Už jsme tady zase . Do Plasnice jsme dorazili celkem v pohodě. Informace pro ty, kdo s námi nevydrželi až do do odjezdu vlaku.
Vlak na odjezdové tabuli vypsali v 8:45 a už v 8:50 jsme byli nasyslení v kupé. Pak jsme dvacet minut komunikovali se slzícími rodiči na perónu. Většina sl patřila tomu, že se vracíme už v pátek. V 9:11 se vlak pohnul a my vyrazili na Hradec Králové. Do tohoto krajského města jsme dorazili v 10:49 po té, co děti směnili část kapesného s pánem, který tlačil vozík plný laskomin uličkou ve vlaku. Vypadalo to, že děti několik let nejedly. Po bližším prozkoumání situace se ukázalo, že několik hodin nenakupovali, a to je pro jejich život daleko nebezpečnější.
Naštěstí tento život ohrožující deficit zahnal pán s vozíkem a všichni vystoupili zdraví v Hradci.
Přeskládali jsme se do autobusu "zájezdové agentury chata Radost" a z něj se o hodinu později vysypali na parkovišti před Radostí.
Měli z nás radost. Obzvlášť, když se ukázalo, že bychom chtěli jíst.
Hodili po nás smažák s bramborem, po kterém se jen zaprášilo.
Krátký polední klid nám umožnil strávit a my mohli vyrazit na malou procházku po okolí. když jsme se rátili bylo půl páté a do večeře zbývaly dvě hodiny. Dokončili jsme úklid chatek, abychom mohli přijímat návštěvy. To jsme dělali až do večeře. Přijímali návštěvy, ne uklízeli. Po večeři jsme si nechali slehnout a v osm následovala dlouhá, otravná, zničující a dlouhá přednáška o pravidlech chování a bezpečnosti. Těch asi 15 minut bylo k nepřežití. Kdo přežil, mohl hrát hry. až do devíti. Pak jsme se rozprchli, jak když do vrabců střelí. Někdo šel na chatku, někdo hrál v jídelně ping pong.
Ještě je třeba dodat, že ve tři hodiny dojeli naši sousedi - SDH (sbor dobrovolných hasičů) Dukovany. Potkáváme se tu už po třetí. Jsou to milí lidé, maličko hlučné nátury. rádi je vidíme a možná i oni nás. pravdou ovšem je, že místní internet sto dvacet uživatelů snáší jen těžko. Proto fotky dnes večer asi nečekejte. Snad zítra.
Dobrou noc