Blanka:

Řeka snů… písnička, která poměrně často zaznívá na koncertech Kožených Hrdel. Honza jí napsal pro mne. A napsal jí krásně, jako ostatně i ostatní písně. Složil hudbu, přidal slova a já mu skládám velký dík.

Řeka snů byla pro mne trochu výzva.  Vždy říkám, že mám slabý a netrénovaný hlas, v kapele se svým hlasem zanikám. Je to zdrojem mnoha vtípků, ale i upozornění, že nejsem slyšet, že mne kapelník úmyslně stahuje, protože mne doma slyší neustále. Pravda je taková, že moji kolegové,  kamarádi  mají silné, pěkné hlasy a jsou, na rozdíl ode mne,  opravdu slyšet.

Řeka snů se mi líbila od samého začátku a líbí se mi neustále. Neohrála se, jak se někdy s jinými písněmi stává. Když mi Honza předal noty a slova, zavřela jsem se s mojí dcerou Eliškou a zkoušela najít tóninu, ve které jsem byla schopná písničku zazpívat. Eliška má, na rozdíl ode mne, hudební vzdělání, má za sebou několik let učení zpěvu u operní pěvkyně. Když něco potřebuji naučit, stává se z ní učitelka a já, matka, jsem poslušný žák. Patřičně si to užívá, ale má talent mne něco naučit a já jsem tomu ráda. Takže to probíhá tak, že Honza napíše písničku v nějaké tónině, já to tak nezazpívám a on jí ochotně přepíše tak, abych se při zpěvu cítila dobře. Díky Honzo!! Pak nastane několik hodin, kdy se píseň naučí Eliška, hraje mi jí na klávesy a já se učím. Je to fajn, hudba opravdu sbližuje. Pak přijde Roman, pochválí nás, že je to už dobré a vždy se od Elišky dozví, že to tedy dobré není. Je přísná, ta moje dcera! Ale také jí musím poděkovat, že má s maminkou trpělivost.

Řeka snů mi dala zabrat, ale doufám, že se líbí nejen kapele, ale i všem našim posluchačům. Vždy mám trému, vždy se zaposlouchávám do krásných slov, představuji si Vrátnou dolinu, přírodu, vidím ten táborák a partu kamarádů. Mnohokrát jsem zažila tu volnost a svobodu v přírodě. V mládí jsem jezdila na „čundry“, od té doby vnímám přírodu intenzivně.  Řeka  snů nás do té nádherné nálady vtahuje.