Studijní plán - checklist

V tabulce studijního plánu je třeba zkontrolovat následující aspekty. Předpokládá se použití poslední verze 2.5.

Nastavení předmětů - rozsah a kredity

1. Standardní výuka probíhající každý týden je uvedena jako počet hodiny dané formy výuky (přednášky, semináře, …) za týden. Bloková výuka je uvedena jako počet hodin dané formy výuky za semestr. Každý předmět má vyplněný rozsah výuky u dané formy (přednáška, seminář, …), případně jako mix více forem. To znamená, že pole “Rozsah” a “Hodiny za semestr” korektně uvádí souhrnnou informaci o druhu a objemu výuky za celý semestr z pohledu studenta.

2. Kontrolní sloupec “Nepřímá výuka” je v kladných hodnotách. Výpočet ukazuje počet hodin studijní zátěže studenta mimo výuku uvedenou v počtu hodin jednotlivých forem výuky (přednášky, semináře, …). Nepřímá výuka je dopočtena do uvedeného počtu kreditů. Ty se běžně uvádí jako 25 - 30 hodin studijní zátěže, čemuž odpovídá i uvedené rozmezí (dolní hodnota je dopočet při 25 hodinách za kredit, horní při 30 hodinách). Cílem je mít v kreditovém ohodnocení předmětu přiměřený prostor pro samostudium, přípravu na zkoušku, psaní seminární práce, realizaci praktického cvičení atd.

   1. • Zkouška nemusí být za více kreditů než zápočet. Zkouška a zápočet se liší jen formou zakončení (známkováno, lze opakovat x neznámkováno, nelze opakovat), nevypovídají nic o náročnosti předmětu. Počet kreditů nevyjadřuje nijak důležitost předmětu. Vztahuje se pouze k údaji, kolik hodin práce musí student předmětu věnovat, ať už formou docházky, plnění úkolů či samostudia, aby jej splnil.

      • Kreditový ekvivalent studijní zátěže: viz Studijní a zkušební řád, čl. 8, odst. 5.

3. U předmětů společného (fakultního) základu, případně u předmětů zajišťovaných jinými katedrami, byl ověřen počet kreditů i další parametry předmětu s jeho vyučujícími, kteří jsou explicitně uvedeni. Informace v tabulce studijního plánu, resp. na předmětové kartě BIII, odpovídají reálnému, resp. plánovanému stavu.

   1. • Ve studijním plánu se uvádí veškeré předměty bez ohledu na to, která katedra je zajišťuje, protože akreditace (oprávnění uskutečňovat studijní program) je udělována fakultě, nikoliv katedře.

4. Studijní plán obsahuje předmět s dostatečným počtem kreditů za přípravu bakalářské/magisterské kvalifikační práce. Nazývat jej lze různě od nejčastějšího Bakalářský/Magisterský seminář přes Bakalářský/Magisterský projekt po Výzkum k diplomové práci apod.

   1. • viz metodika NAÚ 8/2017, strana 8, oddíl D. Studijní plány - obecná část, bod č. 29: "Mezi povinné předměty typicky patří i předměty zaměřené na přípravu závěrečné práce (tj. i těmto předmětům, resp. studijní zátěži spojené s přípravou závěrečné práce, by měly být odpovídajícím způsobem přiřazeny kredity), je-li obhajoba závěrečné práce součástí státní závěrečné zkoušky."

5. Prerekvizity jsou uvedené pouze u nesekvenčních předmětů, je-li třeba. Následnost povinných předmětů obecně plyne z jejich povinného nasazení do konkrétního ročníku a semestru a toto lze vysvětlit v příloze BI (Pravidla a podmínky pro tvorbu studijních plánů), aniž by bylo třeba uvádět prerekvizity na každou z předmětových karet povinných předmětů (BIII).

6. Předměty, jejichž hodinová dotace se započítává do kvóty pro praxe mají tuto skutečnost vyznačenu v poli “Praxe” (nikam se nepropisuje, je pro kontrolní účely) a zároveň uvedený počet hodin praxe v poli “Hodiny praxe”.

Pedagogické zajištění předmětů

1. Garanti předmětů jsou uvedeni u všech státnicových předmětů, které jsou zároveň označeny jako předměty profilujícího základu (PZ), resp. základní teoretické předměty profilujícího základu (ZT). Každý předmět má jen jednoho garanta, je uvedeno plné jméno a všechny tituly (musí odpovídat předmětové kartě BIII). Garant profilujícího předmětu je uveden mezi vyučujícími.

   1. • viz str. 7 a 8 Metodické pomůcky k údajům požadovaným v přílohách A až D akreditačního spisu.

2. Jsou uvedeni všichni vyučující daného předmětu, plným jménem a s tituly (musí odpovídat předmětové kartě BIII). Pokud v předmětu učí doktorand, tak nejsou uváděni jménem, předmět však musí mít uvedeného vyučujícího v pracovněprávním vztahu (pracovní smlouva, dohody). Vyučující nelze uvádět obecným označením “Externista 1 až X”. Každý z uvedených vyučujících předmětu bude tedy předkládat kartu pedagoga (CI).

   1. • viz str. 6 a 8 Metodické pomůcky k údajům požadovaným v přílohách A až D akreditačního spisu.

Povinně volitelné předměty a specializace

1. Pokud studijní plán obsahuje povinně volitelné předměty, je na listu “Skupiny PV” uvedené minimum kreditů potřebné k získání v každé ze skupin, které musí být vždy menší než součet kreditů za všechny předměty ve skupině. Správné nastavení povinných minim umožní automatický výpočet přepočteného počtu kreditů v sestavách a předměty z dané skupiny jsou do celkového počtu kreditů (BcA 180, MgA 120) započítány pouze povinným minimem, nikoli jejich celkovým kreditovým součtem.

2. Pokud studijní plán obsahuje povinně volitelné předměty zařazené do profilujícího základu a tedy i státní zkoušky (označené jako PZ, resp. ZT) jsou označeny jako “Povinně volitelné A” (typ předmětu). Pokud studijní plán takové předměty neobsahuje, tak jsou všechny označené jako “Povinně volitelné B”; zároveň však mohou být rozděleny do více skupin (sloupec “skupina PV”).

   1. • viz metodika NAÚ 8/2017, strana 5, oddíl B. Vymezení pojmů, bod č. 13.

3. Pokud studijní plán obsahuje specializace, tak je každý předmět v poli “Specializace” zařazen buď do společného základu, nebo příslušné specializace. Pojmenování si lze nastavit na listu “Číselníky”.

Výuka cizích jazyků

1. Povinná celoškolní angličtina je uvedena samostatnými řádky ve studijním plánu jako povinný předmět “Cizí jazyk” (BcA. 1 a 2, MgA. 3 a 4). Ve všech případech se jedná o zkoušku, 3 kredity, 2 hodiny semináře za týden. Předmětové karty se nepřikládají, není je tedy potřeba ani generovat.

   1. • ad rozhodnutí vedení AMU z 2/2018.

2. Předměty vyučované v jiném, než českém jazyce mají tuto skutečnost vyznačenu v poli “Cizí jazyk” (nikam se nepropisuje, je pro kontrolní účely).

Kontrolní sestavy

1. Na sestavě “1-kredity” je ve sloupci Přepočtený počet kreditů vidět správný úhrn kreditů pro daný studijní cyklus (BcA. 120, MgA. 180). Nižší číslo znamená doplnění studijního plánu volitelnými předměty (lze udělat jednou samostatnou řádkou, ročník a semestr jsou pak též Volitelné). Rozložení kreditů v jednotlivých semestrech se blíží třiceti, v jednotlivých ročnících pak šedesáti.

   1. • viz čl. 8 a 14 Studijního a zkušebního řádu AMU.

2. Na sestavě “3-hodinová zátěž” je v jednotlivých semestrech smysluplná týdenní a semestrální přímá studijní zátěž. Musí být reálné očekávat, že uvedený úhrn jsou studenti skutečně schopni strávit ve škole při zachování prostoru pro další samostudium a přípravu.

Technické náležitosti tabulky studijního plánu

1. Ve studijním plánu nejsou žádné skryté řádky, mazání předmětů je třeba dělat odstraněním celé řádky: případné následné porušení vzorců na listu “BIIa” lze snadno opravit jejich opětovným nakopírováním z neporušeného řádku. Výchozí list “Studijní plán” a list “BIIa” obsahují stejné předměty a ve stejném pořadí.

2. Studijní plán má nastavený správný počet týdnů v zimním a letním semestru - lze si nastavit na listu “Číselníky”. Typicky 12 týdnů ZS, 14 týdnů LS, volitelné průměrem 13.

3. Studijní plán je před generováním předmětových karet seřazen podle ročníků a semestrů (ve filtrech je třeba udělat nejprve semestry a pak ročníky), u každého předmětu, k němuž chceme generovat kartu je tato skutečnost uvedena v poli “Generovat” a ve správně seřazeném přehledu předmětů je uvedena číselná sekvence 1-n v poli “Sekvence” (bude součástí názvu předmětové karty a umožní udržet řazení předmětů i ve složce na disku).