Roman:

Rok 2004

V dubnu tohoto roku jsme byli pozváni do Výzkumného Ústavu Rostlinné Výroby v Praze 6, abychom zahráli kamarádovi a spolužákovi ze ZDŠ Jirkovi Svobodovi. Slavil krásných 50 let, my jsme hráli bez aparatury jako o život. Akustická vystoupení bývají úplně jiná, jemnější v porovnání s elektronicky zesílenou hudbou. Zvlášť, pokud se nepodaří na mixážním pultě vyvážit všechny vstupy včetně vokálů.  

Poprvé jsme hostovali v novém prostředí, ve vinárně „Doba“ na Náměstí Míru, kde jsme nepravidelně účinkovali asi 2 roky.

Zato pravidelně, 2x měsíčně, jsme muzicírovali v domovské vinárně U Staňků. Byl to vlastně poslední rok se 14ti denním hudebním cyklem-maratonem. Ten jsme následující rok změnili na hraní jednou měsíčně a to vždy druhý čtvrtek, který se následně stal naším pravidelným hudebním dnem.  

Vyvrcholením hudební činnosti kapely v roce 2004 bylo hraní na Silvestra ve vinárně U Staňků. Pod heslem „vydržíme přes půlnoc“ jsme, za veliké účasti místních štamgastů a i ostatních hostů, hráli s velkým nasazením. Smůlou byla absence basové kytary, ale zpěv a vytvořená atmosféra přítomných hostů vyplnila oslavu a důstojné přivítání Nového roku 2005.

V novém roce jsme však nenašli společnou dohodu, jak ve vinárně U Staňků dále pokračovat. A tak jsme začali hledat jiný prostor k muzicírování. Pravda je i taková, že nám už byla vinárna malá. Přátel Kožených Hrdel neustále přibývalo. 

S maškarním rejem jsme se přemístili do vinárny Doba na Náměstí Míru. Obrovským překvapením večera bylo vystoupení dua akordeonů v podání Míla Wolf a Rosťa Psota. Škoda, že v budoucnu již nikdy neobohatili žádný večer svou společnou produkcí.

V dubnu jsme objevili další vinohradský lokál a to Pizzerii Trattoria RoCa. Dvě majitelky pizzerie, nás v italštině vřele přijaly, ihned zabředli ve své rodné řeči k diskusi, na kterou jsme odpovídali pouze italským „si“. Často jsme s majitelkami prodiskutovali vše, od politiky až po kulturu a umění. Všichni jsme všemu rozuměli.

V červnu jsme přijali pozvání hrát v hotelu Ibis v Karlíně, při příležitosti slavnostního večera „Fiva World Motorcycle Raily“. Vystoupili jsme před mezinárodním obecenstvem bez ostychu a se ctí.

Naší novou domovskou restaurací se stal „Saloon America“ na Korunní ulici v Praze 3, kde jsme hrávali vždy jednou měsíčně za účasti mnoha kamarádů a přátel. Lokál byl rozdělen na boxy pro 8 osob, ve kterých se většinou mačkalo 10 i více lidí. Bezva atmosféra, parádní zážitky.   

Velkým úspěchem kapely byla vítězná účast v soutěži Legendy country music „ Věnec buřtů v kytaře“. Vítězné  špekáčky od sponzora večera supermarketu Globus předal Blance Tony Linhart. Špekáčky pak následně zpracovala Blanka jako buřty na pivě a buřtguláš. Myslím, že jsme zvítězili, mimo jiné, parádně zahranou skladbou Charlie Neal. Ostatně tato písnička patří mezi ty oblíbené do dnešních dnů. 

V listopadu pan Oskar Gottlieb, hudební redaktor Českého rozhlasu 2 představil naší kapelu v sobotním programu této stanice a pustil skladbu “Podzimní nálada“, kterou zkomponoval a otextoval Honza Smolka.

Na úplný závěr roku jsme přijali pozvání na večer k 15. výročí existence překladatelské společnosti Marvel, kde jsme hráli nejen pro zaměstnance společnosti, ale i pro zvláštní hosty Marvelu jako byl ředitel vězeňské služby nebo ředitel krematorií. Ten nám věnoval kalendář s obrázky všech prostor krematorií. Zajímavý honorář!

Přikládám několik fotografií z akce Buřty v kytaře "jak buřty putovaly z podia, přes pečící troubu na talíř."