Předkem mojí babičky Cecílie Janáčkové rozené Kubátové byla v její 5. generaci Ludmila Vrabcová, roz. Pivoňková (1716-1771), žijící v Nové Vsi u Chotěboře. Dlouho jsem nemohla najít její narození. Nakonec se mi ho podařilo najít ve Skelné Huti u Čestína, Její otec Jan Pivoňka byl sklářským tovaryšem v huti skelmistra Tobiáše Adlera. Jaké bylo moje překvapení, když jsem nalezla v této huti svatbu Jana Pivoňky. Oženil se totiž s Alžbětou Světeckou, dcerou Jana Světeckého, též sklářského tovaryše za účasti významných svědků: Tobiáše Adlera, Vavřince Eisnera, skelmistra a majitele nedaleké skelné huti Morány, za družičku šla Marie Anna Adlerová, dcera Tobiáše Adlera. V několika dalších dokumentech z matrik je Jan Světecký uváděn nejen jako sklářský tovaryš, ale i jako švagr Tobiáše Adlera. To byly velmi zajímavé informace. Pustila jsem se do pátrání a protože páni Světečtí byli vladycký a rytířský rod, dostala jsem se až do 14. století do mé 17. generace. 

Informace jsem čerpala především z knihy "Dějiny města Loun", dále z článku "Od lounského městského písaře Jana ze Žlutic k pánům Světeckým z Černčic" autora Jaroslava Vaniše, historika. Tento článek vyšel ve Sborníku okresního archívu v Lounech roku 1988. Něco lze také zjistit v různých pojednáních o šlechtických rodech. 

Jan ze Žlutic

(moje 17. generace  ze strany mé babičky Cecílie Janáčkové, roz. Kubátové)

Narodil se  ve 2. pol. 14. století.  Jeho manželkou  byla Klára.

V knize "Dějiny města Loun“ se dočítám, že to byl poslední zdejší písař doby předhusické. Písařem byl v letech 1394 - 1427. Zároveň byl v letech 1394 - 1418 správcem školy. Má se za to, že byl absolventem pražské univerzity. Písař musel ovládat latinský jazyk a právo a byl ve své době významnou osobností, který se účastnil všech důležitých jednání městských radní. Jestliže se narodil ve Žluticích (okres Karlovy Vary), tak tam vedli městskou knihu už od roku 1375. A v ní se uvádí, že někteří z jeho obyvatel této doby odešli studovat do Prahy na univerzitu, našli uplatnění i v královských službách a na vysokých církevních postech. Majitelé Žlutic  byli do roku 1415 pánové z Rýzmburku, starého českého šlechtického rodu. Na univerzitu mohli jít v té době studovat jen majetní lidé, studium stálo velké peníze.

Ve stejné době, kdy byl Jan ze Žlutic správcem školy, tak na lounských školách  působil jako  succentor Martin ze Žlutic a to v letech 1397 - 1399, kdy umírá. Succentor byl pomocník kantora, jehož hlavní činností byla  výuka zpěvu „ke službám božím“. Také asistoval v kostelech, kde jeho žáci i on sám při mších zpívali. Po něm zde roku 1401 působil další succentor a to Martin ze Žlutic, řečený Trapéc, jehož chotí byla Mereta. Ten je roku 1396 uváděn také jako lounský konšel.

Jan ze Žlutic měl stálý plat a odměny. Roční příjem byl 11 kop grošů, který dostával ve dvou ročních splátkách. Držel poměrně rozsáhlý majetek v Lounech a Černčicích. 

Poslední zápis o Janovi ze Žlutic je právě z roku 1427 a jsou uvedeny i jeho děti: Jan (předek), Honek, Marta, Dorota.

Jan ze Žlutic II. 

(moje 16. generace  ze strany mé babičky Cecílie Janáčkové, roz. Kubátové)

Od roku 1426 do roku 1460 je uváděn jako městský písař. Jeho manželkou byla Markéta (možná Trpíková), která se připomíná r. 1451. 

Byl pokládán za jednoho z nejbohatších lidí v Lounech. Kromě příjmu písaře dostával i příjem z úředních cest, které byly honorovány zvlášť. Patřil k největším držitelům pozemků v Lounech. 12. listopadu 1451 učinil závěť (v důsledku probíhající morové epidemie, která probíhala v okolních městech a přiblížila se až k městu Louny), ze které se dozvídáme o jeho majetku: 

plat v Černčicích, dluhopisy (za dlužné pohledávky mezi lidmi), stříbrné předměty, pokladna s českými mincemi, dům vybavený nábytkem, zahrada, dvůr s obilím, koňmi a dobytkem, několik lánů polí, louky, dědina, pastviny. 

V poslední vůli myslel nejen na rodinu, ale i na výživu chudých v městském špitálů, postavení mostu přes řeku Ohři, stavbu kostelů na Žateckém předměstí i v Černčicích, na vybavení kostela. Domněnka, že manželka Markéta  byla rozená Trpíková vychází z toho, že rodina Trpíkova byla jistě s Janem spojena přízní, protože v závěti odkazuje polnosti konkrétně Markétě Trpíkové, Volce Trpíkové s dcerami, Šikovi Trpíkovi a jeho otci. 

Jan ze Žlutic měl tyto děti: 

• Václav (předek, podrobnosti níže)

• Mikuláš -  spolu s Václavem byl nejprve městským písařem (1460-1463), později se stal purkmistrem města Louny. Byl dvakrát ženatý: Marta, dcera Žibřida ze Staňkovic a Žatce, a Anna, dcera Jana Zlatníka, měšťana z Loun. 

• Zuzana - provdala se za Jana Bubna, který r. 1470 držel Bedřichův Světec u Mostu. 

• Dorota - provdala se za Jana Paldra ze Žatce

Václav z Černčic a v Lounech

(moje 15. generace  ze strany mé babičky Cecílie Janáčkové, roz. Kubátové)

Praotec rodu Světeckých z Černčic. Narodil se v 1. pol. 15. století. Stejně jako otec pracuje jako písař. Byl nazýván Václav písařův či písařovic, nebo také Václav, syn Jana písaře. Ještě za otcova života pracoval jako jeho pomocný písař. Do služby byl přijat roku 1451. Po otcově smrti zastává úřad písaře spolu se svým bratrem Mikulášem. Mezi léty 1466 - 1469 se zbavuje velké části zděděného majetku (defacto ho celý rozprodal). Je tomu tak proto, aby mohl poskytnout půjčku králi Jiřímu z Poděbrad a ten ho za odměnu povýší do stavu rytířského. 18. července 1469 mu poskytuje půjčku ve výši 600 zlatých uherských. Půjčením peněz král odměnil Václava nobilitací, od té doby je již nazýván s přídomkem z Černčic a Loun, dostává do zástavy několik vesnic  kláštera oseckého: Odolice, Mnichov a Sinutec. Vysloužil si oslovení "Věrný milý" a posunul se tak do vyšší společnosti. Králi Jiřímu z Poděbrad se za svého života nepodařilo půjčku splatit. 11. prosince 1471 potvrzuje Václavovi král Vladislav Jagelonský listinu, potvrzenou dříve králem Jiříkem. 

Poté, co se stal rytířem, opouští práci písaře a stává se roku 1477 lounským konšelem. V Lounech vlastní dům a dále několik dědin. 

Jeho první manželkou byla Dorota, druhou pak Alžběta a písemných dokumentech jsou zprávy o těchto jejich dětech: 

• Václav Světecký - lounský konšel, manželkou byla Dorota, umírá před rokem 1510 bezdětný

• Bohuslav Světecký - můj předek, podrobnosti níže 

• Mikuláš Světecký z Černčic - významná postava pro rod Světeckých, věnuji mu níže samostatný článek

• Zuzana Světecká - provdaná za Jana Smejkala z Libochovic,  písaře ve Slaném, poručníka svého synovce Jana, bratra mého předka Bohuslava. 

Mikuláš Světecký z Černčic, jeho syn, bratr mého předka Bohuslava

byl učený člověk s právnickým vzděláním. Původně pracoval jako městský písař v Lounech. V té době to byla práce odborná, prováděl zápisy do soudních knih, berní záznamy, knihy dluhů, knihy svědomí (kniha svědeckých výpovědí), registry purkmistrů, rychtářů, sepisoval pamětní knihy.  Později byl radním a konšelem, v letech 1486 - 1496 byl v Lounech purkmistrem. V letech 1506 - 1508 se stal hofrychtéřem, pomáhajícímu podkomořímu se správou královských komorních důchodů. Byla to vysoká státní funkce, patřila k ní i funkce odvolacího soudce, kdy řešil podaná odvolání k městským soudům.

Byl to právě on, kdo pro svůj rod (sebe, své sourozence a jejich potomky) získal roku 1483 šlechtický titul od krále Vladislava Jagellonského a byl pasován na rytíře. Mohl používat predikát z Černčic a příjmí Světecký, obojí odvozeno od obcí, které kromě jiných vlastnil, a to Černčice a Bedřichův Světec. 

Neměl však žádné potomky, nejspíše se žádné z nich nedočkalo dospělosti. Proto dne 28. února 1511 sepsal závěť, ve které veškerý svůj rozsáhlý majetek odkazuje své ženě Anně (vzal si ji jako vdovu po Mikuláši z Lužné). Po její smrti pak  odkazuje majetek svým dvěma synovcům Mikulášovi a Janovi, synům svého již zemřelého bratra Bohuslava Světeckého z Černčic, mého předka. Měl ještě jednoho bratra  Václava (již také zemřelého), který býval též lounským konšelem, s manželkou Dorotou ale také neměl děti.

Bohuslav Světecký z Černčic

(moje 14. generace  ze strany mé babičky Cecílie Janáčkové, roz. Kubátové)

Narodil se v polovině 15. století v některé obci na Lounsku. 

Je o něm známo, že roku vlastnil Hřebečníky na Rakovnicku. Kolem roku 1500 je prodává a vrací se za svým bratrem Mikulášem do Loun. Jméno jeho manželky jsem nikde nevyčetla. Oba však museli zemřít před rokem 1511, kdy jeho bratr Mikuláš sepisuje závět a v ní určuje jeho dětem poručníky a vychovatele. Jejich děti: 

• Mikuláš Světecký z Černčic - můj předek, podrobnosti níže

• Jan Světecký z Černčic - jeho strýc mu v závěti určil za poručníka a zároveň vychovatele a učitele jeho strýce Jana Smejkala z Libochovic, písaře. Ve svých dvaceti letech pak zdědil polovinu majetku strýce Mikuláše. Součástí byl i Bedřichův Světec, který však Jan za svého života prodává Děpoldovi z Lobkovic na Bílině. 

• Petr z Vojnína - v dokumentech je uváděn i tento syn. 

•  1. dcera jejíž jméno neznám, provdala se za Strádala a ten získal od svého tchána Bohuslava také predikát. Celá rodina se psala Strádal z Černčic

•  2. dcera, jejíž jméno neznám, provdala se za Kyhára a ten rovněž získal od tchána predikát. Členové rodiny byli Kyhárovi z Černčic. 

• Johanna Světecká z Černčic - roku 1506 se provdala za lounského konšela Šimona Hubku. I ten ihned po svatbě získal od tchána predikát.  Měli čtyři děti: Václava, Víta, Petra a Kateřinu provdanou Užidilovou. Dcera Víta Hubky z Černčic - Anna Hubková z Černčic -  byla natolik výraznou lounskou postavičkou, že jsou o ní i písemné záznamy. Například byl o ní napsán článek s názvem "Sudička Anna Hubková" ve sborníku "Žena v dějinách Prahy", což je trochu zvláštní, v Praze nežila. Ten sborník byl sepsán na podporu genderových studií roku 1993 a je věnován emancipovaným ženám, které se ve svých dobách naprosto vymykaly své ženské roli. Trochu se tu o Anně rozepíšu podobněji, jde o stručný obsah zmíněného článku: 

 Anna Hubková z Černčic, pravnučka Bohuslava Světeckého z Černčic

Anna měla všechny předpoklady stát se emancipovanou ženou. Narodila se kolem roku  1540 ve velmi zámožné rodině. Věk narození je odhadnut. Zemřela 7. března 1606 a kronikář zapsal, že jí bylo jistě alespoň 70 let. Nikdy se neprovdala a jako svobodná žena disponující velkým bohatstvím, organizačním talentem, pílí a invencí, toho náležitě využila. Navíc vlastnila šlechtický titul.  Také se jí dostalo výborného vzdělání, ovládala plynně latinu. Jistě se narodilo více podobně založených žen, jenže se provdaly a vše za ně zajišťoval manžel. 

Majetek, který zdědila, dále rozmnožovala svoji podnikatelskou činností. Žila ve vlastním domě v centru Loun, který byl osvobozen od placení berně (daně). Vlastnila panský dvůr na žateckém předměstí, zahradu, louku, chmelnici, dědinu, půl lánu pole. Tento svůj majetek po celý život rozšiřovala, takže ke konci života platila 13 daní z různých pozemků. Jako mladá byla se svým majetkem jistě atraktivní nevěstou. Proč se nevdala, o tom prameny mlčí. Mohlo to být její povahou, přes kterou by se žádný muž nepřenesl. Anna totiž po celou dobu svého života vedla nekonečné množství soudních sporů. Jako věřitelka se objevuje více než  padesátkrát a to každý spor představuje několik soudních stání. Pro dluhy se soudila neustále. Jako obchodnice se zemědělskými produkty vypěstovaných ve vlastní režii, jistě prodávala i na úvěr. Všechny vymáhané částky byly vyšší než 5 kop míšenských, průměr byl 50 kop a některé dluhy dosahovaly až 200 kop. 

Toto se ovšem týká jen Loun a blízkého okolí. Zboží prodávala i  mnohem dál a případné dluhy se řešily tam. Je známý případ, kdy se například soudila s chomutovskými úředníky za nezaplacený chmel. Drtivou většinu soudů vyhrávala, dluhy získávala a to i tak, že byl dlužník odsouzen do vězení anebo mu byl obstaven majetek. Vedla ale i jiné spory. Například za urážku na cti. A to dokonce i s vlastní švagrovou. Anna své spory vedla sama a na druhé straně proti ní stály vždy muži. A tak si i často vyslechla, že by se měla starat o vřeteno, přeslice a kuchyni a ne o kalamáře, papíry, cedule, škryptoráky a ráthauzy. Anna byla při soudech tvrdá a tak jí často žalovali výše postavení muži za urážku na cti. Tyto spory ale Anna také vyhrávala s tím, že je po rodičích rytířského stavu a tak odsouzena být nemůže. To, jak byla nelítostná dokazuje i to, že několikrát požadovala po soudcích výslech na mučidlech.

Při jednání na úřadech se chovala s despektem. Nikoho nezdravila, neodpovídala, nenechala si od nikoho rozkazovat, na úřední obsílky nereagovala, nedodržovala městská nařízení a normy.

Z dnešního pohledu bylo její chování naprosto nevhodné. Jenže v 16. století její chování odpovídalo na dnešní poměry drsnějšímu chování  mužů. Ona však byla ženou a tak se stala naprosto ojedinělým úkazem. Navíc je prokázáno, že všechny její žaloby proti dlužníkům byly oprávněné, a kdyby nebyla tak tvrdá, mohla by zkrachovat a o svůj majetek přijít. V každé době máme lidi zařazené do jakýchsi hierarchických struktur. A ženský rebel Anna Hubková z Černčic se v tomto zcela vymyká.

 Anna Hubková z Černčic měla bratra Jana Hubku z Černčic, který pracoval jako výběrčí posudného, tj. byl pověřen vybíráním císařské dávky za každý uzavřený a prodaný sud piva z produkce měšťanských i vrchnostenských pivovarů. Celý rozsáhlý majetek po Anně Hubkové zdědila jeho dcera Alžběta Hubková. 

Mikuláš také založil oltář v kostele sv. Vavřince v Litoměřicích.

V dokumentech je uveden jen jediný jejich potomek a to náš předek Šimon Světecký z Černčic. 

Ale uvádí se tam také, že jeden z jeho pozdějších  potomků, také Šimon Světecký z Černčic, byl řiditelem panství Schwarzenberků ve Velkém Lipně v letech 1753 - 1773.

Šimon Světecký z Černčic

(moje 12. generace  ze strany mé babičky Cecílie Janáčkové, roz. Kubátové)

Narodil se v 1. pol. 16. století. První zmínka o něm je  v kronice  města Loun z roku 1549. To prodává svůj statek v Neprobylicích (mezi Louny a Slaný). Oženil se s Annou. Nejprve spolu bydleli v Lounech, kde byl několik roků starším radním a roku 1574 konšelem. Byl váženým měšťanem, povoláním sladovník. Všechny další zápisy, počínaje rokem 1575 jsou již v pozemkové knize v Litoměřicích. Byl tedy prvním z rodu, který se zde usídlil. Vím o jeho dvou dětech: Václavovi Světeckém z Černčic, mém předku a Vavřincovi Světeckém z Černčic. 

Václav Světecký z Černčic

(moje 11. generace  ze strany mé babičky Cecílie Janáčkové, roz. Kubátové)

Narodil se v 2. pol. 16. století v Litoměřicích. Oženil se s Annou. Vím o jejich třech dětech a dalších významných potomcích: 

• Martin Světecký, narozený 10. 1. 1620 v Litoměřicích, malíř náboženských obrazů a měšťan, ženatý s Annou Hilarovou, dcerou konšela města Litoměřice. Vím o jeho dvou synech: Antonín Ignác Světecký (*15. 11. 1673), jehož pravnučka byla Johanna Jungmannová, roz. Světecká z Černčič (1780-1855), manželka Josefa Jungmanna. Druhým synem byl Jan Jiřík Světecký (1682-1746), kamenický mistr ve službách knížete Schwarzenberga, jehož synem byl Petr Kašpar Světecký (1708-1788) významný schwarzenberský úředník, kartograf a zeměměřič. 

• Jan Světecký, můj předek, podrobnosti níže, narozený 24. 6. 1629

• Václav Světecký, který se roku 1644 oženil se Sybilou. Vím o jejich dvou synech: Jan Světecký (*20. 8. 1645) a Martin Světecký (1645-1701), malíř náboženských obrazů, maloval např. rozličné věci pro kostel kapucínského kláštera v Roudnici nad Labem. Jeho syn František Světecký byl také malířem náboženských obrazů, např. autorem triptychu v kostele sv. Tří Králů v Mnichově Hradišti.  

Jan Světecký z Černčic

(moje 10. generace  ze strany mé babičky Cecílie Janáčkové, roz. Kubátové)

Narodil se 24. června 1629 v Litoměřicích. Jeho manželkou byla Kateřina. Litoměřický měšťan. Vím o dvou jejich dětech: 

• Jan Jiřík Světecký, můj předek, podrobnosti níže, narozen 18. 6. 1669 v Litoměřicích

• Juliana Světecká, provdaná Adlerová, manželka skelmistra Tobiáše Adlera. O ní se rozepíšu podrobněji: 

JULIANA ADLEROVÁ, roz. SVĚTECKÁ Z ČERNČIC

Rodokmen skelmistra, zakladatele a majitele několika sklářských hutí Tobiáše Adlera má zpracováno více lidí. Jako manželku mají uvedenou pouze Julianu bez rodného příjmí. Zde uvedený můj předek Jan Jiřík Světecký je kromě toho, že byl sklářským tovaryšem v hutích Tobiáše Adlera, několikrát uváděn i jako švagr Tobiáše Adlera. Například zde, kde jsou uvedeni svědci na svatbě sestry Tobiáše Adlera ve Staré (Sklenné) huti: 

V tomto případě tedy připadají v úvahu dvě možnosti. Buď je Kristýna, manželka Jana Světeckého rozená Adlerová, nebo je Juliana rozená Světecká. Sourozenci Tobiáše Adlera (Tobias Samuel Adler) jsou uvedeni v rodokmenech, Je jich devět  a jsou to: Georg, Johann, Anna Maria, Gottfried, Sabina, Laurentius, Peter, Sophia a Catharina. Kristýna mezi nimi není, z toho tedy vyplývá, že Juliana bude rozená Světecká z Černčic. 

Tobiáš Adler se narodil 16. srpna 1665 ve skelné huti svého otce v Saggrabenu, Dolní Rakousko. Se svým otcem Martinem a dědem Kryštofem působili nejprve jako sklářští tovaryši ve Fryšavě na Moravě, poté v huti nedaleko Bělé pod Bezdězem. Zde nejspíše došlo před rokem 1694  ke svatbě s Julianou. Když Tobiáš zakládal roku 1694  Skelnou huť u Čestína (okr. Kutná Hora), tak už byli manželé. Všech jejich pět synů se stalo skelmistry a  zakladateli skláren: 

• František Antonín Adler (1697-1736) - Chotěbuz a Tallenberg, Jelenov, Slavětín

• Jan Bedřich Adler - Rušínov a Modletín na Havlíčkobrodsku

• Tobiáš Matěj Adler (1707-1770) - Hutě pod Třemšínem, Skelná huť pod Brdcem

• Šimon Hannibal Adler  (+1742) - Loukov, Ledeč nad Sázavou, Kejžlice

• Josef Adler (1702-1743) - oženil se s Ludmilou Eisnerovou ze sklářského rodu Eisnerů, pracuje se svým otcem v Hutím pod Třemšínem. Jeho synové jsou skelmistry v Loukově, Dobré Vodě u Světlé nad Sázavou, v Jilemu u Chotěboře, v Ostředku. 

Jan Jiřík Světecký

(moje 9. generace  ze strany mé babičky Cecílie Janáčkové, roz. Kubátové)

Rod Světeckých se musel někde setkat s rodem Adlerů. Mohlo to být tak, že Tobiáš Adler se oženil s Julianou Světeckou a protože zaměstnával pouze členy rodiny, stal se členem i její bratr Jan. Odešel s nimi do sklářské huti, vyučil se sklářem a stal se tovaryšem. 

Jan Světecký se oženil s Kristýnou, svatbu jsem však nenašla, takže její předky neznám. Ke svatbě došlo ještě předtím, než přišel s Tobiášem Adlerem do hlubokého lesa u Čestína a založili tady sklářskou huť, tedy před rokem 1694. 

K Čestínu přišli manželé už se třemi dětmi: 

• Vojtěch Světecký - 29. října 1729 se oženil ve Staré Huti u Čestína s Dorotou Pětikostelskou a 5.8.1730 se jim zde narodil syn Václav Světecký. 

• Alžběta Světecká, můj předek, podrobnosti níže

• Anna Kateřina Světecká, zemřela ve Staré Huti roku 1702

Ve Staré (Skelné) Huti u Čestína se jim pak narodily tyto další děti: 

• Tereza Světecká (1698 - 1701)

• Marie Světecká (1700 - 1701)

• Kateřina Světecká (1703 - 1706)

• Rosalie Světecká (*1706) - v roce 1723 se jí narodil ve Staré Huti nemanželský syn Ferdinand Světecký, který zemřel roku 1725. Roku 1728 se provdala ve Staré Huti za sklářského tovaryše a tabuláře Ferdinanda Stula. Zde se jim narodily tři děti. Kolem roku 1730 odešli s Tobiášem Adlerem založit novou sklářskou huť k Rožmitálu pod Třemšínem. Tady, v místě zvaném dnes Hutě pod Třemšínem, se jim v letech 1735 - 1747 narodilo dalších osm dětí. Celkem měli osm chlapců a tři dívky. Tři děti zemřely maličké.

•  Vavřinec Světecký (*1708) - sklářský tovaryš, který také odešel kolem roku 1730 s Tobiášem Adlerem zakládat novou skelnou huť u Rožmitálu pod Třemšínem. Roku 1734 se tam žení s Alžbětou (příjmí je tak naškrábané, že ho nepřečtu). Svědkem na svatbě je pan František Adler. Našla jsem narození šesti dětí. Tři synové nesou dál příjmí Světecký. Na MyHeritage mám shodu s žijícím potomkem Vavřince Světeckého. Je to přes jeho dceru Mariannu (*1735). Provdala se za místního pastýře Vavřince Pechara. Žili spolu v ovčíně v nedalekých Vranovicích. Oba manželé zemřeli roku 1772 hlady v důsledku krutého hladomoru, který tehdy české země postihl. Měli čtyři děti, které po dalších šest generací stále žily ve Vranovicích a okolí Rožmitálu pod Třemšínem. 

•  Ludmila Světecká (*1710)

Jan Světecký odchází někdy před rokem 1730 s Tobiášem Adlerem do Hutě pod Třemšínem. Zda žije ještě jeho manželka Kristýna nevím, doklad o jejím úmrtí jsem nenašla. 

Alžběta Světecká

(moje 8. generace  ze strany mé babičky Cecílie Janáčkové, roz. Kubátové)

Narodila se rodičům Janovi a Kristýně Světeckým neznámo kde, před jejich příchodem kolem roku 1694 do Staré Huti u Čestína. Dne 8. září 1714 se ve Staré Huti u Čestína provdala za Jana Pivoňku, který se také stal sklářským tovaryšem. 

Jan Pivoňka se narodil kolem roku 1682 (výpočet ze zápisu v matrice o jeho úmrtí). Nevypátrala jsem kde se narodil, ani, kdo jsou jeho rodiče. 

Manželům se ve Staré Huti u Čestína narodily tyto děti: 

• 1714 - Tereza Pivoňková, roku 1736 se provdala v huti Marienthal v Kněži u Čestína za sklářského tovaryše Jana Jiřího Eibera. Zde se jim narodily tři děti: Antonie (1737), Jan (1739) a Marie Anna (1741) Eiberovi. Pak se jejich stopa v Mareinthalu mizí. 

• 1716 - Ludmila Pivoňková, můj předek. Provdala se za Václava Vrabce, žili spolu v Nové Vsi u Chotěboře. 

• 1722 - Kateřina Pivoňková - zemřela roku 1728

• 1724 - Alžběta Pivoňková

• 1727 - Vavřinec Pivoňka, pohrobek

Od té doby nevím nic o osudech jeho manželky Alžběty ani o jeho dětech, kromě Ludmily, mého předka. Sklářská huť u Čestína končila svoji činnost, všichni odcházeli jinam. Prohledala jsem kde co, ale nikde jsem Alžbětu nenašla. 

ŽIVOT VE SKLÁŘSKÉ HUTI

Sklářství bývalo výsadním oborem, skláři byli svobodní lidé, nemuseli robotovat a mohli se stěhovat. Řemeslo se dědilo z otce na syny, se sklárně však pracovala celá rodina. Ženy sklo čistily a balily do slámy, děti dělaly různé pomocné práce. Pracovní období v huti se nazývalo hic a trvalo 7-9 měsíců. Poté se nechala pec vychladnout a následovala její přestavba. V té době měli skláři volno, mohli pomáhat s přestavbou, ale za nižší plat. Směny v huti trvaly 15 hodin. Nejdříve šmelcíři naložily pánve v pecích a a zahájily tavbu při teplotě kolem 1200 °C, která trvala kolem 18-ti hodin. Skláři se svolávali do práce, až když byla várka připravená. Když přišel sklář, všichni poklekli ke společné modlitbě a pak zahájily výrobu, která trvala kolem 10-ti hodin. Na výrobu dohlížel skelmistr a tovaryši. V jedné huti pracovalo kolem 15-20 lidí včetně topičů. Malování a broušení skla obstarávali domácí řemeslnicí, kterým sklo donášeli v nůších sklínkaři. K huti patřilo i hospodářství, péče o dobytek a obdělávání polí. Sklářská huť byla taková malá soběstačná osada.

ÚSMĚVNÁ PERLIČKA Z RODU SVĚTECKÝCH