V květnu 2012 (29. dubna až 12. května) jsme byli na 14 dní v Řecku. Já, Dana, Honza D., Radek M., Robert K..
První týden jsme cestovali půjčeným autem v pěti lidech, především po Peloponésu. Koupali jsme se v horkých pramenech u Thermopyl a marně hledali soutěsku, dávno zmizelou pod několikatisíciletými naplaveninami místní řeky, koukali se zpoza plotu na ruiny věštírny v Delfách, prošli si starou Olympii, zkoušeli hrát v přístupném amfiteátru, navštívili ruiny pevnostního města Mystra z 13. století (poblíž Sparty), procházeli se hrobkami starých vládců v Mykénách, obdivovali Korintský průplav a to vše završili prohlídkou Akropole v Athénách.
Fascinovala nás prastarost některých památek - staletí a tisíciletí před naším letopočtem. Škoda, že to pak křesťani v touze vyhladit starší moudrost a zvyky často srovnali se zemí. Zaskočila nás ale otvírací doba památek. Ač v průvodci psali, že mají třeba do půl sedmé, tak ve skutečnosti zavírali ve tři odpoledne a poslední návštěvníky pouštěli ve čtvrt na tři. To se nám poprvé stalo v Delfách - přijeli jsme v půl čtvrté a už jsme měli smůlu. Spolu s hloučkem dalších zklamaných turistů jsme postávali u brány s připravenými eury a mohli jsme jen koukat na hlídače, kteří dávali pozor, aby tam někdo nevlezl. Stejně zkrátili otvírací dobu u většiny památek a nám to dost narušovalo plány.
Ale vlastně nám to tolik nevadilo. Šlo nám o pohodu a tu jsme měli. Jen občas se Robert moc bál, když řídili Radek či Honza a spěchali, abychom stihli zavíračku ve tři na další památce.
Jo, taky je tam hrozně draho. Jednoduché jídlo stojí kolem osmi nebo deseti euro, nebo víc, k tomu tři eura za pití. Ubytování taky drahý. Peněženka se nám prohýbala. Radek vzpomínal, když měli v Řecku ještě drachmy, jak tam bývalo levno.
Počasí nám přálo a všude nějaké kopce či hory, příroda se nám moc líbila. Lidi celkem příjemní, ale těžko zobecňovat, jednali jsme jen s těmi, kterým jsme za něco platili. Na motorkách jezdí často ve třech a bez přileb, auta zastavují všude možně, trochu nám to připomínalo nespoutanost jihoasijských zemí. Pomalu každý druhý dům je nedostavěný, využívají tak úlevy na daních z příjmu.
Korintský průplav udělal z Peloponésu ostrov, je to fascinující dílo. Je dlouhý asi 6 km, hrozně hluboký a kopali ho koncem 19. století Maďaři. Otvíracího ceremoniálu se za Rakousko-Uhersko zúčastnil císař Franz Josef. Nedávno tam Maďaři vztyčili pamětní desku, na kterou si za Řeky napsali něco jako "S velikou vděčností maďarským stavitelům..." :-).
Po týdnu Dana odletěla, Robert pokračoval sám v putování a my tři ostatní jsme se zúčastnili týdenního kurzu jachtaření RYA Coastal Skipper Practical. Měli jsme výbornýho instruktora a naučili se spoustu věcí. I ostrovy, které jsme navštívili, se nám líbily. Nejvíc asi ostrov Hydra a přímo záliv obce Hydra. To je takový skanzen, kde lidi jezdí na oslech, protože auta jsou tam zakázána. Autem smějí jezdit jen popeláři a záchranka. Je to moc pěkné místo chráněné malou pevností, úzké kamenné uličky, hotýlky, restauračky. Turistů v sezóně asi spousta.
Kurz jsme všichni úspěšně završili, tak se těšíme, až nám z Anglie pošlou průkazy.