Jak je venku? Nevíme. Mrzne, napadl čerstvý sníh, fouká? Nic z toho nevíme. Je středa v noci a zkoušíme to pojednat celé úplně jinak. Většinou dopisujeme deník na poslední chvíli nebo ještě později. Tentokrát bychom to chtěli napsat pro změnu dopředu.
Ukázalo se ale, po mnohahodinové diskusi, že nic nevíme, a tak tenhle pokus skončil neslavně hned na počátku. Na informace o čtvrtku si budete muset počkat do čtvrtka. Kruci, netvrdil něco takového už Einstein? I když ten do toho nějak míchal, Bůh ví proč, i rychlost světla, takže kdo ví.
Ani předpověď se čtvrtkem nevyšla tak úplně. Je pátek, my sedíme v autobusu do Hradce a teprve píšeme deník. Včera večer jsme to trochu nestíhali
Tak tedy ke čtvrtku. Ráno ležela všude vrátnici sněhu. 2 centimetry není moc, ale když k tomu trochu mrzlo, dávalo to naději na slušnou lyžovačku. A taky, že ano. Svah byl tvrdý, krásně upravený, žádné boule a žádný shrnutý sníh. Prostě paráda. A aby toho nebylo málo, ještě do toho svítilo sluníčko
Takže domů vám vám vezeme 40 malých černoušků. Tedy vlastně 39. Víc děti jsme neměli a cizí se nepočítají. Tedy vlastně 38,protože Vlasta hned ráno upadla, plakala a stěžovala si na bolest zápěstí. Vypadalo to na zlomeninu, alespoň podle projevů. Pan Roentgen byl jiného názoru, pak doktor řekl, že je to jen naražené, a že to přejde. Na kopec už ale nešla, tak vezeme 38 černoušků a jednoho belouše.
Kopec zůstal patdniaz do jedné hodiny a my v půl druhé začali balit věci, vrátili půjčené do půjčovny a vyrazili na oběd se vzpomínkou na krásný den.
Ve čtyři jsme šli ještě jednou na chvíli hrát ven brutální hry. Bylo to maso, ale užili jsme si spoustu legrace. Po večeři trocha her v jídelně, pak nostalgické vzpomínání na chatkách a letošní lyžák je minulostí.
Na Hlavák je naplánovaný návrat v pátek ve 14:49.
Tak si pro ta svá zlatíčka přijďte.
.