Výlety s pejskem Nokinkou - Lípa v Práskolesích

Lípa v Praskolesích

Když jsme se ráno 19. dubna 2015 probudili v hotelovém pokoji v Telči, čekal nás po vyhlédnutí z okna pohled na jasně modré nebe. Prostě na nebi jako vymetýno. Část dopoledne jsme ještě využili ke slunečným rozhledům po náměstí i poslední procházce k Ulickému rybníku, zbytek dopoledne pak k závěrečnému rozhodnutí o tom, kterou pamětihodnost navštívíme cestou domů. Počasí bylo na rozdíl od předchozích dnů krásné a tak bylo jasné, že se bude jednat o pamětihodnost přírodní. Ze všech možných návrhů vyhrála finále zcela bezkonkurenčně touha navštívit památný strom. V zámeckém parku v Telči se nachází památná lípa, nazývaná Lípou Zachariášovou. Tu jsme ale obdivovat nemohli, protože park byl zavřený, ale v kraji se velikých lip nachází mnoho a ty nejslovutnější dokonce na cestě do Prahy. Tak jsme si mohli uzavření telčské zahrady náležitě vynahradit. Cestou z Telče do Prahy totiž leží malá víska Praskolesy u Mrákotína. A Lípa v Praskolesích, to už je nějaký pojem!

Najít Praskolesy pouhým rozhledem po krajině podle velikého stromu by bylo nadmíru obtížné. Místní kraj se obrovskými lípami jenom hemží. Mnohem lepší pomůckou byla moderní navigace. A ani v samotných Praskolesích není hned jasné, ke kterému stromu se vydat. Vždyť lípy, označené jako stromy památné, jsou tu hned dvě. Jedna je lípa malolistá čili srdčitá, druhá je lípa velkolistá. My jsme pozornost napnuli směrem k lípě, před níž stál kamenný stůl a která přeci jen vypadala nejmohutněji. A čím více jsme se k ní blížili, tím zřetelnější byla skutečnost, že se jedná o strom mimořádný. Obrovitý kmen byl dutý se snadnou možností nejen se podívat dovnitř, ale také se vevnitř projít. Pro štěně nabízel velikán vstupů a výstupů několik. Uvnitř stromu jsme si na cedulce Klubu českých turistů mohli přečíst:

PRASKOLESY-STARÁ LÍPA

581M

LÍPA VELKOLISTÁ O OBVODU 920 CM

A STÁŘÍ ASI 800 LET

No, to jsou slušné údaje. Strom je při zemi skutečně rozrostlý a Nokinka měla co dělat ho pořádně po celém obvodu prostudovat. Co se stáří týče, tak to vzhledem k dutosti kmene už nikdo neurčí. Setkat se můžeme s údaji od pěti set let po oněch osm set. Ale i ta pětistovka je slušná, to by pak vypadalo na 16.století. Třeba Zachariáš z Hradce skutečně v zámeckém parku v Telči zasadil lípu na oslavu narození syna, ale mohl mít nějaké nemanželské děti, a tajně jim vysazoval lipky u svého kamaráda v Praskolesích. Ale také se Zachariáš mohl v Praskolesích obdivovat obrovským lipám a pod tímto dojmem zasadit lipku v Telči. Nemáme též důvody nechat se zviklat v přesvědčení, že v roce 1423 si pod mohutnou lípou odpočinul sám bratr Žižka.

Pod tíhou výsledků moderní forenzní vědy se však jako nejpravděpodobnější jeví následující historicko dendrologická verze.

V létě L.P. 1212, krátce před vydáním Zlaté buly sicilské, vzklíčila na území dnešních Praskoles u Mrákotína lípa. Konkrétně se jednalo o lípu velkolistou, v místních smíšených lesích nepříliš rozšířenou. Dominantním stromem místních hlubokých lesů byl jilm a za ním hned habr a borovice. V době, kdy na český trůn usedá otec vlasti Karel IV. a do střední Evropy se šíří morová nákaza, šíří se v lesích na jihu Vysočiny grafióza jilmu. V dotčeném území vznikají uhlířské osady, využívající dostatku suchého dřeva uhynulých obrovitých jilmů. Pro chůzi v těchto lesích, jejichž půda je pokryta suchými větvemi a kmeny mrtvých stromů je charakteristický zvuk praskání lámaného dřeva. Mezi prvními českými kolonizátory tohoto území se rozšiřuje nové slovanské slovo - praskolesy. A toto slovo dává i jméno osadě, jejíž dvorce se budují kolem největšího listnatého stromu v okolí.

V roce 1423 projíždí osadou husitské vojsko se svým legendárním vojevůdcem. Tehdy již na obě oči slepý Žižka dá rozkaz k odpočinku a třebaže nevidí, instinktivně přichází k mohutnému stromu, dotkne se jeho kůry, obejme jeho kmen a tiše čerpá jeho sílu pro nadcházející vítězný útok na Telč.

„Ač weliky wojwoda slepý byl, strom uwiděl, k němu přišel, a k němu sebe přiwinul, kóru pocelowal a před bojem slawným s kmenem silným sobě popowídal“, zapsal dobový kronikář Půta z Mrákotína.

Potomek Půty z Mrákotína navštívil legendární strom v dubnu 2015 se svým pejskem - fenkou Nokinkou.

Tento záznam je v souladu s hodnocením Jana Žižky v Kronice české od papežského legáta Eneáše Sylvia Piccolominiho: "Ohava prokletá, krutá, hrozná, protivná, kterouž nemohla zničit ruka lidská, pro temné síly z kamenů, zvířat nečistých ano i ze starých stromů přijímané“.

V době husitské revoluce dosáhl strom zhruba dnešní výšky v plném dendrologickém zdraví. V létě roku 1434, krátce po lipanské tragédii, začal odumírat mohutný kmenový výběžek v severní části, takže během tří let vyčnívala mimo bujnou zdravou část stromu mohutná uschlá větev, nesčetněkrát nalomená vichřicemi. Je pravděpodobné, že v české historii sehrála nemalou úlohu. Koncem léta roku 1437 v kraji praskoleském zbloudila císařská družina se Zikmundem Lucemburským, který se tehdy snažil v českém prostředí prosadit nepřijatelná jihlavská kompaktáta. Nechme opět hovořit Půtu z Mrákotína:

“ Sám kajzr Zikmund sprudka z woza wybjehl a pod lipu statnú bježel, háv zdobný bystře odhazovati začal a na bobek rychle usedl. V tom powjetře prudce se pohoršilo a wjetr prudký do stromu udeřil. Wjetew mocná s nebe se sřítila a Lišku Ryšawú do vlastích lejn a wykalow ubořila. Nadáwky na ksindl český z huby kajzra i papežencúv doprowodných pak dlouho po kraji slyšeti bylo. Když pak ve mjestje Znojmje si Zikmund na příhodu pod lipú vzpomnjel, šlak mrwtičný s koně ho srazil a Lišku Ryšawú do wječných pekel konečně wyprawyl.“

Tento záznam je cenný nejen pro složku dějepisnou, ale i pro výpověď jazykovědnou. Text je ukázkou jisté rozpačitosti a nedůslednosti v používání nabodeníček, typickou právě pro tuto dobu a území. Zmíněná legenda se těšila značnému veřejnému povědomí až do poloviny 17. století. Protireformační úsilí vyvrcholilo Zákazem držení i šíření bludu ve sprostné mluvě pod trestem dvaceti ran holí a úplného propadení majetku nestojatého ze dne 17. listopadu 1689. Několikrát hrozila i fyzická likvidace stromu, nakonec ale pro ohromné množství jiných velikých lip v okolí bylo od tohoto záměru, na rozdíl od Žižkova dubu v Trocnově, upuštěno. Každopádně její historický a národní význam se časem ze širšího národního povědomí zcela vytratil a v dalších staletích stál velikán již zcela mimo akce a protesty českého národního obrození. A stál by mimo ně i nadále, nebýt popisované návštěvy pisatele těchto řádek a následné studium zapomenutých kronik.

Když se ve druhé polovině 19.století obdivoval stromu, tehdy již se zvoničkou ve vnitřním prostoru, Jan Evangelista Chadt Ševětínký, aby ho zařadil do své slavné publikace Staré a památné stromy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, na legendu z dob husitské revoluce již nevzpomněl. Z moderních dějin je snad dobré připomenout paměti o tom, že během lidových veselic se ve vnitřním prostoru stromu ukrývala kapela. I po letmé návštěvě lze tuto legendu považovat za pravděpodobnou, neboť i se zvoničkou se dovnitř vejdou minimálně houslista, klarinetista, harmonikář a klidně ještě i někdo s vozembouchem. Z nejnovějších dějin pak nelze nevzpomenout letní vichřici z roku 2013, která vážně poškodila druhý památný strom, asi tři sta let starý, exemplář lípy malolisté. Stejně tak fatálně poničila i několik stromů poblíž, ale našemu slavnému stromu neublížila.

Lípa v Praskolesích by podle pravidel celostátní soutěže strom roku měla být vyhlášena jako Strom hrdina roku 1690. Navíc odolala i vichřici v roce 2013, odolala kapelám v útrobách i atakům zlodějů zvonů. V roce 2015 byla navštívena štěnětem při jeho prvním hrdinském výletu, tedy štěnětem hrdinou. Bylo by asi na místě lípu v Praskolesích ocenit titulem bez udání letopočtu. Prostě Strom Hrdina.

Tady je odkaz na fotoalbum

A tady je lípa v televizním seriálu, je to až na konci.

Page updated

Google Sites

Report abuse