Embedded Files
Moje babička Marie Hájková byla rozená Pichnerová. Přikládám výřez z matriky narození. Její otec byl Adolf Pichner z Horních Libchav, syn Johanna Pichnera z Prostředních Libchav (foto chalupy v úvodu). Adolf Pichner zemřel na tyfus, když jí byly tři roky. Vychovával ji nevlastní, velmi hodný otec. Rodu mých předků Pichnerů je věnována tato stránka.
Nejstarší nalezení Pichnerovi (také Püchner, Bichner, Pichne) se nachází v Tatenicích nebo ve vedlejším Lubníku. V obou obcích jsou zápisy v Lánovém rejstříku.
Na mapce místa jejich bydlišť.
Význam příjmení Pichner:
Význam příjmení Pichner:
Pokud by původní negermanizované příjmení bylo Pichner, pak by vycházelo ze slovesa píchat. Může mít také stejný původ jako příjmení Büchner a jeho odvozeniny. Jednalo se o lidi, kteří žili v bukovém lese nebo obývali obec začínající na -buch-.
Mohlo by také jít o německý fonetický zápis slovanského příjmí Pucher, Puchr. Pucherna bývala budova, kde se puchrem roztloukala ruda.
Jerich (Georg) Bichner
Jerich (Georg) Bichner
moje 11. generace v linii matky mé matky Marie Hájkové, roz. Pichnerové
Nejstarší doložený předek (ze zápisu svatby jeho syna). Narodil se v druhé polovině 16. století a žil v Lubníku (Lussdorf).
Zápis svatby jeho syna Gregora Büchnera:
12. února 1647 Tatenice: Gregor Bichner vlastní syn Jericha Bichnera z Lubníku a Walburga, vlastní dcera Hanse Schwaba z Tatenic.
TATENICE, německy Tattenitz se nachází v okrese Ústí nad Orlicí, avšak již na historickém území Moravy. Pověst praví, že obec založili kolem roku 1000 horníci z dolního Francka-Bavorska. Nazvali ho Tatzengraben (die Tatze=tlapa, der Graben=příkop). V době příchodu byla celá krajina zalesněná a močálovitá a byly zde vidět stopy medvědích tlap. Les byl nepřístupný, vedla tudy jen obchodní stezka zvaná Trstenická. První zmínka o obci pochází z roku 1267. Tehdy byl majitelem obce Boreš z Rýzmburku, který založil nedaleký klášter Koruna (lat. Corona). Roku 1516 zde bylo 37 usedlých, roku 1585 to bylo 58 usedlých vesměs německé národnosti. Během třicetileté války zdejší kraj velmi trpěl.
Po skončení války zde zůstala polovina původního obyvatelstva. Sedláci museli robotovat a přišli o svá stará selská práva a svobodu.
V 15. a 16. století se také robotovalo, ale jen několik dní v roce. V 17. století to bylo již 100-150 dní v roce. V 18. století mnoho obyvatel zemřelo v důsledku několika morových ran či na tyfus. Obec byla vypleněna první slezskou válkou roku 1744. Podobné útrapy postihly kraj i za sedmileté války zejména v roce 1758. Roku 1771 měla obec 901 obyvatel německé národnosti. V 19. století postihlo obec několik epidemií cholery a tyfu v jejímž důsledku zemřelo téměř 250 osob (což postihlo tvrdě roku 1866 i mé předky Pichnerovi žijící v té době v Leštině u Zábřehu na Moravě.) V roce 1921 měla obec 1372 Němců a jen 28 Čechů. Po II. světové válce bylo německé obyvatelstvo odsunuto a jejich usedlosti byli obsazeny novými obyvateli. V roce 2020 zde žilo 866 obyvatel.
Původní tvrz zmíněná již v 13. století byla roku 1606 přestavěna na renesanční lovecký zámek. V roce 1985 byl zcela zrekonstruován. V letech 1716-1723 zde byl postaven kostel sv. Jana Křtitele.
Gregor Püchner (Bichner)
Gregor Püchner (Bichner)
moje 10. generace v linii matky mé matky Marie Hájkové, rozené Pichnerové
Narodil se kolem roku 1612 (vypočítáno dle údaje v matrice úmrtí) v Lubníku.
12. února 1647 (výstřižek z matriky výše) se oženil s WALBURGOU SCHWAB, dcerou HANSE SCHWABA z Tatenic. Žili v Lubníku. Hospodařili na středně velkém gruntu, který od nich později koupil Michal Schwab, jak je vidět v Lánovém rejstříku vpravo.
Našla jsem narození šesti dětí, všechny v Lubníku:
1648 - Georg Püchner, můj předek, podrobnosti níže
1651 - Marina Püchnerová
1652 - Jakub Püchner, zemřel v roce 1653
1655 - Kateřina Püchnerová
1659 - Gregor Püchner, ve stejném roce umírá
1665 - Barbora Püchnerová
Gregor Püchner zemřel v Lubníku (Lussdorf) dne 5. června 1690 ve věku 78 let.
Kdy zemřela jeho manželka Walburga nevím.
LUBNÍK (německy Lussdorf) byl založen ve 13. století při nařízené kolonizace z vůle českých králů. Obec zakládalo německé obyvatelstvo a původní název byl Ludwigsdorf. Název je odvozen podle Ludwiga, zdejšího lokátora. Stejně jako Tatenice je i Lubník poprvé zmíněn roku 1267 a byl v držení Boreše z Rýzmburku. Historicky patří také na Moravu. V 16. století byla obec přifařena pod Tatenice a tak to zůstalo několik století. teprve roku 1857 se stala samostatnou farností. V roce 1670 zde bylo 31 německých usedlostí a 4 české. V roce 1834 měla obec 91 domů a 583 obyvatel. Velký zlom nastal po II. světové válce kdy původní německé obyvatelstvo bylo vysídleno a do vesnice přišli noví obyvatelé. V roce 2020 zde žilo 362 obyvatel.
Význam příjmení Schwab:
Význam příjmení Schwab:
Vychází z místa původu, kterým bylo Švábsko , což je historická krajina v jihozápadním Německu.
Georg Pichner (Püchner)
Georg Pichner (Püchner)
moje 9. generace v linii matky mé matky Marie Hájkové, rozené Pichnerové
Narodil se 25. března 1648 v Lubníku. Matrika se nezachovala, ale index k ní ano. V roce 1648 je tento zápis o jeho narození.
Georg Pichner byl třikrát ženatý. Jeho první ženou se stala Justina Jánišová narozená kolem roku 1640 v Žichlínku. .Zde se také roku 1669 konala svatba. Z tohoto manželství se narodilo devět dětí:
1671 - Michael Pichner, narozen v Lubníku, oženil se s Kateřinou Clementovou z Albrechtic. Žili v Žichlínku a zde se jim také rodily děti.
1673 - Marina Pichnerová, narozena v Lubníku
1676 - Zuzana Pichnerová, narozena v Lubníku
1677 - Dorota Pichnerová, narozena v Žichlínku
1679 - Bartoloměj Pichner, narozen v Žichlínku
1681 - Sibyla Pichnerová, narozena v Žichlínku
1683 - Margareta Pichnerová, narozena v Žichlínku
1688 - Justina Pichnerová, narozena v Žichlínku
1690 - Georg Pichner, narozen v Žichlínku. Oženil se s Marinou neznámého příjmí, žili v Žichlínku a zde se jim také rodily děti.
Vidíme, že manželé žili do roku 1676 v Lubníku a poté se přestěhovali do Žichlínku. Manželka Justina umírá roku 1690 nebo 1691, možná po porodu posledního dítěte.
16. dubna 1692 se Georg oženil v Žichlínku podruhé a to s Dorotou Fuxovou z Lanškrouna. Z tohoto manželství se narodily čtyři děti, všechny v Žichlínku:
1694 - Johann Pichner
1696 - Alžběta Pichnerová, umírá malinká
1698 - Eva Pichnerová
1699 - Alžběta Pichnerová
Při porodu čtvrtého dítěte manželka Dorota roku 1699 umírá.
Potřetí se vdovec Georg žení 24. ledna 1700 v Žichlínku (Sichelsdorf).
Jeho nevěstou je ANNA WÖLFEL, dcera GEORGA WÖLFELA z Lukové.
Georgovi je 51 let a Anně 26 let.
Anna Pichnerová, rozená Wölfel (Wölfl, Bolfl), a její předci
Anna Pichnerová, rozená Wölfel (Wölfl, Bolfl), a její předci
Anna se narodila 16. listopadu 1673 v Lukové. Zde je její příjmí zapsáno jako Bolfl. Kmotři byli: Johann Miller a Anna Langer.
Otec: GEORG BOLFL (WÖLFL) narozen 8. dubna 1647 v Lukové , syn ŠIMONA WÖLFLA (BOLFLA) a AGNĚTY neznámého příjmí, oba z Lukové. V soupisu poddaných podle víry z roku 1651 se v Lukové nachází dvě rodiny Wölflů. Šimona však nacházím jako čeledína v Damníkově u sedláka Lukáše Frodla. Jeho manželkou je Maruše. Podle údaje v Soupisu se Šimon narodil roku 1592.
Matka: EVA MARŠÍKOVÁ z Horního Třešňovce, dcera VALENTINA MARŠÍKA a KATEŘINY neznámého příjmí , oba z Horního Třešňovce. Valentín byl dvakrát ženatý, jeho druhou manželkou byla Marta neznámého příjmí, roku 1646 se jim narodila dcera Anna Maršíková.
16. listopadu 1672 se konala v Lukové svatba Georga Bolfla, syna Šimona Bolfla s Evou, dcerou Valentina Maršíka.
Roku 1675 se Georgovi a Evě narodil syn Matouš a roku 1678 dcera Maria Anna, oba jsou psáni příjmím Wölfel.
Význam zde uvedených příjmení :
Význam zde uvedených příjmení :
Maršík - pochází z osobního jména Marek
Wölfl - 1. z osobního jména Wolfgang, 2. wolf - německý název pro vlka, wölfl je jeho zdrobnělina
HORNÍ TŘEŠŇOVEC (něm. Ober Johnsdorf) 3 km dlouhá obec v okrese Ústí nad Orlicí. Vyobrazen je na mapce nahoře, není v kroužku. První zmínka je z roku 1304 v listině krále Václava II. podoba vesnice je typicky kolonizační, název vychází ze jména lokátora. Už roku 1509 existují samostatné obce Horní a Dolní Třešňovec. Obec tak byla na zač. 16. století jediná, která se rozlišovala na Horní a Dolní část, každá s vlastní rychtou. Obec bývala součástí lanškrounského panství, v poměru dvou ku jedné zde žilo německé a české obyvatelstvo, stejný poměr byl u katolického a evangelického vyznání. V 19. století postihla obec velká vlna vystěhovalectví do Ameriky. V roce 2020 měla obec 631 obyvatel.
Z třetího manželství Georga Pichnera s Annou Wölfl se narodily tyto děti, všechny v Žichlínku:
1703 - Bartoloměj Pichner - chalupník, roku 1736 se oženil s Marinou Artzt z Lukové, žili v Žichlínku a zde se jim rodily děti. Zemřel r. 1748.
1705 - Simon Pichner - můj předek, podrobnosti níže
1707 - Marie Pichnerová
1711 - Jan Pichner - kolem roku 1739 se oženil s Annou, žili v Žichlínku, měli spolu 6 dětí, roku 1750 po porodu dvojčat Anna i obě děti umírají. Roku 1851 se oženil s vdovou Marinou Käuppe. V Žichlínku č. 56 se jim narodilo pět dětí. Zemřel roku 1761.
1712 - Marina Pichnerová - roku 1745 se provdala za Václava Hübla ze Lhotky u Dlouhé Třebové, zemřela r. 1772 v Žichlínku č. 146.
1714 - Georg Pichner
Georg Pichner byl velmi zasloužilý otec, zplodil jich celkem 18. Bylo mu 23 let, když přišlo na svět první a 65 let když se narodilo poslední.
Úmrtí Georga ani jeho manželky Anny jsem nenašla.
Simon Pichner (Püchner)
Simon Pichner (Püchner)
moje 8. generace v linii matky mé matky Marie Hájkové, rozené Pichnerové
Narodil se 28. října 1705 v Žichlínku jako čtrnácté dítě z osmnácti sourozenců.
Oženil se až ve věku 37 let, svatba se konala v Dlouhé Třebové:
Rok 1743, 28. září: Simon, počestný syn zemřelého Georga Püchnera z obce Žichlínek, s Rosálií, dcerou Antona Haniga z obce Dlouhá Třebová, během mše svaté a po třech ohláškách 18. a 25. srpna a 1. září, byli oddáni mnou Janem Viktorinem, pomocným knězem. Svědkové: Martin Schlinger, Josef Püchner, oba z farnosti, a Jakub Appl st. z české Třebové.
Rosália Pichnerová, rozená Hanig, a její předci
Rosália Pichnerová, rozená Hanig, a její předci
Rosalia byla o 16 let mladší než její manžel. Narodila se 15. srpna 1722 v Dlouhé Třebové rodičům Antonu Hanigovi (zde Hanich) a Dorotě. Kmotra: Judita Rosália, manželka Matěje Fišera. Svědek: František Pirkl, oba z Dlouhé Třebové (zápis v matrice Česká Třebová).
Otec: ANTON HANIG, (1697 - 13. červen 1772), chalupník z Dlouhé Třebové, syn LAURENTIA (Vavřince) HANIGA z Dlouhé Třebové.
Matka: DOROTA HONNL (* 10. srpna 1708), dcera GEORGA HONNLA (1660 - 5. říjen 1719) z Třebovic a DOROTY FRIMML (1679 - 13. prosinec 1720) z Třebovic. Otcem Georga Honnla byli HANS HONNL (*1644) chalupník z Třebovic, syn GEORGA HONNLA (*1611), sedláka z Třebovic a KORDULY FRODL (*1621) z Třebovic. Jeho matkou byla ANNA KLEČKOVÁ (*1645) z Třebovic, dcera Jiříka Klečky (1611 - 9. 3. 1691) a Anny neznámého příjmí (*1618), oba z Třebovic. Otcem Doroty Frimml byl TOBIAS FRIMML/FRIEML (3. září 1645 - 31. srpen 1712), kovář z Třebovic, syn HANSE FRIEMLA (1611- 20. prosinec 1696), kovář z Třebovic a ANNY neznámého příjmí (*1615). V této linii jsem zašla ještě mnohem dál. Rodiče Hanse Frimmla byli GREGOR FRYMEL (1590-1653) z Třebovic syn WOLFA FRYMELA (1560) z Třebovic a BARBARA neznámého příjmí. Matkou Doroty Frimml byla ANNA BOTZKE (9. červenec 1645 - 15. listopad 1706) z Třebovic, dcera LORENCE BOTZKA /WOTCZKA (1626 - 10. srpen 1701) kostelník z Třebovic a CHRISTINY PRAX z Hvězdy, osady obce Opatov, dcery JAKOBA PRAX z Hvězdy, osady obce Opatov a KATEŘINY (zemř. 1669) neznámého příjmí. Otcem Lorence Botzke byl JIŘÍK WOCZKE/WACZKE/WOTCZKA (*1591) z Třebovic.
Úvodní list matriky NOZ (narození, oddavky, zemřelí) 1683- 1741 sign. 1967 farního úřadu římskokatolické církve Česká Třebová, filiálního obvodu Třebovice:
Zapsal 8. 3. 1684 farář kaplan Thomas Wentsel.
Na konci zmiňuje lidi, kteří se podílí na zápisech i práci v kostele. Kromě učitele (Schulmeister) pana Tobiase Schwoba jsou i dva mí předci uvedeni zde:
LORENC WOTCZKA (později psáno Voček) - kostelník (Kirchenvater)
TOBIAS FRIEML
Nejstarší matriční zápis: Farní úřad Opatov, 5. březen 1645. Lorenc Woczka se žení s Christinou, dcerou Jacoba Prax z Hvězdy (Sternteich), dnes součást Opatova
Význam zde uvedených příjmení :
Význam zde uvedených příjmení :
Hannig - pochází z osobního jména Johannes; z německého podstatného jména Hahn = kohout
Frimml - z německého přídavného jména fromm (frim) = zbožný, poslušný, řádný
Honnl - pochází z osobního jména Johannes
Klečka - z přídavného jména klecavý = kulhavý
Frodl - ze staroněmčiny "vrat" = prohnaný, prostřelý; též z osobního jména z kmenem Frod = moudrý
Botzke/ Woczke/Waczke - z poněmčeného osobního jména Vacek (český Václav)
Prax - nezjistila jsem
V roce 2016 jsem navštívila Třebovice. Místo, kde žil rod Honnl.
TŘEBOVICE (něm. Triebitz) - leží v okrese Ústí nad Orlicí. Osada byla založena při prvním osídlování říčky Třebovky slovanským kmenem Charvátů. Název obce vychází nejspíše od staroslovanského slova "treb" - triebiti/tříbiti, tj. mýtit les ohněm. První zmínka o obci je z roku 1293 v Zemských deskách. Po třicetileté válce byla celá oblast zcela zpustošená, vylidněná a nově osídlena Němci. Tím došlo ke germanizaci obce. Po 2. světové válce tak došlo k dalšímu velkému vysídlení německých obyvatel. Na jižním okraji se nachází rybník Hvězda u jehož břehů se nachází i malá osada HVĚZDA, další sídlo našich předků.
OPATOV - ačkoliv leží v těsném sousedství Třebovic, patří již do okresu Svitavy. První staletí našeho letopočtu se na místě rozkládal neproniknutelný les, který chránil Čechy před nepřáteli. Proto zde bylo zakázáno zakládat osady. Teprve ve 13. století zde došlo k zakládání osad. V první polovině 13. století zde byl založen kostel sv. Antonína Poustevníka, dost možná na ještě starších základech. Osada byla založena roku 1247 opatem Herrmanem z litomyšlského opatství. První zmínka o obci pochází z roku 1347. Kolonisté dostávali půdu velmi levně, protože museli změnit les na ornou půdu. Po dobu 20-ti let byli osvobozeni od placení daní. Za vlády Karla IV. byla obec dokonce povýšena na městečko a dostala svůj znak. Ve 14. století bylo v okolí vybudováno několik rybníků, z nichž největší je již výše zmíněná Hvězda o rozloze 96 ha. Název nese podle šlechtického znaku Albrechta ze Šternberka. Obec leží na železniční tratí Brno-Česká Třebová a má svoji zastávku. V roce 2020 zde žilo kolem 1200 obyvatel. V roce 1930 to bylo 1981 obyvatel převážně německé národnosti.
Simon Pichner se živil jako tkadlec. Rodina nejprve žila v Parníku, později v Lukové. Našla jsem narození šesti děti:
1745 - Anna Pichnerová - narodila se v obci Parník. Roku 1769 se v Dlouhé Třebové provdala za Antona Barentha.
1747 - Vavřinec Bernard Pichner - narodil se v Parníku
1750 - Veronika Pichnerová - narodila se v Parníku
1750 - Rosália Pichnerová - narodila se v Lukové
1754 - Jan Pichner - můj předek, podrobnosti níže
1756 - Engelbert Pichner
Úmrtí Simona Pichnera jsem nenašla. Musel však zemřít někdy mezi lety 1769-1770 ve věku kolem 64 let.
Jeho manželka Rosália se 8. července 1771 vdává podruhé za Franze Ceinara z Dlouhé Třebové č. 47. Její úmrtí jsem také nenašla.
ŽICHLÍNEK (německy Sichelsdorf) - obec v okrese Ústí nad Orlicí, kde se narodil Simon Pichner. Historie obce je velmi obdobná té z Třebovic a Opatova. I zde převládalo německé obyvatelstvo, které bylo po 2. světové válce vysídleno. Část obce historicky přináleží na Moravu. V roce 2020 zde žilo kolem 1000 obyvatel.
V době, kdy žil Simon, zde probíhala tzv. sedmiletá válka (1756-1763). V roce 1758 mezi Lukovou a Žichlínkem tábořil generál Laudon, jeden z největších vojevůdců 18. století. Se svým vojskem začal připravovat útok na Kladsko a Slezsko. Každé tažení vojsk obcí bylo pro obyvatelstvo pohromou. Vojáci plenili pole i domy, lidé trpěli nedostatkem obilí a umírali hladem. Fotografii níže jsem pořídila roku 2016 - pohled na Žichlínek.
Statek a polnosti rodu Pichnerů v Žichlínku.
Statek Pichnerů v roce 2016
Stejný statek - jiný pohled.
Jan Pichner
Jan Pichner
moje 7. generace v linii matky mé matky Marie Hájkové, rozené Pichnerové
Narodil se 3. srpna 1754 v Lukové.
Matrika farního úřadu římskokatolické církve v Lanškrouně:
Luková (Lukau) dne 3. srpna 1754 pokřtěn Jan (Joannes), rodiče: Simon Pichner a Rosália. Kmotr: Frantisek Knoll. Svědkové: Martin Thoma a Marina Schipl. Kaplan Jan Nepomuk Nagl.
LUKOVÁ (něm. Lukau) - obec okresu Ústí nad Orlicí. První zmínka o obci je z roku 1304. V listině krále Václava II. je Lukow, což ukazuje na český původ. Název je odvozen od okolních rozsáhlých luk. V té době probíhala v okolních obcích kolonizace německými osadníky. České nápisy a obrazy ve starém dřevěném lukovském kostelíku, který je zmiňován již ve 1439 však svědčí o českých osadnících. Faru měla obec již v roce 1349. V roce 1654 zde bylo 32 sedláckých gruntů, z toho 13 však bylo po třicetileté válce zpustošeno. V roce 1843 měla Luková 157 domů a 977 obyvatel. Školu měla obec již roku 1676. Když roku 1622 získal celé panství rod Lichtenštejnů, zrušil zdejší tři statky a založil panský dvůr. Tito tři sedláci získali půdu se statky v Oldřichovicích. Dva z nich Süss (rod Süsser) a Scholz (potomek je manželkou mého pradědečka Jana Pichnera) jsou mými předky. V roce 1938 se obec stala součástí Sudet a po válce byla většina občanů odsunuta. V roce 2020 zde žilo 742 obyvatel.
24. listopadu 1776 se Jan Pichner oženil v Dlouhé Třebové s Johanou Seykorovou. Janovi bylo 22 let, Johaně 28 let:
Pichner Joannes, povolání krejčí (sartor), legitimní syn zemřelého Simona Pichnera s počestnou nevěstou, vlastní dcerou zemřelého Václava Seykory, oba z Dlouhé Třebové, panství Lanškrounské. Svědci: Václav Šouba a Anton Seykora, oba chalupníci z Dlouhé Třebové. Po třech ohláškách ve dnech 10., 17. a 24 listopadu oddal kaplan Ignatius Müller. Místo svatby: Dlouhá Třebová č. 74
Johana Pichnerová, rozená Seykorová, a její předci
Johana Pichnerová, rozená Seykorová, a její předci
Johanna Gertruda Seykorová, narozená 16. listopadu 1748 v Dlouhé Třebové č. 74, otec Václav Seykora, matka Kateřina. Kmotra: Kateřina, manželka Pavla Fišera. Svědci: Kateřina, dcera Antona Haniga a Johann Kömer, všichni z Dlouhé Třebové.
Otec: VÁCLAV SEYKORA (17. duben 1708 - 15. říjen 1758) chalupník v Dlouhé Třebové č. 74, syn MIKULÁŠE SEYKORY (*1676) tkalce a muzikanta z Dlouhé Třebové a DOROTY HERMANOVÉ (1. května 1678 - 19. července 1755) z Dlouhé Třebové. Otcem Mikuláše Seykory byl JIŘÍK SEYKORA z Dlouhé Třebové. Otcem Doroty Hermanové byli MATĚJ HERMAN (21. ledna 1646 - 5. února 1711) z Dlouhé Třebové, syn PAVLA HERMANA (*1626) sedláka z Dlouhé Třebové a KATEŘINY neznámého příjmí (1628 - 16. května 1659) z Dlouhé Třebové. Matkou Doroty byla MAGDALENA neznámého příjmí.
Matka: KATEŘINA roz. CEINAROVÁ (29. srpna 1711 - 15. srpen 1789) z Dlouhé Třebové, dcera JANA CEINARA (*1661) v Dlouhé Třebové a MAGDALENY neznámého příjmí z Hylvát. Rodiče Jana Ceinara byli JAN CEINAR (*1620) a MANDALENA neznámého příjmí (*1629), oba z Dlouhé Třebové.
Jan Pichner se přiženil roku 1776 do Dlouhé Třebové do domu své manželky č. 74. Usedlost se nacházela v mírním travnatém svahu v zákrutu řeky Třebovky. Místo se nazývalo "Plátenisko". Bylo to velmi příhodné místo pro bílení lněného plátna. Majitelé domu se tudíž živili jako běliči.
Na mapce ze Stabilního katastru je majitelem domu č. 74 Václav Pichner, syn Jana Pichnera. Dům se nacházel hned vedle mlýna, který měl č. 75.
HISTORIE DOMU č. 74 - PLÁTENISKO
Nejstaršími známými majiteli jsou mí předci Václav Seykora s manželkou Kateřinou Ceinarovou. Manželům se v letech 1731-1758 narodilo osm dětí. V roce narození posledního dítěte Václav Seykora umírá. Kateřina se už podruhé nevdala. Její dceři Johaně (můj předek) bylo v té době 10 let. Když jí bylo 28 let provdala se za Jana Pichnera, který usedlost koupil. Manželům se zde narodilo devět dětí. Prvorozený Franz, můj předek, odešel do Prostředních Libchav. Dům zdědil syn Václav Pichner, narozený roku 1787, který se roku 1808 oženil s Kateřinou Kovářovou z Dlouhé Třebové č. 65. V letech 1810 -1824 se jim narodilo osm dětí. Jedna dcera zemřela v dětském věku a další nemám informaci. Tři dcery se provdaly a zůstaly v Čechách. Dva synové a další dcera však v polovině 19. století emigrovali do USA. Do USA emigrovali i děti sourozenců Václava Pichnera, takže z Dlouhé Třebové zmizeli potomci mých předků s příjmením Pichner. Kateřina, manželka Václava Pichnera umírá roku 1848. Vdovec Václav Pichner odplouvá lodí roku 1855 za svými dětmi a vnoučaty do USA. Je mu 68 let. Předtím, dne 14. října 1855, prodává dům č. 74 za 300 zlatých Hynku Pospíšilovi. 3. října 1862 se stal novým majitelem jeho syn Josef Pospíšil a usedlost má hodnotu 610 zlatých. 11. prosince 1877 přechází usedlost na jeho dceru Annu, která se provdala za Jana Jiskru. Manželství bylo bezdětné a když oba manželé zemřeli, zůstal dům opuštěný. Roku 1970 ho obec zbourala. V místě došlo k úpravám: narovnání říčky přes původní pozemek Pichnerů, a postavení nové silnice a mostu přes Třebovku.
Václav Pichner, bratr mého předka, umírá 12. července 1871 v Owatonně, stát Minnesota, USA. Cesta Pichnerů do USA je natolik zajímavá, že se jí věnuji v podsložce této kapitoly:
Tři fotografie (rok 2016) z mojí návštěvy místa, kde stával dům č. 74. Na louce, kde se dříve bělila plátna se k mému potěšení nyní bělely pasoucí se kozy.
Manželům Janovi a Johaně se narodily v Dlouhé Třebové č. 74 tyto děti:
1777 - Franz Pichner, můj předek, podrobnosti níže
1779 - Jan Pichner, oženil se s Annou neznámého příjmí. V letech 1809-1819 se jim narodilo v Dlouhé Třebové č. 48 pět dětí. O jejich dalším osudu nic nevím.
1780 - Josef Pichner - tkadlec, roku 1803 se oženil s Marianou Seykorovou z Dlouhé Třebové č. 81. Žili v Dlouhé Třebové č. 122, zde se jim narodilo 10 dětí. Potomci žili v okrese Ústí na Orlicí, USA a Rusku. Josef zemřel roku 1845.
1782 - Rosalia Pichnerová - roku 1808 se provdala za Jana Šimka z Velké Řetové. V letech 1809-1827 se jim narodilo v Hylvátech č. 67 devět dětí. Rosália umírá roku 1833. Její syn Anton Šimek byl velký organizátor emigrace do USA. Z rodiny emigroval první, roku 1854 pak i otec a sourozenci s rodinami.
1784 - Václav Pichner, umírá ve stejném roce
1785 - Anton Pichner
1787 - Václav Pichner - roku 1808 se žení s Kateřinou Kovářovou z Dlouhé Třebové č. 65. Žijí v Dlouhé Třebové č. 74. Zde se jim narodilo osm dětí. Některé dospělé děti i s rodinami emigrovali do USA. Vdovec Václav se roku 1855 vydal za nimi. Zemřel roku 1871.
1789 - Jakub Pichner, zemřel roku 1809 na tuberkulózu.
1792 - Anna Pichnerová , umírá v roce 1793
Jan Pichner se dožil věku 68 let, umírá 21. února 1823 na zápal plic v Dlouhé Třebové č. 74.
Jeho manželka Johana se dožila 83 let, zemřela 12. března 1832 v Dlouhé Třebové č. 74.
DLOUHÁ TŘEBOVÁ (německy Langentriebe, Lange Trübau), obec v okrese Ústí nad Orlicí, podél řeky Třebovky. Název pochází od slova tříbiti - mýtiti. Název získaly v krajině jak řeka, tak i další obce na ní: Česká Třebová, Třebovice a Krátká Třebová (dřívější název pro Hylváty). První zmínka o obci je z roku 1304, stejně jako i dříve zde jmenovaných obcí. Původní čeští osadníci byli v třicetileté válce zdecimování a byli nahrazeni nově příchozími Němci. Obec patřila až do roku 1848 do Lanškrounského panství majitelů Lichtenštejnů a původní evangelická víra byla tvrdě nahrazována vírou katolickou.
V 17. století byla obec rozdělaná na dvě farnosti (fary v Ústí nad Orlicí a České Třebové; což dost komplikuje vyhledávání v matrikách). Lid byl značně zotročen robotou. Sedláci museli 5-6 dnů v týdnu robotovat na panském a vlastní hospodářství jim zbýval 1-2 dny. Teprve císařovna Marie Terezie vydala patent, kterým zmírnila robotu. Za vlády císaře Josefa II. bylo v obci 110 čísel popisných a kolem 700 obyvatel. V roce 1880 to bylo 1530 obyvatel. Na postavení kostela v obci si obyvatelé dlouhé roky sbírali a šetřili peníze peníze. První peníze jsou darovány roku 1844, roku 1858 založen fond. Na stavbu přispěl i pan Josef Kaplan z Owatonny, jehož budu zmiňovat v podkapitole "Pichnerovi v USA". V roce 1903 bylo vybráno dost peněz a byly vypracovány plány a kostel zasvěcený sv. Prokopovi byl postaven v letech 1905-1906. V roce 2020 zde žije kolem 1300 obyvatel.
Franz Pichner
Franz Pichner
moje 6. generace v linii matky mé matky Marie Hájkové, rozené Pichnerové
Narodil se 14. září 1777 v Dlouhé Třebové č. 74.
Den: 14. září 1777 Kaplan: Ignatius Müller. Pokřtěné dítě: Franciscus. Rodiče: Pichner Joannes, krejčí, Dlouhá Třebová a Joanna manželka. Kmotr: František Seykora, krejčí. Svědci: Václav Bezchorný a Kateřina, manželka Jana Dobrouckého. Místo: Dlouhá Třebová č. 74.
Když bylo Franzovi dvacet jedna let oženil se dne 23. dubna 1799 s dvacetiletou vdovou Elizabeth Rautenkranz, rozenou Paukert. Svatba se odehrála v Prostředních Libchavách č. 22 (nové č. 32), kde Elizabeth bydlela, pocházela však z Oldřichovic, dnes část Ústí nad Orlicí.
23. dubna 1799, Prostřední Libchavy (Mittellüchwe) č. 22. Franz syn Johanna Pichnera, krejčího (Schneider) z Dlouhé Třebové, 22 let, a Elisabeth, vdova po zemřelém Johannu Rautenkranzovi, tkalci z Prostředních Libchav.
Elizabeth Pichnerová, rozená Paukertová, a její předci
Elizabeth Pichnerová, rozená Paukertová, a její předci
Elizabeth či Elisabeth se narodila 15. ledna 1778 a téhož dne byla pokřtěna.
Pomocný kněz (cooperator) páter Joannes Andréss. Jméno dítěte: Elizabeth od poddaných rodičů panství Lanškrounského. Otec: Paukert Václav, chalupník a jeho manželka Rosalia. Kmotra: Anna, manželka Jana Süssera, sedláka z Oldřichovic (Drei-Höffen). Svědci: Apolena, manželka Jana Paukerta a Jan Paukert, sedlák, oba z Dolních Libchav. Místo narození: Oldřichovice (Drei-Höffen)
Matka: ROSALIA LUKESOVÁ (6.9.1734 - 2.9.1791) z Horních Libchav, dcera MATĚJE LUKESE, sedláka z Ústí nad Orlicí - Hylvát a MARINY SCHWARZER (*15.2.1703) v Horních Libchavách. Rodiče Matěje Lukese byli VOJTĚCH (Adalbert) LUKES (1657 - 14.7.1747), sedlák z Ústí nad Orlicí - Hylvát a KATEŘINA neznámého příjmí. Rodiče Mariny Schwarzer byli MARTIN SCHWARZER (1655 - 24.8.1725) sedlák z Horních Libchav a DOROTA neznámého příjmí (1656 - 8.12.1729).
Na mapce jsou obce mých předků zde uvedených: Dolní Libchavy - Cakle a Oldřichovice. Pod nimi je město Ústí nad Orlicí. Jižně s městem sousedí Hylváty, dnes jejich součást.
V kroužku vyznačená chalupa č. 12 v Oldřichovicích , kde se narodila Elizabeth Paukert. Dole na plánku Stabilního katastru z roku 1839 vidíme tři velké statky podle kterých se obec německy nazývala Dreihof či Dreihöffen. Při popisu obce Lukové výše jsem zmínila, že dva mí předci byli do dvou těchto statků přestěhováni z Lukové. Byl to Martin Süß (statek č. 4) a Jan Šolc (statek č. 5). Na mapce vidíme, že ve statku č. 1 bydlí jmenovec předka Wenzl Paukert (jde o potomka mého předka z rodu Paukertů).
Když bylo Elizabeth Paukertové 19 let provdala se roku 1797 za Johanna Rautenkranze (* 2.6.1775) z Prostředních Libchav č. 22. Jde o staré číslo, později bylo přečíslováno na 32. Ještě téhož roku se jim narodila dcera Tereza Rautenkranz. Johann byl v Prostředních Libchavách rychtářem. Manželství bylo však velmi krátké. Následujícího roku 1798 Johann umírá na souchotiny. Nevím, jak došlo k tomu, že druhým manželem Elizabeth se 22. 4.1799 stal právě Franz Pichner až z Dlouhé Třebové. Chalupu v Prostředních Libchavách roku 1801 zakoupil a brzy poté se stal rychtářem v Prostředních Libchavách. Tuto chalupu mám zachycenou na fotografii v samotném úvodu této stránky. Manželé také pronajímali části chalupy dalším čtyřem rodinám. V době, kdy není rychtářem je uváděn jako chalupník a tkadlec.
Z Domovské knihy Prostředních Libchav:
Franz Pichner, chalupník a rychtář, je uveden jako majitel domu od roku 1801, kdy jej zakoupil od Johanna Rautenkranze. Další tři majitelé jsou jeho syn, vnuk, pravnuk a nakonec Josef Blasl, manžel prapravnučky. Syn a vnuk, oba Johannové Pichnerové jsou mými předky, uvedenými na této stránce níže.
Druhá tabulka je také z Domovské knihy Prostředních Libchavy. Je v ní uveden seznam všech rychtářů od roku 1772 do roku 1848.
Z tabulky vyplývá, že Franz Pichner byl rychtářem ve dvou obdobích a to v letech 1802-1807 a 1811-1813 (do své smrti).
Uzavřením manželství Franz vyženil i dceru Terezku, které bylo rok a půl. Z manželství Franze Pichnera a Elizabeth se narodilo jen jediné dítě a to roku 1800 syn Johann Pichner, můj předek. Když bylo tomuto synovi 13 let, umírá jeho otec Franz Pichner na tyfus (nervefieber). Bylo to 1. prosince roku 1813 ve věku 36 let.
Dvojnásobná vdova Elizabeth se dne 2. srpna 1814 vdává potřetí. Jejím manželem se stává Gottfried Graulich, narozený asi roku 1787 neznámo kde. O jejím dalším osudu nic nevím.
Pokud se týče její dcery Terezy roz. Rautenkranzové, tak o ní jsem si něco zjistila. 28. září 1818 se provdala za Wenzela Süssera z Dolních Libchav č. 99. Našla jsem narození pěti dětí, všechny v Dolních Libchavách č. 99. O prvních třech dětem nevím nic. Syn Franz Süsser (*22.8.1843) se 26. 4.1870 oženil s Johannou Springer z Dolních Libchav č. 3. Syn Wenzel Süsser (29.9.1838 - 24.9.1906) se dne 25.8.1862 oženil s Amalií Faschingbauer (1840-1874) z Opavy. Jejich potomci dnes žijí v Německu, Rakousku a USA.
Mým předkem je její polorodý bratr Johann Pichner.
O Prostředních Libchavách jsem již psala ve složce "Hájkovi". V kroužku je chalupa č. 22/32, kde bydleli Franz a Elizabeth Pichnerovi.
Johann Pichner I.
Johann Pichner I.
moje 5. generace v linii matky mé matky Marie Hájkové, rozené Pichnerové
Narodil se 7. května 1800 v Prostředních Libchavách 22 (nově 32).
Jméno otce je uvedeno zkomoleně: Franz Büchner, tkadlec. Matkou je Elisabeth, dcera Wenzela Paukerta, chalupníka z Dreihöf č. 12. Kmotr: Georg Andres, tkadlec z Dařílku. Svědek: Anna, manželka Josefa Zimpricha z Horních Libchav. Porodní bába: Veronika Hübl. Křtil: Wenceslaus Neugebauer, duchovní správce. Je zde vtlačen drobounkým písmem i datum jeho svatby a jméno nevěsty.
Od 13 let žil bez otce, rok jen s matkou a polorodou sestrou Terezou, které v té době bylo 16 let. Rok na to přibyl do rodiny nevlastní otec Gottried Graulich. Johann se stal majitelem chalupy č. 22/32 v Prostředních Libchavách a prožil v ní celý svůj život. 19. listopadu 1822 se ve věku 22 let oženil s Angelinou Urbanovou z Dolních Libchav č. 124.
19. listopad 1822, Prostřední Libchavy č. 22
Ženich: Johann, syn Franze Pichnera, rychtáře z Prostředních Libchav s povolením k svatbě od Johanna Pichnera, poručníka, 22 let.
Nevěsta: Angelina, dcera Wenzela Urbana, sedláka z Dolních Libchav s povolením ke svatbě od svého otce Wenzela Pichnera, 22 let.
Svědci: Joseph Roller z Dolních Libchav a Wenzl Süsser, sedlák
Snoubenci museli mít povolení rodičů, protože byli nezletilí. V té době byl věk zletilosti 24 let. Z tohoto dokumentu se dozvídáme, že po smrti otce se stal Johannovým poručníkem Johann Pichner. Nemohl by to být nikdo jiný, než jeho strýc, bratr otce, žijící v Dlouhé Třebové č. 48.
Angelina Pichnerová, rozená Urbanová, a její předci
Angelina Pichnerová, rozená Urbanová, a její předci
Narodila se 27. března 1800 v Dolních Libchavách č. 124.
Otec: Wenzl Urban, sedlák
Matka: Anna, dcera Georga Vinzenze, chalupníka z Dolních Libchav č. 65.
Kmotra: Anna, dcera Georga Vinzenze, chalupníka z Dolních Libchav č. 65. Svědci: Anna, dcera zemřelého Mathiase Honische, rychtáře Dolních Libchav a Joseph Schlesinger, mlynáře z Dolních Libchav.
Otec: WENZEL URBAN (27.9.1756 v Dolních Libchavách č. 38 - 24.7.1844 v Dolních Libchavách č. 124), sedlák, syn JOHANNA GEORGA URBANA (13.4.1729 v Dolních Libchavách č. 38) obecní starší, člen obecní samosprávy, a ROSALIE BLOHON (28.1.1731 v Dolních Libchavách). Rodiče Johanna Georga Urbana byli JOHANN URBAN řečený "Honß Girk" (31.3.1687 - 25.12.1753) z Dolních Libchav č. 38 a MAGDALENA TSCHETSCHER (1688 - 13.4.1752) z Dolních Libchav.
Matka: ANNA VINZENS (1.3.1775 v Dolních Libchavách č. 65 - 23.1.1857 v Dolních Libchavách č. 124), porodní bába, dcera GEORGA VINZENSE (26.3.1752 v Prostředních Libchavách č. 12 - 13.11.1778 v Dolních Libchavách č. 65) a ANNY PAUKERT (30.3.1757 v Dolních Libchavách - Cakli č. 21 - 30.6.1824 v Dolních Libchavách č. 65). Otec Georga Vinzense byl WENZEL VINZENS (27.9.1715 - 8.2.1771 v Prostředních Libchavách č. 36), syn MARTINA VINZENSE (11.8.1686 - 22.4. 1767) z Prostředních Libchav a ANNY SCHIEL (1.5.1692 v Horních Libchavách - 18.5.1758 v Prostředních Libchavách. Matkou Georga byla ANNA neznámého příjmí (1714 - 5.2.1790 v Prostředních Libchavách č. 14). Rodiče Anny Paukert byli JOHANN PAUKERT (23.5.1721 - 16.10. 1772 z Dolních Libchav - Cakle č. 21) a KATEŘINA HEGEROVÁ (*5.9.1723 v Dolních Libchavách)
Dodnes zachovalý historický ráz statku č. 124 v Dolních Libchavách, kde se narodila Angelina Pichnerová, rozená Urbanová a který zakoupil její otec Wenzel Urban. Autorem fotografie je Ing. Karel Urban, rovněž potomek Wenzela Urbana.
Angelina pocházela z osmi dětí, z nichž jedno zemřelo v kojeneckém věku. Narodila se čtvrtá v pořadí, žila se dvěma staršími bratry, dvěma mladšími bratry a dvěma mladšími sestrami.
Z manželství Johanna a Angeliny se narodilo pět dětí, všechny v Prostředních Libchavách č. 22/32:
1823 - Klara Pichnerová - zemřela téhož roku
1825 - Tereza Pichnerová - roku 1860 se provdala za Antona Pražáka z Hnátnice č. 137. První dítě, syn Josef, se narodilo roku 1862 v rodném domě Terezy.
1829 - Johann Mathias Pichner - můj předek, podrobnosti níže
1834 - Franz Pichner - celkem byl čtyřikrát ženatý. Roku 1865 se oženil s Terezou Bartošovou z Černovíru č. 47, žili v Horních Libchavách č. 15. Roku 1866 se jim narodila dcera Anna Pichnerová. Tři měsíce po jejím narození její maminka Tereza umírá. (Anna se roku 1891 provdala za Antona Jirouška z Dolních Libchav č. 43. Narodily se jim čtyři děti na různých místech v Libchavách). Vdovec Franz s miminkem se hned roku 1866 oženil s Terezou Paukertovou z Horních Libchav č. 68. Roku 1884 se oženil s Paulinou Süsserovou z Horních Libchav a poslední manželství uzavřel roku 1893 s vdovou Klarou Kaplanovou, roz. Schreiber z Prostředních Libchav č. 23. Z posledních tří manželství jsem nenašla žádné narozené živé dítě, došlo jen ke dvou porodům mrtvých dětí.
1836 - Klara Pichnerová - roku 1862 se provdala za Jana Faltejska z Čermné č. 242.
Ani Johann Pichner, stejně jako jeho otec, se nedožil vysokého věku. Zemřel 10. prosince 1842 na vodnatelnost. Bylo mu 42 let.
Manželka Angelina ho přežila o dvacet let. Podruhé se již neprovdala. Zemřela 3. června 1863 ve věku 64 let na vykrvácení.
O tomto manželské páru napsal povídku Ing. Karel Urban, která byla zveřejněná v Libchavském zpravodaji v únoru 2016:
Kaple Panny Marie v Prostředních Libchavách
Kaple Panny Marie v Prostředních Libchavách
V roce 1588 si tehdejší Německé Libchavy rozdělili vnuci Mikuláše z Bubna na tři nesouměrné díly a tak vznikly Dolní, Prostřední a Horní Libchavy. Vzájemným prodáváním mezi sebou se pak dostaly pod jednoho majitele, ale již zůstaly polohopisně rozdělené. Po roce 1620 byl majetek Pánů z Bubna z jedné třetiny konfiskován císařskou komorou, Horní a Dolní Libchavy spadly na České království, až je nakonec koupil kníže Karel z Lichtenštejna. Prostřední Libchavy dál zůstaly v majetku Pánů z Bubna až do roku 1848, kdy byla vytvořena samospráva obcí, podobná samosprávě dnešní doby.
V čele obce stál rychtář, který byl určitou prodlouženou rukou vrchnosti na jedné straně a na druhé se staral o občany, řešil jejich případné požadavky i spory. Například v sociální oblasti byl garantem živobytí a výchovy osiřelých dětí, musel se postarat o staré občany bez příbuzných a podobně.
Situace našich obcí byla po Bílé Hoře velmi problematická, hlavně vlivem procházejících vojsk z jedné či druhé strany, která neustále doplňovala zásoby na úkor místních zemědělců. Často se stávalo, že přišli o dobytek, který si poschovávali v místních lesích. Týloví vojáci již chování sedláků dobře znali a neustále pročesávali i zapadlé kouty našeho údolí. Jakože přírodních úkrytů u nás není příliš mnoho. Naše ves, dnes i dříve, leží na hlavní spojnici mezi Čechami a Moravou.
Po ukončení Třicetileté války (1648) byla naše ves, ale i celá země zbídačená a usoužená, počet obyvatel poklesl o 40%, mnoho hospodářství bylo opuštěných, pustých. Tam, kde dříve hospodařilo devět velkých sedláků a několik chalupníků, tam na začátku 17.století obdělávaly půdu jen tři rodiny. To byla situace Prostředních Libchav. Vojenské vpády, hladomory, následné epidemie, vysoká úmrtnost malých dětí, to byla každodenní zkušenost zdejších lidí. Jediné, co je po psychické stránce udržovalo v rovnováze byla jejich víra. Provázela je od kolébky, měli potřebu se k ní obracet a hledat duchovní pomoc nebo jen vyslechnutí. Bylo to tzv. Mariánské období, modlili se k Panně Marii v důvěře, že rozřešení jejich utrpení přenese na svého syna. Proto vznikala poutní místa, zasvěcená Panně Marii nebo častěji kapličky v blízkosti jejich obydlí.
Tak také vznikla kaple zasvěcená matce Ježíše Krista jako místo, kde by se místní, ale i pocestní mohli pokřižovat a pomodlit. Stála pod domem č.32 v Prostředních Libchavách (dnes prodejna motocyklů). Na počátku 18.století to byla jen malá kaplička, spíše Boží muka 2,4 m široká a 90 cm hluboká, krytá šindelem. Směrem od cesty byl v hlubším falešném okně umístěn obraz Bohorodičky. Obec o tuto malou sakrální stavbu náležitě pečovala.
V roce 1840 byla však na tomto místě postavena nová prostornější kaple, financovaná obcí. Bylo to připraveno ještě za rychtářství Franze Pichnera, který měl velice zbožnou snachu. Lidé o ní říkali, že je tak krásná jako Madona. Havraní dlouhé vlnité vlasy. Jmenovala se Angelina, pocházela z velkého hospodářství v Dolních Libchavách a chytře uplatňovala svůj vliv v rodině.
Celkový náklad novostavby byl 158 zlatých a 54 krejcarů, k pokrytí výdajů byl použit ještě prodej lipového dřeva ze stromů, které k původní kapli přiléhaly (18 zlatých). Provedení nové stavby obec svěřila místnímu polírovi Josefu Kölikovi z č.19, říkali mu „Solma“. Na stavbu spotřeboval 600 cihel, 11 m3 místního kamene, 7 koňských fůr písku, 560 l vápna, železné kotvy, okna, dveře a další stavební materiál. Popisovaná kaple měla směrem dozadu oválný půdorys, kde stál jednoduchý oltář a před ním několik prostých lavic. Ve dveřích bylo svislé laťování, aby bylo na oltář vidět i když byly dveře uzamčeny. Ve štítě sedlové střechy byl umístěn jednoduchý dřevěný kříž.
Teprve v roce 1883 byla kaple vyštafírována (zkrášlena malbou a plastickými štukami), společně s novou stavbou požární zbrojnice, hned vedle. Zbrojnici si mnozí z nás ještě pamatují, kaple však byla zbourána hned po 2.světové válce, když se prováděla elektrifikace Prostředních a Horních Libchav. Na popisovaném místě dnes stojí zděná trafostanice z roku 1946……. Karel Urban
Johann Pichner II.
Johann Pichner II.
moje 4. generace (prapradědeček) v linii matky mé matky Marie Hájkové, rozené Pichnerové
Narodil se 24. února 1829 v Prostředních Libchavách 22 (nově 32) jako Johann Mathias Pichner.
Za kmotry mu šli Wenzl Süsser, sedlák z Dolních Libchav a Anna, manželka Wenzla Paukerta, sedláka z Prostředních Libchav. Narodil se bez pomoci porodní báby. Když mu bylo 13 let, zemřel jeho otec. Stejně jako se to stalo jeho otci. Když dospěl, stal se po svém otci majitelem rodné chalupy. Jeho sourozenci zde v dospělém věku pobývali střídavě jako nájemníci.
Oženil se ve věku 28 let dne 18. listopadu 1856 s Terezou Hegerovou:
Den: 18. listopad 1856. Místo svatby: Prostřední Libchavy č. 32
Ženich: Pichner Johann, chalupník z Prostředních Libchav č. 32. legitimní syn po Johannu Pichnerovi, chalupníkovi z Prostředních Libchav č. 32 a jeho manželky Angeliny rozené Urban z Dolních Libchav č. 124, matriční obvod Ústí nad Orlicí, kraj Chrudimský. Ohlášky se konaly 2., 9. a 17. listopadu. Kněz Josef Wondřej.
Nevěsta: Tereza, legitimní dcera Johanna Hegera, sedláka z Dolních Libchav č. 123 a jeho manželky Rosalie, rozené Antl, z Dolních Libchav č. 6. Tereza byla neplnoleté, manželství musel povolit a podepsat její otec Johann Heger.
Svědci: Augustin Urban, chalupník z Dolních Libchav č. 67 (strýc Johanna, bratr jeho matky Angeliny) a Wenzl Süsser, sedlák z Dolních Libchav č. 99.
Tereza Pichnerová, rozená Hegerová, a její předci
Tereza Pichnerová, rozená Hegerová, a její předci
Narodila se 4. října 1835 v Dolních Libchavách č. 123 na statku, který se nacházel hned vedle statku č. 124 odkud pocházela Angelina, maminka jejího budoucího ženicha. A porodní bábou byla maminka Angeliny: Anna Urbanová, roz. Vinzens. Shodou okolností jí tak pomohla přivést na svět babička svého budoucího manžela.
Otec: JOHANN HEGER (7.8.1806 - 16.2.1878). sedlák z Dolních Libchav č. 123, syn JOHANNA HEGERA st. (4.1.1779 - 13.4. 1859), sedlák z Dolních Libchav č. 123, narozený v Dolních Libchavách č. 88 a ANNY GROHEROVÁ (1.6.1777 - 18.1.1850) z Horních Libchav č. 41. Rodiče Johanna Hegera st. byli JOHANN HEGER nejst. (9.4.1752 - 11.4.1796), sedlák z Dolních Libchavy č. 123 a VERONIKA SUCHOMELOVÁ (*18.4.1748) z Dolních Libchav č. 88.
Matka: ROSALIA ANTLOVÁ (2.3.1812 - 5.3.1891) z Dolních Libchav č. 6, dcera JOHANNA ANTLA (17.12.1776 - 13.4.1856), sedláka z Dolních Libchav č. 6 a ANNY SUCHOMELOVÉ (3.8.1781 - 29.12.1822) z Dolních Libchav č. 107. Rodiče Johanna Antla byli WENZL ANTL, sedlák z Dolních Libchav č. 6 a ANNA SUCHOMELOVÁ (*25.10.1747) z Dolních Libchav. Rodiče Anna Suchomelové (*1781) byli JOHANN SUCHOMEL (*16.7.1757) z Dolních Libchav č. 107 a VERONIKA neznámého příjmí (zemř. 17.12.1802) v Dolních Libchavách č. 107.
Žlutě označená dřevěná stavení je statek č. 123. Červené zděné budovy jsou statek č. 124.
Na fotografii je v pozadí statek č. 124 (rok 2016) a vlevo v proláklině před stromy stával statek č. 123. Dolní Libchavy.
Na plánku vpravo modře označený statek, lán i s lesem Urbanů č. 124 a červeně pak statek, lán i les Hegerů č. 123.
Manželům Johannovi Pichnerovi a Tereze se narodily tyto děti:
1857 - Johann Pichner - roku 1889 se oženil s Johannou Vinzens z Prostředních Libchav 14. Její babička byla sestrou babičky (Anna Urban, roz. Vinzens) Johanna Pichnera . Johann zdědil po otci chalupu č. 32 v Prostředních Libchavách. Protože neměli syna, chalupu dále zdědila jejich dcera Marie (*10.8.1891), která se provdala za Josefa Blasla (*1889) z Dolních Libchav 131. Ti byli pak po 2. světové válce odsunuti do Ismaningu v Německu. Johann Pichner zemřel doku 1927 a jeho manželka Johanna se roku 1928 podruhé provdala za Huberta Pfeifera z Lanškrouna.
1860 - Franz Pichner - muzikant, roku 1887 se oženil s Amalií Kaplanovou z Horních Libchav č. 43. Narodily se jim dvě děti, obě v Horních Libchavách a obě zemřely malinké. Měl ještě syna, který odešel jako kapelník do Rakouska, kde zůstal a oženil se. Zde se jim roku 1925 narodila dcera, kterou zmiňuji níže - "Historie domu č. 32 v Prostředních Libchavách".
1862 - Vincenz Pichner se kolem roku 1894 oženil s Emilií Schnabel ze Žichlínku. Žili v Damníkově, narodilo se jim 7 dětí. Jejich potomci žijí v Německu.
1867 - Anna Pichnerová, zemřela v roce 1868
1869 - Adolf Pichner, můj předek, podrobnosti níže
1876 - Anna Pichnerová - roku 1902 se provdala za Wenzela Schwarze z Dolních Libchav č. 18. Žili v Prostředních Libchavách, v rodném domku Anny. Jejich dcera Amalie (*1902) se roku 1928 provdala za Josefa Blasla. Byli odsunuti do Německa.
Johann Pichner zemřel ve věku 64 let dne 5. listopadu 1893 v Prostředních Libchavách č. 32 na sešlost věkem.
Jeho manželka Tereza zemřela 24. listopadu 1909 ve věku 74 let.
Přemýšlím, zda Johann Pichner vůbec věděl, že drtivá většina jeho příbuzných ze strany otce, potomků sourozenců jeho dědy Franze Pichnera, kteří všichni žili v Dlouhé Třebové, emigrovala v polovině 19. století do USA.
O emigraci Pichnerů do USA zde:
Historie domu č. 32 v Prostředních Libchavách
Historie domu č. 32 v Prostředních Libchavách
Tu nejstarší fotografii mi poslal pan Ing. Karel Urban. Má zvláštní historii.
Někdy před rokem 2000 přijela do Libchav stará paní, kterou přivezl autem její vnuk a chtěla navštívit chalupu svých předků. Nepřijela úplně nečekaně. O dva měsíce dříve ji předcházel dopis s informacemi. V ruce měla tuto fotografii. Představila se, že je rozená Pichnerová, její otec se narodil v Libchavách, byl muzikant. Po roce 1918, když vzniklo Československo, zůstal v Rakousku a živil se jako kapelník. O své rodné obci celý život básnil a jeho dcera toužila alespoň jednou Libchavy spatřit. A nejen obec, i rodný dům. Nebyl větší odborník na historii Libchav než Karel Urban a tak za ním byli posílání všichni pátrači po svých předcích. Jenže ani on nikdy o příjmení Pichner neslyšel a chalupa na fotografii mu nic neříkala. Myslel si, že si paní spletla obec. Celý den chodili po Libchavách, dům nenašli. Paní mu fotografii nechala s tím, že až dům objeví, dá jí vědět.
A pak najednou, po dvou desetiletích jsem Karla vyhledala já, protože jsem zjistila, že s ním mám společné předky Urbanovi. Když jsem mu řekla, že moje babička byla rozená Pichnerová a kde se narodil její otec, ihned si vzpomněl na tu starou paní. Celý život ho mrzelo, že ji nedokázal vyhovět. Šel hledat fotografii a dopis. Dopis bohužel nenašel, což je škoda, byla tam zpáteční adresa. Fotografii však ano a ihned dokázal spojit dům s domem č. 32 v Prostředních Libchavách. Na fotografii je Franz Pichner, bratr mého předka Adolfa, s manželkou Amalií. Oba mají v ruce modlitební knížku a jsou vystrojení do kostela.
Druhou fotografii pořídil roku 2000 také pan Karel Urban. Je vidět, že dům je podlouhlý a klidně v něm mohli mít Pichnerovi až čtyři rodiny podnájemníků.
Na dvou spodních fotografiích je vidět trafostanice, která stojí na místě původní kapličky Panny Marie, o které je povídka o něco výše. Když byli z domu po roce 1945 odsunuti Blaslovi, zabral si ho pan Bače s manželkou. Měli syna a dceru. Syn emigroval do Řecka. Po mnoha letech letěl starý pan Bače navštívit syna, ale ještě dřív než ho spatřil, ranila ze samého vzrušení mrtvice při výstupu z letadla. Když o 15 let později zemřela i paní Bačová, dcera dům prodala jednomu pánovi. Ten se však dostal do finančních problémů a exekutor mu dům sebral a prodal dalšímu zájemci. Ten celý dům zboural a postavil tam prodejnu motocyklů. Na fotografii z roku 2016 těsně před dokončením přestavby.
Když dcera Bačová vyklízela před prodejem dům, vynesla z půdy několik truhel dokumentů a vše spálila. Velká škoda! Ty truhly a vůbec celou půdu viděla kdysi moje maminka na vlastní oči. Jako malá holka šla do domu na půdu se svojí maminkou. Maminka ji řekla, že v tomto domě se narodil její táta Adolf Pichner, kterého nikdy nepoznala. Dům vlastnili jeho příbuzní a dovolili jí, aby se po půdě rozhlédla, zda nenajde něco po svém tatínkovi. Zda něco našla, to už moje maminka neví. Pamatuje si ale dodnes, jak byla půda narvaná různými papíry a dokumenty. V budově bývala rychta, je tedy možné, že by se tu našlo leccos zajímavého.
Adolf Pichner
Adolf Pichner
můj pradědeček v linii matky mé matky Marie Hájkové, rozené Pichnerové
Narodil se 19. června 1869 v Prostředních Libchavách č. 32
Otec: Johann Pichner, katolík, chalupník z Prostředních Libchav č. 32, legitimní syn Johanna Pichnera, chalupníka z Prostředních Libchav č. 32 a Angeliny, rozené Urban z Dolních Libchav č. 124, kraj Lanškrounský.
Matka: Theresia, katolička, legitimní dcera Johanna Hegera, sedláka z Dolních Libchav č 123 a jeho manželky Rosalie, rozené Antl, z Dolních Libchav č. 6, kraj Lanškrounský.
Kmotři: Franz Skopp, chalupník z Dolních Libchav č. 83 a Anna Paukert, legitimní dcera Wenzla Paukerta, majitele gruntu z Prostředních Libchav č. 38.
Porodní bába: Josefa Markl z Dolních Libchav č. 6. Farář: Josef Wondřej.
Adolf se oženil ve věku 26 let, dne 19. listopadu 1895 v Prostředních Libchavách č. 32 s Annou Huderlíkovou, 24 let, z Horních Libchav č. 54.
Ohlášky se konaly ve dnech 1., 3. a 10. listopadu 1895, kněz Josef Kutschera. Svědci: Franz Pichner, tkadlec z Horních Libchav č. 28 a Franz Kašpar, chalupník z Horních Libchav č. 139.
Anna Pichnerová, rozená Huderlíková, a její předci
Anna Pichnerová, rozená Huderlíková, a její předci
Moje prababička. Narodila se 23. října 1871 v Horních Libchavách č. 54
Otec: JOSEF HUDERLÍK (24.11.1845 - 22.11.1906), chalupník, narozený v Horních Libchavách č. 17, žijící v Horních Libchavách č. 54, syn MATĚJE HUDRLÍKA (8.2.1800 - 20.1.1881), chalupník, narozený v Olešné č. 1 (u Brandýsa nad Orlicí), žijící v Horních Libchavách č. 17 a ROSALIE KAPLANOVÉ (19.6.1805 - 15.1.1871) z Prostředních Libchav č. 1. Rodiče Matěje Huderlíka byli JAN HUDRLÍK (30.5.1762 - 23.1.1737) z Hrádku č. 1 (okr. Ústí nad Orlicí) a ANNA MÁLKOVÁ (12.10.1768 - 15.3.1837) z Horní Sloupnice 224. Rodiče Rosálie Kaplanové byli
Matka: ANNA SÜSSER (21.11.1844 - 4.4.1901) z Horních Libchav č. 54, dcera JOHANNA SÜSSERA (16.5.1805 - 17.3. 1855), chalupníka z Horních Libchav č. 54 a TEREZA PAUKERTOVÁ (14.1.1811 - 18.7.1864) z Horních Libchav č. 71. Rodiče Johanna Süssera byli MARTIN SÜSSER (30.10.1762 - 5.5.1827), chalupník z Horních Libchav č. 54 a PAULINA BARTOŠOVÁ z Černovíru. Rodiče Terezy Paukertové byli JOHANN PAUKERT (17.5.1766 - 16.5.1828), sedlák z Horních Libchav č. 71 a ANNA FLANZMANNOVÁ (18.2.1781 - 8.5. 1850) z Dolních Libchav č. 14.
Manželé čekali na narození prvního dítěte osm let, Nakonec spolu měli dvě děti:
1903 - Adolf Pichner
1904 - Marie Pichnerová, moje babička
Adolf se nejprve živil jako tkadlec, toto řemeslo však již v této době upadalo, protože v nedalekém Ústí nad Orlicí začal mohutný nástup textilní výroby, čemuž napomohla i postavená železniční trať Praha - Olomouc. V roce 1873 zde byla zahájena první tkalcovská tovární výroba a později zde pracovalo více jak dvacet textilních továren. Do té doby rozšířená domácí výroba začala upadat. Manželé neměli vlastní dům, bydleli v různých nájmech. Adolf začal pracovat jako dělník v kamenolomu.
Adolf Pichner se nedožívá vysokého věku, umírá dne 20. dubna 1908 v Horních Libchavách č. 57 na tyfus.
Anna Pichnerová, roz. Hudrlíková
Vdova Anna 18. listopadu 1909 provdala podruhé a to za Ludwiga Vinzense, Němce narozeného 26. 11.1877 v Horních Libchavách č. 91. Z tohoto manželství se narodily tři děti: 1909 - Anna Vinzens, 1911 - Ludwig Vinzens a 1912 - Franz Vinzens.
Všechny tři děti se provdaly a oženily a žily v Horních Libchavách. Po druhé světové válce však byli všichni odsunuti do Německa, včetně mé praprababičky a jejího druhého manžela.
Anna Vinzensová, Pichnerová, roz. Huderlíková zemřela 27. srpna 1949 v obci Heimstetten u Mnichova v Německu ve věku 77 let. Její manžel Ludwig umírá 21. srpna 1952 v Endorfu ve věku 74 let.
ADOLF PICHNER - vlastní bratr mé babičky
ADOLF PICHNER - vlastní bratr mé babičky
Narodil se 23. června 1903 v Horních Libchavách č. 54
13. června 1936 se oženil s Annou Blasl , nar. 25. května 1911 v Horních Libchavách č. 32. Bydleli na Dařílku, kde měli pronajatý statek, ale nehospodařili v něm. Brzy po svatbě musel Adolf narukovat na frontu a domů se již nevrátil. Zahynul neznámo kdy a kde, někde v Rusku.
Moje maminka jako dítě tuto svoji tetu navštěvovala, obdivovala, jak měla pěkně upravené a čisté bydlení. Po válce však byla i tato teta mé maminky odsunuta. Prý bydlela v Rakousku. Děti spolu neměli.
Marie Pichnerová, provdaná Hájková
Marie Pichnerová, provdaná Hájková
moje babička ze strany mé matky Marie Janáčkové, roz. Hájkové
Narodila se na Vánoce 25. prosince 1904 v Horních Libchavách č. 61.
Kmotrou jí byla Marie Antlová z Dolních Libchav č. 6. Svědek byl Wenzl Hübl, nájemník z Horních Libchav č. 61 (její strýc, manžel sestry její maminky)
Byly jí tři roky, když jí zahynul otec. Vychovával ji nevlastní otec Ludwig Vinzens, o kterém moje maminka říká, že to byl hodný člověk. Babička žila v rodině s vlastním bratrem Adolfem a třemi polorodými sourozenci.
24. května 1927 se provdala za Josefa Hájka a odešla za ním do Českých Libchav. Narodily se jim tři dcery: Miluška, Marie a Vilemína Hájkovi.
Za 2. světové války museli její bratři narukovat do německé armády. Vlastní bratr zahynul, polorodý bratr Franz přišel o obě nohy. Manžel polorodé sestry Anny - Johann Zavřel, byl jako Čech nasazen na nucené práce do Německa. Po válce zde zůstal.
Mojí babičce se převrátil svět. Její rodiče, bratři i sestra s rodinami byli odsunuti do Německa. Stejně tak i další příbuzní, jako tety, sestřenice, bratranci. I drtivá většina spolužáků. Babička se provdala za Čecha, tak mohla zůstat. Ale i když pocházela z Německých Libchav, vždy se považovala za Češku, protože jak Pichnerovi, tak Hudrlíkovi byli Češi. Mluvila dokonale česky, ale i německy, protože v její rodině se mluvilo oběma jazyky. Když její rodiče zemřeli, ani ji nebylo dovoleno odjet na pohřeb.
Na babičku vzpomínám velmi ráda. Byla přirozeně inteligentní, sečtělá, ve vybavení domácnosti byla šla s dobou, a pekla výborné buchty. U ní jsem spatřila první propisku. A také měla gramorádio a já si u ní mohla pouštět desky. Což my doma neměli. Posledních deset let života byla nemocná, trpěla na astma, tehdy ještě nebyly takové léky jako dnes.
Zemřela ve věku 68 let dne 20. dubna 1972.
foto, rok 1958:
V Českých Libchavách před domem č. 140.
Dospělí zleva doprava: Marie Hájková, roz. Pichnerová, její dcera Miluška, Jaroslav Janáček a jeho manželka - dcera Marie, Josef Hájek, manžel
Děti: vnučky Jaroslava a Marie, dcery Marie
foto, rok 1956
V ateliéru:
Marie Hájková, roz. Pichnerová s vnučkami Marií (já) a Jaroslavou
Page updated
Google Sites
Report abuse