Nadějnou kariéru prvního českého purkmistra překazila zákeřná nemoc.
Před 155 lety zemřel František Pštross.
Když 24. června 1859 pod císařovým osobním velením prohrály rakouské armády u Solferina severní Itálii, vyjevila se hospodářská slabost monarchie a panovník byl nucen skoncovat s absolutismem. Následujícího roku byla obnovena volitelnost samospráv a poté vypsány obecní volby.
Voleb v Praze se 11. března 1861 zúčastnilo 5344 oprávněných měšťanských voličů (město mělo v té době 150 000 obyvatel). Vítězem se stali čeští liberálové, takzvaná strana pokroková. Ve sboru obecních starších získali 52 mandátů z 90, zatímco německy orientovaná strana „přátel svobodomyslné ústavy“ jen deset. Výsledek voleb znamenal převrat v dosavadním složení i pojetí městské správy a její přechod do rukou české většiny.
Do čela čtyřiadvacetičlenné městské rady byl o měsíc později zvolen továrník František Václav Pštross.
Problém s rodným domem
František Václav Pštross se narodil 14. března 1823. Kdybychom chtěli umístit pamětní desku na purkmistrův rodný dům, vyvstal by nám problém, kam s ní.
V roce 1786 koupili Pštrossovi předci v Novém Městě pražské dva domy čp. 196 a 197 mezi Vojtěšskou a Velkou či Druhou Jirchářskou. Ta od roku 1869 sluje Pštrossova. Právě dům č. 196 je v matrikách udáván jako místo narození i úmrtí oblíbeného politika i místo úmrtí jeho otce. Jak vidno na mapce v naší galerii, šlo o obrovský dům či dvojdům. Mapka je z roku 1884 a situace se po čase změnila. Na místě vyrostly hned čtyři domy: Vojtěšská 196/18 a 197/16 a Pštrossova 198/23 a 199/25. První dva domy zůstaly v majetku rodiny i na počátku 20. století. Ale kam s pamětní deskou? Asi na ni zapomeneme, ostatně ji má na hrobce na Olšanech.
Příliš mladý na politiku
František Pštross vystudoval piaristické gymnázium v Panské ulici a od roku 1842 se zapojil do rodinného koželužského podniku. 30. srpna 1845 se oženil s Karolínou Feiglovou, dcerou truhláře, a měl s ní šest dětí; manželka ale roku 1854 zemřela.
Roku 1848 byl zvolen do pražského zastupitelstva, brzy ale musel z funkce odstoupit kvůli nízkému věku (nebylo mu ještě 30 let).
V roce 1852 absolvoval studijní cestu po západní Evropě a po návratu založil na Novém Městě továrnu na zpracování kůží. Roku 1850 se stal členem obchodní a průmyslové komory v Praze, roku 1856 místopředsedou a nakonec 1858 předsedou. Tuto funkci zastával jen asi rok, ale i poté zůstal aktivním členem vedení komory. Získal si velký respekt zejména u řemeslníků, jejichž zájmy prosazoval.
Zvolením Pštrosse purkmistrem skončila německá nadvláda nad Prahou
V září 1861 přijal sbor obecních starších usnesení o zavedení češtiny jako vyučovacího jazyka do všech městských škol. Pro minoritu užívající německou obcovací řeč – hlásilo se k ní asi 20 % obyvatel města – měly být založeny nové menšinové školy.
V listopadu pak byla zavedena čeština jako vnitřní úřední řeč ve všech městských úřadech a institucích. Do služeb obce měli být napříště přijímáni pouze zaměstnanci bez problémů ovládající český jazyk. Tím byl založen po celá desetiletí trvající rozkol mezi orgány státní a zemské správy, které úřadovaly německy, a česky úřadující pražskou samosprávou. Pražská radnice se jaksi automaticky stala organizátorem i mluvčím českých národních a vlasteneckých snah. Obnovení ústavního systému vedlo k jejich netušenému rozmachu.
V Praze během Pštrossova purkmistrovství vznikly desítky českých spolků a kulturních institucí, včetně těch nejvýznamnějších, jako byly Hlahol, Sokol, Svatobor, Typografia, Merkur, Umělecká beseda a další.
V listopadu 1862 byla otevřena stálá česká divadelní scéna, Královské zemské prozatímní národní, rozuměj Prozatímní divadlo.
O rok později vznikla městská vyšší dívčí škola, která ponejprv sídlila ve Pštrossovi dobře známé piaristické škole (v letech 1867 – 1945 sídlila ve Vodičkově ulici).
Vznikly první české záložny a banky i průmyslové muzeum Vojty Náprstka pro šíření osvěty mezi řemeslníky a živnostníky.
Regulační úpravy městských ulic a prostranství ale začaly ohrožovat pražské památky. Románskou rotundu sv. Kříže se podařilo zachránit a restaurovat (1863-5), za oběť však padla skvostná renesanční Krocínova kašna na Staroměstském náměstí (1862).
Purkmistrovské období Františka Pštrosse skončilo nečekaně 12. června 1863. Nadějný čtyřicetiletý politik podlehl v několika dnech prudkému zánětu mozkových blan.
Pštrossův otec byl na radnici půl století
Abychom poznali purkmistra Pštrosse, musíme si říct také něco o jeho otci, který byl členem pražského zastupitelstva těžko uvěřitelných 49 let. Zasedal také v zemském sněmu jako poslanec za Staré Město. V srpnu 1868 patřil mezi 81 signatářů státoprávní deklarace českých poslanců, v níž česká politická reprezentace odmítla centralistické směřování státu a hájila české státní právo, tudíž nevykonával poslanecký mandát.
František Pštross (1797, Praha – Nové Město – 1887, tamtéž) byl, stejně jako jeho otec, koželuhem. Rodinný podnik velmi zvelebil. Pštross byl úspěšný, bohatý podnikatel a známý politik, který si pro svůj důmysl, vlastenectví, solidnost a uhlazené chování získal respekt veřejnosti. Byl mu také udělen rytířský titul, což souviselo s válkou v roce 1866 a Pštrossovou péčí o raněné.
Téměř dovršil devadesátku, zemřel po pádu, při kterém si zlomil nohu.
Koželuh cihlářem
Zatímco na Pštrosse koželuha je dávno zapomenuto, nedávno vydaný Soupis pražských cihelen poodhaluje nám jiné jeho podnikání. V roce 1838 koupil v Sedlci statek z poloviny 17. století, který krátce poté pozdvihl na pozdně klasicistní zámeček. Na blízkých pozemcích zřídil cihelnu.
Po jeho smrti se o cihelnu starala dcera Anna Novotná, která dbala, aby se na cihlách stále zachovával rodový kolek, velké P na výšku cihly.
Cihelnu nakonec prodala akciové společnosti Edifa Herget a dožila v Berlíně.
Antonín Herget nechal v roce 1911 v Sedlci vystavět dodnes působivý objekt cihelny (podle projektu vídeňských inženýrů Eckarta Wilhelma a Edgarda Hotopa z roku 1902).
Zachrání někdo sedlecký zámeček?
Zato se sedleckým zámečkem to není dobré.
V roce 1946 byly zbořen hospodářský trakt. V 50. letech, kdy objekt patřil národnímu podniku Pražské cihelny, byly tu zřízeny čtyři bytové jednotky, které fungovaly do 70. let.
Ale dnes… pýr a bída.
převzato z https://nasregion.cz ze dne 12.6.2018