11. května 2024 jsme vyjeli opět do Peruce na príma závody. Kačenka se moc těšila a byla moc spokojená. Závody a soutěže trvaly až do značného podvečera, ale Oldřichův dub byl v plánu a v květnu je vidět dlouho. Již jsme věděli z minulé návštěvy, jak snadno lze toto památné místo minout, tak jsme jeli opatrně a pěkně si zaparkovali u slavného stromu. V hlavě nám sice ještě zněly výkřiky, Bazilišek, Kapybara a Marabu, ale místo jsme si pozorně prostudovali. Samotný strom je opravdu starobylý, drží pohromadě díky obručím, však také přežil požár. Strom je chlapík a v době Oldřicha a Boženy mohl být mladým semenáčkem. Oldřich tedy musel potkat Boženu pod jiným dubem, ale třeba to byl rodič dubu našeho. A náš strom se mohl jako malý stromeček na Boženu dívat, jak jí to při máchání sluší. Voda na máchání na tomto místě je, teče ale kamenným korytem. Takže žádná romantika, ale Nokinka si tam zabrodila. Tak jsme byli rádi, že k Lípě v Praskolesích a Hlohu J.K.Tyla v Třeboni jsme přidali takový pěkný kousek, jako je dub zvaný Oldřichův. Však jsme také místo pochválili v googlových mapách.