Výlety s pejskem Nokinkou - Kuks a Braunův Betlém

Kuks a Braunův Betlém

Pohled na Kuks od Hospitalu. Nokinka vedle soch Matyáše Brauna předvádí Alegorii Roztomilosti.

Dárkový pobytový poukaz, který nám na rok 2016 nadělil Ježíšek, směřoval na Tadeášovy domky ve Východních Čechách, v místech, kde evropský veletok Labe je ještě malou říčkou. Že v těchto místech navštívíme Babiččino údolí bylo jasné hned, ale co dalšího? Poukaz je dvě noci.

Kuks

Po prohlídce trasy padl náš zrak na Kuks. To je přeci slavné místo a pěkně poblíž cesty. Tam se stavíme ještě před ubytováním. Pikáskem C4 jsme vyjeli hned dopoledne, počasí bylo teplé, pod mrakem, ale příjemně. Mělo se zkazit až k večeru. Že je Kuks místem spoust soch Matyáše Brauna jsme věděli ještě ze školních let, ale že je to komposičně velmi zajímavé místo, kde návštěvník prochází z města Kuksu po mostě přes Labe dlouhou cestou údolím ke strašidelné barokní stavbě, která je vstupem na veselé nádvoří, to jsme se dozvěděli až v sobotu 23. dubna 2016. Také jsme se dozvěděli, že mnoho krásných děl je jen tak podél lesní cesty a že ta stezka se jmenuje Braunův Betlém. To všechno jsme se s Nokinkou dozvěděli a s Nokinkou prostudovali.

Nejdříve to nádvoří zvané Hospital. Tam bylo hodně veselo, pěkná jarní sobota, známé místo, prostě davy lidí, ale nebylo to nepříjemné, spíš veselé. Chyběl už jen Víťa Marčík. Bylo tam i tržiště a v nabídce trhovců se objevil také keramický datel. Toho jsme museli mít, však jsme si ho také celý výlet prohlíželi a nemohli se vynadívat. Později se stal první ozdobou na nové chatičce. S pejskem jsme ale do interiérů nemohli. Nokinku to trochu mrzelo, protože se moc zajímala o dračí krev, račí oči a prášek z lebky oběšence, kteréžto pochutiny tam měli v historické lékárně.

Alegorie Roztomilosti

Pramen Roztomilosti

Pohled na Hospital od Pramene Roztomilosti

Nokinta toutá votýntem

Braunův Betlém

S datlem v baťohu jsme se vrátili z Hospitalu do Kuksu, nasedli do Pikáska a popojeli k Braunovu Betlému. A tam se nám líbilo tedy děsně a Nokinku děsně bavilo dělat alegorické obrazy. To k baroku prostě patří a Matyáš Braun na některé detaily zapomněl. Cestu zvanou Braunův Betlém jsme prošli skoro celou, viděli jsme tak ty nejpozoruhodnější sochy a reliéfy a ty nejzajímavější si zde připomeneme.

Jákobova studna

Možná se o Jákobově studni bible zmiňuje i na jiných místech, ale rozhodně je o ní zmínka v Evangeliu svatého Jana. Studnu vykopal Jákob ještě dávno před Ježíšem a poskytovala vodu pravidelně a bez problémů. Jednou k ní přišel unavený Ježíš a vodu zrovna nabírala nějaká Sámařanka. Ježíš jí požádal o vodu, sám nemaje žádného vědra a ženě oznámil, že ona mu vytáhne vodu na uhašení žízně, která se časem stejně zase vrátí, on že jí ale nabídne vodu života se stálým působením. Nokinka nám pak připomíná, že Roztomilost je jako ta voda ze studny, uhasí žízeň, ale zase člověk potřebuje další a další dávky roztomilosti. Proto si člověk pořizuje pejsky.

Jákobova studna od Matyáše Brauna utrpěla zubem času, především těžbou lomového kamene nedaleko. Některé sochy tak byly poškozeny a bylo třeba celou scénu každopádně oživit. Nokinčině roztomilosti se to rozhodně povedlo.

Svatý Onufrius

Tento světec žil šedesát let v poušti za mimořádné materiální nepohody. Jeho tělo bylo oděno pouze dlouhými vousy a vlasy. Jednou týdně mu základní potraviny nosil Anděl Páně. Na toho anděla Matyáš Braun zapomněl, ale nezapomněla na něj Nokinka.

Svatý Juan Garinus

Tento světec začínal jako lotr, který zabil svou milou, dceru hraběte z Barcelony, a musel se plazit po zemi, dokud mu někdo neodpustí. Psi otce zabité dívky plazivšího se lotra vyslídili, hrabě Juanovi odpustil, ten se děsně kál a založil klášter, zabitá dívka oživla a stala se první abatyší kláštera a Juan se po smrti stal svatým Garinem. Nokinka na naší výpravě připomněla scénu, kdy Garina vyslídili psi.

Po ukončení procházky začal foukat vítr a počasí se začalo silně kazit. S jistými obtížemi jsme vyhledali Tadeášovy domky, ubytovali jsme se, povečeřeli jsme a před spaním si nezapomenuli prohlédnout datla. V noci ale furt někdo Nokinku rušil a ta měla potřebu štěkat, ale jinak jsme se v pohodě dočkali nového studeného dne a vyrazili do Babiččina údolí.