Jak jely Nokinka s Kikinkou poprvé do Itálie

Tedy Nokinka nejela do Itálie poprvé, ale spolu jeli do Itálie poprvé. Už jsme věděli, že Nokinka cestuje bez problémů, ale co Kikina, nebude neustále otravovat "Kdy už tam budem?"

 Vyjeli jsme v sobotu 18. března 2023 již za světla a Kikinka brzy pochopila, že to bude delší a že bude lepší si trochu ducnout. V Rozvadově se prošly na parkovišti, všichni jsme se trochu protáhli a vyčůrali se a další zastávka už byla v Rakousku na březích Innu. Nokinka to tam už zná a říká tam tomu Clondike. I tentokrát se jí tam moc líbilo a začala hned řádit v říčním písku. A Kikina samozřejmě s balonkem, no nablbli jsme se tam všichni, táta dokonce šlápl do Innu a nenamočil si nohu, když běžel pro balonek, který začal pojímat proud horské řeky. Táta tehdy dokázal, že po vodě se dá skutečně suchou nohou chodit. Ujal se pak řízení Smažíka a další zastávka byla až v Andalu před Vilou Violou. Měli jsme stejný pokoj jako před čtyřmi roky, Nokinka to všechno Kikině ukazovala, ukazovala jí také, kde se kupuje skipas a hlavně kde jsou horské louky pro běhání a honění míčku.

V ladění televize jsme trochu tápali, ale podařilo se chytit Fantociho, to tátu pobavilo, Fantoci v dějinách. Časem se podařilo chytit i tolik oblíbené geo s historickou skladbou moderátorů. To bylo také radosti.

V neděli zůstaly holky samy doma a táta s mámou vyjeli na Veverku. Drupi se zatím hodně zmohl, po kafíčku či čokoládě bylo možné se vyčůrat na prostorném a čistém WC bez nutnosti zdolávat schody. A taky tam měli slušnou nabídku k obědu. Kromě posledních dnů bylo na sjezdovkách málo lidí a jezdilo se dopoledne prímově. Po nasycení se Drupiho gulášovkou jsme sjeli na plošinu Piáno, nastoupili do lanovky, jeli nahoru a pak hned až dolů. Ché la cittá é piccola! Pejskové z nás měli radost děsnou, vždy jsme s nimi chodili hned ke kostelu, to samozřejmě vyžadovalo míček a na pokoji jsme pak čekali na podvečer, aby se šli projít na louky. Večerní venčení probíhalo dole kolem sochy medvěda a dřevěného tetřeva a veverek.  Pejsky akorát moc nebavilo čekání na výtah. Na režim si ale zvykli rychle a Nokinka spala jako dudek.

V neděli jsme s pejsky zašli na společnou večeři, v pondělí a úterý bylo na pokoji živo a děti rušily Nokinku, která chtěla spát. Ve středu a ve čtvrtek byl táta s holkami večer sám a máma šla za Jedličkovými.

V pondělí jeli táta s mámou na Cimu a pak zase hurá na Veverku, k Drupimu na čokoládu a později i na gulašcupu. V úterý si táta odpočinul od lyžování a zašel na Piáno v polobotkách. Ptáci tam zpívali překrásně, hodně byl slyšet rajčák. Po desáté se objevily Kryštofova Nikola, pak máma, děti, kolem poledne bylo na Piánu plno a to to tam táta po deváté posedával sám. Táta si dal kolu a řízek a hurá za psy a ke kostelu a míček už zase lítal mezi krokusy.  Ve středu si táta zase príma zalyžoval a na oběd zase na řízek zajel na Piáno. Čtvrtek trávil většinou na Piánu jako doprovod dětí na atrakcích a pak se přejedl kombinovanou mísou. Pátek byla nahoře mlha jako v Krkonoších, ale táta musel naposledy prohnat Volanty. Jezdil ze začátku sám a zrovna když si u Drupiho objednával čokoládu, tak ho našla Kačenka. Čokoláda chutnala i v mlze, ale na oběd jsme s Kačenkou zašli k Drupimu dovnitř, táta s gulášovkou máma s nějakým červo, moc jí to chutnalo. Na závěrečné poježdění by bylo lepší sluníčko, ale alespoň nebylo loučení tak smutné. Z lanovky jsme šli rovnou vrátit skipasy a hurá s míčkem mezi krokusy.

V pondělí táta zapomněl v lanovce rukavice, ale druhý den zase na procházce na pastviny nalezl na větvi ztracené brýle. To bylo radosti.

V sobotu jsme vyrazili k domovu něco po deváté, bylo dost hezky jarně, řídila Kačenka a pejskové cestovali v pohodě. V Rakousku se vyvenčili zase poblíž Innu, táta se posadil za volant, trochu to zhoustlo v jedoucí kolonu před Německem, ale jinak se jelo bez problémů. Cestu zkazily lijáky kolem Řezna, ale za Řeznem po krátkém projasnění si Kikina pěkně zahonila míček na odpočívadle. Kačenka to pak už dojela do Prahy a na zahrádce si táta ještě dal poslední soumračné kafíčko před letním časem.

Výlet to byl pěkný, táta po čtyřech letech ztloustl a zdřevěněl, ale stále lyžovat může a pejskové se osvědčili jako vysloveně dálkoví cestovatelé.