Františku a Josefu a čtyři chlapce, Adolfa, Františka, Eduarda a Josefa.

Německé (dnes Sněžné)

Obec se rozkládá na obou březích potoka, který  pramení severně od obce, protéká v obci pěti rybníčky a ve vsi Vříšť se vlévá do Fryšávky. 

Obec vznikla nejspíš v rámci kolonizace českých zemí ve 13.-14.století, její název byl patrně odvozen od původu prvních osadníků.  Podle urbáře z roku 1587 zde byla rychta a 17 gruntů, dvorec, skelná huť a mlýn  s pilou (mlýn moučný a pilný) na řece Vříšti, dnes Fryšávce. 

Po druhé světové válce byla obec přejmenována na Sněžné.

Jan Staněk (1784-1840)

Jan si roku 1806 si vzal za ženu Pavlínu Brázdovou z Kadova. Po svatbě převzal od otce kupeckou živnost a dům v Německém č.55. Obchodoval se suknem a tkaninami. V Německém č.55 a č.69 se jim narodilo celkem devět dětí, dcery Josefa, Anna, Vincentie a Terezie a synové Jan, Václav, Josef, Josef a František. Terezie a první Josef zemřeli jako malinké děti, František zemřel ve třech letech. 

Někdy ve 20.-30. letech začal Jan obchodovat a podnikat v Haliči, která byla součástí Rakouské monarchie. Ve vsi Malá Wiszenka východně od Lvova získal nemovitosti s velkým komplexem lesa a s vápencovým lomem. Údajně zde těžil vápenec a pálil vápno. Dařilo se mu dobře, podnikáním získal značný majetek a tak jeho rodina byla dobře zaopatřena.

Podle dostupných informací přišel Jan do Haliče se ženou Pavlínou, syny Janem, Václavem a Josefem a s dcerou Vincentií. Nejstarší dcery Josefa a Anna zůstaly v Čechách. 

Josefa již byla v té době provdána za mlynáře Josefa Dobrovolného.

Anna, kterou pokračuje náš rod, se provdala později, roku 1835, za Jana Musila  a žila dál v Německém č.55 či 69. A tak naše historie pokračuje v rodě  Musilů.

Jan se v Haliči rád věnoval lovu v bohatých a divokých lesích. Měl zde dokonce vybudovanou útulnu s ohništěm, kde zůstával přes noc. Jednoho únorového dne roku 1840 tam Jana našli mrtvého. Bylo mu 56 let. Podle neověřeného zdroje téhož roku zemřela i Janova žena Pavlína.

Synové ani Vincentie se do Čech nevrátili, usadili v Haliči, nalezli si partnerky polského původu a dál rozšiřovali majetek rodiny. 

Nejstarší syn Jan nebyl příliš podnikavý, neoženil se a žil z renty z nemovitostí otce u svého bratra Václava.

Vincentia se provdala za poláka Prokopa Lucky, se kterým měla tři dcery, Ludwiku, Pavlínu a Karolínu.

Příběhy Václava a Josefa jsou popsány dále:

Václav  Staněk (1818-1900) 

Václav si za otcovy peníze koupil usedlost v Zedowicích u Przemyslan (později Rozsochy) s 200 ha polí a 400 ha lesa. Zajímal se o knihy a hudbu. Hospodaření se příliš nevěnoval, o majetek se starala jeho žena Františka Zaremba, která pocházela ze staré šlechtické rodiny z Dynowa. 

Václav byl zapřisáhlý evangelík a v evangelickém duchu vyrůstaly i jeho děti. Narodily se jim celkem čtyři. O nejstarším Hermanovi nejsou žádné informace, Henrieta zemřela krátce po narození, Emilie a Rolislav se dožili dospělosti. 

Emilia vyrostla v pěknou a inteligentní ženu. Vzdělávala se ve Lvově, kde se věnovala  hraní a zpěvu. Přestože byla úspěšná, otec ji nedovolil, aby se stala zpěvačkou. Roku 1877 se provdala za Františka Nartowského. Otec nebyl proti tomuto sňatku, ale měl podmínku, že Emilia nepřestoupí na katolické náboženství a nebude finančně podporovat svého bratra Rolislawa.

Emilia s Františkem žili v Narajowě, kde se jim narodilo pět dětí: Janina, Stanislav, Wanda, Václav a Antonín. 

Emilie každoročně jezdila, jak to bylo tehdy v módě, do lázní do Čech, nejčastěji do Karlových Varů. Odtud si vozila krásné české sklo a porcelán.

Po svatbě Emílie se Václav s Františkou přestěhovali do Szajbówky, aby byli blíže k Emílii.

Josef Staněk (1822-1877)

Josef vystudoval práva, byl advokátem a finančníkem a zvětšil majetek po otci. Oženil se s Wilhelmou Lewin, se kterou měl tři děti : Františka, Wilhelma a Marii. Žil ve Wiszence.

František byl chytrý a podnikavý, do majetku po otci přidal další nemovitosti - Krechow, Turynku, Chany, celkem 6000 ha pozemků. Za ženu si vzal Sewerynu Chotynieckou. Život rodiny však skončil velikou tragédií. Roku 1902 František zastřelil své tři děti, manželku i sebe.

Wilhelm byl právník a diplomat, byl konzulem v Bombaji. Po smrti bratra Františka se vrátil a převzal jeho majetek. Za ženu si vzal Žofii, dceru Tadeáše Rutovského, právníka, publicisty, vydavatele a poslance Haličského Sejmu, po vypuknutí první světové války též starosty města Lwowa. Měli čtyři děti: Marii, Jadwigu, Žofii a Jana. 

Za první světové války se Wilhelm dostal do ruského zajetí, ze kterého se  vrátil nemocný a brzy po té v 54 letech zemřel. 

Po rozpadu Rakousko-Uherska připadla část Haliče, kde žila rodina Staňků, krátce k Západoukrajinské lidové republice, později byla součástí Polska, v roce 1939 však opět připadla Ukrajinské SSR a po rozpadu SSSR Ukrajině. Potomci rodiny Staňků tak opustili svoje usedlosti a odešli do Polska nebo jinam do světa. Kdysi honosný majetek zchátral a potomkům zbyly jen vzpomínky. Vesnice Malá Wiszenka dnes již neexistuje, v jejím  místě je vojenský prostor.