Limeriky

(Zlatý fond her X)

Cíl:

Rozvoj přesné paměti, spolupráce mezi hráči.

Charakteristika:

Hráči se navzájem co nejrychleji učí básně.

Motivace:

Není příliš důležitá a může být různá. Např. rozhovor o dvou básnících, kteří se navzájem neznali, ani svou tvorbu, přesto je jejich tvorba velmi podobná svou formou. Samozřejmě se zdůrazní vysoká kvalita básní. Pro usnadnění seznámení se s jejich dílem uvádí se tato hra...

Realizace hry:

V lese jsou na stromech rozmístěny básně, vždy na jednom stromě jedna. Každá báseň má autora, název a vlastní obsah.

Hráči jsou rozděleni do několika skupin, např. na 4 skupiny po osmi hráčích. (Skupiny musejí být alespoň dvě, soupeří spolu.) Na počtu hráčů ve skupině závisí počet různých básní. Nesmí jich být málo, aby se hráči nenudili. V uvedeném případě vyhovuje 8 až 10 různých básní.

Ke každé skupině je přidělen instruktor, který bude kontrolovat přednes básní a zaznamenávat již úspěšně přednesené. Hráči znají počet básní, nevědí, kde přesně jsou, jen mají zhruba určenou oblast. Ale není cílem hledání básní někde vtipně schovaných ani běhání po celém lese. Okraj paseky je dobrým místem.

Každá skupina má svoji základnu, někde mezi místem, kde jsou básně, a místem, kde jsou instruktoři. Základny od těchto míst i samy navzájem od sebe by měly být dostatečně daleko (desítky metrů), aby se nerušily mluvením.

Pravidla hry jsou takováto: Někteří z hráčů ve skupině vyběhnou hledat básně, ostatní čekají na základně. Kdo najde báseň, naučí se ji nazpaměť, přiběhne na základnu, na základně tu báseň naučí některého svého spoluhráče. Ten pak běží k instruktorovi své skupiny a báseň mu přednese. Instruktor mu řekne, zda udělal chybu či ne, ale neřekne, kde případnou chybu udělal.

Hráč se vrací zpět na základnu, kde může situaci konzultovat se spoluhráčem, který jej báseň učil. Ten může odbíhat zpět ke stromu, kde báseň našel, a korigovat chyby. Komunikace těch dvou ale smí probíhat pouze na základně!

Každé družstvo musí každou báseň správně přednést jednou, podruhé je to zbytečné.

Role hráčů během hry se mohou měnit, kdo jednu báseň učil druhého, může být jinou báseň učen (nikoliv tu samou!).

Cílem hry je správně přednést všechny básně co nejrychleji nebo alespoň co největší počet básní do vypršení časového limitu.

Skupina si může na papíru vést přehled o již správně odpřednášených básních.

Metodické poznámky:

Báseň je vždy potřeba vyslechnout celou a teprve na konci oznámit, zda v ní byla chyba nebo byla řečena správně. A to i v případě, že přednášející udělá chybu hned v prvním verši. Báseň musí být přednesena do písmene správně, jinak je oznámena chybnost.

Je nutno dbát na kvalitní přednes. (Ale vliv na hodnocení to nemá.)

Základny skupin musejí být dostatečně daleko od instruktorů, aby nebyl slyšet přednes až na základnu.

Výběr básní:

Je s podivem, co všechno jsou hráči schopni se naučit.

Básně si mohou být podobné, aby se navzájem pletly, také verše v jedné básni se mohou sobě podobat.

Básně z lipnického kurzu Archa 98, odkud tuto hru znám, nemám nikde napsané, ale na Intermezzu 98 jsem pro účastníky psal básně (alespoň se domnívám) podobné. Zde je pro příklad uvádím:

Monik Veselský: O smutném dědečkovi

Jeden dědeček v Americe

býval smutný převelice.

Když se ho splín chopil,

vždy se hrozně opil,

ten smutný dědeček v Americe.

Monik Veselský: O dědečku bázlivci

Vousatý dědeček v noci

budil se, že nemá vousy.

Uf - řekl, když rukou šátraje

poznal omyl a už strach nemaje

dál spal ten dědeček v noci.

Monik Veselský: Štědrý dědeček

Žil jeden dědeček na faře

a v blízkém potoce chytal úhoře.

Vždy když něco chytil, zvolal hip hup hap,

komu já ho půjdu dát,

byl hodný - ten dědeček na faře.

Monik Veselský: Dědeček ne, babička

Byla jedna babička - od mala dobře vedená

a ta měla jablíčka - když zralá, pěkně červená.

Jednou jedno spadlo přes plot,

ona řekla: chudý si seber ten plod.

Byla to babička dobře vedená.

Monik Veselský: Neodbytný dědeček

Žil jeden dědeček na Jamajce

a šel si od Pépa koupit vejce.

Já ale žádná nemám, řekl Pép.

Nelži, to mi říkáš tolik let,

odvětil dědeček Pépovi na Jamajce.

Monik Veselský: Dědeček a liška Ryška

Dědeček potkal lišku Ryšku.

Řekl jí: Liško Ryško, dej mi šišku.

Ona na to: Šišku? Proč ne radši myšku?

Vtom jí spatřil v tlamě kližku

a utekl dědeček před liškou Ryškou.

Další čtyři básně byly od Truchlivého Jaromíra a nepamatuji se na ně.