ISKM63 Psychologie v online vzdělávání

Reflexe na témata kurzu - originál ve vlákně diskuse na muni

Reflexe 5:

27.3.2025: Sebehodnocení - hodnocení 

1. Vyberte si jeden odkazovaný odborný článek (nebo neodkazovaný, ale tematický) a napište jeho stručnou reflexi – cca 2000 znaků včetně mezer.

2. Opět Vás poprosíme o zamyšlení nad průchodem tohoto kurzu. Jaký způsob sebehodnocení by podle Vašeho názoru umožnil efektivnější studium? Zkuste navrhnout konkrétní podobu sebehodnocení (například forma, frekvence atd.); jakým způsobem by se navržená aktivita změnila, pokud by kurz nebyl vůbec tutorovaný? Opět není na škodu nasdílet i jinou dobrou, či špatnou praxi, kterou znáte z dalších kurzů a pokusit se ji případně aplikovat na tento. Zkuste navrhnout alespoň jednu konkrétní situaci nebo aktivitu a popsat, jakým způsobem by fungovala.

Když jsem si četla článek o zpětné vazbě, hodně jsem se v něm poznávala – jako lektorka i jako člověk. Vždycky jsem brala zpětnou vazbu jako něco přirozeného, co se prostě děje mezi lidmi, ať už na školení, ve škole, nebo v běžném životě. Text mi ale připomněl, že když ji chceme dělat vědomě a dobře, je to vlastně umění. A taky zodpovědnost.

Nejvíc mě oslovilo, jak záleží na formě podání zpětné vazbě. Přiznám se, že slovo "kritika" ve mně vyvolává nepříjemný pocit – a asi nejen ve mně. Článek ale krásně vysvětluje, že dobrá zpětná vazba není o kritizování druhého, ale o hledání cesty, jak se společně posunout. To mi přijde hrozně důležité – mít z rozhovoru pocit, že se mnou někdo mluví jako s partnerem, ne jako s provinilcem.

Moc se mi líbilo přirovnání ke sportovcům – že ti nejlepší jsou právě proto nejlepší, že mají zpětnou vazbu neustále. Přišlo mi to jako super připomínka, že bez pohledu zvenčí si svoje slepé skvrny prostě nevšimneme. V tomhle vidím velký přesah i do online vzdělávání – že zpětná vazba není jen formální „splněno/nesplněno“, ale že může být nástrojem růstu, pokud je daná citlivě a s respektem.

Zaujaly mě i konkrétní tipy, jak zpětnou vazbu podávat – žádné „ale“ po pochvale (to dělám často synovy), mluvit o chování, ne o osobnosti, a nezapomínat na otázky. Uvědomila jsem si, jak moc může tón a forma ovlivnit, jak bude moje sdělení přijato. Vzala jsem si z toho, že zpětná vazba není jen technika, ale i výraz vztahu – že když druhému věnuju pozornost a opravdu se snažím mu pomoct růst, vytvářím tím důvěru.

A to je podle mě něco, co platí jak v klasické výuce, tak v online prostředí – zvlášť tam, kde chybí neverbální komunikace a lidský kontakt. O to víc bychom si měli dávat záležet, jak zpětnou vazbu dáváme – a že ji dáváme vůbec.

Zamyšlení nad průchodem kurzu. Práce v těchto diskusích, je určitě zajímavá a výhodná z pohledu tutora i prohlížení příspěvků ostatních studentů, ale o něco více mi vyhovuje forma digitálních deníků sdílených s tutorem, které mohou být být součástí našeho portfolia. Tematicky stejné, ale pro studenta více pohromadě :-). Mohl by obsahovat i další volné reflexe na tento předmět.

 Bez podpory tutora se funkce "reflexního deníku" ještě zvyšuje – může fungovat jako:

• Sebemotivační nástroj, který udržuje studenta na cestě (viz problematika motivace a vysoká míra nedokončení kurzů jako u MOOC kurzů)

• Záznamový nástroj pro sebereflexi – studující si může zpětně uvědomit své pokroky

• Podklad pro závěrečný projekt – např. při výběru témat závěrečného posteru

Příkladem dobré praxe na jiných kurzech na MUNI či na Coursera se osvědčil prvek peer review – hodnocení prací jiných studentů s krátkou reflexí. To rozvíjí schopnost hodnocení i hlubší pochopení tématu.

Konkrétní aktivita "Moje cesta kurzem" (ke konci semestru)

Student dostane časovou osu s tématy kurzu a k nim má přidat:

• Emoji vyjadřující vlastní pocit z tématu

•  Jednu větu, kterou by si o tématu zapamatoval

•  Jednu otázku, kterou si stále klade

Výsledek: Vizualizace jeho/jejího učebního procesu, ideálně propojitelná s tvorbou závěrečného posteru.

Reflexe 4:

9.3.2025:  GAMIFIKACE

• Vyberte si jeden odkazovaný odborný článek (nebo neodkazovaný, ale tematický) a napište jeho stručnou reflexi (cca 2000 znaků včetně mezer).

• Představte si, že vedete tento kurz – existují nějaké motivační či gamifikační prvky, které by Vám pomohly snadněji, lépe a efektivněji kurzem procházet? Vzpomenete si na dobrou praxi z jiného online kurzu, která by zde z Vašeho pohledu byla aplikovatelná? Navrhněte konkrétní opatření a formy, jejichž implementace by nebyla ekonomicky příliš náročná.

Článek "Applying the Self-Determination Theory (SDT) to Explain Student Engagement in Online Learning during the COVID-19 Pandemic" od Thomase K. F. Chiu se zabývá tím, jak základní psychologické potřeby podle teorie self-determinace ovlivňují zapojení studentů do online výuky během pandemie COVID-19. Studie zahrnovala 1 201 studentů 8. a 9. ročníků, kteří vyplnili dotazníky před a po šesti týdnech online výuky. ​

Výsledky ukázaly, že strategie digitální podpory lépe uspokojovaly potřeby studentů a že všechny tři potřeby (autonomie, kompetence a sounáležitost) byly prediktory úrovně jejich zapojení. Zejména podpora sounáležitosti se ukázala jako velmi důležitá. ​

Je zajímavé, že i když online výuka poskytuje větší autonomii, může také vést k pocitu izolace, pokud chybí interakce mezi studenty a učiteli. To naznačuje, že samotná autonomie nestačí; je třeba také zajistit, aby se studenti cítili být součástí komunity. Tato zjištění zdůrazňují význam komplexního přístupu k navrhování online vzdělávacích programů, který bere v úvahu všechny tři psychologické potřeby.​

Celkově článek poskytuje cenné poznatky o tom, jak lze teorii self-determinace aplikovat na online vzdělávání, a nabízí praktické doporučení pro pedagogy a tvůrce vzdělávacích programů, jak zvýšit zapojení studentů v online prostředí.

Pro online kurzy na MUNI KISK platí, že jim málo co chybí :-).

Jediné co mě napadá - Interaktivní checklist s možností odškrtávání úkolů, popř. neformální online setkání pro výměnu zkušeností, kde by studenti mohli sdílet své pohledy na studovaná témata. 

Reflexe 2:

19.10.2024:  Digitální Bloomova taxonomie

• Vyberte si z studijního textu jeden odkazovaný článek, který bude odborný a jehož krátkou (cca 500 znaků vč. mezer) reflexi do diskusního vlákna vložíte.

• Vyberte si z nabízených osobností jednu, která vás něčím zaujme. Můžete si od ní něco přečíst nebo se podívat na její profil na sociálních sítích. Kdo to je a čím vás zaujal? (200 až 500 znaků vč. mezer)

• Zamyslete se nad tímto modulem a navrhněte pro něj úkol, který bude pracovat s každou ze tří nižších vrstev taxonomie. Popište je (buď mohou být tři nebo může jít o jednu komplexní úlohu), u každého patra popište, jak a v čem s ním pracuje.

Vážení kolegové,
se článkem Vannevar Bushe "As We May Think" (1945) se nepotkávám poprvé, ale je pro mě stále fascinující, je zde představen koncept Memexu, mechanizovaného zařízení umožňujícího ukládání a rychlé vyhledávání informací. Tato myšlenka inspirovala vývoj dnešních počítačů, hypertextových odkazů a internetu. Bush kritizoval zahlcení vědy specializovanými poznatky a zdůrazňoval potřebu lepší organizace informací. Je fascinující, jak předpověděl digitalizaci znalostí a potřebu intuitivních informačních systémů. V kontextu online vzdělávání jeho vize ukazuje, jak mohou technologie podporovat efektivní učení, avšak zároveň klade otázku, zda jsme skutečně překonali informační chaos, který popisoval.
Z doporučovaných osobností jsem si vybrala emeritního profesora Dr. Larry Rosena. Ten mě zaujal svým výzkumem vlivu technologií na psychiku, což je pro mě jako mámu 14letého kluka velmi aktuální téma. Jeho kniha iDisorder popisuje, jak nadměrné používání technologií může vést ke stresu, úzkostem a problémům se soustředěním. Vidím, jak generace mého syna vyrůstá s neustálým připojením, a často se ptám, jaký to má dopad na jeho psychickou pohodu. Rosenova práce mě nutí přemýšlet nad rovnováhou mezi technologiemi a duševním zdravím a jak k tomuto tématu přistupovat nejen u syna, ale také u sebe.

Použití Bloomovy taxonomie při výuce Excelu

Úkol1 : Studenti obdrží seznam pár základních funkcí Excelu. Jejich úkolem je:

• Definovat každou funkci

• Vytvořit krátký seznam příkladů, kdy se funkce používá.

Pamatování: Studenti si zapamatují základní pojmy a její využití v Excelu.

Úkol2: Studenti dostanou hotovou tabulku s daty (např. seznam zaměstnanců s jejich platy a oddělením). Jejich úkolem je:

• Zaměřit se na hotové funkce v tabulce.

• Vysvětlit vlastními slovy, jak tyto funkce fungují a zda jsou správně použité.

Chápání: Studenti ne jen mechanicky opakují kroky, ale rozumí principu funkcí a umí je vysvětlit.

Úkol3: Studenti dostanou novou tabulku s objednávkami zákazníků. Lektor jim ukáže jak funkci vytvořit. Jejich úkolem je:

• Použít vybranou funkci

Aplikace: Studenti aktivně aplikují naučené funkce na reálná data a vytvářejí vlastní řešení. 

Reflexe 1:

25.2.2025: 

1. Zkuste najít jeden zajímavý časopis (web), který se bude věnovat online vzdělávání nebo psychologii (pedagogické psychologii) vztažené k online vzdělávání. Prosím, držte se zadání a vybírejte si časopisy či online portály (které obsahují články!), nikoli výukové weby apod.

2. Projděte si pár článků a udělejte krátkou (cca 500 až 1000 znaků) anotaci textu, který Vás z nějakého důvodu zaujal.

3. Napište také proč a čím je celý časopis pro Vás osobně zajímavý. 

Krásný den všem, v rámci úkolu jsem si vybrala svůj oblíbený časopis Firemní vzdělávání https://www.firemnivzdelavani.eu/casopis, který se zaměřuje na profesní rozvoj, moderní trendy ve vzdělávání a pedagogickou psychologii v kontextu pracovního prostředí. Články pokrývají široké spektrum témat, například gamifikaci ve vzdělávání, efektivní metody učení, využití technologií v korporátním vzdělávání nebo různé psychologické aspekty rozvoje zaměstnanců.

Časopis má přehlednou grafickou podobou a líbí se mi praktické taháky a tipy pro lektory, které jsou ihned použitelné v praxi. Články nejsou příliš dlouhé, ale zároveň jsou konkrétní, srozumitelné a dobře podložené odbornými zdroji. Jako lektorka IT a digitálních dovedností nejčastěji pracuji s lidmi, kteří se vzdělávají v pracovním kontextu, a proto mě zajímá, jak efektivně kombinovat psychologii učení s novými technologiemi.

Z článků za poslední dobu mě nejvíce zaujal text „Imposter Syndrom“, který popisuje fenomén pochybností o vlastních schopnostech i přes objektivní úspěchy. Tento psychologický jev postihuje mnoho lidí – včetně studentů, odborníků i vedoucích pracovníků. Článek srovnává Imposter Syndrom s Dunning-Krugerovým efektem, což je opačné kognitivní zkreslení, kdy si lidé své schopnosti naopak přeceňují. Až 70 % lidí někdy zažilo pocity, že nejsou dost kompetentní, a že jejich úspěch je jen náhoda. Každopádně zajímavé mi přišlo, že tento syndrom byl poprvé popsán už v roce 1978 psycholožkami Pauline Clance a Suzanne Imes, já ho tedy pociťuji hlavně v dnešní době, čím více využívám AI pro zjednodušení své práce a učím to i ostatní tím více se se cítím jako podvodník ;-). Naštěstí existují i různé strategie, jak s ním pracovat – například sdílení úspěchů, mentoring nebo zaměření na reálné výsledky místo vnitřních pocitů nejistoty.