Ráno jak ze snu. Jak ze špatného snu. Teplota plus osm, foukal čerstvý vítr, po sněhu okolo chaty, jako když se zem slehne.
Výhodou jasné ale teplé noci bylo, že svah byl měkký hned od rána a rovnou se začaly dělat boule a shrnutá místa.
Modrá byla tragická hned po ránu. Červená vydržela asi do deseti hodin. Nejlepší byla černá. Tím, že je v lese na ní slunce moc nemůže a ohřívá se jen pomalu. Proto většina lyžařů zvolila černou a červenou sjezdovku.
Začátečníci jezdili spodek modré kotvou a to celkem šlo. Někteří si modrou vybrali dobrovolně a to nechápeme. Bylo to rozryté, boulovaté a tahalo to za nohy. No ale proti gustu ... .
V půl dvanácté jsme měli malý sraz na svačinku. Bylo jablko a rozhodně nebylo přešlé mrazem. Kdo by to taky čekal, když bylo nejmíň deset nad nulou. Pak už to bylo zoufalé všude. Černá byla pořád nejlepší, ale i tam už to bylo shrnuté a byly tam hrozné boule.
Červená byla dole strašidelná. To taky zavinilo tu tragédii. Míra upadl, především vlivem vysoké rychlosti, ztráty rovnováhy, dočasným výpadkem pozornosti a povoleným vázáním. Během pokračujícího dopředného pohybu po sjezdovce po břiše si nabral sníh až za triko a do konce lyžování už jen fňukal, že má sníh za trikem. Jinak se nám zatím naštěstí nic zlého nestalo, teda až na sníh za trikem.
Adéla včera upadla na snowboardu a stěžovala si na bolest zápěstí. Když bolest neustoupila ani během dne rozhodli jsme se navštívit lékaře. Ten k našemu překvapení vyloučil, že by šlo o zlomeninu a tak hák, který jsme Adéle s předstihem pořídili místo ruky, zkusíme prodat na E-bay.
Po obědě a poledním klidu jsme si šli chvíli hrát ven. Protože jít na louku znamenalo akutní nebezpečí utonutí v bahně, hráli jsme hry na silnici u chaty. Když jsme se dost vyřádili, šli jsme do chatek a rozvíjeli čilé společenské kontakty.
K večeři byla rajská s těstovinami a od osmi byl program, při kterém jsme dost pobalili, jak vypovídají některé fotky.
Mytí, večerka, noční klid, spánek, dobrou noc.
Zítra máme volný den.