Vilímovi z Vísky a Nové Vsi u Chotěboře

Vilímovi jsou mí předci ze strany mého dědy Jaroslava Janáčka. Jeho maminka byla rozená Vilímová. 

Nejstarším nalezeným místem bydliště rodů Vilímů je dle Berní ruly z roku 1654 a Soupisu poddaných podle víry městečko Krucemburk. Zde žije široko daleko jediná rodina.Později se nacházejí v obcích Nová Ves u Chotěboře, Maleč a Víska.  Dle nejstarších dokumentů  a za pomocí matrik farních úřadů Libice nad Doubravou a Studenec jsem mohla určit nejstarší doložitelné předky:

Jan Vilím I.

(moje 12. generace v linii ze strany babičky mého otce)

Narodil se kolem roku 1600. Oženil se s Kateřinou Starou z Krucemburku. Zemřel před rokem 1651, protože v Soupisu poddaných podle víry již není uveden. Vím o jejich jediném potomkovi, Janu Vilímovi, což je můj předek. 

Výpis ze Soupisu poddaných podle víry statku Krucemburk: 

Je zde uveden Jan Vilím (syn zde uvedeného Jana Vilíma)  a jeho žena Lidmila. Zároveň i matka Jana Vilíma, Kateřina, rozená Stará. Písemný důkaz nejstaršího mého předka z rodu Vilímů. Je jí 47 let, narodila se tedy kolem roku 1604. S rodinou ještě žije osmnáctiletý Jan. 

Historie obce Krucemburk před třicetiletou válkou

Krucemburk se nachází na bývalé zemské stezce Trstenické, která se pod Krucemburkem křížila s další významnou stezkou Liběckou. Ta procházela Markvarticemi (viz Janáčkové z Markvartic).

V 11. století pokrýval zdejší hraniční kraj hluboký a nebezpečný prales, stezky vedly většinou kolem vodních toků. K ochraně stezky zde vznikla zřejmě i opevněná tvrz Kreuzberg. Zde nalezl v roce 1241 úkryt před Tatary, kteří sužovali Moravu, mincmistr Adam z Brna. To je první doložený doklad o obci.  

Celý zdejší pustý kraj patřil tehdy bohatému velmoži Janu z Bratčic, který se po založení Polné psal Jan z Polné. Věnoval ho řádu německých rytířů. Ti  zde před rokem 1240 založili osadu Kreuzberk (Křížový vrch). Jiné osady zde němečtí rytíři nezaložili, nebyli ani patrony zdejšího kostela, který byl založen také ve 13. století a dostal jméno svatého Mikuláše. Německým rytířům se zde zřejmě nelíbilo pro chudobu zdejšího kraje a prodali Kreuzberg v roce 1321 zemskému maršálkovi Jindřichu z Lipé, který později prodal Krucemburk Lvu z Kreuzbergu. Dalším majitelem se stal rytíř Epík z Hrádku, patron studeneckého a krucemburského kostela; nechal povýšit Krucemburk v roce 1385 na městečko a udělil mu svůj erb – tři stříbrné vlčí zuby v červeném poli. Tento znak je používán dodnes.

K velkému rozvoji došlo za majitelů Střelů z Rokyc. Krucemburk koupil v roce 1474 rytíř Mikuláš Střela z Rokyc, vojenský hejtman krále Jiřího z Poděbrad a Vladislava Jagelonského. Dnes je Mikuláš Střela považován za patrona městyse. Střelové byli protestantského vyznání. Posledním Střelou tohoto vyznání byl Purkhard Střela, který byl po prohrané bitvě na Bílé hoře potrestán pozastavením svého majetku. Po jeho smrti vdova Sabina i se svými dvěma syny přistoupila na katolickou víru, a tak jim císař majetek vrátil a syny povýšil na svobodné pány. Zřejmě některého z pozdějších Mikulášů připomíná reliéf rytíře v plné zbroji, je umístěn v katolickém kostele. Za Střelů byla v Krucemburku zřejmě zřízena i škola.


Jan Vilím II.

(moje 11. generace v linii ze strany babičky mého otce)

Dle výše uvedené tabulky se narodil kolem roku 1623. Oženil se s Lidmilou neznámého příjmí, která se narodila kolem roku 1627. 

Výpis z Berní ruly. Jan Vilím je hospodář, hospodaří na vyhořelém statku, živí se i jako švec.

Dle zápisu je starousedlík. 

Má 21 strychů rolí, 1 koně, 3 krávy, 3 jalovice, 6 ovcí a 3 svině.  

Z horní tabulky vidíme, že všichni tři rodinní příslušníci jsou nekatolíci. 

Vím o třech dětech, které se manželům narodily: 

Jan Vilím (v matrice jako Jan Wylym) zemřel 1. února 1681 v Krucemburku. V matrice se píše, že je mu 72 let. Roky jak v Soupisu poddaných podle víry, tak v matrikách svateb či úmrtí jsou v této době velmi přibližné. Prostí venkovští lidé neměli přehled v kterém roce se narodili a svůj věk oni i jejich pozůstalí jen odhadovali. 

Zápis z matriky úmrtí: 

Historie obce Krucemburk v době třicetileté války a těsně po ní

Třicetiletá válka, zejména tažení švédské armády, jejíž jednotky plenily zdejší kraj, tragicky poznamenala Krucemburk: zničen a vypálen byl zámek Střelů, fara i kostel a také mnoho domů, a proto někteří obyvatelé Krucemburk opustili a jejich hospodářství zůstala pustá, jak dokazuje urbář soupisu majetku z té doby. (Hospodáři, kteří jsou uvedení v úvodní tabulce jsou starousedlíci. Nově příchozí a statky opuštěné jsem zde neuveřejnila.)

V roce 1677 krucemburské panství koupil kníže Ferdinand z Ditrichštejna: obnovil kostel a faru (zámek již obnoven nebyl) a připojil Krucemburk ke svému Polensko-přibyslavskému panství. V roce 1670 vydal císař Leopold městečku privilegia k pořádání výročních trhů, právě zdejší obchodníci a řemeslníci povznášeli život městečka.

Jan Vilím III.

(moje 10. generace v linii ze strany babičky mého otce)

Jan se narodil kolem roku 1642 (vycházím ze záznamu o jeho úmrtí) v Krucemburku. 

Oženil se s Marianou neznámého příjmí. Žili spolu v Nové Vsi u Chotěboře. Buď odtud Mariana pocházela a nebo zde bylo po třicetileté válce opuštěné hospodářství. 

Našla jsem v matrikách jejich dva syny: 

Zápis o úmrtí Jana Vilíma z matriky farního úřadu římskokatolické církve Heřmaň: 

Z Nové Vsi: 4. listopadu (roku 1710) pochován jest Jan Wylm starší. Starý 68 let. 

Zápis o úmrtí Mariany Vilímové ze stejné matriky:

 

Z Nové Vsi: Dne 8. října (roku 1704) pochována jest Mariana stará Wilimka. (Její stáří není uvedeno.) 

Historie obce Nová Ves u Chotěboře: 

Do 1. poloviny 12. století nebyla Českomoravská Vysočina vůbec osídlena, byl zde prales. První obyvatelé do oblasti Nové Vsi, kraje ležícím nad údolím Doubravky, přišli až když v roce 1125 založil hrabě Vilém ze Sulzbachu ve Vilémově klášter. Přímým zakladatel obce je Mstislav z hradu Chlumku u Čáslavi, který roku 1288 koupil od kláštera zdejší pozemky. Pověst tvrdí že vznik obce souvisí se zánikem obce Rouzeň, která stále na nedalekém návrší a byla zničena v bojích roku 1279 po porážce českého krále Přemysla Otakara II. na Moravském poli. Původní název byl Voitsdorf (česky Fojtova Ves), název se ale neujal, říkalo se jí Nová Ves jako vzpomínka na zaniklou starou Rouzeň. 

Roku 1463 se obec stala vlastnictvím jednoho z nejvýznačnějších  a nejbohatších českých rodů - Trčků z Lípy. Mikuláš Trčka z Lípy, královský hejtman,  vlastnil hrad Lipnici u Havlíčkova Brodu a tehdy vznikla cesta z Nové Vsi do Lipnice. Vlastnil i hrad Lichnici. I k ní vedla z Nové Vsi cesta. Rod vlastnil i spoustu vesnic na Čáslavsku a Chrudimsku. Rod Trčků vymřel roku 1634 po meči. 

Roku 1638 připadla obec Erazimu Lehnarovi, poté jeho dceři. Roku 1653 je majitelem rytíř Šťastný Šmerhovský a poté jeho manželka. od roku 1707 se majitelem stává svobodný pán František Puetani. Ten postavil Nový Dvůr (dnes malá vesnice, součást Nové Vsi). Roku 1709 Novou Ves koupil Albrecht Kapoun ze Zubří a Svojkova, který v obci postavil zámek. Začátek stavby zámku tedy ještě stihl i můj předek Jan Vilím III. 


Jan Vilím IV.

(moje 9. generace v linii ze strany babičky mého otce)

Jan se narodil kolem roku 1664 (vycházím ze záznamu o jeho úmrtí) v Nové Vsi u Chotěboře.

 3. února 1704 se oženil s Marií Kmínkovou z Nové Vsi u Chotěboře. 

Zde je zápis z matriky farního úřadu římskokatolické církve Heřmaň: 

Z Nové Vsi. Dne 3. února potvrzen jest v stav z toho manželství. Poctivý mládenec Jan, vlastní syn Jana Vylyma s poctivou děvečkou Marií, pozůstalou dcerou po nebožtíkovi Mikolášovi Kmínkovi z Nové Vsi. Za přítomnosti hodnověrných svědků Václav Bláhy z Nové Vsi a Tobiáše Mertla z Nové Vsi. 

Manželům se narodilo šest dětí, všechny v Nové Vsi u Chotěboře: 

Na fotografii zámek v Nové Vsi u Chotěboře. 

Jan Vilím zemřel 28. listopadu 1724 ve věku 60 let v nedaleké Malči. 

Úmrtí jeho ženy Marie jsem nenašla. 

Jiřík Vilím

(moje 8. generace v linii ze strany babičky mého otce)

Narodil se 14. dubna 1705 v Nové Vsi u Chotěboře.

Zde je zápis z matriky farního úřadu římskokatolické církve Heřmaň: Z Nové Vsi: Dne 14. dubna pokřtěn syn jménem Jiřík. Otec Jan Vilímův. Matka Marie. Svědek: Matěj Dvořáček. Tomáš Filip kmotr. Kmotra Marie Adamová. Všichni z Nové Vsi. 

Oženil se s Růženou neznámého příjmí. Jejich svatbu jsem v Nové Vsi ani nikde v okolních obcích nenašla. 

Manželé spolu žili v obci Víska hned vedle Nové Vsi u Chotěboře. 

Zde jsem našla narození jejich dvou synů: 

Jiřík Vilím zemřel 18. března 1753 ve Vísce ve věku 47 let. 

Jeho manželka Růžena zemřela roku 1769. 

Zde je zápis z matriky farního úřadu římskokatolické církve Heřmaň: 

Víska: 28. května 1969 Rosina (Růžena) manželka zemřelého Georgia (Jiříka) Vilíma. Pohřbena byla 30. května v katolickém kostele sv. Václava ode mě Josefa Přibyla. 

Píšou, že jí bylo 82 let, ale tolik ji jistě nebylo. Stáří se odhadovalo, lidé nevěděli, kdy se narodili. Vypadala nepochybně velmi stará, tak napsali do matriky tento věk. 

Historie obce Vísky:

Víska vznikla někdy ve stejné době jako Nová Ves u Chotěboře. Několik jednotlivců si prý založilo v té době sídliště na ostrohu nad potokem, který byl nazýván  „Novoveský“ podle Nové Vsi. Byli to ti, kteří obdělávali severovýchodní svahy a úpatí zaniklé obce Rouzeně. Sídliště přijalo  později název Víska. 

O obci:

Obec leží v okrese Havlíčkův Brod v malebném podhůří Železných hor v údolí říčky Doubravy a Novoveského potoka mezi obcemi Nová Ves u Chotěboře a Maleč. Nadmořská výška dosahuje 385 m n.m. Ze tří stran je obklopena kopcoviítým terénem. Největší dominantu tvoří pásmo Železných hor. Na území obce se nachází pět rybníků. V kronice z roku 1995 se uvádí, že je v obci 71 domů a 183 obyvatel. Avšak v roce 1843 vykazovala obec 47 domů a 335 obyvatel. Vrchol křivky představoval rok 1880, kdy bylo sečteno 4158 obyvatel. Od té doby je již pokles trvalý. 

Jiří Vilím

(moje 7. generace v linii ze strany babičky mého otce)

Jiří Vilím se narodil 19. ledna 1728 ve Vísce rodičům Georgiovi (Jiříkovi) Vilímovi a Rosině (Růženě). Kmotr Jiří Jelínek z Malče, svědci Jiří Březina z Blatnice a Ludmila, manželka Ondřeje Krumla ze Lhotky. 

1. listopadu 1752 se oženil v Blatnici s Dorotou Březinovou z Blatnice. 

Na mapě níže je v modrém kolečku Víska, rodná obec Jiřího a v červených kolečkách obce předků Doroty. 

Předci Doroty Vilímové, rozené Březinové 

Její otec byl Jiří Březina, narozen 15. dubna 1708 v Blatnici, syn Jakuba Březiny, narozeného 6. července 1682 v Blatnici a Evy Křivské, narozené 13. listopadu 1385 v Křivém Dvoru u Bílku. 

Rodiče Jakuby Březiny byli Jan Březina z Blatnice, syn Tomáše Březiny, sedláka, narozeného roku 1618 v Blatnici a Anna Vojáková, dcera Jana Vojáka, sedláka, narozeného roku 1616, oba z  obce Lány.

 

Rodiče Evy Křivské byli Pavel Křivský, narozený roku 1635 v obci Křivý Dvůr, syn Jiljího Kašpara řečeného Křivský, narozeného roku 1606, sedláka v obci Křivý Dvůr  a Anna Sládková, narozená roku 1636 v obci Křivý Dvůr, dcera Pavla Sládka, řečeného Štěpánovský, narozený roku 1606 ve Štěpánově (na mapě není zakroužkován, leží vpravo od Libice). 

Zde je krásně vidět původ příjmení Křivský. 

Její matka byla Kateřina Březinová, rozená Kratochvílová, narozená 5. října 1707 v Libici nad Doubravou, dcera Jiříka Kratochvíle, narozeného 16. dubna 1679 ve Slavíkově a Doroty Culkové ze Lhůty. 

Rodiče Jiříka Kratochvíle byli Václav Kratochvíle a jeho manželka Anna Kratochvíle, neznámého rodného příjmí, oba žijící ve Slavíkově. 

Otcem Doroty Culkové byl Matěj Culek ze Lhůty. 

Jiří Vilím byl sedlák. Hospodařil na statku ve Vísce č. 14. Na mapce ze Stabilního katastru z poloviny z roku 1838 je vidět Vilímův statek, ohraničený bílou čárou, který se skládá ze zděné podélné budovy, dvora, tří dřevěných hospodářských budov a přístupových cest.  Okolo celé obce jsem napočítala sedm polí a políček a dvě louky. 

Dům č. 14 už neexistuje. Na jeho místě stojí nový dům s číslem 73. Ještě roku 1995 se v kronice obce píše, že k nejstarším selským usedlostem patří č. 2, 5 (dvůr, hospodářské centrum malečského panství ve Vísce) a č. 14. Stavení měla až půl metru silné zdi z opuky, malá okna a chlévy se zachovaly v původní klenuté podobě. 

Našla jsem narození sedmi dětí, z nichž dva jsou mí předci: 

Jiří Vilím zemřel 8. února 1791 ve Vísce č. 14 ve věku 63 let. 

Jeho manželka Dorota zemřela o měsíc dříve 4. ledna 1791 ve Vísce č. 14 ve věku 59 let. 

Tomáš Vilím

(moje 6. generace v linii ze strany babičky mého otce)

Narodil se 7. listopadu 1753 ve Vísce č. 14 jako nejstarší ze sourozenců. 

Zakoupil dům ve Vísce č. 32 a zde se také ve věku 38 let 23. listopadu 1791 oženil s Annou Zásmuckou. 

Anna se narodila 5. května 1772 v Malči č. 4.  


Václav Vilím

 (moje 6. generace v linii ze strany babičky mého otce)

 Narodil se 18. srpna 1771 ve Vísce č. 14 jako nejmladší ze sourozenců. 

 Kolem roku 1893 se oženil s Františkou Procházkovou  z 18 km vzdáleného Škrovádu, dnes je vesnička součástí   Slatiňan. 

Františka se narodila 14. července 1770 ve Škrovádu. 

 

Předci Anny Vilímové, rozené Zásmucké

Její otec byl Jiří Zásmucký, narozený roku 1726 v Malči. Jeho první manželkou byla Alžběta, která zemřela 2. března 1766 v Malči č. 4 ve věku 67 let. Kolik dětí měl s touto první manželkou nevím. Za dva měsíce 13. května 1766 se Jiří Zásmucký v Malči žení znovu  a to s Dorotou. Jeho rodiče byli Jiří Zásmucký a Alžběta neznámého příjmí (1698 - 2.3.1766 v Malči). 

Její matka byla druhá manželka Jiřího - Dorota Urbánková, narozená 25. dubna 1738. Byla dcerou Jiřího Urbánka a Alžběty z Vísky. 

Manželům Zásmuckým se narodily tři děti. Domkář Jiří Zásmucký umírá 13. srpna 1775 v Malči č. 4. 

Na plánku ze Stabilního katastru z roku 1838 je v bílém kroužku vidět domek č. 4 jako součást zámeckého parku v Malči. Jiří Zásmucký pracoval na zámku jako zahradník. Na černobílé fotce je zámek v Malči.  

Po smrti Jiřího zůstala vdova sama s dětmi Kateřinou (8 let), Václavem (6 let) a Annou (3 roky). Bylo jí 37 let. Je možné, že se znovu provdala. Zápis o jejím úmrtí jsem nenašla. 

Víska č. 4

Zámek v Malči

Předci Františky Vilímové, rozené Procházkové

Její otec byl Václav Procházka, sedlák ve Škrovádu, narozen roku 1735 v Kunčí č. 1 u Slatiňan. Zemřel roku 1795.  Jeho otec byl Jiří  Procházka (1693-1742) z Kunčí, syn Jana Procházky z Hradiště u Nasavrk a Alžběty Špatenkové (1669-1729) dcery Martina a Zuzany Špatenkových  z  Kunčí. Jeho matka byla Anna Jedličková (*1706) ze Skal (Škrovád), dcera Tomáše Jedličky  ze Skal (Škrovád). 

Ve Skalách nebylo nic jiného než mlýn na řece Chrudimce. Mlýn Skály byl v této lokalitě již v 16. století. K pohonu využíval vodní sílu, která poháněla 4 mlýnská kola. Na tehdejší dobu to byl velký mlýn. Na přelomu 20. století byl mlýn osazen vodní turbínou. Mouka se zde mlela až do roku 1961. Po roce 1989 byl mlýn vrácen původním majitelům, kteří ho celý zrekonstruovali a nyní je využíván jako malebný penzion. Svůj název získal od mohutných pískovcových skalních stěn vysokých až 20 m, které se nacházejí naproti mlýnu.  

Její matka byla Anna Žďárská (1733-1772) narozená ve Škrovádu, dcera Václava Žďárského (1704-1765), syna Nikodéma Žďárského a jeho ženy Doroty Růžičkové  (1697-1758) z Trpišova, dcery Jakuba Růžičky a Doroty Svobodové, dcery Jana Svobody, všichni z Trpišova. 

Václav Procházka a Anna Žďárská měli svatbu 5.9.1756 v Kunčí. Narodilo se jim celkem 8 dětí. Jejich dcera Františka byla nejmladší. 

Mlýn Skály

na plánku Stabilního katastru z pol.19.století

Mlýn Skály

dnes upraven na penzion

Manželům Tomášovi a Anně Vilímovým se narodilo šest děti: 

Škrovád, Slatiňany, Kunčí a mlýn Skály, vše okres Chrudim, jsou místa předků Františky, roz. Procházkové, manželky Václava Vilíma. 

Manželům se narodilo sedm dětí. Všechny ve Vísce č. 9. Zde byl Václav Vilím chalupníkem. 

Tomáš Vilím, domkář,  umírá 31. ledna 1814 ve Vísce č. 32 ve věku 60 let na horkou nemoc. Tak se dříve nazýval tyfus. 

Jeho manželka Anna umírá 15. června 1838 ve Vísce č. 32 ve věku 66 let na stáří. 

Václav Vilím zemřel 28. září 1823 ve věku 52 let v Malči č. 11. 

Jeho manželka Františka zemřela 2. prosince 1828 ve věku 58 let také v Malči č. 11. 

Ve stáří žili na výměnku u svého syna Jana na statku v Malči. 



Anna Vilímová

(moje 5. generace v linii ze strany babičky mého otce)

Narodila se 10. března 1808 ve Vísce č. 32.

Václav Vilím

(moje 5. generace v linii ze strany babičky mého otce)

Narodil se 7. září 1804 ve Vísce č. 9.

Poznámka na úvod

Můj prapraděda Josef Vilím se narodil Václavu a Anně Vilímovým. Jenže tady dochází k záhadě, kterou nejsem schopná rozlousknout. Zde uvedená Anna Vilímová a Václav Vilím jsou sestřenice a bratranec a nikdy nebyli manželé. V době, kdy se mohl můj prapraděda narodit, narodil se ve Vísce jediný Josef Vilím a je v matrice zapsán  jako nemanželský syn zde uvedené Anny Vilímové, dceři Tomáše Vilíma z Vísky. Když se Josef Vilím oženil, první dítě se mu narodilo ve Vísce, je v matrice uvedený jako nemanželský syn Anny, dcery Tomáše Vilíma. Pak se ale s manželkou odstěhoval do Pardubic, kde se mu narodily tři děti. U všech zápisů v pardubických matrikách je uvedený jako manželský syn Václava Vilíma a Anny. Shodou okolností se Václav Vilím skutečně oženil s Annou a to s Annou Drtinovou. Mnoho potomků tohoto manželství má sestavený rodokmen a žádný Josef se z tohoto svazku nenarodil. Ani já ho nenašla, a hledala jsem opravdu dlouho. Vypadá to, že můj prapraděda využil přestěhování a shody všech jmen a příjmení, aby se stal manželským. Václav Vilím mohl být skutečně jeho otcem, ale také nemusel. Naštěstí to nic nemění na tom, předci rodu Vilímů zůstávají v platnosti. 

Záznam z matriky obce Víska o narození Anny Vilímové: 

10.3.1808, Víska č. 32, pokřtěná Anna, porodní bába Anna Urbánková šenkýřka z Vísky, otec Tomáš Vilím, domkář, matka Anna, dcera zemřelého Jiříka Zásmuckého, bývalého zahradníka z Malče. Kmotra Anna Nováková, selka, svědek Josef Novák, sedlák, oba z Nové Vsi. 

Anna Vilímová  zůstala svobodná a věku 38 let dne 10. února 1846  porodila ve Vísce č. 47 své jediné dítě: Josefa Vilíma, mého předka.  Záznam o jejím úmrtí jsem nenašla. 

Záznam z matriky obce Víska o narození Václava Vilíma: 

7. září 1804, pokřtěný Vilím Václav, porodní bába Anna Urbánková. Otec Václav Vilím, chalupník z Vísky, matka Františka, rozená Procházková, kmotr Matěj Březina, podruh, svědkyně Magdalena Klepetková, selka. 

Václav Vilím se 24. února 1835 oženil s Annou Drtinovou z Malče. Narodilo se jim v letech 1835-1852 devět dětí. Manželé sloužili na různých místech a tak se děti rodily v Malči, Hranicích u Libice nad Doubravkou, Předboři (dnes součást Malče), Nových Lhoticích a nakonec opět v Malči. Nikde se jim ale nenarodil žádný Josef. 

Pracoval jako hostinský v Nových Lhoticích č. 11 (na fotografii i na mapce), tehdy se obec jmenovala Německé Lhotice. zemřel 14. července 1874 v Nových Lhoticích ve věku nedožitých 70-ti let. Jeho manželka Anna roz. Drtinová zemřela o tři měsíce později. 

Mým předkem je mimomanželský syn Václava Vilíma Josef Vilím. 

Josef Vilím

(moje 4. generace v linii ze strany babičky mého otce)

Narodil se 10. února 1846 ve Vísce č. 47 jako nemanželský syn svobodné matky Anny Vilímové. 

Zápis z matriky narození farního úřadu římskokatolické církve v Heřmani:

Dne 10. února narozen, 11. února pokřtěn, Maleč č. 47, jméno Josef, pokřtěn ode mě Václava Dolanského, kooperátora, bába zkoušená, 

Matka: Anna, katolička, manželská pozůstalá dcera po zemřelém Tomáši Vilímovi z Vísky 32, statku Malečského, helvétského vyznání a matky Anny (je uvedeno roz. Blažek, ale je to chyba). U narození všech dětí  Tomáše Vilíma v té době ve Vísce je uvedená matka Anna Zásmucká. 

Víska č. 47 - současný stav

Víska č. 47 - umístění v obci

V roce 1872 se oženil s Annou Brejšovou, narozenou 3. června 1842 ve Vísce č. 39. Svatby z tohoto roku sice nejsou ještě zdigitalizované, ale datum jsem si odvodila jinak. Anna byla velmi oblíbenou kmotrou u křtů dětí svých sourozenců. Takže v roce kdy je uváděná v matrice jako Anna Brejšová a pak najednou jako Anna Vilímová se musela provdat. 

Předci Anny Vilímové, rozené  Brejšové: 

Její otec byl: Václav Brejša, zednický tovaryš a domkář, narozen 1. ledna 1809 ve Vísce č. 39, datum úmrtí neznám, muselo to být ale po roce 1880. Žil v rodném domě. Jeho otec byl Václav Brejša (1789-1821) mistr ševcovský  z Dobkova č. 12. syn Ignáce Brejši (1754-1820) z Dobkova č. 12 a  Anny Polívkové (1749-1809)  z Dobkova č. 22. Jeho matka byla Anna Krumlová (*1789) z Vísky č. 3, dcera Václava Krumla (*1738) z Malče a jeho manželky Kateřiny Doležalové (*1758) z  obce Klouzovy. 

Její matka byla: Kateřina Krejčí, narozená 28. července 1804 v Čečkovicích č. 11. Také zemřela někdy po roce 1880. Její otec byl Jakub Krejčí, (*1759) šenkýř z Čečkovic, syn Tomáše Krejčího z Nové Vsi a Anny neznámého příjmí. Její matka byla Magdalena Bobková (*1768) z Třemošnice č. 16, dcera Jana Bobka (1743-1805) z Třemošnice č. 13, mistra ovčáka a šafáře ve Spačicích, Skalce a Křížovce (Kubíkovy Duby), a Kateřiny neznámého příjmí (1743-1806). 

Manželé Brejšovi měli svatbu 15. února 1829 ve Vísce.  Narodilo se jim sedm dětí. 

Na první mapce jsou místa bydliště předků Anny Vilímové, rozené Brejšové. Na druhém plánku ze Stabilního katastru z 1. pol. 19. století jsou vyznačena místa působení ovčáckého mistra a šafáře Jana Bobka na území obce Kubíkovy Duby, tehdy zvané Kubikduby, dnes součást Třemošnice. je to panský dvůr Skalka  a dole Křížovka, kde byl ovčín. 

Anna Brejšová byla v době svatby svobodnou maminkou, měla dvouletou dcerku Františku. Osm měsíců po svatbě se manželům narodilo první manželské dítě. 

Josef Vilím pracoval jako čeledín na zámku a velkostatku v Malči. Brzy po narození prvního dítěte odchází manželé do Pardubic, Zeleného předměstí. Zde Josef vykonává funkci šafáře. 

Děti: 

Po letech jsem konečně narazila na stopu Josefa Vilíma a to v jednom rakouském rodokmenu. Josef se 9. září 1900 oženil s Marií Doležalovou (* 16. 4. 1881) z Hoješína, okr. Chrudim. Obec se nachází necelých 5 km od Malče, takže je vidět, že se Vilímovi později  vrátili do rodného kraje. 16. 9. 1906 se jim narodil syn Franz Vilim (+ 24. 9. 1953)  a to v hornorakouské vsi Grund. Ten se roku 1937 oženil s Hermínou Biegenzahn a koncem stejného roku se jim narodil syn Franz Vilim. Umírá velmi mladý roku 1966, stihl se však oženil s Karolinou Preger a mít dceru Anneliese Vilim. Ta se narodila již ve Vídni. 

Žádný další zápis jsem o sourozencích Alžběty a Josefa -  Františce Brejšové  a Marii Vilímové -  nenašla, takže o nich nic nevím. 

Nevím, kde manželé Vilímovi zemřeli. Nenašla jsem po nich žádnou stopu. 


Mým předkem je jejich dcera Alžběta Vilímová. 


Alžběta Janáčková, rozená Vilímová 

(moje 3. generace v linii ze strany babičky mého otce)

Narodila se 20. února 1875 v Pardubicích, Zeleném Předměstí č. 191. 

Roku 1898 se provdala za Josefa Janáčka, narozeného 7. března 1862 v Jitkově č. 58. Zajímalo by mě jak došlo k jejich seznámení. 

Další podrobnosti o tomto manželství a jejich dětech, hlavně mém dědovi Jaroslavu Janáčkovi narozeném 17. listopadu 1903 v Jitkově č. 58, se nalézá ve složce Janáčkové z Jitkova. Klikněte níže: