Beranovi

BERANOVI jsou mí předci z dávné minulosti. Jedni z mála vypátraných až do 16. století. Proto jim věnuji tyto stránky. Jsou to předci ze strany mé babičky Marie Hájkové, roz. Pichnerové a její maminky Anny Pichnerové, rozené Huderlíkové. Celkem 14 generací, z toho 6 posledních jsou Beranovi. Zde je kompletní přehled, počínaje mojí maminkou:

DOBA PŘERODU STŘEDOVĚKU V NOVOVĚK

Konec středověku je v různých evropských zemích různý, liší se však jen pár lety. V Českých zemích se za konec středověku považuje rok 1526, kdy došlo k bitvě u Moháče, v níž padl uherský a český král Ludvík Jagellonský. Na trůn nastupuje rod Habsburků.

Je to přesně doba, v níž žil malý Prokop Beran, náš nejstarší vypátraný předek rodu Beranů, a především jeho rodiče. Oni samozřejmě netušili, že končí jedna velká éra a začíná nová. Je to také doba, kdy končí éra hradů, tvrzí a rytířů. Vojenská technika pokročila, modernější děla jsou schopná rozbít hradby hradů a tvrzí, nemá ani cenu je opravovat. Šlechta si staví nová modernější sídla - zámky. Ty již neslouží k ochraně, ale k pohodlnějšímu životu. Rytíři se svojí těžkou zbrojí, tolik potřební ve středověkých bitvách, již také ztrácí svoji využitelnost. Zámořské objevy, evropský kolonialismus a vynález knihtisku mění Evropu. Knihtisk měl ohromný význam pro církev, k lidem se tak poprvé dostává tištěná bible. Tento vynález také výrazně zvyšuje informovanost lidu.

Prokop Beran

moje 14. generace ze strany mé babičky Marie Hájkové, roz. Pichnerové - mlynář a rychtář

Narodil se kolem roku 1520 nejspíše v Dolní Dobrouči. Jeho manželkou byla Lída neznámého rodného příjmí. Umírá roku 1583 v Černovíru.

Z této doby ještě nejsou matriky, ale jsou k dispozici Purkrechtní knihy. To jsou vlastně pozemkové knihy vedené majiteli panství. Z nich se dozvídáme něco o Prokopově životě. Roku 1568 je v nich veden jako poddaný sedlák a mlynář na vodním mlýně dnešní číslo 44 v Dolní Dobrouči s uvedením povinných naturálních dávek (výpis z knihy je vpravo).

Stará fotografie mlýnu. Tento mlýn byl až do roku 1975 památkově chráněn jako jeden z posledních roubených mlýnů. Od dob Prokopa Berana byl samozřejmě mnohokrát opravován. Roku 1975 byla stavba jako kulturně nemovitá památka zrušena. Dnes zde stojí úplně jiné budovy, které slouží jako pila. Vpravo mapka Stabilního katastru z roku 1839. Napravo teče potok Dobroučka. K mlýnu vede náhon.

Poslední jména mlýnu byla Maixnerův a Süsserův.

Prokop Beran na mlýně nezůstává. Dle purkrechtní knihy roku 1573 mlýn a celý grunt prodává Petru Maixnerovi za cenu 500 kop. Přičemž kupující mu má do roka zaplatit 115 kop a poté každý rok 12 kop až do zaplacení. Při prodeji velkých gruntů museli často nemovitost ještě splácet potomci kupujícího a částky již nedostával prodávající ale také jeho potomci. Dle zápisu platil Petr Maixner poctivě 12 kop Prokopovi Beranovi 10 let, tedy v letech 1574 -1583. Od roku 1584 však Petr Maixner splácí dluh již pozůstalé vdově Lídě a dětem po nebožtíkovi Prokopu Beranovi. Víme tedy naprosto přesně, v kterém roce umírá. A také ze zápisu vyčteme kolik měl Prokop Beran žijících dětí, a jak se jmenovali: Václav, Jiřík, Anna, Petr, Mikuláš, Martin a Jan.

Prokop Beran neprodal mlýn pro nic za nic. Místo něj kupuje téhož roku, tedy v roce 1573 rychtu v obci Černovír. Zápis o nákupu je opět v purkrechtní knize:

"Léta 1573 v pondělí po neděli Laetare (4. neděle v postní době) prodali konšelé na místě sirotků rychtu černovírskou Beranovi z Dolní Dobrouče za cenu 300 kop. Zaplatit na místě má 76 kop a další roky platit 10 kop míšenských rozdělených do částí mnoha vyjmenovaným lidem.

Prokop Beran vše poctivě splácí až do své smrti. Pak je to již na jeho dědicovi této rychty.

DĚDICOVÉ ČERNOVÍRSKÉ RYCHTY:

Tím prvním se stává jeho syn Václav Beran, patrně prvorozený syn, od roku 1577 již ženatý za Kateřinu Hendrychovou z Ústí nad Orlicí. Jejich svatební smlouva je založena v urbáři, čítá 2 strany a je neskutečně podrobná, přesně vyčísluje, co kdo z manželů získá pokud některý z nich zemře do roka a jinak tomu bude po roce manželství. Pod touto svatební smlouvou je podepsáno 7 lidí ze strany ženicha a strany nevěsty pak purkmistr, primátor a dalších 7 lidí. Václav Beran rychtu kupuje hned po smrti svého otce Prokopa rovněž za 500 kop. Umírá však brzy a to roku 1587.

Druhým majitelem rychty je jeho bratr Jan Beran, a to v letech 1587 - 1595, kdy pravděpodobně také umírá.

Třetím majitelem se stává další jejich bratr Mikuláš Beran a to v letech 1595 - 1629.

Rychta v Černovíru není jen rychtou, je to zároveň také mlýn. Jeho mnohem pozdější fotografie je v úvodu této stránky.

Prokop Beran umírá roku 1583, jeho manželka Lída Beranová roku 1587, neb i o tom je zápis v purkrechtní knize. Mnoho jejich potomků se stává rychtáři nejen v Černovíře, ale i v okolních obcích.

Našim předkem je jejich syn Martin Beran.

DOLNÍ DOBROUČ A ČERNOVÍR

První zmínka o Dolní Dobrouči je z roku 1292. Obec byla založena kolem poloviny 13. století při rozsáhlé německé kolonizaci okolní krajiny. Původní německý název byl Liebenthal a s tímto názvem se setkávám ve všech dostupných matrikách. V českém překladu to znamená "Ves v milém údolí". Do roku 1544 byla jen jedna Dobrouč, poté se rozdělila na dvě obce a to Dolní a Horní Dobrouč. V době, kdy zde žil Prokop Beran byla obec nejprve součástí Lanšperského panství (majitel Jan z Pernštejna sídlil na hradě Lanšperk) a od roku 1564 pak patřila rozsáhlému Lanškrounsko-lanšperskému panství, jehož majitem byl tehdy Vratislav z Pernštejna. Dnes leží obec v okrese Ústí nad Orlicí, patří do ní ještě obce Horní Dobrouč a Lanšperk a má kolem 2600 obyvatel. Nachází se 8 km od Ústí nad Orlicí.

První zmínka o Černovíru je až roku 1544, tedy jen 29 let poté máme zde zmínku o našem předku Prokopu Beranovi!!! Tato obec není na seznamu obcí, které vznikly při kolonizaci okolní krajiny. V matrikách má zpočátku název Černý Výr nebo také Výr černý. Později pak je název psán německy Tschernowier. Obec rovněž patřila do Lanškrounsko-lanšperského panství. Leží na Tiché Orlici v těsném sousedství s Oldřichovicemi (dříve Dreihöf), odkud pochází naši předci Paukertovi. Obě obce dnes náleží městu Ústí nad Orlicí.

Martin Beran

moje 13. generace ze strany mé babičky Marie Hájkové, roz. Pichnerové - chalupník a sedlák

Narodil se kolem roku 1565 v Dolní Dobrouči. Jeho manželkou byla Kateřina neznámého rodného příjmí.

Martin Beran nebyl rychtářem jako jeho otec a postupně tři bratři. V Purkrechtní knize jsou o něm ale také dva zápisy. 25.července 1590 kupuje za peníze, které získal dědictvím, menší grunt ve Lhotce od Jiříka Chourky. Zápis se uskutečňuje na zámku v Lanškrouně, grunt má hodnotu 40 kop. Martin platí na místě 6 kop 22,5 groše. Následující roky má splácet vždy 2 kopy. Martin však byl schopen splácení urychlit. V letech 1591 a 1592 platit povinné 2 kopy, v letech 1593, 1594, 1595 a 1596 pak platí vždy 7 kop. V roce 1597 pak doplatil zbytek a grunt byl zaplacen.

Tento grunt si ale Martin Beran nenechává a 15. února 1598 ho mění se svým bratrem Petrem Beranem za mnohem větší. Tímto nákupem se stává sedlákem. Martin se pak zavazuje doplácet částku každým rokem ve výši 5 kop. Tuto částku platí poctivě v letech 1599 - 1628, celkem tedy doplatil 150 kop. Další zápisy nejsou. Je tomu tak proto, že roku 1629 prodává svůj grunt svému synovi Jiříkovi. Martin Beran se tedy dožil vysokého věku, zemřel prokazatelně až po roce 1629.

Manželé spolu bydlí ve Lhotce. V zápisech se zmiňují jen o dvou dětech Anně a Jiříkovi, který je naším předkem.

LHOTKA

První zmínka o obci je z roku 1358. Obec byla původně postavená pod názvem Dolní Parník. Jako Lhotka se poprvé uvádí roku 1412. V matrikách ji však nacházím pod německým názvem Nalhütten. Obec se svým půdorysem vymyká okolním obcím, takže byla nejspíše původně obývána českým obyvatelstvem, které bylo později převedeno pod německé právo a tím došlo i k úpravě původní lokality. Obec rovněž patřila pod Lanškrounsko-lanšperské panství, stejně jako Dolní Dobrouč a Černovír. V rámci panství dostávali poddaní povolení se stěhovat, mimo něj však velmi obtížně.

Dnes jsou dříve samostatné obce Lhotka i Parník součástí města Česká Třebová. Nachází se 11 km od Ústí nad Orlicí a sousední obcí je Dlouhá Třebová, místo našich dalších předků.

Jiřík Beran

moje 12. generace ze strany mé babičky Marie Hájkové, roz. Pichnerové - sedlák

Narodil se kolem roku 1606 ve Lhotce. Jeho manželkou byla Mandalena neznámého rodného příjmí.

Roky narození jsou stále přibližné, v této době ještě nejsou vedeny matriky. I Jiřík Beran je však zapsán v Purkrechtní knize. Vpravo dávám ukázku, jak takový zápis vypadá a jak je nesnadné ho luštit. Naštěstí je však psán česky, i když češtinou archaickou.

V zápise se píše, že roku 1629 oznamuje Martin Beran při soudě s konšeli, že prodává svůj grunt se vším příslušenstvím, kromě výměnku, který si ponechává, svému synovi Jiříkovi Beranovi za sumu 200 kop. Martin si ve smlouvě dále vymínil, že bude on a jeho manželka Kateřina od svého syna dostávat každý rok žita z 1 korce pole, ovsa ze 2 korců, 1 věrtel zrní ječmene a 1 vůz sena. Jiřík na místě platí 100 kop a zbytek bude splácet po 5-ti kopách ročně. Takto splácel Jiřík dluh až do roku 1642 kdy tragicky umírá.

Je zapsáno že Jiřík Beran byl zastřelen vojáky. Ti mu sebrali koně a zdevastovali grunt. Stal se tak jednou z mnoha obětí právě probíhající třicetileté války, která trvala velkou část jeho života. Začala roku 1618 a končila až roku 1648. Jiřík tak zažil i události kolem bitvy na Bílé hoře a následnou probíhající rekatolizaci země. Žil v opravdu velmi těžké době, plné bojů, nemocí, hladomorů, strachu a vypalování usedlostí, obcí i celých měst. Například roku 1636 lehlo plamenem komplet celé nedaleké město Česká Třebová.

Našla jsem narození jeho tří synů. Před rokem 1626 se narodili Jan Beran (náš předek) a Pavel Beran (oženil se, byl chalupníkem ve Lhotce a roku 1652 se mu narodil syn Václav Beran). Roku 1628 se narodil Václav Beran. Matrika narození farního úřadu Ústí nad Orlicí je psána od roku 1626. A právě v ní je narození Václava zapsáno. A protože to je jeden z nejstarších matričních zápisů, uveřejňuji ho i tady:

Václav se narodil 7. srpna 1628 rodičům Jiříkovi a Mandalině Beranovým ze Lhotky.

Úmrtí Magdaleny Beranové je zaznamenáno v matrice úmrtí farního úřadu Česká Třebová. Zemřela dne 14. června 1652 ve Lhotce jako vdova po Jiříkovi Beranovi.

Hrad Lanšperk

Smlouvy té doby byly sepisovany na hradě Lanšperk, kde bylo sídlo panství. Hrad založili ve 13. století poslední Přemyslovci. Rozkládal se na vysokém strmém ostrohu u břehu řeky Tiché Orlice ve stejnojmenné obci, náležející dnes do Dolní Dobrouče, asi 5 km od Ústí nad Orlicí. Hrad byl královským majetkem a stal se správním centrem rozsáhlého panství. Na hradě se vystřídalo mnoho majitelů. Od roku 1506 ho vlastnili Pernštejnové. Po spojení lanšperského panství s lanškrounským začali majitelé stále více využívat zámek v Lanškrouně a hrad Lanšperk pomalu pustnul. Začal sloužit jako zdroj stavebního materiálu pro výstavbu a údržbu lanšperského poplužního dvora a výstavbu nových poddanských domů v podhradí. Dnes je zřícenina hradu majetkem obce Dolní Dobrouč. Podařilo se zakonzervovat celý dochovaný úsek čelní hradby. Z nádvoří hradu je výhled na Orlické hory, Kralický Sněžník i Jeseníky.

Zřícenina hradu Lanšperka, jak ji zachytil v roce 1812 Jan Antonín Venuto

Dnešní stav zříceniny

Jan Beran

moje 11. generace ze strany mé babičky Marie Hájkové, roz. Pichnerové, zahradník a sedlák

Narodil se kolem roku 1626 ve Lhotce. Jeho manželkou byla Kateřina Krejčí. Odkud byla a kdo byli její rodiče není známo.

V Soupisu poddaných podle víry z roku 1651 je Jan Beran uveden jako zahradník, dosud svobodný, žijící se svojí maminkou Magdalenou Beranovou a svojí patnáctiletou sestrou Annou. S nimi na statku žije čeledín Adam Špatný se svojí ženou Dorotou. Jan je po svém zemřelém tatínkovi hospodářem.

Jan Beran se oženil brzy po sčítání ve Lhotce dne 25. 8. 1652 s Kateřinou Krejčího.

Vrchnost zpravidla dovolila synovi zemřelého sedláka převzít grunt poté, až se oženil. To se stalo i v tomto případě. Vlevo je výpis z Purkrechtní knihy o tom, že roku 1653 rychtář a konšelé prodávají grunt po Jiříku Beranovi, kterého zastřelili soldáti a sebrali mu koně, vlastnímu synu Janu Beranovi, za sumu 150 kop. Z toho dostal 50 kop úlevu (nejspíše za poničený grunt). Poté Jan Beran platil každým rokem 4 kopy, až do roku 1669, roku 1670 2 kopy a tím zápis končí, protože v tomto roce umírá. Zaplatil tak věřitelům celkem 66 kop.

Manželům se narodily tyto děti:

1653 - Václav Beran, sedlák ve Lhotce, byl 3x ženatý a narodilo se mu celkem 9 dětí, umírá roku 1701 ve Lhotce.
1656 - Jan Beran, předek, podrobnosti níže
1659 - Pavel Beran, zemřel roku 1660
1661 - Jakub Beran
1665 - Dorota Beranová
1668 - Kateřina Beranová

Jan Beran je tedy nejprve uváděn jako zahradník, i když pracuje doma, tak bez vlastního gruntu. Sedlákem se stává až roku 1653.

Jan Beran umírá 9. března 1670.

Kateřina Beranová ho přežívá o 31 let, umírá 26. 4. 1701 ve Lhotce.

Takto podobně vypadal v 16. století selský grunt.

Toto je fotografie roubeného domu s hospodářskou přízemní části, světnicí a komorami v 1. patře. Stodola je stranou.

Foto: Plchůvky, okr. Ústí nad Orlicí

Zdroj: kniha Klíč od domova aneb lidové stavby Východních Čech

Jan Beran ml.

moje 10. generace ze strany mé babičky Marie Hájkové, roz. Pichnerové - zahradník a sedlák

Narodil se 27. 8. 1656 ve Lhotce rodičům Janu a Kateřině Beranovým.

Jan Beran ml. byl celkem třikrát ženatý. Nejprve je uváděn jako zahradník ve Lhotce. Jeho první ženou byla Marina, neznámého příjmí. Oženil se s ní někdy kolem roku 1680. Narodily se jim tyto děti:

1681 - Tomáš Beran
1683 - Matěj Beran, roku 1710 se oženil s Marií Štanclovou, žili ve Lhotce a měli zde děti.
1686 - Marie Beranová

Poté musela manželka Marina zemřít, protože se Janu Beranovi začaly rodit děti s druhou manželkou a to Veronikou, neznámého příjmí, naším předkem. Muselo to být v roce 1686 nebo 1687. Narodily se jim tyto děti:

1688 - Jan Beran
1690 - Kateřina Beranová
1693 - Jakub Beran
1696 - Anna Beranová, náš předek, podrobnosti níže
1698 - Antonín Beran, roku 1723 se oženil s Magdalenou Chudobovou. Zajímavostí je, že jejich pravnučka Kateřina se provdala v Dlouhé Třebové za Václava Pichnera, bratra našeho předka Franze Pichnera, který odešel do Prostředních Libchav. Kateřina zemřela roku 1848 a vdovec Václav Pichner byl pak nejstarší člen velké rodiny Pichnerů, která roku 1856 emigrovala do Ameriky.

Manželka Veronika Beranová umírá dne 24. ledna 1701 ve Lhotce:

V témže roce se Jan Beran ml. žení potřetí. To už je sedlákem na rodném gruntě, převzal ho po svém zemřelém otci. Jeho manželkou je Lydmila neznámého příjmí. Spolu mají další čtyři děti:

1702 - Veronika Beranová
1705 - František Beran
1708 - Augustin Beran (umírá dvouměsíční v témže roce)
1709 - Vojtěch Beran (umírá tříměsíční v témže roce)

Janu Beranovi ml. se tedy narodilo celkem 12 dětí. Naším předkem je jeho sedmé narozené dítě Anna Beranová

Za 4 měsíce po úmrtí posledního dítěte umírá dne 8. října 1709 i Jan Beran ml.

STATEK č. 42 ve LHOTCE (Česká Třebová)

Na statku ve Lhotce, kde žili naši předci Beranovi již v 16. století, žijí Beranovi, potomci těchto Beranů dosud.

Po našem Janu Beranovi ml. převzal statek jeho syn Matěj Beran (1673-1764) a dále vždy potomci: Václav Beran (1746-1826), Jan Beran (*1770), Jan Beran (*1811), Ignác Beran (1857-1900), Ignác Beran (1885-1927, starosta), Hynek Beran (1911-1997) a další už žijící potomek.

Vesnice Lhotka se za ta staletí velmi změnila. Z malé vesničky je dnes čtvrť České Třebové a je plná nových paneláků. Tento statek vydržel a stále stojí.

Vpravo na mapce Stabilního katastru z roku 1849 je vidět v červeném kroužku statek, stojící samostatně v polích, velkých lánech, k němu příslušejících.

Část rozhlehlého statku r. 2024

Statek stojí na samém cípu obce. Za ní ním se nachází příroda.

Směrem na druhou stranu je vidět panelák. Je zde celé sídliště.

Anna Beranová provdaná Schielová

moje 9. generace ze strany mé babičky Marie Hájkové, roz. Pichnerové

Anna Beranová se narodila dne 31. března 1696 ve Lhotce rodičům Janu a Veronice Beranových.

20. února 1724 se Anna Beranová provdala za Václava Šíla (v matrikách zapisován jako Schill nebo Schiel), synovi Václava Šíla z Dolních Libchav. Svatba byla ve Lhotce a obřad v kostele v České Třebové.

Za svědky šli Václav Andrés a Jan Süs, oba z Dolních Libchav.

Manželé žili v Dolních Libchavách, narodili se jim 4 děti: Kryštof, Marina, Anna a Jan. Naším předkem je jejich dcera Marina Schiell (1729-1795), provdaná Flanzmannová. Rod Schiel mám také propracovaný hodně do historie, nejstarší nalezený předek se narodil roku 1535.

Více o rodu Schiel (Schillar, Šilar) zde

Page updated

Google Sites

Report abuse