Vyučující: Pavla Vizváry

Předmět Informační chování byl koncipován jako metodologicky i teoreticky náročný kurz, jehož cílem bylo hlubší porozumění tomu, jak lidé vyhledávají, interpretují, hodnotí a používají informace v různých kontextech. Kurz systematicky uváděl do interdisciplinární povahy studia informačního chování (Human Information Behavior – HIB), které propojuje informační vědu, psychologii, sociologii, komunikační studia i design informačních systémů.

Důraz byl kladen na paradigmata informačního chování, jejich teoretická východiska, silné a slabé stránky a vazbu na konkrétní výzkumné metody. Studenti se učili interpretovat modely informačního chování (např. sensemaking, information foraging aj.) a chápat jejich důsledky pro návrh informačních služeb, systémů a vzdělávacích intervencí. Nedílnou součástí předmětu byla práce s odbornou literaturou a kritická analýza výzkumných studií.

Výuka byla silně prakticky orientovaná na výzkum. Jednotlivé úkoly na sebe logicky navazovaly a simulovaly proces přípravy odborného článku a výzkumného projektu:

• individuální úkoly zaměřené na psaní odborného textu (IMRaD struktura),

• hloubkové zpracování vybraného konceptu informačního chování (v mém případě sensemaking podle Dervinové),

• vzájemné odborné hodnocení prací spolužáků,

• a rozsáhlý skupinový návrh empirického výzkumu, včetně formulace výzkumných otázek, metodologie, harmonogramu, limitů a etických aspektů.
  
  

Závěrečný test ověřoval nejen znalost probíraných témat, ale především schopnost propojit teorii, výzkum a praktické důsledky pro design informačních systémů a služeb.

Reflexe předmětu

Předmět pro mě představoval jeden z nejnáročnějších, ale zároveň z odborně "nejširších" kurzů studia. Velmi oceňuji důsledné vedení ke kritickému myšlení a akademickému psaní, zejména práci s výzkumnými články a nutnost formulovat vlastní texty na úrovni odborného diskurzu. Zpracování abstraktu výzkumného článku a následně konceptu sensemakingu mi pomohlo lépe pochopit rozdíl mezi popisným shrnutím teorie a skutečnou syntézou výzkumných poznatků.

Zásadním přínosem byla také zkušenost se skupinovým návrhem výzkumu, který mi umožnil prakticky si vyzkoušet, jak komplexní je příprava empirického šetření – od formulace výzkumného problému přes volbu metod (eye-tracking, dotazníky, rozhovory) až po uvědomění si limitů a etických souvislostí. Tento proces výrazně posílil moje porozumění tomu, že informační chování není abstraktní koncept, ale něco, co lze systematicky zkoumat a z jehož popisu lze vyvozovat velmi konkrétní doporučení pro praxi.

Předmět mi zároveň ukázal, jak silný dopad má teoretický rámec na interpretaci dat i na výsledný design informačních služeb. Odnáším si hlubší respekt k metodologické preciznosti a větší jistotu v práci s odbornými texty, koncepty a výzkumnými návrhy, které jsou klíčové jak pro akademickou, tak aplikační rovinu informační vědy.