Rod Langkramerů

Příjmení Langkramer je čistě německé a lze téměř s určitostí předpokládat, že nejstarší předkové Langkramerů podobně jako předkové Krobshoferů přišli do Čech z Německa. 

Náš rod Langkramerů pochází z Jičína, kde naši předkové žili po několik generací. Byli to převážně kožešníci, kupci a později také hostinští a obchodníci. Kožešníci žili na Pražském předměstí u řeky Cidliny, kupci, hostinští a obchodníci bydleli  v měšťanských domech v centru Starého Města, často přímo na náměstí, avšak pokud je nám známo žádný dům nevlastnili.

Grafický rodokmen Langkramerů naleznete zde.

Jičín

Město Jičín bylo založeno jako královské v místech dnešního Starého Města před rokem 1300. Byly postaveny první gotické hradby a rozvíjel se obchod a řemesla. Od roku 1337, kdy český král Jan Lucemburský město prodal, byl Jičín majetkem několika šlechtických rodů, které město dál rozvíjely. Po bitvě na Bílé hoře se Jičín stal majetkem ctižádostivého vojevůdce a politika Albrechta  z Valdštejna. Albert z Valdštejna se zasloužil o zvelebení a přeměnu  původně dřevěného na  výstavné kamenné město. Zřízením úřadů, škol a manufaktur se město stalo hospodářským centrem oblasti.

Nejstarším nalezeným předkem rodu Langkramerů v Jičíně byl Václav Langkramer, který se zde roku 1750 oženil s Rozálií Rauprikovou. V matričním zápisu o jejich svatbě je uveden jako Wenzeslaus Longromer Pragensis. Pátráním v pražských matrikách byl skutečně  Václav objeven, takže úplně nejstarší historie rodu Langkramerů, resp. tehdy Longlomerů, Longhomerů či Longkromerů, začíná v Praze. Do Prahy se nejstarší předkové Langkramerů mohli dostat v rámci dosídlování po třicetileté válce nebo patřili mezi německé měšťany a obchodníky, kteří žili v Praze již od 12.století.

Filip Jakub Langkramer 

Filip Longhomer, jak se tehdy jmenoval, se narodil koncem sedmnáctého století v Praze a roku 1716 se v kostele sv. Štěpána na Novém Městě pražském oženil s Annou Wahnerovou. Žili spolu v Praze na Novém Městě a v kostele sv. Štěpána pokřtili svých pět dětí: Marii, Václava, Josefa, Kateřinu a Annu. Naše historie pokračuje synem Václavem.

Václav Josef Langkramer (1721-1773)

Jakým způsobem se Václav dostal do Jičína těžko zjistíme, jisté však je, že se v Jičíně, jak již bylo uvedeno výše, roku 1750 oženil s Rozálií Rauprikovou. Rozálie byla dcerou Bernarda Rauprika a Alžběty.

Václav měl s Rozálií třináct dětí, z nichž nejméně sedm zemřelo ještě v dětském věku. Roku 1768 zemřela i Václavova žena Rozálie. Bylo jí 40 let a nejmladšímu Františkovi pět let. Rok poté se Václav znovu oženil s 35letou Alžbětou Kaplalovou, dcerou již zemřelého Karla Kaplala. S Alžbětou již Václav zřejmě žádné děti neměl.

Z Václavových dětí se dospělosti dožil prvorozený syn Václav, kterým pokračuje náš rod a další syn František, který byl později bednářem v Jičíně. S Annou Fialovou měli nejméně čtyři děti. Dcera Kateřina zemřela svobodná ve věku 25 let. O osudech Josefa a Rozálie nebyly zjištěny žádné informace.

V dostupných záznamech není obvykle uváděno jaké  měl Václav povolání, pouze jednou je uveden jako krupař a v zápise o smrti Václava jako mlynář. V Jičíně byly v té době tři mlýny, Valchovský mlýn jižně od města, Vodarský mlýn na Holínském předměstí č.39 a Podbranský mlýn na Pražském předměstí č.16. Ve kterém mlýně měl být údajně Václav mlynářem se nepodařilo zjistit.

Václav Jan Langkramer (1751-1812)

Václav je uváděn jako krupař a kupec. Roku 1781 se ve svých 30 letech oženil s Kateřinou Jiráskovou z Jičína. Manželé žili v Jičíně č.25 na Pražském předměstí, kde se jim narodily tři děti: Jan, Anna a Viktorie. 

Jan je naším přímým předkem, Anna zemřela v jednom roce života a Viktorie zemřela ve svých 13 letech.

V roce 1806 zemřela manželka Kateřina na zimnici a zároveň zemřela i 13letá dcera Viktorie.  Václav na jejich památku vlastnoručně vytesal kříž, který dodnes stojí na jičínském hřbitově.

Jan František Langkramer (1787-1865)

Jan se vyučil kožešníkem a již jako mistr kožešnický se ve svých 23 letech se oženil s Barborou Machačkovou, dcerou Josefa Machačky, mlynáře na Vodarském mlýně v Jičíně č.39. S Barborou měl Jan tři děti: Františka, Jana a Annu. 

Barbora brzy zemřela a tak se Jan roku 1820 znovu oženil s Marií Nápravníkovou, dcerou  Josefa Nápravníka, měšťana a mistra ševcovského z Jičína. S Marií se jim narodilo dalších osm dětí: Alois, Jan, Ignác, Marie, Josef, Adolf, Václav a Marie. 

Jako měšťan a mistr kožešnický žil s rodinou v Jičíně č.13 na Pražském předměstí.

Šest z devíti Janových dětí zemřelo v dětském věku nebo o jejich dalších osudech nic nevíme. Pět synů se dožilo dospělosti a tři z nich pokračovali v kožešnickém řemesle. 

František pokračoval v rodinném kožešnickém řemesle. Oženil se s Annou Erbenovou, dcerou měšťana Erbena z Jičína č.60.  Jako měšťan a kožešník žil v Jičíně na Starém městě č.59 na náměstí. S Annou přivedli na svět deset dětí. Roku 1859 Anna ve svých 44 letech zemřela. František se po druhé oženil s Annou Čapkovou, se  kterou měl další čtyři děti. Kolem roku 1865 se František stal hostinským v Jičíně na Starém městě č.34, na  náměstí v domě U Anděla. V tomto domě je hostinec provozován do dnešních dnů jako restaurace Kozlovna U Anděla.

Alois byl také kožešníkem. Se ženou Barborou Kvapilovou žil v Jičíně a měli asi sedm dětí.

Ignác také pokračoval v rodinném řemesle a jako mistr kožešnický žil dál v domě na Pražském předměstí č.13. Se ženou Františkou Kracíkovou měli asi šest dětí. Jeho syn Josef byl řídícím učitelem v Nábzí. Zemřel ve  věku 45 let - byl na dočasném odpočinku v Jičíně a oběsil se. 

Josef se oženil a měl tři dcery.

Adolfem pokračuje náš rod.

Adolf Ignác Langkramer (1833-1881)

Adolf byl měšťanem a kupcem v Jičíně č.59. Později bydlel v Jičíně č.10 a ještě později byl obchodníkem papírem v Jičíně č.33. Dům č.33 na náměstí je starý Rathaus, nazývaný dům U Slunce. Roku 1864 otevřel v Jičíně  č.35 obchod s obrazy a porcelánem, který později provozoval jeho syn Bohuslav. 

Roku 1860 se Adolf oženil s Antonií Annou Melicharovou. Antonie je již poměrně blízký předek - moje praprababička. Kromě toho, že máme spolu stejný monogram AM za svobodna,  máme na ni i jinou památku - vinné skleničky s uvedeným monogramem. 

Antonie byla dcerou Václava Melichara, který se do Jičína přiženil sňatkem s Annou Kompasovou. Václav Melichar a jeho předci pocházeli z Bělohradu a jejich historie je popsána v rodu Melicharů. Otec Anny  Václav byl měšťan a mistr pekařský v Jičíně na Starém městě č.33.

Adolf s Marií měli devět dětí: Adolfa, Annu, Václava, Antonína, dvojčata Bohuslava a Bohumila, Jana, Antonína a Marii.  Anna, Bohumil a Antonín a Jan zemřely jako malé děti. 

Roku 1881 zemřel ve 47 letech otec rodiny Adolf. Nejmladší Marii bylo pouhých 7 let. Antonie se již po druhé neprovdala a žila dál v Jičíně č.33. Později, když synové a dcera dospěli a založili svoje vlastní rodiny, žila Antonie u své dcery Marie provdané Bayerové v Novém Městě nad Metují, kde se živila jako soukromnice a později ve Vysokém Mýtě, kam se rodina její dcery přestěhovala a kde roku 1915 ve věku  80 let zemřela.

Adolf Langkramer (1861-1891)

Prvorozený syn Adolf byl učitelem na obecné škole. Naposledy učil  v Dolním Bousově u Sobotky. Ve věku 29 let zemřel na ochrnutí plic.