Na podzim roku 2019 dostala Nokinka ségru. Nikoho o ní neprosila, ale stalo se, tak to prostě chodí. Najednou tu byla malá a pitomá ségra a další výlety už nejsou jenom Výlety s Nokinkou, ale Výlety s Nokinkou a Kikinou.

První výlet s Kikinou nedal na sebe dlouho čekat a zorganizovala ho hned Kikinka. Bylo totiž domluveno, že se ještě jako štěně podívá na své rodiště a ještě k tomu bude odborně ostříhána, šampónována a vůbec upravena jako výstavní pudlík. Ona Kikina je totiž Pudlík.  

Jako datum této akce byl určen pátek 21. února 2020. Den to nebyl nijak překrásný, chtělo to dobře se obléct, kulich nezahálel. Bylo nad nulou, ale ne moc a nebyl to den úplně bezvětrný. Byl to den akorát tak na stříhání pudla, který nijak nevybízel k procházkám. Ale to by nebyla Nokinka a to by nebyla Kikinka, kdyby když už někde jsou, nepodívaly se pořádně, co tam všechno mají. A tak jako doprovodný program k návštěvě rodného domu a ke stříhání pudla byla zvolena návštěva zoologické zahrady. Obecně je zoo v Ústí nad Labem považováno jako malé a pěkné. I táta si něj vzpomněl, tehdy ovšem bylo léto. Vzpomněl si na to, že tam bylo hezky a že tam byla pěkná panoramata. Nyní počasí pěkné nebylo, ale panoramata tam určitě zůstala. Takže bylo jasno, návštěva tet v Ústí, stříhání a pak hurá do ZOO, ať bude počasí jakékoli.

Stříhání Kikinu moc nebavilo a dokonce každou chvíli dělala na tetu při česání zoubky. Nebyla z návštěvy rodné hroudy ani nijak dojatá, spíš se bála, abychom jí nevrátili. Ale kdepak, tu už by nevrátila ani Nokinka.

Najít vstup do ZOO se podařilo, třebaže zcela zanikal mezi vjezdy a závorami do průmyslových areálů. Jak by také ne. Vždyť v Ústí je hned vede zoologické zahrady obrovský kamenolom. Zoo se nachází na východním úpatí kopce, zvaného Mariánská skála. To je takový ostrov kamenů, luk, polí a lesíků uprostřed průmyslového města a jeho strmý západní a jižní břeh tvoří jednu z dominant města. Na svahu Mariánského vrchu proto v roce 1908 jakýsi Dr. Heinrich Lumpe, velkoobchodník a milovník přírody, ohradil několik hektarů a vybudoval ochranu proti kočkám.  A skutečně ptáci ze širokého okolí se sem začali stěhovat a zde hnízdit a vznikla zde ptačí rezervace, snad první vůbec v Evropě. Jmenovalo se to tu Lumpepark. A na jiném kopci v Ústí, který se jmenuje Větruše, byl už od roku 1910 zoopark, kde bylo možné spatřit krokodýla, prérijního vlka nebo velkého ruského medvěda. Byla to asi první moderní zoo v Čechách vůbec. Tato zoo zanikla za světové války, kdy nebylo jídlo ani pro lidi a z Lumpeho soukromé rezervace se po První světové válce stal veřejný park. Po Druhé světové válce byli Lumpeho dědici odsunuti do Německa a Lumpepark se stal lidově demokratickým veřejně prospěšným zařízením se značnou ochranářskou a výukovou hodnotou. V roce 1957 zde již stála opravdová zoologická zahrada s medvědem, šimpanzem i krajtou. Jedná se tedy o zoo s dlouhou a slavnou historií. Spolu s rozvojem zoologické zahrady rozvinul se v její blízkosti i výlom kamene. Vznikl tak jeden z největších lomů uprostřed města na světě. Kdy se tam přestane těžit nikdo neví, třeba tam jednou vznikne skalnatá část zoologické zahrady. To by tedy byla pecka. Ale v roce 2020 jsme museli v evidentně průmyslové oblasti najít vedle vjezdu do lomu malé parkoviště naproti nenápadnému vstupu do zoologické zahrady. V zimě je parkoviště dostatečné, ale jak se sem vejdou všichni v létě? Podařilo se nám přejít po přechodu přes rušnou ulici a ocitli se konečně v areálu klidu a pohody.

V ústecké zoo jsou hodní pejskové vítáni. Mají tam totiž již dlouho dobrou pověst. Psali to také na tabuli a táta si to ofotil a tak si to teď můžeme v klidu přečíst, jak škodí ty pitomé kočky a jak ptáčkům zpěváčkům můžou pomáhat hodní pejsci.