Hrátky s čertem (1956)

Solfernus (směje se): Nebuďte dětina, pane Kabát. S tím ohněm pekelným to jsou babské tlachy. A duše? Cha cha! Viděl jste někdy duši, pane Kabát? Mohu vám směle říci, že je to mnohem míň než pořádný rybí měchýř - takové pfff, nafouknuté nic! Zvážit ji nemůžeš, změřit ji nelze, chutná neslaně, nemastně, nevydává ani vůně, ani smradu...

Otec Školastykus: Žena ... žena je nástroj ďáblův!

Čert pokušitel Lucius: To nemá z vlastní hlavy; to musel někde číst. Deset slečinek bych raději sváděl, než jednoho poustevníka!

Pokušení poustevníkova

A věčné pokušení dokonce i na stránkách bible!

Otec Školastykus: Vůbec na nikom z té lidské sebranky mi už nezáleží! Co je mi do světa? Ať se každý postará sám o sebe, a je to!

Martin Kabát: Tak vida, ty seš svatej..., ale lidskej nejsi, poustevníku.

Otec Školastykus: Jakýpak cit! Koukol se musí oddělit od zrna - to je bez debaty. Podívej se na mne: já, například, jsem ryzí zrno. Na lidi musí být přísnost! "Mrskati je budeš metlami železnými...!" S takovouhle sentimentalitou bychom to daleko nedotáhli.

Anděl Teofil: Ďábelská pýcha z tebe mluví, poustevníku! Nelidskou zpupností jsi oděl svoji duši! Vstupte, mocnosti pekelné!

Loupežník Sarka Farka: Nejradši bych to loupežnictví položil, kdybych měl nějaký jiný živobytíčko.

Martin Kabát: Když už ti to svědomí nedá spát, loupežníku, no tak si najdi nějakou prácičku.

Sarka Farka: Dragoune, ty seš blázen: já řeknu "živobytíčko", a ty hned myslíš na práci! Vždyť já jenom proto se dal za mlada na to loupežnictví, abych nemusel nic dělat! Kdepak, na práci mý tělíčko stavěný není! To já si radši nechám to zlý svědomí.

(Martin Kabát vtrhne do pekla)

Čert: Zemskej červe, co tu chceš se svou prašivou tělesností! Odnes to svý maso pryč, nebo...!

Belial: Padni, červe, na kolena, a klaň se velebnosti Jeho Veličenstva!

Martin Kabát: Jen ne tak zhurta, milej pane, já jsem na to padání trochu moc tuhej v kolenou!

Belzebub: To jsou dnes lidi...

Martin Kabát: V tomhle je celej váš kumšt: zpitomět lidi; udělat z nich ustrašený, zbabělý zvířata; mučit je tak dlouho, až ztratí rozum a všechny smysly. Vy si myslíte, že taky já hned změknu a zpitomím? Vy si myslíte, že poctivýho chlapa můžete jen tak zlehka ztumpachovatět, až vám bude poslušně žrát z ruky? Takovou hanbu sám sobě neudělám. Vaši moc jsem zlomil. A jestli chcete, půjdeme se prát!

Martin Kabát:

Prachsakra! Poustevníka jsem zachránil od pekla, loupežníka jsem zachránil od pekla... - a teď ho, s tebou, Káčo divoká, budu mít já sám!

Komentář:

Shrňme si to: Vysloužilý voják se svědomitě musí vydat do samého pekla, peklo se hroutí, hrozí mu invaze nebeských vojsk, obrací se vzhůru nohama, loupežník a poustevník musejí začít potupně pracovat - a to všechno jenom proto, že Káča a princezna chtěly své ženichy.

Pohádka to je až příliš odvážná, nejednoznačně dvojsmyslná a s mnoha provokativními hláškami, aby to byla jen prostinká pohádka pro děti - spíš pro dospělé - i když hodné nebo zlobivé dětičky z ní mohou mít také radost a prospěch, pakliže se ovšem budou dobře dívat a pozorně poslouchat. Také technicky se jedná o velmi povedený film, v němž se zvláště vyznamenali výtvarníci. Výborně!