2023

Fotogalerie

Čtvrtek

Jak se blíží konec, padá na nás deprese a bojíme se, že budeme muset do Prahy. Pro to jsou naše informace tím dál tím kratší. Čtvrtek jsme spláchli třemi řádky. Dneska to bude ještě horší. 

Středa

Předpověď byla nejasná. Obloha byla jasná. Slunce a tak. V noci začalo mrznout a ráno jsme šlapali po zmrzlém. Po snídani jsme zase odstartovali na sjezdovku. Včera celý večer a část noci pršelo a kopec byl urolbovaný, rychlý, tvrdý a tvrdý.

Pády na cokoliv bolely. Takže i pády na zadek, a těch je u nás překvapivě nejvíc,  Svah byl tvrdý byl tvrdý a rychlý. Snowboarďáci trpěli a nejen o  snowboarďáci. Jezdili jsme do dvou. 

Úterý

V úterý nám bylo volný. Vstali jsme o půl hodiny později, pak se jen tak poflakovali, hráli jsme desková hry, váleli se na chatkách nebo koukali na film. Měli jsme totiž třetí - odpočinkový den. Taky jsme trochu uklízeli. Chatky už si to pomalu zasloužily. Venku bylo pošmourno a lehce mrholilo a tak nás ani moc nemrzelo, že nejsme na lyžích. Po obědě jsme ještě  chvíli vegetili a pak odjely autobusem do Rychnova. Zas tam na nás čekal místní bazén. ale nejdřív jsme se stavili na nákupu. Děs a hrůza, co si někdo může nakoupit. A teď zpátky k bazénu.  Plavali jsme, jezdili na tobogánu, řádili v divoké řece.  Kdo nešel do bazénu, byl ve městě a určitě litoval.

Po příjezdu jsme spěchali na večeři a pak nějaké ty hry. Večer chvíli pršelo tak, že letní bouřka by proti tomu byla jen malá závlaha. Naštěstí to nevydrželo dlouho. po hrách jsme se pomalu začali trousit na chatky. Takže příjemně proflákaný den. A zítra znovu na lyže.  Nebo na prkno, Prostě vzhůru na svah. Ať nasněží a ať to sviští

Pondělí

Ano, už bylo líp. Sakra teď budu muset jmenované straně poslat tantiémy za to, že nám pršelo. teda ne pořád. O d devíti do jedenácti spadla sem tam nějaká kapka. V jedenáct jsme šli na čaj a já přitáhla batoh plný perníku. Národní protidrogová centrála by se divila. My se zase divili, jak se může počasí otočit. Včera prašan, slunce, idylka, dneska mokro, mraky, deprese. a přitom to nejlepší mělo teprve přijít. V jedenáct začalo pršet a déšť sílil. Reagovali jsme jediným možným způsobem. Jezdili jsme rychleji a víc. 

Červení - vlastně bych se opakoval. Pořád dobrý jen začátečníci se zlepšovali. čtyři snowboarďáci krásně jedou, Hedvika to s Martou sjely asi devětkrát a  Matyáš chvíli fňukal. Po čaji a perníku ale naskočil a začalo se mu to líbit.  Sjel to jednou s fňukáním a velkou dopomocí. Po svačině bez fňukání a bez dopomoci, zato s obloučky. A potřetí jel bez fňukání, dopomoci, s obloučky a rychle. Další ďábel na svahu.

Po poledním klidu se nerozpršelo a my mohli jít hrát hry na louku. Model je stále stejný. Hrajeme hry, co jsou vražedné, pokud je hrajou magoři. Takové s sebou nemáme a tak je to vostrý, ale pěkný. Fotky napoví, že to nejsou hry pro padavky. Malí hráli vlastní ale obdobně drsné hry. Pomalu se učí, že musí být tvrdí, ale ohleduplní. Ani oni se navzájem nešetřili a hráli jak o život.

Zítra máme volný den. Dopoledne trocha zevlování, možná film, deskové hry, karty, třeba i ten spánek a odpoledne  jedeme do bazénu. Už si nafukuju křidýlka.

Neděle

V sobotu jsme šli na krátký výlet ke kostelu. Nejmíň dvacet centimetrů nového sněhu křupalo pod botami. Šli jsme větší hodinu a bylo krásně. Po večeři jsme probrali pravidla chování a bezpečnosti a řešili, jak se rozdělíme do družstev. Asi hodinu jsme hráli hry a pak šli do chatek. Než jsme se dostali k malým, tak někteří už spali. A teď už konečně neděle.

Ráno nás budilo sluníčko. Nasnídali jsme se, oblékli se, vlezli do autobusu a odjeli k půjčovně. Tady je potřeba poznamenat, že když někdo zaklikne "mám zájem o zapůjčení lyží" a vyplní výšku, váhu a velikost nohy, dá se předpokládat, že chce půjčit lyže. Není to tak ale vždy!

Když jsem si vyzvedli objednané a CHTĚNÉ lyže, dojeli jsme k vleku. Parkoviště plné. Fronta velká. U bufetu mraky lidí.  Nenechali jsme se odradit, co taky jiného dělat, a rozdělilli se do družstev.  Nejrychlejší jezdili se Štěpánem. S Peťou byli oranžoví. Pak se postupně vylíhla skupina snowboarďáků a zbyli začátečníci. 

Červení - "Jó, co sem viděl, tak dobrý, stíhali, dobře se cejtili v tý rychlosti ...." Štěpán

Oranžoví - "Jezdili dobře. Jezdili jsme na čtyřsedačce, na dvojsedačce i kotvě. Všude jim to šlo, stejně jako na svahu" Peťa

Zelení (snowboarďáci) - jezdili pomalu, opatrně a postupně se zlepšovali.

Žlutí (na snowboardech) - dopoledne chvílí dupali pěšky a po svačině Matěj  řekl "Jedeme nahoru, tady krněj. Listem sjedou i to prudký. A sjeli. Nejhůř jela Edina, než se ukázalo, že lepší než na pravou je to pro ní na levou nohu napřed. Na levou nohu jede líp než kde kdo (chtěl jsem napsat Matěj, ale sedí vedle mě a zabil by mě). Zkrátka jezdí na druhou nohu celkem dobře.

Žlutí (začátečníci na lyžích) - Matyáš to trochu .  Trochu ho bolely nohy, trochu tohohle a trochu támhle toho. Ale nakonec, když jsme ho vyvezli na kopec a  přinutili sjet řekl, že se mu to líbilo a jede zas. Problém byl s Hedvikou. I když dnes stála na lyžích poprvé, vypadalo to, že se narodila s prkýnky na nohou. Porod to musel být obtížný, ale narodila se hotová lyžařka. Prostě paráda. V podstatě takový Cimmrman na lyžích. Jde jí to samo. Obě dvě její videa končí pádem. Kam se podělo to třetí nevím, ale zastavuje i bez pádu.

Já padám, dobrou noc!

Sobota

Je sobota večer. Jsme tu. Kde taky jinde. Těšili jsme se na to nejmíň od letního tábora a už je to tady. Už při nastupování do vlaku jsme se třásli očekáváním.  Na všech bylo vidět, jak jim stoupá adrenalin.  Všichni se třásli vzrušením. Atmosféra těsně před výbuchem. Takže se nelze divit, že když se vlek rozjel, polovina výpravy usnula. Některé jsme v Hradci museli usilovně budit. Asi všichni celou noc balili. 

Zkrátka jsme tady a musíme poznamenat, že na chatě Radost nás už trochu nenávidí. Letos v zimě bylo většinou ošklivo, často pršelo a sněžili jen, když jsme přijeli my. Prostě když tu nejsme,  prší a to obchodům nesvědčí. A když přijedeme, musí odklízet sníh. Kdych to měl shrnout bez legrácek my z Krče jsme tu letos byli třikrát. Pokaždé jsme přijeli po propršeném týdnu s bahnem a nasněžilo nám. Máme takové štěstí, že kdyby se to stalo v před předminulém století, nejmíň já bych skončil na hranici. To naštěstí v době energetické krize nehrozí. Doufám! Sakra! Na co máte ty sirky, nenoste sem to dřevo, neškrtejte tady, co to tu kouří, fuj to je smrad, tady se něco pálí .....

Chcete vědět jak se tu máme? Jistě, ale dnes už to asi nedopíšeme. Zítra! Podívejte se zatím do fotogalerie. Ne nadarmo se říká, že fotka je za tisíc slov.

Dobrou noc.