ZOO Praha

Cesty do pražské zoologické zahrady byly pro pisatele vždy svátkem. Nejinak tomu bylo i první březnový den roku 2024.Tentokrát ale bylo hlavně setkání zvířátek s pejsky. Těšili se strašně oba pejskové. Kikinka ale ještě v pražské ZOO nikdy nebyla. Spolu s Nokinkou byly už v ZOO v Ústí nad Labem a v pražské byla Nokinka v roce 2016, když táta čerstvě získal třídenní pracovní týden. Tenkrát to byl úžasný výlet, Nokinku hodně bavili psi pralesní a vydra, to si pamatujeme. Tenkrát jsme si také v ZOO zakoupili sloní hovínko pro čerstvě získanou zahradu s chatičkou. Všechny výlety do ZOO byly slavné dny na které se nezapomíná a překvapilo by nás, kdyby tento výlet měl být brzy pro malou záživnost zapomenut. Nebude i kdyby jsme tyto stránky nevytvořili. A my jsme je navíc i vytvořili. 

Kikina otravovala už v garáži, kdy už tam budem. Ale byli jsme tam brzy. Cesta je tam krátká. Zaparkovali jsme u řeky a hurá ke kasám a do zahrady. U baribalů byla panda červená nahoře na stromě a chrápala. Nic pro pejsky. Tak rovnou nahoru. U lachtanů prázdno a tak k lednímu medvědovi. Ten tam sice chodil, ale sem tam, jak to dělává, škoda, že neplaval, tak jsme se taky dlouho nezdržovali. Proč taky, když vedle jsou vydry a s těmi je sranda. Šup do vody, šup z vody, koukání zblízka z očí do očí z vody do sucha, jó, vydry jsou príma. Nad nimi tayra, lasice brazilská, ta se taky líbila. Hlavně ale k miláčkům, psům pralesním. Pes pralesní je hrdina z tátova románu Divoký pes, prostě pes pralesní je legenda. Jsou roztomilí, trošku medvídkovití a čilí a zvědaví. Od nich se nám moc nechtělo. Ale mrkli jsme na lamy a nedaleký kasuár byl k neokoukání. Prostě nahoře už byla zábava v plném proudu.