Přízrak svobody (1974)
- Jaká byla dovolená ve Španělsku?
- Moc zajímavá, ale...
- Ale co?
- Museli jsme se vrátit dříve. Ulice Madridu po ránu zapáchaly - odpusťte mi ten výraz - jídlem. Bylo to nevkusné.
- Jak bude svět vypadat za dvacet let, bude-li populace tak rychle narůstat, to je otázka. Představte si to množství toxického odpadu, který každodenně vypouštíme do řek: čisticí prostředky, insekticidy, průmyslový odpad...
- Nezapomeňte na odpady tělesné.
- Pochopitelně.
- Je to jednoduché. Nyní jsou nás na Zemi čtyři miliardy. Za dvacet let to bude sedm miliard.
- Sedm miliard!
- Ano. A kolik tělesného odpadu, myslíte, že člověk za den vyprodukuje?
- Já nevím, tak čtvrt kila, ne?
- Mnohem víc! Moč váží víc než voda! Všechno dohromady to dělá, řekl bych, tak jedno a půl kila. Znásobíme to čtyřmi miliardami... a dělá to šest miliard kilogramu za den. Za dvacet let to bude více než deset miliard kilo.
- Deset miliónů tun exkrementů za den?
- Přesně tak.
- Hrome!
- To je znepokojující.
- Jde o velice toxický odpad. Jeho neblahý vliv pochopitelně zesilují obsažené chemikálie. Zkuste každý den močit do akvária. To uvidíte.
- Maminko, já mám hlad!
- Sophie, taková slova se u stolu neříkají!
Komentář: Kdybych mohl, udělil bych tomuto filmu bodů dvacet namísto deseti. Řekl bych, že je to ještě lepší verze jiného Buñuelova filmu: Nenápadného půvabu buržoazie. Vystupují zde skoro titíž herci, dokonce i táž Molièrova busta se tu mihla. V provokativnosti, v snovosti a ve zdánlivé "nepochopitelnosti" nemohl Luis Buñuel snad vystoupat výš. Ve filmu jako obvykle neuniknou pozornému čtenáři Buñuelových pamětí jeho vlastní názory, preference a posedlosti. Na příkladech ztracené holčičky, která se neztratila, na vraždícím básníku, který byl odsouzen k smrti, ale svobodný opouští soudní budovu a ještě rozdává autogramy obdivovatelkám, nebo na příkladu večírku, kde všichni hosté sedí na záchodových mísách a kvůli jídlu a pití odcházejí nenápadně do separátní místnůstky - na těchto příkladech Buñuel ukazuje, že mravy a zákony jsou relativní a často úplně zvrácené a absurdní, a že se jimi společnost řídí jen setrvačnou silou zvyku, pod jehož vlivem si nevšímá věcí jinak zcela očividných. Skvělé dílo.
Zajímavost: Mezi čtyřmi Španěly, které zastřelí Francouzi na začátku filmu, jsou i režisér Luis Buñuel (s plnovousem a v mnišské kutně) a producent Serge Silberman (s obvazem na hlavě).
Související odkaz:
