Blanka:

Mám ráda zkoušky kapely. Mají svou neopakovatelnou atmosféru. Nejen pro to, že jsou všichni uvolnění, hrají, zkoušejí a učí se pro radost. Ráda pozoruji, jak písnička vzniká. Obdivuji to, jak Honza slyší, co tam nechce mít, dokáže to přesně určit. Ale není to pouze u nových písní. Často opravujeme i písně, které si myslíme, že už je umíme, že se na ní nedá nic vylepšit. Vždy se dá, a mne, hudebního laika, fascinuje, jak to ti Kožeňáci umí zahrát, reagovat na připomínky.  Občas se ozvou hlášky typu „Honzo, proč to děláš tak složité?“ nebo „tohle jsme nikdy nehráli“, ale to už patří ke koloritu této kapely. Ne, že by byla zkouška vždy plná harmonie. Někdy je mnoho nejasností, trochu nervozity, ale výsledek je vždy stejný – pěkně zahraná a zazpívaná písnička.

Je to už dávno, když Honza přinesl píseň Sváteční den. Hned bylo rozhodnuto, že jí bude zpívat Láďa. Nějak mu nešlo frázování, i tu melodii si přizpůsobil. Ale Honza trval na svém, Láďa je učenlivý a tak se brzy vyloupla veselá písnička opěvující víkend.

V době, kdy jsem ještě chodila do práce, mnohdy jsem přišla na hraní k Vodárně rovnou z práce. Unavená, vyčerpaná, v hlavě pracovní problémy. V momentě, kdy jsme si stoupli na podium, vše bylo jinak. Atmosféra, kamarádi, kteří si nás přišli poslechnout, žertíky mezi kapelou, a na všední starosti se zapomnělo.  Sváteční den je jedna z písní, která mne tenkrát nejen bavila, dobře naladila, ale i jaksi „nachystala“ na blížící se víkend, volno, svobodu.

A váže se mi k ní ještě jeden pocit. Mám písně, které se odehrají  a já na ně zapomenu. Pak mám několik písniček, které mi zní v hlavě dlouho, třeba i několik dní. Podvědomě si je pobrukuji, líbí se mi. A mezi tyto chytlavé melodie patří i Sváteční den. Mám jí zkrátka ráda.