Na stolku před sebou mám položená čtyři Kožená cédéčka, která vznikla v rozmezí let 2006 až 2018 a na nichž je nahráno 58 skladeb, vždy s plným nebo částečným autorským podílem. S úctou a hrdostí procházím jednotlivé tituly. Co písnička, to náš příběh. Není mezi nimi jediný, který by nebyl živý, tzn. nebyl čas od času v itineráři, který kapelník Roman připravuje na každé vystoupení. Zdá se to být neuvěřitelné, Romane, díky za tu rotaci.

Samozřejmě – některé jsou jak u členů kapely, tak u posluchačů oblíbenější. Naše písničky z CD se obecně dělí na otextované převzaté melodie a na ty plně autorské. Ty první bývají přijímány snáz a rychleji, ty druhé mají získávání přízně složitější. Divák chce slyšet své známé tituly, jakož i hráči radši než se učit něco nového, hrají a zpívají to už naučené a ověřené. Asi by si s tím kapela vystačila. Jenže postupný divácký úspěch některých až „zlidovělých“ autorských skladeb svědčí o tom, že se inovátorská práce kapely vyplácí. Získala tím svou originalitu.

Tady je potřeba vysoko vyzdvihnout ještě jednu Romanovu zásluhu jako kapelníka. On byl tím motorem inovací. Stále si novinky přál a často je přímo inicioval. Byl trpělivý s muzikanty, kterým to zpočátku nešlo pod fousy a byli otrávení, protože novinka bývá zákonitě na počátku nejasná, nepochopitelná a nevítaná. Kolik takových těžkých chvilek jsme za těch dvacet let zažili. A vidíte písničky jsou na světě a dělají radost.

Peřeje vzpomínek – písnička vznikla jako dárek k padesátinám jedné dámy na Romanovo přání. V minulosti s námi párkrát zpívala píseň Pole s bavlnou. Od toho jsem se v textu odrazil a myslím, že v něm i v melodii vzpomínky jen zurčí. Že je to důstojné rozloučení s naším jubilejním vzpomínáním. „Už nám není dvacet …“