Občanská výchova (2004)

Jan: "Čím jsi chtěla bejt?"

Jule: "No, konkrétně... Chtěla jsem jako... Asi to zní ulítle... Chtěla jsem žít divoce a volně."

Jan: "To není ulítlý. To je okey."

Jule: "To chce ale každej. A pak stejně uděláš kompromis."

Jan: "Nemusíš. Jsou lidi, který to zmáknou."

Jule: "Potřebuju ten job, chápeš?"

Jan: "Ne, nechápu. Tak ty chodíš na demonstrace proti vykořisťování a útlaku, a zároveň seš otrok nějakýho bohatýho parchanta?"

Jule: "Demonstrace se mi zdaj stejně k ničemu."

Jan: "Protestovat je dneska těžší. Dřív stačil jen fet a dlouhý vlasy a establišment byl hned proti tobě.

Všechno protistátní si můžeš koupit: trička s Che Guevarou a anarchistický placky."

Jule: "A proto už není hnutí mládeže. Všichni mají pocit, že už tu všechno bylo. Před námi to zkoušeli jiný a nešlo to. Proč by to mělo jít nám?"

Jan: "Jo, ale... U všech revolucí, co byly... Jasně, že to někdy nefungovalo, ale nejdůležitější je, že přežily nejlepší ideje. A u soukromý revolty je to stejný. To, co z toho je dobrý, to tě posílí."

Jule: "Co myslíš, kolik lidí tam dole přemýšlí o revoltě?"

Jan: "Teď jich moc nebude. Ve tři čtvrti na jedenáct čuměj na bednu. Čtyři hodiny denně. To jim moc času na revoltu nezbejvá."