Začínáme - sobota
Jak už bylo řečeno, nejeli jsme do Tanvaldu. Přesto jsme část cesty jeli vlakem. Tentokrát do Hradce Králové. Vlak odjížděl z hlavního nádraží v 9:11. Předtím jsme naložili do vleku za autem lyže, vybrali doklady, peníze na vleky a prohodili spousty slov s lidmi, které jsme často neviděli rok. Tváře byly plné úsměvů, které se zvětšovaly s blížícím se časem odjezdu. Ve chvíli, kdy se vlak pohnul, zářilo celé nástupiště.
Uff, už jedou. Marné dotazy, jestli si to někdo nechce rozmyslet a nechat si někoho doma nebyly oslyšeny a tak nás vyrazilo všech 42. Plus Matěj a Jura v autě a Natálka přijede zítra. Celkem tedy dobrých 45 hlav a dvakrát tolik nohou.
Nálada ve vlaku byla výborná i když se letos nikdo neptal, kdy už tam budeme. Teda až k divadlu Ponec (to je asi 350 metrů). Ten dotaz byl ovšem jen jeden a pak už jsme se jen nechali ukolébávat tichým klepáním kolejnic. Vlakový personál byl příjemný a tak nám cesta krásně utekla. Ještě jsme se stihli cestou rozdělit do pokojů a už jsme byli v Hradci. Vykládali jsme věci a zaměstnanci drah v dobrém žertovali, jestli je nás tisíc, kolík máme věcí a jestli jedeme na rok.
Abychom netahali velké kufry po schodech poslali jsme jsme je z nástupiště s Terezou výtahem. Zajímavé bylo, že výtah dole neměl výstup a nikdo se nevrátil nahoru. Ztratily se kufry a Tereza. Tomík jel výtahem z prvního nástupiště, aby našel Terku a přišli jsme i o něj. Další pokusy na lidech byly okamžitě zakázány. Lajku, kterou bychom poslali, jsme neměli! Nakonec se ukázalo, že výtahové šachty ústí do chodby, která je za dveřmi, co vypadají jak do skladu. Našli jsme Terku, kufry i Tomíka a všechno úspěšně nacpali do autobusu.Po obědě jsme šli na chvíli na procházku.
Šli jsme na Špičák. Kopec se stejnojmenným kamenolomem. V lese ještě stále ležel prašan, kluci se honili, holky si povídaly, Matěj vymýšlel ptákoviny a Štěpán hledal něco nového do sbírky. Prostě příjemné dopoledne.
Po večeři jsme probírali pravidla chování. Mimo jiné jasně zaznělo, že být tu děti mohou, ale bít nás nemohou. Nebo jen výjimečně. To není překlep. To slovo se opravu píše výjimečně. Najděte si to.
Dvě seznamovací hry rozesmály 42 tváří na 42 a pak jsme se pomalu začali připravovat na večerku. Nejdřív nejmenší. Mezitím někteří starší pomáhali Bláže vyrábět peříčkové brože pro Kuře pomáhá. Pak starší a nakonec i ti nejstarší.
Zítra jdeme poprvé lyžovat. Předpověď se zatím vylepšuje, tak snad to vydrží. Dnešní příspěvek je dlouhý protože zatím máme dost sil. Tak snad si po zítřejším lyžování nepřečtete jen "Už jsme doma".
