Hlavní je se úkolů nebát, projít si vlastní vyřešené příklady na podobná témata z uplynulých hodin, podívat se na nápovědy, které jsem k nim zveřejnil. Pak se zkusit nad úlohou zamyslet samostatně, hledat podobnosti s už vyřešenými příklady a podobně. A pokud se úloha ukáže být moc těžká, poradit se s někým ze spolužáků (i společné přemýšlení po skypu je často zábavnější než samostatné). Případně si u mě říct o nápovědu.
Příklad 1) by měl být zdaleka nejsnazší a lze ho vyřešit více způsoby – buď jen ze základních vlastností kongruencí, nebo i s využitím pokročilejší teorie, kterou jsme dělali na 3. a 4. hodině.
Příklady 2) a 3) jsou si podobné a k jejich řešení výrazně pomůže chápat, jak se řeší příklady 2.13–2.16 a vůbec příklady podobného typu: Klíčem je umět kombinovat dva přístupy k NSD – ten, z něhož pramení Eukleidův algoritmus (tvrzení obsažené v Úkolu 2.1 (iii) a (iv)), s tím, který vychází z prvočíselného rozkladu.
No, hlavně se nebojte, když vám bude připadat moc lehká. Druhá sada je skutečně snazší než ta první. A z probrané látky se vám nejvíc budou hodit lekce 5–7.