KOŽENÉ PÍSNIČKY S PŘÍBĚHEM 3

Honza:

On ten klarinet v mých rukách taky zažil svůj pestrý život. Založili jsme na jedenáctiletce nástrojové těleso – klavír, 2 kytary a pochodový buben (starý,žlutočervený, možná cirkusový, možná ještě po hitlerjugend). Jeden z prvních našich hitů byla píseň „Conchita pláče, Pedro se dneska žení…“ Ale kupodivu to zřejmě jakous takous kvalitu trpělivě  začlo nabírat a nám začal chybět sólový nástroj.

Nevím, jestli jsem se doma zmínil nebo to byla čistá náhoda, ale tatínek mi jednoho dne přinesl takový zelený látkový pytlík a v něm byl na díly rozložený klarinet. Taky nevím, zda historka o tom, jak ho za stovku koupil v hospodě od nějakého alkoholika, nebyla náhodou zástěrka pro maminku. Měl mě moc rád. Nikdy jsem se vlastně nezeptal jak to bylo opravdu a teď už není koho…

Zřejmě jsem se jako samouk osvědčil, protože tahle naše studentská kapela začla být zvána na bály místního charakteru – fotbalisti, kominíci, hasiči…Husarský kousek se nám podařil již v desáté třídě při oslavě Velké říjnové, kdy jsme na celoškolním setkání zahráli „Když svatí pochodují“ a třídní nás rychle vypoklonkoval se sálu, než někoho napadne „nevhodnost“ tohoto počinu v roce 1957. Dosud žijící spolužáci na to často vzpomínají.

Ten klarinet byl v C ladění a kvalitou odpovídal své hospodské historce. Nicméně mne provedl krásnými léty prvního kapelového života. Nevím, kde se vzala písnička „Svou lásku mi dej“, kterou jsme s úspěchem a rádi hráli. Byla jednoduchá a vděčná. Vůbec jsme netušili to, co víme dnes, a to, že jde o velmi světově populární skladbu „Bei mir bist Du schoen“ z repertoáru kapel americké armády v Německu.

Na tuto skladbičku jsem si vzpomněl na počátku éry Kožených Hrdel. Vznikla tam taková snaha právě KH opěvovat. Tak jsem ten zapomenutý text lehce oživil a napasoval na nástrojové složení kapely. Dodnes mám špatné svědomí, když Roman uvádí, že autorem textu jsem já.