Raabizace

Raabizace byla tereziánská poddanská a pozemková reforma pojmenovaná podle jejího iniciátora – dvorního rady F. A. Raaba, podle níž se část vrchnostenské půdy přidělovala nevolníkům.

Ideou bylo rozdělit vrchnostenské statky na raabizovaném panství mezi sedláky, kteří by byli na pozemku v dědičném nájmu. Velké hospodářské dvory by tak nahradilo mnoho menších statků, jejichž velikost by odpovídala zhruba potřebám jedné rodiny. Proto byli tito sedláci často nazýváni familianti, tj. dědiční nájemci dílu panské půdy.

Od roku 1775 došlo ke zrušení dvorů na všech bývalých jezuitských i komorních a městských panstvích. Ostatním panstvím bylo rušení dvorů pouze doporučeno.

Na nátlak feudální vrchnosti byly raabizační reformy císařem Josefem II. zastaveny. Některá města nebo panství raabizaci odmítla již v samém začátku. Zrušené panské dvory byly rozprodány či pronajaty a jejich pozemky rozparcelovány.

Na panstvích, kde leželo mnoho půdy ladem, byla raabizace spojena s kolonizací, tzn. s příchodem nových familiantů, kteří byli osvobozeni od roboty a požívali např. dočasných úlev z platby nájmu.