Archovní almanach

Výběr z básní, které jsme na Arše 98 psali na individuálně vylosovaná témata.

Jiří Mírovský: Probuzení

Prý je to sen,

že sám tady jsem,

že musím chtít

svou touhu naplnit.

Prý chtít a brát

furt víc a víc

mi může dát

jen bolest, dál nic.

Prý je to sen,

že zlo a dobro

dva nepřátelé jsou,

že duch a tělo

se sebou bojujou,

prý je to sen.

Prý tuhle zvěst

zvláštní posli přinesou,

maj' křídla z lásky

a lež nesnesou.

Prý je jak narození,

když jednou přilétnou,

když žádostmi nezranění

přinesou probuzení.

Jiří Mírovský: Probuzení

Jak snadné do očí se dívat

a pak za ruku tě vzít.

Upřímně s tebou chvíli být,

jak jsem vždy chtěl.

Jak snadné i tě líbat

a celou svou tě mít.

Upřímně tvůj chvíli být

a radovat se z těl.

Jak snadné brát i dávat,

když není přetvářky.

To mizí překážky

a co jsem jich měl!

Víš, lásko, takhle to je,

to vše je pravda, vážně.

Tohle žiju, takhle to cítím,

ale jenom těsně, jenom těsně,

než se ráno probudím.

Karel Doubek: Tajemství

Proč něco skrývat?

Snad proto, že se bojím, aby mi to někdo nesebral?

Snad proto, že se nechci dělit?

Nebo proto, že se obávám, že by to nikdo nechtěl?

A co je vlastně hodné skrytí?

Ať je to dobré či zlé, vznešené či přízemní,

všude jsem v kořenech i ve větvích já.

A před kým je třeba něco skrývat?

Ať je to přítel či nepřítel, velikán či prosťáček,

všude jsem na dně i na hladině já.

A tak mi ze všeho toho vychází jediné:

Já sám jsem sobě tajemstvím.

Já sám se bojím, abych sám sebe sobě nesebral.

Já sám se sebou o sebe se nechci dělit.

Já sám se obávám, že bych sám sebe nechtěl.

Alena Mejstříková: Touha

Touha poznat vše a touha žít

touha najít Tě a nepustit

touha nalézt srdce své, které kdesi bije

pro něco, co snad není utopie

či je?

Touha svou cestou jít a nechybit

touha bez viny bít a odpustit

to jsou slova a slov je plný svět

ale já chci i beze slov nalézt Tě

Básník vše říká svými verši

nejsem však básník přesto toužím

vyjádřit vše a pochopit

ale jde to těžko a tak nezbývá

než dál zkoušet žít

Lukáš Malý: Štěstí

Lidské oči, krásné, citlivé, kulaté, šikmé,

malé, velké, barevné, výrazné,

na celém světě různé

nádherné čisté zrcadlo

co zevnitř v každém je napsáno.

Světlo a tma, dobro a zlo,

štěstí a smůla, naděje, víra,

oči, ... lidské oči

co ke štěstí nám stačí?

Oči, ... lidské oči.

Aleš Kuchař: Láska

Do lásky jsem vetkal hvězdy

z oblohy, když se slunce rodí.

Do lásky jsem vetkal věrnost - víru,

aby měla sílu,

překonat i skalní sráz.

Do lásky jsem dal i oči,

vždyť se slepou láskou jdou jen cvoci.

Pro lásku bych i dýchal

a pak třeba i líbal,

když necháme svá srdce rozeznít.

Pro lásku budu zpívat,

a potom se jen dívat,

jak na jejich ústech se rodí slunce zář.

Pro lásku dám i duši,

to veliké nic i všechno

co v sobě nosím.

Pro lásku dám prostě všechno,

je v tom ovšem jedno nebezpečno,

že nebudeš chtít překonat skalní sráz.