O výstupu z učení

Studium pro mě nebylo pouze souborem absolvovaných předmětů, ale postupným přerámováním toho, jak přemýšlím o informacích, učení, technologiích a vlastní profesní roli. Vstupovala jsem do něj jako zkušená IT lektorka, která intuitivně pracuje s lidmi, technologiemi a vzdělávacími nástroji. Odcházím s hlubším teoretickým ukotvením, schopností pojmenovávat procesy, které jsem dříve vykonávala „automaticky“, a s větší citlivostí k širším sociálním, institucionálním a etickým souvislostem informační společnosti.

Co jsem se naučila.
Zásadním posunem bylo pochopení informací nikoli jako neutrálních jednotek dat, ale jako fenoménu zakotveného v kontextu, moci, infrastruktuře a lidském jednání. Naučila jsem se pracovat s pojmy informační chování, informační politika, design informačních služeb či učení dospělých nejen popisně, ale analyticky. Důležitým poznatkem bylo také to, že technologie samy o sobě nevytvářejí změnu – klíčová je jejich interpretace, implementace a přijetí lidmi v konkrétních organizacích a životních situacích. Studium mi pomohlo zpomalit, klást si lepší otázky a hledat příčiny místo rychlých řešení.

Co jsem vytvořila.
Během studia vznikla řada výstupů, které mají reálný přesah do mé profesní praxe: analytické texty, reflexe na akce či konference, návrhy vzdělávacích konceptů, designy výukových aktivit (videa, prezentace, Moodle atd.), e-learning či nový web. Tyto výstupy pro mě nebyly „školními úkoly“, ale laboratorním prostorem, kde jsem testovala, jak lze teoretické koncepty převádět do srozumitelné podoby pro dospělé studující, firemní prostředí nebo veřejné instituce. Zvláštní hodnotu pro mě měla práce s reflexí – naučila jsem se ji chápat jako nástroj učení, nikoli jako formální povinnost.

Sebereflexe a integrace poznatků.
Poznatky ze studia se snažím postupně integrovat do svého myšlení i každodenní práce. Změnil se můj přístup k návrhu školení: více - resp. vědoměji pracuji s potřebami účastníků, jejich informačními bariérami, motivací a kontextem organizace. Větší pozornost věnuji etice technologií, udržitelnosti vzdělávání a roli lektora jako průvodce ne jen experta.. Studium mi pomohlo propojit svět akademický s praxí – přestala jsem je vnímat jako oddělené sféry a začala je chápat jako vzájemně se obohacující.

Profilace, praxe a klíčové předměty.
Zpočátku jsem přirozeně směrovala spíše k profilace informační a datový management protože to je směr kterým se chci také více zabývat, ale nakonec mě výběr předmětů stále více táhl k technologiím ve vzdělávání. Praxi absolvuji denně v lektorském prostředí, které mi umožňuje uvádět poznatky i nové nástroje do praxe  a naplňovat reálné potřeby organizací a uživatelů.

(Předměty absolvované v profilaci: ISKM23 - Design vzdělávacího procesu, ISKM31 - Vzdělávací technologie, ISKM61 - MOOC: learning online, ISKM63 - Psychologie v online vzdělávání, ISKM66 - VideoLab: ateliér tvorby edukačních videí, KPI22 - Kreativní práce s informacemi, KPI55 - DigCompEdu: Technologie ve vzdělávání)

Za klíčové považuji tři předměty:

• ISKM31 – Vzdělávací technologie, který pro mě představoval důležité propojení technologického přehledu, praktických dovedností a kritického uvažování o roli technologií ve vzdělávání. Velkým přínosem byla kombinace teoreticky orientovaných přednášek a praktických cvičení, díky nimž jsem mohla nově získané poznatky okamžitě konfrontovat s vlastní praxí. Cenná pro mě byla práce v Moodle a s nástrojem Twine, která mi umožnila nahlížet na digitální vzdělávací obsah nejen jako na lineární přenos informací, ale jako na interaktivní, větvící se a adaptivní prostředí. Tyto zkušenosti přímo navázaly na mou profesní praxi a posílily mou schopnost navrhovat vzdělávací řešení.

• ISKM23 Design vzdělávacího procesu, jenž mi pomohl strukturovat intuitivní přístup k tvorbě vzdělávacích a digitálních řešení. Předmět mi poskytl teoretická východiska současných pedagogických přístupů a současně mě vedl k jejich kritickému zkoumání ve vztahu k technologiím, inkluzivnímu designu edukace a měnícím se vzdělávacím potřebám různých cílových skupin. 

• ISKM63 – Psychologie v online vzdělávání. Tento kurz pro mě představoval výjimečné propojení pedagogické psychologie s oblastmi, se kterými se v praxi dlouhodobě setkávám, ale které jsem dosud neměla systematicky teoreticky uchopené – zejména design vzdělávacího prostředí, UX, psychologie čtení, gamifikace a práce s digitálními edukačními objekty. Uvědomila jsem si, jak zásadní roli hrají faktory jako motivace, pozornost, kognitivní zátěž, sociabilita nebo struktura digitálního obsahu. Tyto poznatky jsem začala vědomě reflektovat při návrhu vlastních kurzů a školení, zejména v online a hybridním prostředí, kde se často mylně předpokládá, že technologická funkčnost automaticky vede k efektivnímu učení.

Využití a další směřování.
Získané poznatky využívám především ve své lektorské a konzultační praxi, při návrhu vzdělávacích programů, práci s AI nástroji a podpoře digitální transformace organizací. Do budoucna bych se chtěla více věnovat propojení motivace dospělých, digitálních vzdělávacích platforem a využití umělé inteligence v učení. Studium pro mě nebylo zakončením, ale spíše potvrzením směru, kterým se chci dále profesně i myšlenkově rozvíjet.

Knihy co jsem přečetla

kam mě studium posunulo

Při vstupu do studia jsem měla poměrně otevřená očekávání. Chtěla jsem si rozšířit obzory nejen v oblasti IT, ale i mimo ni, najít další možné cesty profesní seberealizace a předejít pocitu vyhoření, který může u dlouhodobé lektorské práce postupně vznikat. Lektorování mě tehdy – a stále – baví, ale už při nástupu ke studiu jsem cítila, že nechci zůstat pouze u něj. Dokázala jsem si představit, že část své práce budu věnovat „tiché“ analytické činnosti, práci s daty, případně že se profesně posunu blíže ke knihovnám, vzdělávacím institucím nebo školství.

Studium mě v tomto směru významně posunulo, především tím, že mi pomohlo tyto úvahy ukotvit, zpřesnit a zbavit je náhodnosti. Získala jsem vědomější přístup k výuce i vzdělávání obecně – dnes už nevnímám výuku pouze jako předávání znalostí nebo dovedností, ale jako komplexní proces, který je nutné promýšlet z hlediska cílů, kontextu, psychologických aspektů i technologických možností. To, co jsem dříve dělala převážně intuitivně, dnes dokážu pojmenovat, obhájit a systematicky rozvíjet.

Zásadní posun vnímám také ve vztahu k akademické sféře. Studium mi pomohlo lépe porozumět jejím principům, způsobu práce s literaturou, výzkumem i kritickým myšlením. Přestala jsem ji vnímat jako svět vzdálený praxi a začala ji chápat jako důležitý zdroj inspirace, zpětné vazby a dlouhodobé stability. Tento posun mi dodal větší profesní sebevědomí – nejen ve smyslu odbornosti, ale i v tom, že si dokážu vědomě volit, kam chci svou energii a pozornost směřovat.

Současně mi studium přineslo velmi konkrétní přidanou hodnotu v podobě nových nástrojů, aplikací a metod, se kterými dnes pracuji mnohem cíleněji. Technologie už pro mě nejsou cílem samy o sobě, ale prostředkem, který mohu využít podle potřeb konkrétní vzdělávací situace. To mi otevírá prostor kombinovat lektorskou práci s analytickými, koncepčními a designovými činnostmi, které mi umožňují pracovat více do hloubky a s delším časovým horizontem.

Po státnicích se nechystám na radikální profesní obrat, ale spíše na vědomé přesměrování a rozšíření své role. Chci nadále zůstat v oblasti vzdělávání, avšak s větším důrazem na návrh vzdělávacích procesů, evaluaci, práci s daty a smysluplné využívání digitálních technologií a umělé inteligence. Zpětně vnímám studium jako prostor, který mi umožnil zpomalit, zreflektovat vlastní směřování a potvrdit si, že vzdělávání v informační společnosti nabízí mnohem širší spektrum rolí, než jsem si na začátku dokázala představit. Po státnicích tak neodcházím s pocitem uzavření jedné kapitoly, ale spíše s jasnějším vědomím toho, jaké další kapitoly chci psát.