úvodpřípravy na cestudeník den 0 - odjezd z domova, odlet z Prahy, přestup v Zurichu Bangkok den 1 - přílet do Thajska, přesun do Banglamphu v Bangkoku, večerní Wat Po den 2 - Wat Po, Wat Arun, želvy ve Wat Prayoon den 3 - Grand Palace, ryby v Chao Phraye, palác Wimanmek Ayutthaya den 4 - přesun do Ayutthayi, Wat Phra Mahathat, Wat Ratcha Burana, oba znovu večer den 5 - první půjčení kol, Viharn Phra Mongol Bopit, Wat Phra Si Sanphet, Wat Na Phra Mane, Wat Phanan Choeng Sloní záchranné centrum den 6 - přesun do Lampangu, šváb v pokoji den 7 - Sloní záchranné centrum, přesun do Chiang Mai Chiang Mai a okolí den 8 - na kolech na Doi Suthep, vodopád Mon Tha Than den 9 - Wat Phra Singh, rozvahy, první půjčení motorky den 10 - národní park Doi Inthanon den 11 - Wat Umong, Wat Bupparam, přesun do Pai, první ovocný šejk Pai a okolí den 12 - vodopád u Pai, horké prameny, Temple on the hill den 13 - jeskyně Cave Lod, ženy kmene Lahu den 14 - ranní horké prameny, přesun do Chiang Mai a do Phitsanuloku Sukothai den 15 - Sukothai, Phitsanulok Bangkok den 16 - přesun do Bangkoku, památník demokracie, trh s Buddhy ve Wat Rajnadda, přesun do Surat Thani Krabi a okolí den 17 - u nádraží ve stanu, přesun do Krabi, přesun na pláž Ao Nang, první chvíle na pláži a u pláže den 18 - pláže Ao Phra Nang, East Railae a West Railae, opice a varan Ko Pi Pi den 19 - přesun na Ko Pi Pi, první šnorchlování a rybičky na Hat Yao (Dlouhá pláž) den 20 - pláže Ao Ton Sai a Ao Loh Dalum, vesnička Ton Sai den 21 - vyhlídka, pláž Ranti, výplach uší, Žraločí ostrov den 22 - Bambusový ostrov, Ko Pi Pi Leh

den 23 - pláž Loh Moodii, žraloci

den 24 - přesun do Takua Pa

Khao Sok

den 25 - přesun do národního parku Khao Sok, trasa kolem říčky Sok, pijavice

den 26 - Danin smůlovatý den, vodopád Sip-et-Chan, přesun na Ko Samui

Ko Samui a okolí

den 27 - zklamání na pláži Northern Chaweng, přesun do přístavu Na Thon

den 28 - národní mořský park Ang Thon

den 29 - nákupy, přesun do Bangkoku

Bangkok

den 30 - Wat Traimit, Muzeum královských lodí, přesun na letiště, odlet z Thajska

den 31 - přestup ve Frankfurtu, přílet do Prahy, příjezd domů

Úvod

První díl cestopisu pojednává o našem prvním měsíčním putování po Thajsku ve dvou, od 12.2.2002 do 15.3.2002.

Nesnažíme se napsat průvodce Thajskem. Přesto uvádíme mnoho praktických informací, ceny ubytování, dopravy, potravin apod..

U každého dne deníku uvádíme všechny výdaje, které jsme měli. Pokud první sloupeček tabulky s výdaji obsahuje "J:" nebo "D:", jedná se o výdaj jen jednoho z nás (např. dárek domů, limonáda, kterou ten druhý neměl), ostatní výdaje jsou společné.

Značka B za cenami znamená bahty [báty], thajskou měnu. V době naší první cesty byl poměr bahtu ke koruně asi 1:0,84 (čili 10 B = 8,40 Kč). (Výměna probíhala přes dolary, kurzy byly asi 1:36 pro korunu, 1:43 pro baht.)

Deník jsme si vedli během cesty, některé dny jsem psal já, některé Dana. Finance jsem vedl já.

Přípravy na cestu

Nejasný plán jet do Thajska (či jiné exotické země) klíčil v našich hlavách už dlouhé měsíce, možná rok. V souvislosti s tím jsme se nechali očkovat proti žloutence A a B přípravkem TWINRIX, což je půlroční procedura. Ale skutečné rozhodnutí pro Thajsko padlo někdy na přelomu roku a následné přípravy proběhly téměř na poslední chvíli.

Letenky: První krok, který jsme podnikli, bylo shánění letenek. V lednu se nám podařilo sehnat letenky u cestovní kanceláře Asia special, za 17 900,- Kč na osobu (+ letištní poplatky, tuším 1 300,- za každého). GTS nabízelo letenky o 4 tisíce dražší, vzhledem k tomu, že už jsme nebyli ani mladí, ani studenti. Letenky byly na polovinu února tam a o měsíc později zpět. (Kdybychom chtěli letět až koncem března, stály by letenky jen 14 800,- + poplatky.) A pozor, později při odletu z Thajska je přímo na letišti potřeba zaplatit ještě manipulační poplatek 500 bahtů za osobu.

Když už jsme měli letenky, bylo potřeba se ve zbylém čase připravit.

Vízum: Vízum do Thajska na maximální dobu dvou měsíců se dá získat na Thajském vylvyslanectví v Praze během několika dní. Stojí 600 Kč za jeden vstup. Tj. pokud během pobytu chcete např. na jednodenní výlet za hranice do Kambodži, stojí vás vízum dvakrát tolik. (Pokud na dva výlety, třikrát tolik ...)

Průvodce, mapy: Jedna z nepostradatelných věcí je průvodce. Knižní průvodce. Prošli jsme několik knihkupectví, ale nemohli jsme se rozhodnout. Vše bylo drahé, a pokud to za něco stálo, bylo to v angličtině. Pak jsme měli velké štěstí. Zrovna v tu dobu vyšel český překlad průvodce Rough guide po Thajsku. Byl o maličko levnější než třeba Lonely planet v angličtině, podrobný, obsahoval spousty malých mapek, a až na přílohy neměl žádné obrázky na úkor textu. Navíc byl v češtině, což jsme navzdory našemu sebevědomí (u mne neoprávněnému) ohledně angličtiny považovali za veliké plus. Brali jsme ho všema deseti.

Koupili jsme si také mapu Thajska, vybírali jsme ze dvou, vzali jsme tu, kde jména míst byla v latince i thajským písmem. Ale nakonec jsme ji téměř nepotřebovali, snad jen při jízdě na motorce. Spousta mapiček byla v průvodci a byly zcela dostatečné.

Očkování: Proti žloutence typu A a B jsme se nechali očkovat již minulý rok. Tetanus máme samozřejmě. Podle průvodce a podle informací na hygienické stanici jsme potřebovali na takto krátkodobý pobyt ještě očkování proti břišnímu tyfu, což šlo rychle. Proti malárii se očkovat nedá, ale na doporučení hygienické stanice jsme si každý koupili Lariam pro preventivní užívání proti malárii. Mapku s výskytem malárie v Thajsku nám dali na hygienické stanici. Mysleli jsme, že jde o aktuální informaci, ale pak jsme si všimli, že je to ofocená stránka z nějaké knihy. (Danina zkušenost s užíváním Lariamu nebyla dobrá a preventivní užívání antimalarik je věc diskutabilní, a tak na druhou cestu jsme antimalarika již nebrali.) Očkovací průkaz po nás po příletu do Thajska nikdo nechtěl, ale měli jsme s sebou (na radu z hygienické stanice) alespoň jeho fotokopii.

Léčiva na cestu: Nakoupili jsme také další léky a příbuzné přípravky, náplastě, obvazy, repelenty proti hmyzu, cucací prášky proti bolesti v krku, paralen, dezinfekci, prášky proti průjmu apod.. Také již zmiňovaný Lariam, pěkně drahý.

Zdravotní (a jiná) pojištění: Zdravotní pojištění považuji za nutné, zvláště do Thajska, byl by to risk a zbytečná příčina pocitu nejistoty. Danuška měla pojištění z práce, zbýval jsem já. Zdaleka nejlevnější a nejlepší variantou (pro nestudenta) se ukázalo být pořídit si platební kartu VISA s cestovním pojištěním. Stálo mě to celkem 800 Kč a pojištění platí po celý rok pro všechny pobyty v zahraničí nepřesahující každý jeden měsíc. Navíc kromě zdravotního pojištění zahrnuje také pojištění za způsobené škody, což je velmi vhodné, když si v zahraničí plánujete půjčit motorové vozidlo. A získal jsem tím samozřejmě také tu samotnou platební kartu, celosvětově rozšířenou. (Ovšem pozor, vyřízení žádosti o VISA kartu trvá asi měsíc.) Cestuje-li víc lidí, stačí v některých případech (nejen rodinných) jedna karta s pojištěním FAMILY.

Peníze: Thajská měna jsou bahty [báty]. Těžko se u nás shánějí, ale dá se. Není ovšem vůbec nutné kupovat tu bahty, dolary jsou v Thajsku směnitelné v každé směnárně, kterých jsou v turistických oblastech spousty, a samozřejmě v bankách. Bahtů jsme vezli jen pár, téměř všechny peníze jsme měli v dolarech, půlku z toho v cestovních šecích. Obíhal jsem mnoho směnáren, abych sehnal dolary v době, kdy byl dočasně nízký kurz (na svou dobu). Naštěstí jsme nedali na radu jednoho směnárníka, jehož kamarád byl prý v Thajsku a prý říkal, že nejlepší je mít s sebou spousty drobných v dolarech - že to thajští obchodníci mají nejraději. Není to pravda. Všude se platí bahty, jsou volně směnitelné a navíc malé dolarové bankovky bez ohledu na celkovou částku se ve směnárnách mění v horším kurzu než bankovky velké. Nejlepší kurz mají 50 a 100 dolarové bankovky (rozdíl ale není velký, 100 dolarovou bankovku vám vymění např. v kurzu 1:43, zatímco 10 dolarovou v kurzu 1:42,50 a jednodolarovou v kurzu 1:42). Cestovní šeky mají zpravidla lepší kurz než všechny bankovky a poplatek navíc (za směnění šeku) je malinký. Šeky berou snad ve všech směnárnách.

Internet: Na quicku jsem si před cestou zřídil e-mailovou schránku zdarma (přestože jinak mám mail v práci), a to proto, že taková e-mailová schránka je přístupná pomocí webovského prohlížeče. Internet je v Thajsku velmi rozšířen a není dnes již nijak drahý. Mohli jsme pak odkudkoli psát svým blízkým a dostávat zprávy od nich.

Stan a spacáky: Navzdory radám v průvodci, že stan nemá smysl do Thajska brát, koupil jsem před cestou malý lehký dvoumístný stan. Pak jsme ho s sebou tahali celý měsíc a spali jsme v něm jen jednou. Stejně tak jsme brali karimatky, rovněž nebyly potřeba. Spacáky jsme použili, i když nebyly nutné. (Příležitosti k použití stanu by se najít daly, např. na některých plážích na ostrovech nebo v některých národních parcích. My jsme to ale nevyužili.)

Plán cesty: Tuhle věc jsem nechal z větší části na Danušce. Ona hledala v průvodci pěkná místa a plánovala hlavní body cesty. Nicméně definitivní podoba trasy vznikala až průběžně během pobytu v Thajsku.

Deník

den 0 - úterý 12.2.2002

odjezd z domova, odlet z Prahy, přestup v Zurichu

Na letiště nás vezou naše maminky v autě mé maminky, řídí Danina maminka. Jelikož se tam těžko parkuje, tak vystupujeme, loučíme se a ony odjíždějí. Uvidíme se za měsíc. Je brzy ráno, letadlo nám poletí v 7:35.

Ochranný sprej "tekutá střela", který jsem si nedávno koupil a který nosím v ledvince, přendavám do velkého batohu, který si nechám odbavit. Nejsem si jist, zda to projde, nejspíš by se to převážet letadlem nemělo, ale letíme do neznámé exotické země, kde se může hodit. Stejně tak přendavám i svůj malý zapalovač.

Odbavení probíhá bez zádrhelů, nastupujeme do letadla a letíme. Let do Zurichu není dlouhý, asi hodinu a čtvrt. V Zurichu musíme čekat několik hodin až do půl druhé po obědě, pak nastupujeme do velkého letadla Boejing 747-400 Thajských aerolinií, na jehož plášti je napsáno, že král slaví 72. narozeniny. (Myslím, že to byl nápis tři roky starý.) Vidíme tak prvně, že král v Thajsku opravdu něco znamená. Ne každá země si píše podobný nápis na letadlo. Letušky jsou oblečeny do thajských krojů a uklánějí se nám, když nás zdraví. Dostáváme malou orchidej.

A letíme. Letíme na východ, naproti slunci. Čeká nás předlouhý let, ráno v 6 hodin (místního času) máme být na místě. V noci se snažím usnout, ale daří se mi to jen málo.

den 1 - středa 13.2.2002

přílet do Thajska, přesun do Banglamphu v Bangkoku, večerní Wat Po

V letadle jsme se nevyspali, hlavně já. Jednak je to nepohodlné (obzvláště pro vysoké lidi), jednak časový posun nám ubral šest hodin noci. Ještě v letadle vyplňujeme imigrační formulář.

Přistáváme asi v 5:45 ráno. Venku je tma. Naše zavazadla se objevují v pořádku. Během necelé půl hodiny vyřizumeme všechny běžné formality. Měním 20 dolarů za bahty a vycházíme z klimatizovaného letiště ven. Ovanulo nás horko a charakteristická vůně Bangkoku. Na tenhle první nádech nikdy nezapomeneme. Rozednívá se. Jsme v Thajsku.

Ihned nás oslovuje několik Thajců, kam jdeme. Odmítáme všechny nabídky, přesto nám radí, kudy se dostat přes silnici na vlak.

Letiště Don Muang je vzdáleno asi 26 km od centra Bangkoku. Vlakem jedeme do Bangkoku na nádraží Hualampong. Po cestě vidíme první obrázky Thajska - chatrče u kolejí, psi, lidi na motorkách, lidi spící na zemi u tratě či přípravu jídla ve velkých mísách rovněž u tratě. Také mrakodrapy v centru Bangkoku.

Nádraží Hualampong je konečná stanice této severní tratě a je to moderní nádraží. Vycházíme s bágly na zádech ven.

Jedna z prvních věcí, které vidíme, jsou všude se válející nebo kráčející psi. Psi žijí v Thajsku jinak než u nás. Divoce. Často nikomu nepatří, každopádně si dělají, co chtějí, jdou si, kdy chtějí a kam chtějí.

Ihned před nádražím nás odchytí Thajka se jmenovkou a ptá se nás, kam jdeme. Do čtvrti Banglamphu, říkáme. Ona nám říká, že tam jede autobus 53 a ať se zastavíme v kanceláři TAT (Tourism Authority of Thailand - státní kanceláře pro turisty, kde se často získají mapy zdarma a cenné informace, někdy ale tendenční podle provizí od obchodníků) - je to hned přes ulici. Dovádí nás až dovnitř (aby bylo vidět, kdo nás přivedl - kvůli provizím). Vcházíme a ptáme se na cestu do Banglamphu. Úředník ukazuje na kalendář a vysvětluje nám, že zrovna teď jsou dny jakýchsi Čínských svátků (snad i Nový rok) a dalších svátků a že v Banglamphu neseženeme ubytování. Doporučuje nám jinou čtvrť a cpe nám nabídky hotelů.

Naštěstí víme o provizích, které tito úředníci dostávají od ubytoven a hotelů, takže tuto informaci bereme s rezervou a nakonec říkáme, že stejně chceme bydlet v Banglamphu. Když si chceme nechat mapu, kterou nám předtím nabízel, bere nám ji - bez provizí žádná mapa. Alespoň jedno jsme se dozvěděli - lodní spojení kanálem od nádraží je zrušeno - to je první zkušenost, že informace z průvodce mohou být zastaralé.

Odcházíme zpět na vlakové nádraží - paní odchytávačka nás chce znovu odchytnout, ale my se nedáváme. Na nádraží kupujeme mapu Bangkoku s trasami autobusů a lodí; na druhé straně jsou i autobusové trasy po Thajsku. Stojí 70 B, s tučnou přirážkou 20 B oproti místům mimo nádraží, jak později zjišťujeme.

O čtvrt hodiny později nastupujeme do městského autobusu č. 53. Chceme na mapě sledovat, kudy jedeme, abychom poznali, že už jsme v cíli, ale je to problém. Mapa je špatná - trasy nejsou vyznačeny čárami, jen číslem autobusu na místě zastávky. Autobus ale staví kdekoliv, kde na něj někdo mávne, a nestaví na zastávce, když tam není kvůli parkujícím autům místo. Očima lovíme jména ulic, která jsou naštěstí často v latince, a hledáme se na mapě.

Nakonec to dobře dopadá a vystupujeme jen stanici před Banglamphu. Zbytek jdeme pěšky a pak už podle mapky v průvodci dohledáváme ulici a guest house, kde chceme bydlet. Volný pokoj mají. Zkoušíme dva guest housy vedle sebe, v tom jednom je to levnější a lepší, tak tam jdeme.

Ubytování v Green guest housu - to znamená malá oprýskaná místnost s oknem a postelemi - jinak nic, ani polička, ani háček na pověšení čehokoliv. Avšak čisto! Jsme rádi, že bydlíme. Je půl desáté dopoledne, venku svítí sluníčko a je horko. Unavení usínáme. Po čtyřech hodinách se budíme a jdeme projít ulice Banglamphu.

Banglamphu je čtvrť, kam podle průvodce "zamíří většina batůžkářů". Je to asi pravda, vidíme kolem sebe víc bělochů než Thajců. Proslavenou tepnou této oblasti, kde to nejvíc žije, je ulice Khao San. Je to široká ulice, po obou stranách lemovaná stánky s pestrou nabídkou zboží. Po chodnících se pro stánky a nával nedá místy skoro projít. Dají se tu koupit typicky thajské ruční výrobky, oblečení odpovídající tamějšímu klimatu a módě, jídla, připravovaná přímo na místě v pojízdných restauračkách, osvěžjující ovocně šejky a další dobrůtky, nám neznámé.

I tady, přímo na Khao San, vidíme řadu možností ubytování. Pro klidné spaní jsme ale rádi, že jsme zvolili jednu z vedlejších ulic. (Ruch tady na Khao San totiž ustává až v ranních hodinách. Brzy po ránu je ulice svým klidem a práznotou k nepoznání.)

Procházíme další ulice Banglamphu a objevujeme levný internet (1/2 B za minutu). Posíláme zprávy domů, že jsme v pořádku. Pak se vracíme na Khao San. Máme hlad a prvně zkoušíme jíst jídlo z ulice - omeletu se špetkou kuřete a s rýží. Není toho moc, ale je to dobré. Zdá se tedy, že hlady neumřeme.

Chceme navštívit obchodní dům New World Centre, označený v průvodci, ale ukazuje se, že všechna patra kromě přízemí jsou opuštěna. Naštěstí jsou všude jiné potravinové obchody, kde kupujeme pití.

Stmívá se brzy, v sedm hodin už je tma. Teplo ovšem zůstává. Lodí jedeme ke Grand Palace - Královskému paláci. Navštěvujeme možná vyjímečně v noci otevřený sousední Wat Po - v areálu je totiž i "letní" kino, kde zrovna dávají jakousi asijskou akčňárnu. Koukají lidé z venku, děti i pár mnichů.

Nás ale zajímá chrámový komplex, který je liduprázdný (jen občas projde pár mnichů) a nádherně osvětlený. Trávíme tu asi hodinu a fotíme mnoho fotek ze stativu s mnohasekundovými expozicemi. Zkoušíme i půlminutovou expozici scény, kdy pozadí tvoří osvětlené části chrámu, v tmavém popředí stojíme my a bleskneme na sebe bleskem - pak pro zbytek expozice odcházíme (nepovedlo se, na té fotce nejsme téměř vidět).

Pěšky se pak vracíme do Banglamphu a venku ještě jíme - stánkařský ruch se nezmenšil. Dáváme si prvně také palačinku s banánem (banana pancake), což je maličko těsta, ze kterého se uplácá velká palačinka, na to se položí nakrájený banán (vyjímečně dva), okraje se přehnou, aby byly banány shora zakryty - vznikne palačinkový čtverec, který se osmaží z obou stran, pak se rozkrájí na malé čtverečky, polije salkem a podává se se špičatou špejlí, kterou se to napichuje a jí.

Dana si po pečlivém vybírání kupuje na Khao San vzdušnou sukni se slony, kterou chce nosit místo kraťasů, zvláště do chrámů, kam by se mělo vstupovat se zahalenými rameny a koleny.

Časový posun nám umožňuje užívat si dlouhý večer. Spát jdeme asi v jednu hodinu ráno.

výdaje