Blanka

Již mnoho let jezdíme s Romanem do Luhačovic. Miluji toto malebné lázeňské město, vždy říkám, že jsou to vlastně domečky v parku.  Už to bude bez mála dvacet let, kdy jsme tam poprvé jeli s Romanem na „svatební cestu“ a byli naprosto uneseni krásným prostředím, krajinou, ale i milými lidmi.

Na Lázeňském náměstí mne tehdy zaujal veliký strom. Krásný rozložitý dub. Jeho věk si netroufám odhadnout. Když jsme poprvé strom viděli, jeho rozložité větve sahaly až na zem. Do toho stromu se dalo vejít. Stačilo rozhrnout větve a ocitli jsme se ve stromové svatyni, kde bylo přítmí, u kmenu stála lavička a na ní seděl mladý pár, který jsme zjevně vyrušili.  Nádherný strom, nádherné prostředí. Během pobytů jsme viděli, jak do větví stromů zajíždí děti na koloběžkách, jak si v jeho stínu hrají, lidé pod větvemi procházejí a hledají stín. Strom je to majestátní. Každý rok se na něj těším. Za těch dvacet let se jeho větve zvedly, milenecká lavička už není tak schovaná, přesto má své úžasné kouzlo. Ten strom je jako strážce dění v lázních, jakoby dohlížel, jak kolem něho běží čas.

Když Honza napsal píseň Strom života, okamžitě se mi vybavily Luhačovice, Lázeňské náměstí a strom. Honza má sice slova jinak pojatá, ale pro mě se vždy vybaví krásný letitý luhačovický buk. Možná i proto mám tuto písničku tak ráda. A Láďa Pekárek jí moc hezky zpívá. Melodie je houpavá, optimistická, slova jsou malinko nostalgická, také se v písni zpívá o běhu života, o vzpomínkách na mládí… Všichni už to vnímáme, všichni stárneme a vzpomínáme na krásné časy mládí. O tom je píseň Strom života.