První letní akcí pejska fenky Nokinky byla cesta do jejího rodiště za svou psí maminkou, kde poprvé spařila své lidské rodiče a odkud odjela na svou životní cestu do Prahy. Na dojetí jsme byli všichni připraveni. Vysoká nadmořská výška horského letoviska Vítkovice byla příslibem příjemného počasí, neboť hlášena byla velká vedra. Termín byl zvolen jako víkend prodloužený o pondělí, které připadlo na svátek Mistra Jana.

Přivítáni jsme byli vřele, vřelé bylo i setkání Nokinky s rodnou mámou. Z obou zvířátek čišela radost ze shledání. Jakoby se Nokinka vrátila z krátkého výletu, máma jí ukázala co je nového a obě usedly na své oblíbené místo u televize. Pro lidi bylo nejatraktivnější místo v bazénku. Bylo to velmi zajímavé, cítit se dobře v bazénu s výhledem na krkonošské vrcholy. V Praze muselo být mimořádně hnusně. Nokinka také vylezla na střechu altánu a musela být dlouho přemlouvána k návratu. To nám připomnělo její lezení po střeše kůlny na chatě. Jinak se zajímala úplně o všechno.

Večer jsme se prošli po městečku Vítkovice, koukli na kostelík a hřbitov většinou německých obyvatel a zjistili jsme odkud zítra pojede autobus. Večer nás čekalo lítání s nějakým pejskem ze sousedství, příjemné posezení s majiteli Nokinčiny psí mámy a příjemné ubytování.

Druhý den jsme autobusem vyjeli na Jestřábí boudy. Rozhledy byly úžasné, Nokinka vzdala hold svým slavným rodákům Hančovi a Vrbatovi a začala se rozhodovat, jestli obejdeme Labský důl nebo kotelní jámy nebo sejdeme nejkratší cestou na Dvoračky, prostě u mapy byla doma. Procházka na vrcholu mezi kosodřevinou byla vysloveně výborná, všude čůrky čisté vody s bahýnkem a dokonce kolem projeli i koně. Hodně se jí líbilo u Růženčiny zahrádky. Během sestupu na Dvoračky se však začala často už nosit nebo alespoň poponášet. Na Dvoračkách jsme si dali malinovku, protože malinovka patří k tátovu dětství a Dvoračky taky. Bylo tam příjemných 23 stupňů, zatímco z Nymburka ten den hlásili 38. Výlet do hor se tedy časově opravdu povedl.

Jak jsme klesali, rostla teplota a Nokinka začala stále častěji otravovat, že jí to v turistickém kroužku nebaví. Když jsme se zastavili na oběd v letovisku Rezek, schoulila se mezi nohy a že už nikam šlapat nebude. Přeci jen si ale trochu odpočinula a pak už jsme klesali lesem i loukami směrem k Vítkovicím. Na loukách sledovala řádkování sena a tvorbu kulatých balíků za pomocí traktorů Zetor a Same. Táta Same ještě neviděl, tak měl dost radost a ještě ten rok si ho v Zemědělském simulátoru koupil.

Do Vítkovic jsme dorazili všichni dost ušlí, ale bylo to príma. Když se Nokinka trochu oklepala začala řádit s černobílým kokršpanělem, který tam byl na návštěvě. Ale že nebude chodit do turistického kroužku, na tom trvala.