Embedded Files
Pokračovatelem rodu Janáčků je můj děda Jaroslav Janáček a pokračovatelem rodu Kubátů je moje babička Cecílie Janáčková, rozená Kubátová. Než se jim budu věnovat, dám ale prostor tetě Jaroslava Janáčka paní Anně Caklové, rozené Janáčkové (dcery Františka Janáčka z Jitkova). Byla to ona, kdo první bydlel v domku v Chotěboři, od ní a jejího manžela Jana Cakla potom domek koupili můj děda s babičkou. Od nich jsem v dětství slyšela, že Caklovi byli bezdětní, tak po nich neměl kdo domek dědit. Jenže až když jsem se pustila do rodokmenu zjistila jsem, že tak docela bezdětní nebyli, i když opravdu vlastní potomky neměli. Zaslouží si, aby jejich osud byl zaznamenán.
Anna Janáčková, provdaná Caklová a Jan Cakl, její manžel
Anna Janáčková, provdaná Caklová a Jan Cakl, její manžel
(pokrevní teta mého dědy Jaroslava Janáčka a strýc)
Anna Janáčková se narodila 9. prosince 1851 v Jitkově č. 16 rodičům Františkovi Janáčkovi a Kateřině, rozené Kubátové. Provdala se za Jana Cakla, narozeného 19. července 1854 v Marievsi č. 1. Roku 1902 koupili od stavitele Františka Krumla řadový domek v ulici F.X.Šaldy jako novostavbu.
Dne 8. září 1902 mezi Františkem Krumlem z Chotěboře, co prodávajícím a pány manžely Janem Caklem a Annou Caklovou z Chotěboře co kupujícími ze strany druhé, byla následující smlouva trhová uzavřena. Pan František Kruml prodává a tímto skutečně prodal z čísla katastru 877/1 role v Chotěboři, díl ve výměře 21 m2 nyní ve stavební prostoru obrácený, která obdržela č. katastrální 621 i s domem na ní vystavěným, který obdržel č. popisné 533 a druhý díl ve výměře 72 m2, nyní v zahradu obrácený, který obdržel č. katastrální 877/7 vesměs v Chotěboři, jemu dle smlouvy trhové ze dne 9. listopadu 1900 a vložky č. 991 knihy pozemkové Chotěbořské vlastně patřícího se vší co hřebem přibito, hlínou přimazáno, maltou ovrhnuto a v zemi zapuštěno jest, v těch mezích a hranicích a s těmi právy a břemeny jak sám držel a užíval neb držeti a užívati právo měl, za cenu trhovou pevně a rozvážně smluvenou, to jest dva tisíce osm set korun manželům Janu Caklovi a Anně Caklové, kteří tuto nemovitost za tutéž cenu skutečně kupují. (Toto je první bod smlouvy, která má celkem deset bodů).
Když roku 1903 zemřela v Jitkově ve věku 43 let Augustina Mrtková, rozená Janáčková, sestra Anny Caklové, zůstaly po ní tři děti. Měly sice otce, jenže tomu bylo tou dobou již 76 let. Přestože se oženil s výrazně mladší ženou, i tak se mu stalo, že to byl on, kdo se stal vdovcem. Nejstarší dceři Augustině bylo již 18 let, tak se o sebe musela postarat sama. Sloužila a provdala se, zůstala bydlet v Jitkově. Prostřední dceři Marii bylo 12 let a nejmladšímu dítěti Aloisovi byli 4 roky. A právě tyto dvě děti převzaly do své péče jejich teta a strýc Caklovi.
Marie byla v pubertě a nejspíše to s ní neměli Caklovi jednoduché, protože roku 1908, ve věku 16 nebo 17 let utekla z domu a to hodně daleko. Rovnou do Ameriky spolu s o deset let starším Prokopem Linkem.
Sčítací arch z roku 1910:
V domku bydlí tři lidé: Jan Cakl, 56 let, Anna Caklová 59 let a Alois Mrtka, 11 let.
Pokračovaní sčítací listiny:
Jan Cakl má jako hlavní pracovní poměr tkalcovství, pracuje jako dělník pro firmu Händl Bauer, má i polní hospodářství a chová nějaká zvířata. Bylo mi řečeno, že pan Cakl byl velký šprýmař a je to vidět i v tomto sčítacím listu, kdy ke své manželce napsal jako povolání hlava rodiny. Což sčítací komisař neuznal a přeškrtl. Lojzík Mrtka je žákem základní školy. Co je ale překvapivé, je fakt, že se v této obci, tedy Chotěboři, zdržuje už od roku 1901, tedy od svých dvou let. Může to znamenat, že jeho maminka byla velmi nemocná a obě děti tak přišly do péče Caklů už dva roky před smrtí jejich maminky.
Aloise Mrtku tedy vychovávali Caklovi vychovávali odmalinka až po dospělost. Jeho táta František Mrtka, bývalý knížecí hajný, zemřel o dva roky později, roku 1912 v útulku pro přestárlé v Polné.
Po absolvování základní školy se Alois vyučil v Chotěboři číšníkem, vojnu absolvoval na severu Čech, zde se také seznámil se svou budoucí ženou. Jeho potomci zde žijí dodnes.
Na fotografii je Alois Mrtka se svými syny. Ti si bohužel svého otce také moc neužili. Alois Mrtka zemřel roku 1936 ve věku 37 let. Jeho synům bylo v té době 14 a 5 let.
Dlouho jsem pátrala po osudu jeho sestry Marie Mrtkové, která se v tak mladinkém věku vydala vstříc dobrodružství za velkou louži. Nakonec se mi to přece jen podařilo a spojila jsem se s jejími potomky.
Dva roky po emigraci se Marie provdala v Milwaukee ve statě Wisconsin za Prokopa Linka, velmi brzo se ale rozvedli. V roce 1911 se jí narodila dcera Julie, která však nese příjmení Valenta.
Za Aloise Valentu, rodáka z Plzně (emigroval roku 1903) se však provdala až v říjnu 1912. S ním má tři děti: dceru Georgian (1913), dvojčata Ottu a Alfréda (1916), Alfréd však umírá hned po porodu, a ještě dceru Beatrice (1917). Alois Valenta byl truhlář a velmi těžko sháněl práci. Byli na tom dost mizerně. Je to zřejmé i v textu jediného zachovalého dopisu, který v té době poslala Marie do Čech. Děti Julie a Georgian se narodily v Milwakee. Aby rodiče sehnali práci museli toto město opustit. Dvojčata se narodila v Dubuque, stát Iowa. Betrice se narodila v Chicagu, stát Illinois. Zde konečně zašel Alois Valenta práci a tak se zde rodina usadila.
Jenže ani toto manželství nevydrželo. Marie se totiž vdává potřetí a to za dalšího Čecha emigranta Aloise Prachaře. S tímto manželem má další dvě děti: Louise Prachara (1924) a Mildred Prachar (1926).
Ve sčítání lidu v roce 1930 však vidím, že Marie Linek, Valenta, Prachar, rozená Mrtka žije v Chicagu se šesti dětmi sama.
Vlevo Marie a její děti Georgian a Otto v roce 1916. Marii je 24 let.
Z celé její rodiny umírá první dcera Julie Valenta roku 1937 ve věku 26 let.
Potom zemřel roku 1942 první manžel Prokop Linek, se kterým emigrovala do USA.
Marie zemřela 16. května 1978 ve věku 86 let.
A nejzajímavější je, že tito všichni tři jsou pohřbeni ve společném hrobě v českém hřbitově v Chicagu. Přičemž Julie Valenta je tam uvedena jako dcera Prokopa Linka.
Na fotografii je jeden náhrobní kámen ze dvou stran.
Julia Valenta s manželem
Mně se podařilo vypátrat vnoučata druhého dítěte Marie, roz. Mrtkové: Georgian Valenta. Ta měla dva syny Thomase a Jamese. Thomas měl pět dětí a právě s nimi jsem se zkontaktovala.
A to nejpříjemnější na konec. Sourozenci Alois a Marie Mrtkovi se po emigraci Marie již nikdy neviděli. Neviděly se ani jejich děti či vnoučata. V březnu roku 2020 se po 112-letech sešla v Los Angeles jejich pravnoučata.
Řadový domek č. 533, kde Caklovi bydleli.
Když už jimi vychovaný synovec Alois Mrtka odešel do světa, pomohli Caklovi v tísni dalšímu svému synovci, bratranci Aloise Mrtky. Byl jím můj děda Jaroslav Janáček.
Jaroslav Janáček
Jaroslav Janáček
a jeho manželka Cecílie, rozená Kubátová
a jeho manželka Cecílie, rozená Kubátová
(můj děda a moje babička)
Jaroslav Janáček se narodil 17. listopadu 1903 v Jitkově č. 58. Jeho předci jsou uvedeni v kapitole Janáčkové z Jitkova. V letech 1918 - 1920 se vyučil krejčím u Jana Plíhala v České Bělé.
Na začátku roku 1923 přivedl do jiného stavu moji sedmnáctiletou babičku Cecílii Kubátovou, narozenou 18. listopadu 1905 v Jitkově č. 15. Její předkové jsou uvedení v kapitole Kubátovi z Jitkova. Neoženil se s ní. 9. dubna 1923 byl u odvodu a 1.10. 1923 byl povolán DOV Čáslav k pěšímu pluku 39 - výzvědný, 10. polní rotě v Bratislavě-Petržalce.
O týden později 8. října 1923 se mu narodil v rodném domku Cecílie, Jitkově č. 15, syn Jaroslav, můj otec. Jaroslavovy rodiče se přišli na vnuka podívat a poté donutili syna ke svatbě.
Jaroslav dostal dovolenou a tak se dne 3. ledna 1924 konala v kostele v Havlíčkově Borové svatba. Z tohoto dne je pořízena i fotografie. Je však na ní jen moje babička s ani ne tříměsíčním synkem.
Ihned poté odjel Jaroslav zpět ke svému pluku. Cecílie bydlela doma se svými rodiči.
Na vojně Jaroslav prodělal pěší výcvik a byl zařazen jako krejčí v krejčovské a obuvnické správkárně Hospodářské správy (na fotografii sedí druhý zleva s nůžkami v ruce). Z vojny posílal Jaroslav své manželce do Jitkova pěkné dopisy, skládal básně a psal je do sešitu. Je z nich vidět, že se na svoji ženu těší.
Vzhledem k tomu, že měl nezabezpečenou manželku s dítětem, byl z vojny propuštěn předčasně na trvalou dovolenou a to 30. 11. 1924.
Po návratu ale manželé nežili spolu. Oba dva bydleli u svých rodičů. Jaroslav pracoval jako krejčí.
A nyní přichází s pomocí teta a strýc Jaroslava, manželé Anna a Jan Caklovi. Nabízí jim k odprodeji svůj dům s tím, že tam zůstanou v jedné místnosti bydlet. Dům měl dvě místnosti, takže každá rodina měla jednu místnost. V domě byla dále chodba, komora, prádelna, suchý záchod a půda. Za domem byl dvorek a malá zahrádka. Ze dvora byl vstup do sklepa, do zděného kozího chlívku, dále zde byla králíkárna, kurník pro slepice, dřevěná dílna a hnojiště. Z venku byl po žebříku také vstup na další menší půdu. Jaroslav a Cecílie kupují domek v květnu roku 1925, Nemají tolik peněz, dluh splácí do roku 1928. Caklovi mají v domě právo dožití.
Anna Caklová, rozená Janáčková, však záhy umírá, a to 20. února 1927. Jan Cakl však žil s Janáčkovými ve společném domě dlouho. Umírá v roce 1944 ve věku devadesáti let.
Brzy po úmrtí Anny Caklové se manželům narodil syn František.
Na fotografii asi z roku 1932 jsou manželé Janáčkovi se svými syny. Vlevo stojí pan Jan Cakl.
Jaroslav Janáček pracoval do konce roku 1936 doma jako krejčí. Jenže byla hospodářská krize a lidi neměli peníze na nové obleky od krejčího. Drobné přešívání k uživení rodiny nestačilo. 27. prosince 1936 tedy nastupuje jako dělník do Chotěbořských kovodělných závodů. Zde pracoval až do svého odchodu do důchodu v roce 1963. Už nikdy se krejčovinou neživil, rodině však šil kalhoty i kabáty. Ve světnici stál šicí stroj, na chodbě na skříni byly dřevěné boxy se zásuvkami na šicí potřeby a přes pelesti postele bylo položené prkno na tvorbu střihů, stříhání látek i žehlení. Ty dřevěné boxy, dnes by se řeklo organizéry, a také nůžky po mém dědovi, má dnes moje dcera, vyučená dámská krejčová. Říká, že takové dobré nůžky už se dnes nikde neseženou.
Cecílie Janáčková byla v domácnosti. V roce 1938 také nastupuje do Chotěbořských kovodělných závodů a pracuje zde rovněž do svého odchodu do důchodu v roce 1960.
Foto rodiny vlevo je z roku 1932.
Foto rodiny vpravo je z roku 1945.
Manželé chovali kozy a angorské králíky, potřebovali pro ně na zimu seno. 29. ledna 1930 si kupují od sousedky, paní Josefy Sychrovské z č. domu 532 za 5000,- Kč dva pozemky, roli a louku o rozměrech 1516 sáhů za Chotěboří v místě zvané Obolec. Zde se děda velmi vyžíval jako zahrádkář. Vysadil spoustu stromů, stále je rouboval, byly zde angrešty, rybízy, jahody, ovoce a zelenina všeho druhu. Sušilo se seno a odváželo domů na půdu.
Foto vlevo: děda s babičkou ochutnávají třešně na své zahradě v Obolcích. Rok 1960.
Jaroslav Janáček zemřel 6. února 1966 ve věku 62 let.
Jeho manželka Cecílie ho přežila o 22 let. Zemřela 14. srpna 1988. Celou dobu žila sama v chotěbořském domku.
Brzy po úmrtí dědy přišla babička i o zahradu v Obolcích. Musela ji předat státnímu statku a dostala za ní holý pozemek na úplně jiném místě. Zahradu z něj vybudovali moji rodiče a postavili zde i chatu.
Mým předkem a otcem je jejich syn Jaroslav Janáček.
Jaroslav Janáček ml.
Jaroslav Janáček ml.
(můj otec)
Jaroslav Janáček ml. se narodil 8. října 1923 v Jitkově č. 15 jako nemanželský syn Cecílie Kubátové. Ta se v lednu 1924 provdala za Jaroslava Janáčka st. a syn byl zlegalizován. V rodné obci dlouho nepobyl, od května 1925 až do vojny žil v Chotěboři.
První fotografie je z roku 1932 (9 let). Druhá fotografie je z 1. třídy měšťanské chlapecké školy v Chotěboři, škol. rok 1935/1936.
Jaroslav Janáček v roce 1932 (9 let).
Fotografie je z 1. třídy měšťanské chlapecké školy v Chotěboři, škol. rok 1935/1936.
Jaroslav Janáček v žlutém kroužku.
Od mládí chodil do skautského oddílu. Na fotografiích s brýlemi. Kromě toho byl členem TJ Sokol Chotěboř a v roce 1948 se zúčastnil XI. Všesokolského sjezdu v Praze. Dále byl i členem Klubu českých turistů v Chotěboři.
Od 1.7.1938 do 1.7.1941 se vyučil obchodním příručí v železářství u firmy Bratři Krajinové Chotěboř. Po vyučení zde pracoval rok. Poté byl nuceně nasazen na práce pro Německou říši. Vedle na dokumentu čteme pěknou větu od firmy, která byla donucena pracovníka propustit: "Neradi ho proto ztrácíme, když z vyšší moci, jest od nás nyní odvolán". Naštěstí nemusel do Německa. Pracoval u chotěbořské firmy Eckhardt, která ve válečném období vyráběla plynové masky a filtry do nich. Zde byl nasazen od 4.8.1942 do konce války. Majitel podniku zaměstnával za 2. světové války 3000 zaměstnanců, z toho bylo 400 mladých lidí, které zachránil před prací v Německu.
Po válce si odsloužil vojnu v Dobříši. A poté tam zůstal a pracoval v železářství u firmy Jaroslav Stránský a to do konce roku 1948. Od 1.1. 1949 si našel práci v Čáslavi jako prodavač ve Všeobecném konsumu.
V září 1949 se seznámil na školení v Poličce s mojí maminkou Marií Hájkovou, narozenou roku 1931 v Českých Libchavách. Svatba se konala velmi brzo a to ve druhý svátek vánoční 26. prosince 1949 v Dolních Libchavách (v kostele v Českých Libchavách v té době nebyl farář). Novomanželé po svatbě bydleli v Čáslavi a Marie, nyní již Janáčková, také začala prodávat ve Všeobecném konsumu.
Manželům se narodily dvě dcery, Marie a Jaroslava.
Jaroslav Janáček pracoval později v Jednotě Čáslav. Při zaměstnání vystudoval Střední ekonomickou školu a získal i vyšší odborné vzdělání. Od roku 1958 pracoval jako ředitel závodu Potraviny Čáslav.
Zemřel 20. května 1994.
Page updated
Google Sites
Report abuse