27.6.2002
A opět k politice (to už by skoro stálo za to založit politický koutek). Poslední dobou mám pocit, že to je jedna z nejdůležitějších věcí našeho života, vlastně spíše měla by být. Zjistil jsem také, že toho vím o politice a událostech alespoň u nás příliš málo, abych mohl řádně argumentovat v rozhovorech na taková témata či jen sám sobě v úvahách.
Rozhodl jsem se koupit si a přečíst si nějakou knížku od Václava Klause. Na www.klaus.cz je pár takových knih uvedeno, ale objednávat si zajíce v pytli jsem nechtěl. Zašel jsem tedy do knihkupectví. V prvním (Mladá Fronta ve Spálené) měli pouze jednu - jakousi sbírku článků. Ve druhém (Dům knihy nebo jak se to jmenuje na Václaváku) měli také jen jednu, a to sbírku přednášek z let 97-99 Cesta z pasti. Ač nenadšen, koupil jsem si ji.
Velmi rychle jsem přečetl asi třetinu. Zajímavé čtení, i když přednášky nejsou přesně to, co jsem chtěl. Mimo jiné jsem tam přečetl dva Klausovy projevy z roku 99, první na republikovém shromáždění Unie svobody, druhý na sjezdu KDU-ČSL. Na obě strany (přestože se mohl cítit právě jimi poškozen) tam apeloval, aby zvážily možnosti budoucí spolupráce a hledání společné řeči a společných cest s ODS v zájmu zajištění pokračování transformace, pokračování pravicové politiky atd.; je škoda, že se to nesetkalo s jakoukoliv ochotou nebo pochopením.
Potom mě napadlo půjčit si něco od Klause v Městské knihovně v Praze. Na internetu jsem si našel, že mají také jen jednu Klausovu knihu, a to Václav Klaus narovinu. Nestihl jsem tam zajít, ale zcela náhodou jsem včera v podvečer vešel do knihkupectví Kanzelsberger (nebo jak se píše) na Andělu. Zaujalo mě tam několik knih. Jednak kniha o Václavu Klausovi, kterou napsal někdo jiný, jmenuje se tuším Jaký je Václav Klaus. Potom mě dost zaujala tlustá zpráva o politických událostech a ekonomice v České republice od roku 1989 do roku 1998 (přesný název si nepamatuji, napsal to široký kolektiv autorů a vydalo nakl. Academia). Už jsem si chtěl něco z toho vybrat nebo nevybrat a odejít, když jsem uviděl tu knihu Václav Klaus narovinu. Jsou to rozhovory vedené Petrem Hájkem s Václavem Klausem, kniha je velká, tlustá a vázaná. Na přední straně je fotka Klause sedícího na křesle před knihovnou. Nahlédl jsem dovnitř a zaujala mě - to je lepší než krátké projevy či přednášky na úzká témata. Otočil jsem knihu a na zadní straně jsem uviděl nálepku 40 Kč - co to je za nesmysl, napadlo mě a zeptal jsem se nejbližší zaměstnankyně prodejny: "Dobrý den, tahle kniha asi nestojí čtyřicet korun, že ne?" Ona na to: "Tahle kniha stojí čtyřicet korun." Já na to: "A jaktože je taková levná?" A ona na to: "Protože má poškozený obal." To byla pravda, okraje papírového přebalu byly trošku ohnuté. Poděkoval jsem a rychle šel k pokladně, aby si to někdo nerozmyslel.
Pak jsem šel za Danou do práce, kde jsem asi dvě hodiny čekal, až Daně skončí pracovní doba. Seděl jsem v křesle a četl a četl. V knize mě zaujala spousta věcí. Byla napsána počátkem roku 2001, čili dost aktuální. Namátkou mě teď napadá, co tam Klaus píše třeba o Vladimíru Špidlovi (v době vzniku knihy to byl jen ministr), že to byl za pravicové vlády "jeden z nejagresivnějších lidí v parlamentu" a nenávistný kritik sociální politiky vlády včetně důchodové reformy. Po převzetí vlády levicí v jakési své zprávě obrátil a píše "... v roce 1995 se náš důchodový systém dostal na úroveň srovnatelnou se zeměmi Evropské unie ...". Byv sám v opozici, byl hlavním bojovníkem za maximum výhod (v důchodovém systému) pro občany, za předčasné odchody do důchodu atd.. Stav se ministrem, píše: "... k největší a nejdůležitější pozitivní změně došlo v tom, že se zásadním způsobem zpřísnily podmínky pro předčasný odchod do důchodu ... věk odchodu do důchodu se musí nadále zvyšovat ...". Panu Špidlovi nedělají zřejmě problémy názorové obraty o 180 stupňů podle toho, co se mu zrovna hodí.
Václav Klaus píše také, jak se dá čekat, o panu Havlovi. Kritizuje jeho politické zásahy a smršť odvolání k Ústavnímu soudu a stejně tak kritizuje političnost práce údajně nadstranického a nepolitického Ústavního soudu. Poukazuje také na názorové obraty Václava Havla - např. od roku 1989 Václav Havel (a i jiní) prosazoval většinový systém volebního zákona. Ve chvíli, kdy se k většinovému systému (po několika patových výsledcích voleb, kdy platil poměrný volební systém) začal přiklánět i Václav Klaus (a schválení tohoto zákona se stalo součástí opoziční smlouvy), Václav Havel obrátil a na jeho výzvu Ústavní soud (jmenovaný - jaká to náhoda - právě panem prezidentem) tento dvakrát schválený zákon nakonec s politickým komentářem zrušil.
A píše další věci, např.: "Dnes je Klaus peskován, že neprivatizoval banky. Tehdejší většinová opozice si vynutila, že nechá projít státní rozpočet jen za příslib předsedy vlády před sněmovnou, že nebude privatizovat banky. ... váhali jsme, jestli nám to za těchto podmínek ještě stojí za to, jestli s tím radši nemáme prásknout. ..."
K opoziční smlouvě a nutnosti dialogu mezi menšinovou vládou a opozicí píše mimo jiné: "... nedovedu si představit, že by ... nejsilnější politická strana (bez předchozího dialogu s opozicí) ... předstoupila před parlament, přednesla vládní program, rozhostilo by se ticho a všichni by napjatě čekali, co na to ostatní politické strany řeknou ... a jak hlasování dopadne. ... V každém případě existence menšinové vlády vyžaduje nějakou formu dohody. ... Musím potisícíprvé připomenout rok 1996. Tehdy také vznikla menšinová vláda. Vznikla rovněž jako dohoda s opozicí. ... Václav Klaus v roce 1998 udělal identickou věc, ani o milimetr více než předtím Miloš Zeman. Jediný zásadní rozdíl, jediný důvod pro celou hysterii spočívá v tom, že zatímco v roce 1996 se tak stalo za aktivní účasti pana prezidenta, v roce 1998 se o tom pánové Klaus, Zeman a jejich politická grémia dohodli sami. ... Jednou tuto dohodu pan prezident posvětil, podruhé neposvětil."
A tak dále. Nemohu a nechci tady opisovat celou tlustou knihu, rád bych jen doporučil těm všem kritikům Václava Klause a tehdejších vlád, aby si o oněch událostech a rozhodováních něco přečetli a nespoléhali se jen na mediální, hlavně televizí tvořený obraz o situaci. O zkresleném a nesmírně zjednodušeném pohledu na politiku u nás, který poskytuje televize, možná ještě někdy napíšu. A rád bych také někdy napsal o nutnosti politického dialogu.