Předpovědi hlásily třeskuté mrazy. Myslím, že -4°C nepředstavuje nic třeskutého. Od snídaně hustě sněžilo a my v 8: 40 vyrazili na svah.
Příjezd autobusu na parkoviště okořenila příhoda: postarší řidič Citroenu v obavě, aby žena a dcera nemusely moc daleko k vleku, zaparkoval svůj malý Citronek u výjezdu z parkoviště. Na upozornění, že kdyby to autobusu jen trochu uklouzlo, zmačká Citroen jak papírový kelímek, odvětil, že parkoviště skibusu je naproti (nejezdíme skibusem), a že se to snad za tu chvíli nezblázní. Asi nezbláznilo. A ta koule plechu v příkopu, to je zase jiný příběh.
Náš příběh se odvíjel na sjezdovce. Červení a oranžoví vyrazili na červenou a žluté se zelenými jezdili modrou a kotvu. Čerstvý sníh značně zlepšil povrch svahu a jezdilo se krásně. Zvědaví jsme byli především na začátečníky. Emma vyjela nahoru, nečekala na Míru a rovnou se vydala dolů po svahu. Ukázalo se, že jede stejně rychle jak žlutí a vyjíždí krásné obloučky. Taky David se sešoupl z lanovky a kroužil jeden oblouček hezčí než druhý.
Po půl jedenácté přestalo sněžit a pak povolil svah. Urolbovaný vrch byl místy stržen až na ledovatý podklad. My se ale nenechali odradit a jezdili o to intenzivněji. Okolo dvanácté byl pomeranč. Pomeranč na svahu má samé výhody: je plný vitamínů,
při loupání děsně mrznou ruce, po jídle je člověk ulepený a umýt si ty zmrzlé ruce můžeš jen ve sněhu. Na záchodě teče teplá voda, ale kdo by šel tak daleko.
Po pomeranči si část zelenožlutých dala červenou (to je duha, co). Sjeli jsme to jednou a bylo na čase jet domů.
Po obědě a poledním klidu jsme vyrazili na hry na louce. Dali jsme Stříhací štafetu, Býčí šlachu a Vězení. To si všichni stoupnou do těsného kolečka, dva vězni jsou uvnitř a snaží se procpat skrz ostatní ven. Síla.
Po večeři jsme hráli v jídelně a pak se pomalu ukládali k spánku. Venku je -8, tak snad konečně udeří mrazy.
Zítra máme volný den. Vstáváme později, koukáme na film, jedeme do Rychnova, plaveme v bazénu, kapesné utratíme v krámech, copak takhle vypadá odpočinek? Nabízeli jsme strečing, meditaci a rozjímání, ale byli jsme přehlasováni. Tak zítra se dozvíte (možná), jak jsme se měli.
Dobrou noc.
PS: většinu textů píšeme přes telefonní připojení, tak nám připadá zbytečné cpát do textu fotky, když jsou všechny ve fotogalerii.