To nejlepší z mých hospitací

Datum přidání: Dec 30, 2010 10:39:4 PM

Na úvod je třeba připomenout, že jsem v rámci grantu „Velké školní klíčování“ (aktivita 01a Domácí hospitace) absolvoval celkem osm hospitací u osmi kolegů z naší školy a že všechny výkony, které jsem shlédl, byly velmi zdařilé. Proto vybrat to nejlepší z hospitací je skutečně velmi těžké. Uvedu zde tedy dvě konkrétní aktivity, které mě nejvíce zaujaly.

První z nich se odehrávala dne 9. 12. 2010 v hodině Mgr. Marty Mařasové při výuce anglického jazyka ve třídě kvinta při probírání tématu sport v anglicky mluvících zemích. Jednalo se o netradiční „spojovačku“, ve které bylo třeba spojit množinu sportů typických pro danou zemi s daným státem. A tady právě nastala ta netradičnost. Země totiž byly uvedeny jen svojí vlajkou (konkrétně bylo zadáno 6 vlajek), takže nejprve bylo nutno dešifrovat, která vlajka patří které zemi. To velmi rozvíjí jednak mezipředmětové vztahy (geografie), a také práci s grafickými symboly. Nutno poznamenat, že hodina byla velmi pestrá a tato aktivita byla jen malou úvodní částí celé vyučovací hodiny.

Druhá aktivita se čirou náhodou odehrávala stejný den v hodině Mgr. Lucie Noskové v předmětu dějepis u třídy 1. G. Tentokrát se jednalo o aktivitu - hru, která zabrala cca polovinu vyučovací hodiny. Jednalo se o následující věc. Třída byla rozdělena na tři skupiny podle řady, ve které studenti sedí (jednalo se o klasickou učebnu naší školy). Z každé řady postupně chodí k tabuli jeden student. Paní profesorka napíše na tabuli jeden pojem týkající se probírané látky a zbytek příslušné řady má za úkol pomocí popisů toho pojmu napovědět studentovi u tabule tak, aby daný pojem poznal. Přitom je samozřejmě zakázáno používat slova se stejným kořenem, používat slova lišící se jen jedním písmenem apod. Pokud student pojem uhodne během určeného času (zde konkrétně jedna minuta, čas měří určený časoměřič), připisuje se dané řadě bod. Takto šli k tabuli postupně všichni studenti z každé řady, neboť v každé řadě byl přítomen stejný počet studentů. Vyhrává řada s nejvyšším počtem bodů. Každý student dané řady pak dostane pomocné „plus“. Lze jednoznačně říci, že tato aktivita studenty třídy velmi bavila a celou hru se velmi užívali a prožívali.

Na závěr je třeba říci, že tato na první pohled „jednoduchá“ a „nenáročná“ aktivita byla velmi užitečná a úspěšná. Neboť není potřeba cestovat po celém světě a hledat nějaké zázraky ve výuce. Návštěva vybraných kolegů mě utvrdila v pocitu, že i u nás se vyučuje kvalitně a naši učitelé se nemusí za nic stydět a navzájem se mohou docela dobře obohatit o různé netradiční náměty a aktivity.

Mgr. Tomáš Dočekal