Hnutí za dobrovolné vyhynutí lidstva

„Ať žijeme dlouho a vymřeme“

Postupné vymření lidského rodu dobrovolným zřeknutím se plození umožní zemské biosféře návrat k dobrému zdraví. Současné životní podmínky – lidská tlačenice a ubývající zdroje – se zlepší, až nás tu bude méně.

O HNUTÍ

???: Co je to Hnutí za dobrovolné vyhynutí lidstva?

Hnutí za dobrovolné vyhynutí lidstva (HDVL) je hnutí, nikoli organizace. Je to hnutí lepších lidí, jimž není lhostejný život na planetě Zemi. Nejsme jen parta misantropů a asociálů, malthuziánů, kteří mají morbidní radost z každé pohromy, jež kdy udeří na lidstvo. Nic nemůže být vzdálenější pravdě. Dobrovolné vyhynutí lidstva je humanitární alternativa lidských pohrom.

Nechceme se již dál zabývat tím, že lidský druh je nenasytný, amorální parazit na kdysi zdravé tváři této planety. Tento typ negativity nenabízí žádné řešení pro nevylíčitelné hrůzy, jež způsobuje lidská činnost.

Toto Hnutí představuje spíše povzbudivou alternativu k necitelné exploataci a k celoplošnému ničení pozemského životního prostředí.

A jak dobrovolníci z HDVL vědí, nadějeplná alternativa k vyhynutí milionů druhů rostlin a živočichů je dobrovolné vyhynutí jen jednoho druhu: homo sapiens... nás.

Pořád a pořád se další z nás rozhodují nepřidávat dalšího z nás k bobtnajícím miliardám, které již obsadily tuto zpustošenou planetu. Další paprsek naděje prozařuje temnotu.

Když se každý člověk rozhodne přestat plodit, umožní to zemské biosféře vrátit se k její dřívější slávě a všichni zbývající tvorové budou mít volnost k žití, k umírání, k vývoji (věří-li v evoluci) a možná i k pominutí, tak jako mnoho jiných „experimentů“ přírody, jež se udály v průběhu věků.

Je to v zájmu nás všech.

Dej najevo DOBROVOLNÉ VYHYNUTÍ LIDÍ

???: Myslíte to opravdu vážně?

Jsme opravdu vehementní.

Mnozí si myslí, že je to legrace; že to nemůžeme myslet vážně s tím dobrovolným vyhynutím lidstva; ale vzdor vážnosti situace i vážnosti našeho hnutí, prostor pro humor by tu byl. Popravdě řečeno, bez humoru by byly podmínky na Zemi neúnosně skličující. A sranda musí bejt, i kdyby na chleba nebylo.

Pravda – to, že životní formy rychle vymírají a že každý den umře 40 000 dětí, není nic k zasmání, jenže ani smích, ani pláč nezmění to, co se stává. Můžeme se stejně tak dobře bavit, jako si hrát a pracovat pro lepší svět.

Krom toho, navracení Země do její přirozené nádhery a skoncování se zbytečným utrpením lidstva jsou veselé myšlenky – nemá smysl soužit se v tomto zhoubném temnu.

???: Očekávají dobrovolníci, že budou úspěšní?

Dobrovolníci z HDVL jsou realističtí. Víme, že se nikdy nedočkáme dne, kdy na naší planetě nebudou žádní lidé. Náš cíl je dlouhodobý.

Je zřejmé, že jsou jen dvě možnosti, jak může každý dobrovolně zastavit další plození: buď plodit málo, nebo vůbec. Ostatní mohou být klidně proti zachování života na Zemi, ale to rozhodnutí přestat se rozmnožovat je stále morálně správné. Vskutku, pravděpodobnost našeho selhání ve snaze zamezit hromadnému vymírání, jež lidstvo provádí, je velice dobrým důvodem k tomu, abychom neodsoudili dalšího z nás k životu. Budoucnost už není tím, čím bývala.

I kdyby byly naše šance jen jedna ku stu, neměli bychom se o to přestat snažit. Vzdát se a nechat lidstvo pokračovat v jeho scestném kursu je nesvědomité. V sázce je toho daleko víc.

Hnutí může vždy považovat za úspěch, když se k nám přidá další jeden dobrovolník, jenž se již nebude rozmnožovat.

???: Má HDVL nějaké nepřátele?

Poté, co jsem shlédl pár stovek televizních seriálů, kde dobří chlápci nakopávají prdel zlým chlápkům, jsem v pokušení vidět skutečný svět stejně jako tihle šašci podřadné mentality. Ale náš nepřítel ve skutečnosti nemá prdel, do které bychom ho nakopali.

Koneckonců, skutečnými „nepřáteli“ jsou lidská chamtivost, nevědomost a útlak. Dokážeme toho víc, když budeme podporovat šlechetnost, informovanost a svobodu, než marně kopat do bezprdelního nepřítele.

Velký pokrok kupředu bude učiněn tím, že zlepšíme kvalitu života na Zemi; že postavíme proti chamtivosti zodpovědnost, proti nevědomosti vzdělání a proti útlaku svobodu.

???: Kdy a jak HDVL začalo?

Kořeny HDVL sahají tak hluboko jako lidské dějiny. Potenciál pro hnutí dobrovolného vyhynutí lidstva je všude kolem nás, co jsou lidé lidmi.

Když lidé doby ledové lovili zvířata, dokud je nevyhladili, alespoň jeden z neandrtálců z toho musel oněmět úžasem. Když se stal „úrodný půlměsíc“ neúrodnou pouští a libanonské cedry byly obětovány kvůli chrámům, někdo si musel pomyslet, že „tohle věští nemoc“. Když Římané poháněli svoji říši tím, že těžili blízké i vzdálené zdroje, jistě někdo poznamenal, že „Humanus non gratis“, nebo něco v tom smyslu. A ten někdo musel přijít na ideu, že planeta by na tom byla lépe bez této horlivé hordy.

Ten pan Někdo, to je (ještě navíc) i bůh středního východu, Jahve/Jehova/Alláh. Tradiční podání nám říká, jak si v prehistorických dobách tento bůh-stvořitel uvědomil svůj omyl, že vytvořil lidi, a spláchl je potopou ze světa, ale jak ve slabé chvilce ušetřil jednu plodnou rodinu. Jejda! (Genesis 6:5-6).

My nazýváme naše hnutí HDVL, ale je nepochybné, že v průběhu historie mělo i jiná jména. Nikdo je však nezaznamenal, pokud je známo.

Po celém světě musejí být miliony lidí, kteří nezávisle na nás tíhnou k témuž závěru. Velká část dnešních Dobrovolníků byla vehementními extinkcionisty dávno předtím, než uslyšela název „HDVL“.

Pravý původ našeho hnutí můžete nalézt v přirozeném nadbytku lásky a logiky v každém z nás. K odpovědné volbě nás vede náš vrozený smysl pro spravedlnost.

???: Kdo je zakladatelem?

Zakladatelem HDVL není nikdo. Jméno „Hnutí za dobrovolné vyhynutí lidstva“ dal filosofii, či světovému názoru, jenž existuje tak dlouho jako lidé rozumní,  Les U. Knight. Bylo to uvědomění, jež se v průběhu historie nezávisle objevilo v různých koutech světa, avšak ztratilo se uprostřed nově se rodících společenství.

Jako miliony jiných lidí, ubíral se Les prostou cestou logiky, veden láskou, a došel k závěru, že Gáia by na tom byla lépe bez lidí. Mohl by být považován za objevitele, když se identifikoval s Hnutím, jemuž dal jméno, třebaže každý z nás nachází pravdu sám pro sebe.

Ačkoli se Les stal mezinárodně známým jako mluvčí tohoto hnutí, nikdo nemůže mluvit za všechny dobrovolníky HDVL. Nemáme žádný oficiální postoj k životním problémům a otázkám, kromě těch, které v sobě zahrnuje název našeho hnutí.

???: Máme děti. Můžeme se přesto ještě přidat?

Dnešní děti jsou osudem zítřka. Naše děti mají možnost dosáhnout uvědomění potřebného k obrácení směru civilizace a začít s obnovováním zemské biosféry. Většina z nich bude potřebovat pomoc, aby si uvědomila svůj plný potenciál.

Přirozeně, že se můžete přidat. Nebudete sami. Až se lidé začnou dívat na svět z úhlu pohledu našeho hnutí, rozhodnou se už nic nepřidávat k existující lidské rodině. Nebudou tlačit na své děti, aby jim daly vnoučata, a mohli by je také podpořit v odpovědné volbě ohledně jejich plodnosti.

Není důvod cítit vinu kvůli minulosti. Vina nevede k pozitivním řešením. Být členem HDVL nemá co dělat s minulostí. Je to budoucnost života na Zemi, co chtějí dobrovolníci z HDVL zachovat.

???: Jsou nějací lidé v opozici vůči HDVL?

Podle prvního dojmu se někteří lidé domnívají, že dobrovolníci HDVL a jejich podporovatelé musejí asi lidi nenávidět a že chtějí, aby každý spáchal sebevraždu, nebo aby se stal obětí hromadné vraždy. Lehce se přitom zapomíná na to, že dalším způsobem, jak snížit naše počty, je prostě přestat dělat další lidi. Dělání dětí je slepým bodem v našem pohledu na život.

Myšlenka nás všech dobrovolně se vzdát rozmnožování je často opuštěna bez velkého pochopení. Kdekoliv v těchto materiálech jsou brány v úvahu tyto příklady:

·        „Lidé chtějí mít sex, nemůžete jim v tom bránit.“

·        „Plodit je lidský instinkt.“

·        „Ale já mám děti prostě rád(a).“

·        „Někteří z nás by se měli reprodukovat, protože jsou lepší než ostatní.“

·        „Lidé jsou součástí přírody.“

·        A tak dále.

Jestliže však kdokoli z nás uvažuje o současné situaci dost dlouho a vyvine úsilí dostat se přes tyto společností dosazené bloky k jasnému myšlení, dostaneme se prakticky k témuž závěru: měli bychom dobrovolně sami sebe postupně zlikvidovat pro dobro lidstva i planety.

HDVL je přirozeně v opozici vůči nedobrovolnému vyhynutí jakéhokoliv živočišného či rostlinného druhu, jakož i proti jakékoliv snaze podněcovat vyhlazování lidí. V současnosti obě tyto hrůzy podporuje někdo úplně jiný. Například:

·        Výrobou a používáním zbraní.

·        Výrobou toxinů, například petrochemických a jaderných.

·        Exploatací přírodních a lidských zdrojů.

·        Propagací znovunastolení fašismu.

·        A tak dále.

To nahoře bychom mohli nazvat Hnutím Násilného Uzurpování Světa (zkratka HNUS), ale to jen označuje a podněcuje postoj „buď oni, nebo my“.

HDVL je v opozici vůči tomu, co tito lidé dělají. Ale je nesmyslné stavět se proti nějakému dobrovolnému hnutí, které nikomu neubližuje a z něhož mají prospěch všichni.

???: Myslím, že dobrovolné vyhynutí lidstva je scestné nebo ještě něco horšího.

Možná, že je. Jsme jenom lidé.

Děkujeme za svolení vysvětlit to blíže.

Snad je vaše odtažení se od hnutí dobrovolného vyhynutí lidstva jen nešťastným nedorozuměním.

Naše hnutí je dobrovolné. Podporujeme reproduktivní svobodu, nikoli „kontrolu porodnosti“.

Naše hnutí má za cíl život upevnit, aby prospíval veškerý život. Neobhajujeme sebevraždu, ani nárůst úmrtí lidí.

Naše hnutí nemá nic proti dětem. Každé existující dítě si zasluhuje dobrý život.

Naše hnutí nemá nic proti rodičům. Existující děti potřebují dobré rodiče.

Naše hnutí je proti všemu špatnému.

Jestli si stále ještě myslíte, že dobrovolná likvidace lidského rodu je omyl, nebo máte-li nějaké nezodpovězené otázky po přečtení těchto materiálů, nebo byste je chtěli jen okomentovat, nebojte se, prosím, navštívit http://groups.yahoo.com/Why_VHEMT/ a zanechte zprávu. Jiní dobrovolníci a podporovatelé možná na vaši zprávu zareagují a zodpovědí vaši otázku mnoha možnými způsoby.

Děkujeme, že přemýšlíte o našem místě v zemské biosféře a o důležitosti naší reprodukční volby.

???: Jak se mám přidat?

Být členem HDVL je stav mysli. Chcete-li se přidat, stačí se zříci další reprodukce. Pro někoho je to snadné rozhodnutí. Pro jiné to je problematická otázka. Ale pro mnohé z těch, kdo se zapojili do našeho hnutí, to znamená monumentální osobní oběť.

Hnutí za dobrovolné vyhynutí lidstva není žádná organizace, takže není třeba žádat o členství v nějaké úřadovně. Jsou nás miliony jedinců, každý dělá co může.

 BIOLOGIE A PLOZENÍ

???: Co je na tom špatného mít děti? Nemáte rádi děti? 

Dobrovolníci z HDVL děti milují jako kdokoli jiný. „Mít děti“ není až takový problém – mít dospělé je to, co způsobuje problémy. Dopad jednorázových dětských plínek na životní prostředí je těžký, ale mnohem déle žijeme jako dospělí než jako děti.

Lidé, kteří si plánují mít dítě, často zapomínají na to, že tím vytvoří zcela novou lidskou bytost, která se za několik let stane dospělou.

Mládí je nádherná životní fáze, jak u lidí, tak i u pand nebo panterů. Je smutné si představit, že by tu už nikdo z nich nebyl. Mládě kondora možná není tak roztomilé jako mládě lidské, ale musíme si vybrat, koho z nich upřednostníme, mají-li ostatní přežít.

Péče o blaho dětí se zlepší, pokud jich bude méně. S ohledem na budoucí svět, jejž vytváříme pro budoucí generace, je dnešní naše další množení jako pronájem pokojů v hořící budově – a ty pronajímáme našim dětem.

Volbou nevytvářet další lidi demonstrujeme hlubokou lásku ke všemu živému.

???: Nejsou to špatní lidé, kteří dnes dělají děti?

EKOLOGICKÁ KATASTROFA... VÁLKA... HLAD... BÍDA... TO VŠECHNO KVŮLI PŘELIDNĚNÍ! A LIDI SE MNOŽÍ DÁL! ONI TO PROSTĚ NECHÁPOU! JSOU TO SLEPÍ, NEVĚDOMÍ BLÁZNI!! JSEM JEDINÝ, KDO VIDÍ CO SE DĚJE!! JÁ JSEM VLASTNĚ TAK OSVÍCENÝ, ŽE BYCH MĚL PŘEDAT SVOU MOUDROST A SVŮJ NADŘAZENÝ GENETICKÝ MATERIÁL NA NĚJAKÉ DĚTI...

Někdo říká: „Dnes chtějí mít děti jen špatní lidé.“ Kolikrát jste už tohle zaslechli? Je jisté, že ten „někdo“ nemluví o sobě: jsou to vždy ti špatní lidé. Jsou to vždy „ti blbí, slabomyslní degéni, kteří by se neměli množit. Ti příliš chudí pro výchovu dětí, nebo ti zdeformovaní, kteří stejně nemají rádi děti a jen je zneužívají.“ Po této logice pak zcela jistě následuje, že „lidé se špatnými geny by nikdy neměli rozmnožovat své defekty.“

V těchto názorech se skrývá přesvědčení, že někteří lidé jsou ti praví, kdo mají dál šířit své geny. Chytří, finančně zabezpečení, zodpovědní, sociálně přizpůsobiví lidé s nadřazenými geny mají vyrábět další z nás. Nakonec, někdo to dělat musí, že?

Možná že ano, ale i kdyby se dala inteligence měřit a dědit, není žádný důkaz, že by výfuky chytrých lidí smrděly méně než výfuky blbců. A pokud jsou bohatí lidé schopni hmotně zajistit své potomky lépe než lidé ekonomicky znevýhodnění, s největší pravděpodobností také budou nejvíce škodit životnímu prostředí svou zvýšenou spotřebou.

Někteří říkají, že jejich náboženská víra či politický systém potřebují víc členů, aby udělali svět lepším, ale není žádná záruka, že potomstvo bude pokračovat v tradicích rodičů. V moderní společnosti je spíš obecnějším pravidlem opak. Mimoto, kdyby se rodili do určitého věroučného systému pouze lidé, kteří jej akceptují, musela by v takovém systému tkvět nějaká závažná chyba.

Ostatní tvrdí, že je jejich rasa nebo etnická skupina v menšině, nebo brzy bude, jestliže to tak nechají. Také pokračování rodového jména bylo dlouho nepopiratelným ospravedlněním pro reprodukci, a když nějaký pár říká, že chce „mít někoho svého“, myslejí tím „udělat někoho s našimi geny.“ Myšlenkové pozadí této pokrevní mentality je hluboké a silné: víc „nás“ a méně „jich“. Nepřipomíná vám to rasismus? A když se pár pokouší o určité pohlaví dítěte, zavání to také sexismem. Pro nás to zachází dál než elitářství, když se někdo snaží vytvářet repliky nás samých, zatímco desítky tisíc dětí těch „ostatních“ umírají denně na nedostatek péče.

Ať tak či onak, pouhým zvýšením čistého počtu lidí, kteří sdílejí nějakou filosofii nebo genetickou výbavu, se ne vždy podaří zlepšit jejich status. „Plodivé války“ mezi soupeřícími skupinami přesunuly politickou moc v několika málo většinových vládách, jakkoli členové těchto skupin na tom nejsou o moc lépe jenom proto, že patří k většímu volebnímu bloku. Plození za účelem moci je pozůstatkem starověkých tradic masových vražd, jimž říkáme genocida. Motivace zůstává tatáž.

Opravdu, jak dobrovolníci HDVL vědí, „děti má“ ten nesprávný živočišný druh. Bez ohledu na naše uměle vytvořené rozdíly, všichni jsme homo sapiens. Dokud bude vymírání druhů pokračovat dál tímto znepokojivým tempem, nemůže být další záměrné plození lidí ničím ospravedlněno.

???: Jsem neobyčejně chytrý a krásný. Neměl bych předat své geny dál?

Inu, prošel byste testem minimální inteligence, kdyby byl takový test vyžadován kvůli „plodičskému průkazu“?

Abyste to zjistil, odpovězte jednoduše na tuto otázku:

Ve světle skutečnosti, že každý den umírá 40 000 dětí na podvýživu, a při vědomí toho, že vymírá mnoho živočišných a rostlinných druhů následkem naší excesívní reprodukce, myslíte si, že je dobrý nápad vytvářet další z vás?

ANO =

Litujeme, vaše inteligence není dost vysoká pro fungování základní logiky. Děkujeme za pokus. Rozvažte si, prosím, vaši volbu stvořit „jednoho z vás“.

NE =

Gratulujeme!

Jste dost chytrý, abyste předával dál své geny.

Díky za to, že to neděláte.

Díky za hru.

???: A co lidský reprodukční pud?

Lidé, stejně jako všichni tvorové, mají nutkání, jež je vede k reprodukci. Naším biologickým pudem je mít sex, nikoli dělat děti. Náš „instinkt rozplozovací“ je totéž jako veverčí instinkt sázet stromy: popudem je uskladnit potravu, stromy jsou toho jen přirozeným důsledkem. Je-li sex popudem k rozmnožování, pak je hlad popudem k vyprazdňování střev.

Společensky navozené touhy mohou být natolik silné, že vypadají jako biologické, avšak neexistuje žádný evoluční mechanismus pro rozmnožovací pud. Proč se nepřestáváme množit, když je nás už tolik, kolik chceme? Je-li instinktem reprodukovat se, jak to, že je tolik lidí schopno to překonat? Je velmi mnoho těch, kdo nikdy nepropadli tomuto nutkání: mutace se v tak vysokém procentu populace neobjevují.

Představte si, vzhledem k našim evolučním kořenům, že homo erectus propadá nutkání stvořit nového člověka. Musí pak ovšem pochopit, že potřebuje nějakou jeskynní ženu, s níž musí mít pohlavní styk a že budou muset čekat devět měsíců.

U vědomí toho, jak často má náš živočišný druh nutkání k sexu, je pravděpodobné, že lidská sexualita slouží primárně spíše k utužení svazku mezi dvojicemi, než k rozmnožování. Lidská mláďata jsou po dlouhou dobu zranitelná, takže jejich přežití, v prehistorických dobách, záviselo na silném poutu mezi rodiči. Bonobové, asi naši nejbližší biologičtí příbuzní, se zabývají sexem víc kvůli společenským důvodům než kvůli reprodukci.

Fosilní pozůstatky ukazují, že vždy, když homo sapiens vstoupil na nějaký kontinent, zachvátilo jej vymírání. Exotičtí vetřelci typicky rozvracejí ekosystémy a my nejsme výjimkou.

Není pochyb o tom, že z filosofického hlediska je na každém mýtu něco pravdy. Nicméně podrobíme-li náš každodenní život zkoušce a zeptáme se sami sebe: „Která část mého běžného dne je součástí Přírody?“, vyjeví se nám smutná pravda.

Mýtus o ušlechtilém divochu – o těch, kteří „dávali“, kteří žili uvnitř ekosystémů, aniž by jim škodili, než přišli ti, kteří jen „brali“:

Někteří lidé žili bezpochyby na zemi šlechetněji než ostatní, ale náš druh musí ještě demonstrovat schopnost žít společně uvnitř ekosystému. Ještě bychom to mohli dokázat, a byl by to ušlechtilý cíl našeho snažení, ale je nám jasné, že to nepůjde, když nás bude šest nebo sedm miliard.

Patrick Frank

„Ušlechtilý divoch“

listopad 2001

Jestliže se k sobě neolitičtí lidé nechovali zrovna laskavě, byli možná aspoň šlechetní k přírodě. Možná ale, že taky ne.

Podle Jareda Diamonda způsobili obyvatelé Velikonočního ostrova, Anasaziové, Kríkové, Havajané a další Polynézané velkoplošné a nevratné škody na svém životním prostředí tím, že ničili lesy, faunu i floru.

Popisuje dopodrobna, jak byl Velikonoční ostrov pokryt palmami, stromy a keři, než tam kolem roku 400 našeho letopočtu přistáli Polynézané. Kolem roku 1500 už byl celý les vymýcen a obyvatelstvo, vzrostlé nad únosnou mez, se uchýlilo k válčení, tyranii, otrokářství a ke kanibalismu.

Stejně tak i Havajané vyhubili nejméně 50 druhů ptáků, včetně mořského orla a několika druhů velkých nelétavých ibisů, a kompletně rozvrátili životní prostředí v sušších nížinách ostrovů. Podobným způsobem, mezi léty 1000 a 1200 našeho letopočtu, nenávratně odlesnili Anasaziové v kaňonu Chaco své okolí až do vzdálenosti více než 75 km, což mělo za následek zhroucení jejich společnosti. Tolik o 30 000 let trvajícím „ekologickém ráji“.

Původní obyvatelé čistili pomocí ohně rozsáhlé oblasti tropických lesů mnohem dříve před příchodem Evropanů.

Pylové, fytolitové a uhlíkové analýzy odhalily rozmístění a složení tropické vegetace a ohnisek požárů před více jak 11 000 lety a našly se důkazy o širokém využívání ohně při mýcení země předkolumbovským obyvatelstvem Latinské Ameriky.

???: Není přelidnění jen problém rozmístění lidí?

Je pravda, že lidé jsou v některých oblastech natěsnáni těsně na sebe, zatímco jiná místa zůstávají relativně neobydlená. Avšak definujme, co to znamená „neobydlený“. Jen proto, že nevidíme domy a lidi, neznamená to, že je země neobydlená.

Zemědělská půda a pastviny jsou obydlené stejně jako vojenské základny a cvičné střelnice. Druhotné lesy jsou v podstatě řízené farmy na stromy k prospěchu lidí, mnohé z nich jsou také nadměrně spásané. Definujeme-li slovo „neobydlený“ jako oblast, kde je lidský vliv ekologicky bezvýznamný, pak myslím, že najdeme velice málo takové zbylé do dáli se rozprostírající země.

Je naivní domnívat se, že se musíme jen lépe rozmístit, abychom vyřešili problémy s přelidněním. Potřebujeme daleko víc než jen místo, kam bychom si kecli. Potřebujeme vodu, jídlo a teplo. A ať už si to uvědomujeme či ne, potřebujeme také velké divoké oblasti, neobydlené lidmi.

V rámci ekologického dopadu je lepší, když se lidé tísní ve městech, než aby byli rozptýleni po krajině. Toto, jako veškeré kontrolně-migrační snahy, poskytuje pouze dočasnou úlevu. Populační centra vystrkují svá chapadla, aby se zmocnila zdrojů surovin a potravin v dosud nedotčených přírodních oblastech.

Náš dopad na přírodu nazývá William Rees z kanadské Britské Kolumbie „ekologickou stopou“.

Spotřeba má mnoho co do činění s našimi „stopami“, a množení se násobí spotřebu.

Až se sníží hustota obyvatelstva, nebudeme muset přeměňovat přírodní ekosystémy na zemědělské statky, průmyslové zóny, bytovou zástavbu a zábavní parky.

Při pohledu na noční Zemi se nám odhalí plný rozsah lidského osídlení. (Severní Korea na noc zhasíná světlo.)

 ???: Neobnoví rovnováhu sama Matka Příroda, až se ještě víc přemnožíme?

„Je jednoduchou logickou pravdou, že krátké hromadné přesídlení do vesmíru, s raketami, jejichž start spolkne řádově miliony za sekundu, je vázáno na míru nekontrolované porodnosti, jež povede jen k hrůznému zvýšení míry úmrtnosti. Stěží uvěřit tomu, že tuto jednoduchou pravdu nepochopili ti vůdci, kteří svým lidem zakázali používat účinné antikoncepční metody. Říkají, že upřednostňují ‚přirozené‘ metody k omezení růstu populace, a jedna přírodní metoda je přesně to, co se dostaví. Jmenuje se hladovění.“

 -         Richard Dawkins: Sobecký gen

Když holandský mořeplavec Jacob Roggeveen objevil na velikonoce roku 1722 ostrov Rapanui, žilo tam asi 2 000 lidí a nebyly tam žádné stromy ani keře nad tři metry výšky. Žádní netopýři, ptáci, ještěrky nebo suchozemští plži. Měli jen slepice, jejich jediné domácí zvířectvo. Jejich čluny byly tak netěsné, že museli vybírat vodu stejně rychle jako pádlovat. Nebylo na ostrově vždycky takhle zle.

Pylová analýza vzorku vydlabaného materiálu, odvezeného zpět do Anglie na prozkoumání, a analýza kuchyňských smetišť odhaluje drama, jež se odehrává v globálním měřítku. Právě tak jako my nemůžeme opustit Zemi, nemohli oni opustit Rapanui.

Kolem roku 400 našeho letopočtu přistálo několik Polynézanů v tropickém ráji. V průběhu jednoho století postavili známé kamenné sochy, jež Erich von Däniken považoval za tesařské dílo návštěvníků z vesmíru – neboť lidé to jistě nemohli udělat při tom hmotném nedostatku.

Nejméně 30 000 let před příchodem tohoto nového exotického vetřelce byl ostrov Rapanui prospívajícím, rozmanitým ekosystémem. Obrovské palmy byly dokonalým materiálem pro kánoe, jež se používaly k lovu sviňuch. V roce 800 bylo ničení lesů na půli cesty a v roce 1400 byly veškeré palmy vyhubeny. Lidská populace v počtu 20 000 možná dosáhla svého vrcholu.

Představte si, že je kácen poslední strom na kánoi a nějaký radikální ekolog dští kvůli tomu oheň a zkázu, že nebude kánoí pro budoucí generace. Sviňuchy tvořily asi jednu třetinu jejich stravy a nedaly se ulovit bez velkých kánoí. Stromy se používaly též na přepravu soch z kamenolomů, protože každý kmen chtěl předčit jiný.

Společenství se zjevně rozpadlo rychle, při všem tom náčiní zanechaným v kamenolomech a napůl dokončenými sochami. Výsledný obrázek stále ještě skládáme, přičemž pokračuje také debata týkající se kanibalismu. Jedna novodobá rapanuiská urážka zní v překladu jako „Mezi zuby mi uvízlo maso tvé babičky.“

Lidské oběti a meziostrovní války udržovaly obyvatelstvo jiných pacifických ostrovů na únosné úrovni. Moderní společnost má naštěstí jinou alternativu k této smrtící kontrole: kontrolu porodnosti.

???: Proč vyhynutí? Proč jen nesnížit naši populaci na únosný počet?

Podporovatelé HDVL dávají tomuto cíli přednost, kdežto Dobrovolníci vidí vyhynutí jako jediný jistý způsob, jak se vyhnout našemu opětovnému rozmnožení na dnešní hustotu.

Populace druhu homo sapiens se už jednou kdysi snížila na méně než 10 000 jedinců, podle odhadu založeném na podobnostech naší DNA. Toto „hrdlo lahve“ (viz evoluční efekt, známý jako „efekt hrdla lahve“) se pravděpodobně událo před 73 000 lety, když na naše domovy vychrlil vulkán Toba popel a uvrhl nás do vulkanické zimy. Deset tisíc by bylo jistě únosné množství, kdybychom nebyli tak mile a chytře plodní.

Uvedení jednoho plodného páru nějakého exotického druhu rozvrátí ekosystém a zapříčiní vyhynutí druhů původních. My jsme se jako celek vyvinuli ve faktického exotického vetřelce pozemské biosféry, neslučitelného s divokými životními formami.

Použijeme-li jako měřítko váhu, již drží slepá Spravedlnost, a umístíme na jednu misku těchto vah všechny druhy, jimž hrozí vyhynutí, a na druhou nás – vyjde nám asi 100 000 krát větší váha, protože jsme to měřítko vynalezli – měřítko, jež se přikloní ve prospěch našeho vyhynutí, i když převažují naše výhody.

Kdyby Spravedlnost použila svůj meč na vasektomii, až by vynesla svůj verdikt, pak bychom se mohli nadít i toho, že si konečně sundá z očí pásku.

Možná že až si uvědomíme naše vlastní vyhynutí, pochopíme plněji, co znamená vyhynutí jiných druhů. S velkými tuponosými skunky z křovisek a s krysami velikosti králíka nám bude asi těžké se ztotožnit, ale i tak to jsou vlastně bratranci lidí.

???: Nebudou dělat totéž co my i jiné druhy, které nás přežijí?

Není nemožné, že jiné druhy nás přežijí a budou dělat totéž co my, jen je to vysoce nepravděpodobné. Žádný druh, pokud víme, se nikdy neubíral takovými evolučními postranními cestami jako my. Mnohé druhy, nejen lidoopi, vykazují naroveň s námi jistou inteligenci – i když se snažíme pokřivit kritérium pro inteligenci tak, abychom vypadali jako ti nejchytřejší. Nikdo z nich se nesnaží přeměnit zbytek světa na svůj životní prostor, tak jako my.

E. O. Wilson napsal, že „Darwinova kostka dopadla pro Zemi na nesprávnou stranu. Bylo to neštěstím hlavně pro živý svět, jak věří mnozí vědci, že se na vzestup dostal masožravý primát, a ne nějaká méně zhoubná forma života.“

Máme příležitost dokázat, že se navzdory našemu biologickému dědictví dovedeme chovat nezhoubně. Možná nebudeme mít nikdy schopnost přestat mezi sebou bojovat, drancovat přírodu či vzdávat se jiných původních popudů, ale můžeme se přestat rozmnožovat a v tom případě se pak stane naše přirozenost minulostí.

EKONOMIKA