Velká přehrada (1942)

- Je mi tu s tebou dobře, Marino. Ty, les, moje chata - to je takový ostrůvek radosti a štěstí. Ale jinak je svět zlý. Podívej se na tu přehradu: krásná, nádherná práce, všem lidem užitečná; ale kolik ničemností je při jejím budování.

- Jak to?

- Ti, kdo ji stavějí, nedělají to jen pro užitek celku, ale hlavně pro svůj vlastní užitek. Beton je ochuzený, pilíře poddimenzovány... Jak má mít člověk z takové práce radost?

- Copak se nenajde nikdo, kdo by zabránil takovým špatnostem?

- Snad... Snad se přece jen najde.

- Nakupilo se tolik špatností, že jsem je už nemohl překonat. Najednou jsem viděl, že je všechno kolem mne falešné a prolhané; toužil jsem po prostém, silném, poctivém životě, a našel jsem ho u tebe, tady.

- Petře, ty si asi myslíš, že to byla odvaha? Ba ne, tak se to nedělá. Představ si, jak by svět vypadal, kdyby všichni poctiví lidé ustoupili darebákům, a to jen proto, aby sami mohli žít klidně a prostě; kdyby utíkali od odpovědnosti. To je zbabělost.

- Ale já...

- Já vím, ty chceš říci, že ty nejsi zbabělý; že jsi dneska srazil k zemi chlapa, kterého se všichni báli. Zlodějíčka dovedeš chytit za krk, ale velikému zloději jsi ustoupil z cesty.

Nezapomínej, že každý člověk má své povinnosti, a čím je schopnější, tím jsou ty povinnosti větší.

- Tak, prosím, pane inženýre, kolik?

- Nechte si své špinavé peníze! Znám vaše židovské manýry! Vezměte laskavě na vědomí, že od této chvíle se ujímám vedení stavby já! Přehrada je moje dílo, a ne váš špinavý obchod!

Kamarádi, zítra začneme znova na nových, poctivých základech! Přehrada patří nám všem! Musí být věčná! Stavíme ji pro sebe a pro ty, kteří přijdou po nás a budou stavět dál! Zítra ráno, kamarádi, do nové čisté práce!