Do Jitkova přišli Janáčkové v 17. století z Markvartic, které leží vzdušnou čarou 18 km od obce.
(moje 8. generace v přímé linii ze strany otce)
Kašpar byl první z mého rodu Janáčků, který se narodil v Jitkově kolem roku 1653 (počítáno podle data úmrtí) otci Janu Janáčkovi. Ten se narodil v Markvarticích a je uveden ve složce Janáčkové z Markvartic. Matkou byla Marie Pujmonová z Nížkova. Oba rodiče pravděpodobně obsadili opuštěný grunt v Jitkově.
V Berní rule není v Jitkově uveden žádný Janáček.
V Soupisu poddaných podle víry jsou rodiče Kašpara v Jitkově uvedeni a to spolu s osmiletým Melicharem, bratrem Kašpara. Jsou uvedeni na chalupě Štěpánovské, která je v Berní rule uvedena jako pustá. Později se narodili ještě další tři bratři: Vavřinec, Ondřej a Tomáš.
Kašpar se oženil s Juditou neznámého příjmí. Našla jsem narození těchto dětí:
1690 - Dorota Janáčková, 5. října 1717 se provdala v Jitkově za Jana Jimramovského.
1692 - Marie Janáčková
1695 - Matěj Janáček, oženil se s Dorotou a měl syny Františka (1726), Jana (1731), Ludmilu (1739)
1700 - Martin Janáček, roku 1732 se oženil s Majdalenou Ondráčkovou z Oudoleně, žili v Jitkově
1703 - Jakub Janáček, můj předek
? - Anna Janáčková, roku 1710 se provdala za Matěje Halamu z Oudoleně. Zde spolu bydleli a narodilo se jim sedm dětí
Otec Jan Janáček i jeho syn jsou uváděni jako chalupníci.
V lánovém rejstříku z roku 1719 je v Jitkově uvedeno deset hospodářů. Kašpar Janáček obdělává 11 strychů polí, což odpovídá 3,1 ha půdy.
(Jedním za dalších hospodářů je Ondřej Janáček, nejspíše Kašparův synovec, protože jeho bratr Ondřej zemřel roku 1719. Ondřej obdělává 16 strychů polí, což odpovídá 4,6 ha půdy)
Kašpar Janáček zemřel v Jitkově dne 12. prosince 1724 ve věku 71 let.
Mým předkem je jeho syn Jakub.
Slavnostní odhalení pomníku v roce 1932 před Janáčkovým statkem v Jitkově č. 5. Tomuto statku se odjakživa říkalo "U Kašparů".Jak se píše v Kronice obce Jitkova, asi kvůli nějakému dávnému majiteli tohoto statku. Tak se statku jistě říká podle tohoto mého předka. Podle něj je také v obci nazván "Kašparův rybník". Pomník už zde nestojí, byl přemístěn o pár metrů dál přes silnici.
(čerpáno z knihy Historie obce Jitkova od Petra Kubáta)
Po třicetileté válce (1618-1648) byla celá země zdevastovaná, spousta sídel vypálená či zcela vypleněná, obyvatelstvo zbídačené oběma válčícími stranami. Počet obyvatel značně poklesl v důsledku válečné vřavy, hladu, nemocí. Pokles obyvatel měl ještě jeden důvod. Nekatolická část šlechty a měšťanů odešla za hranice. Venkovské obyvatelstvo bylo nuceno přihlásit se ke katolické církvi a tak často docházelo k útěkům celých rodin.
V celém statku Jitkov (spolu s obcemi Oudoleň a Slavětín) a Vilémov bylo v roce 1615 celkem 178 hospodářů. V roce 1646 to bylo jen 54 hospodářů. V roce 1653 počet vzrostl na 101 hospodářů. Mezi nově příchozí patřil i Jan Janáček, otec Kašpara Janáčka.
V těchto neklidných dobách vlastnily statek Jitkov rody Mistrovských z Nemyšle (český rytířský rod) a Boryně ze Lhoty. Naprostá většina obyvatel byli poddaní zemědělci, kteří vlastnili pracovní nástroje a zvířata. Půdu pouze obhospodařovali, patřila majiteli panství. Jejich povinností byla robota na panské půdě. Byli zde sedláci láníci (1 lán=18,3 ha), pololáníci. Chalupníci byli čtvrtlánící. Zahradníci měli jen velmi malou výměru půdy, asi poloviční než chalupník. Lidé bez půdy byli podruzi. Hospodáře na vsi organizačně řídil rychtář. Dalšími obyvateli vesnice byli mlynáři, krčmáři, řemeslníci. Nejvyšší funkci panství zastával hejtman, pod ním pak byli důchodní, správce, písař. Dále zde byli pojezdný, porybný, sládek, šafář, ovčáci, poklasní, drábi, hajní, polesní mlatci a čeleď.
V letech 1676-1678 vlastnila tvrz Jitkov Marie Magdalena Dobrzenská z českého rytířského rodu.
V letech 1678-1693 vlastnil tvrz Jitkov rytíř Jeník z Gamsendorfu. Byl to poslední obyvatel tvrze. V té době se také v Jitkově vařilo pivo a byla zde pila. Po jeho odchodu postupně zchátrala. V letech 1679-1680 proběhlo velké povstání selského lidu v Čechách. Na jeho základě vydal Leopold I. robotní patent. Na jeho základě byla robotní povinnost stanovena na maximálně tři dny v týdnu, zakázalo se šlechtě protiprávně vybírat daně a trestat lid tělesnými tresty.
Od roku 1693 až do roku 1862 vlastnili Jitkov páni z Ditrichštejna.
z knihy: Hrady, zámky a tvrze království Českého, rok 1900
(moje 7. generace v přímé linii ze strany otce)
Narodil se 11. července 1703 v Jitkově č. 5.
3. listopadu 1726 se oženil se svojí první manželkou Janou Slámovou ze Sopot. Z tohoto manželství se narodilo šest dětí:
1728 - Růžena Janáčková
1731 - Jakub Martin Janáček - 26. února 1764 se oženil s Marií Magdalenou Kubátovou z Jitkova č. 8. Marie se narodila 19. července 1748. Její otec byl Václav Kubát, řečený Pírko, narozený 21. srpna 1724 v Jitkově. Byl synem Jiříka Kubáta (1694-1744) a Judity Pírkové (1694-1765). Oběma Kubátům se říkalo Pírko či Pírek po chalupě. Věnuji se jim v mých předcích Kubátových. Jsou to předci nejen mého dědy Jaroslava Janáčka, ale i jeho manželky mé babičky Cecílie, Kubátové. Byli to sedláci na statku č. 8 na největším gruntu v Jitkově a také patří k nejstaršímu doloženému rodu v Jitkově. Její maminkou byla Marie Magdalena, roz. Janáčková, narozená 22. ledna 1723 v Markvarticích. Byla dcerou Jana Janáčka (1694-1759) z Markvartic a Polexiny Lédlové ze Sobíňova-Pily. Jsou uvedeni i ve složce "Janáčkové z Markvartic".
1735 - dvojčata Jan Janáček a Antonín Janáček. Jan zemřel v den narození.
1738 - Anna Janáčková
1740 - Kašpar Janáček
Jejich matka zemřela roku 1742.
15. února 1743 se Jakub Janáček oženil podruhé. Jeho manželkou se stala Kateřina Jelínková, narozená roku 1715 v Jitkově.
Její otec byl Martin Jelínek (1687-1742), matkou Kateřina, neznámého příjmí (1686-1746),
kteří žili v té době v Jitkově a také zde zemřeli, ale nepocházeli odtud. Je pravděpodobné, že do Jitkova přišli z Přibyslavi. Tato druhá žena Jakuba a její rodiče jsou mí předci.
Manželům se narodilo sedm dětí:
1743 - Matěj Janáček - můj předek
1748 - Marie Magdalena Janáčková, roku 1768 se provdala v Jitkově za Jana Andrese z Peršíkova
1750 - Josef Janáček
1753 - Kateřina Janáčková, zemřela 14 dní po narození
1754 - Alžběta Janáčková
1757 - Františka Janáčková
1760 - Vojtěch Janáček
Jakub Janáček byl tedy otcem třinácti dětí.
Jeho nejstarší syn Jakub Martin Janáček se o otci ujal hospodářství na statku v Jitkově č. 5.
Foto statku v roce 2018.
Dalším hospodářem byl syn Jakuba - Jakub Martin. Po něm Václav Janáček (1766-1832). Dalším majitelem byl jeho syn Matěj Janáček, který hospodařil do roku 1845. Jeho syn Jan Janáček byl majitelem do roku 1879. Jeho syn František Janáček byl hospodářem do roku 1911. Byl také starostou obce.
Roku 1906 statek zcela vyhořel. Projevila se obrovská solidarita hospodářů z okolí. Z jejich darů a také daru od velkostatku Dobrzenských z Chotěboře byl statek znovu postaven. Celá přestavba stále 2500 zlatých. Stavěl stavitel František Kruml st. z Chotěboře.
Po Františkovi byl majitelem Jaroslav Janáček. V roce 1945 se majitelem stal Jaroslav Novotný z Jitkova, který si vzal za ženu nejmladší dceru Jaroslava Janáčka - Marii. Poté majetek převzal jejich syn. Statek je tedy pořád ve vlastnictví potomků Jana Janáčka a jeho syna Kašpara Janáčka.
Úmrtí Jakuba Janáčka jsem nenašla. Musel ale zemřít dříve než jeho manželka Kateřina, která zemřela 7.května 1769 v Jitkově č. 5. Zemřela totiž jako vdova.
Mým předkem je jejich syn Matěj Janáček.
(čerpáno z knihy Historie obce Jitkova od Petra Kubáta)
Jitkov vlastnili páni z Ditrichštejna. Jitkovská tvrz již nebyla obydlená, byla využívaná jako sýpka. Stav poddanského lidu byl žalostný. Císařská nařízení, vydaná ve prospěch lidu se nedodržovala. Venkovský lid byl sužován kontribucí (gruntovní aneb pozemková daň), desátky a robotou.
K tomu na ně ještě dolehly útrapy sedmileté války (1756-1763). Ta probíhala za vlády císařovny Marie Terezie, která se stala panovnicí nad habsburskými zeměmi roku 1740.
(moje 6. generace v přímé linii ze strany otce)
Narodil se kolem roku 1743 na statku v Jitkově č. 5, jeho narození jsem nenašla.
19. ledna 1768 se oženil s Růženou Terezou Procházkovou. Narodila se 11. března 1746 v České Bělé, v Horním mlýně.
Zápis z matriky oddaných:
Česká Bělá. Rok 1768, dne 19. ledna uzavřel manželství počestný mládenec Matěj, legitimní syn zemřelého Jakuba Janáčka, sedláka obce Jitkov, farní obvod Borová s počestnou nevěstou Rosinou, legitimní dcerou zemřelého Jakuba Procházky, mlynáře z České Bělé, oba panství Polná, kostel sv. Bartoloměje Česká Bělá, farář Josef Suchánek. Svědkové: Jiří Procházka a Magdalena Janáčková.
V České Bělé byly čtyři mlýny.
Tři z nich, Bělský, Boudův a Kasalův stály u potoka Bělá.
Mlýn Horní se nacházel u rybníka, který se také nazývá Horní.
Její otec byl Jakub Procházka, nar. roku 1710 v České Bělé, syn Matěje Procházky (1663-1728) a jeho ženy Kateřiny, roz. Fichtnerové, všichni z České Bělé. Procházkovi byli mlynáři v Horním (dnes Hoffmanův mlýn).
Její maminkou byla Kateřina, roz. Enderlová, dcera Bartoloměje Enderleho a jeho ženy Uršuly, všichni z České Bělé.
Našla jsem narození osmi dětí:
1768 - Matěj Janáček
1771 - Kateřina Janáčková - roku 1796 se provdala za Josefa Kubíčka z Malé Losenice
1773 - Tereza Janáčková - roku 1807 se jí narodil nemanželský syn Jan Janáček, zemřela roku 1813
1776 - Václav Janáček
1779 - Jan Janáček
1782 - Anna Janáčková
1783 - Josef Janáček - můj předek
1785 - Marie Janáčková - roku 1809 se jí narodila nemanželská dcera Marie Anna, roku 1812 se provdala za Martina Chlebečka.
Matěj byl chalupníkem v Jitkově č. 14. Všechny jeho děti se tu také narodily. Matěj zemřel 1. dubna 1809. Jeho manželka Růžena zemřela o tři roky dříve 6. května 1806.
Mým předkem je jejich syn Josef Janáček.
(čerpáno z knihy Historie obce Jitkova od Petra Kubáta)
Za jejich života byla v letech 1770-1771 byla mimořádná neúroda. Nejen v českých zemích, ale i v celé Evropě vypukl hladomor. Kromě trochy zelí a ovsa se nic neurodilo. V té době měly manželé dvě malé děti, které přežily. Lid trpěl nesmírnou nouzí a hladem. Živili se otrubami, kopřivami, lebedou, trávou, kůrou ze stromů a kořínky. Lidu nezbylo žádné osivo, takže ani roku 1772 nebylo co jíst. Na selských statcích se živili ovesným chlebem, ale i tak na panství 11 statků zcela vymřelo. Bezzemci neměli vůbec co jíst. Ze 300 robotujících podruhů jich v roce 1772 žilo jen 40. Ostatní zemřeli hladem. Na panství jen od dubna do června 1772 zemřelo 492 lidí. Předtím jich ale zemřelo mnohem více.
Císařovna Marie Terezie nechala z Pruska dovézt brambory a zasloužila se o jeho hromadné rozšíření mezi prostý lid. Brambory zachránili nejen české země, ale i celou Evropu od dalších hladomorů.
Rok 1771 je také významný tím, že se ve všech obcích zavedlo povinné číslování domů.
(moje 5. generace v přímé linii ze strany otce)
Narodil se mezi lety 1780-1781. Jeho narození jsem nenašla. Byl třikrát ženatý.
Jeho první manželkou byla Magdalena Zvolánková, narozená 11. června 1783 v Jitkově č. 11. Svatba byla 19. května 1799 v Jitkově. Josef má uvedeno, že je mu 19 let. Její rodiče Josef Zvolánek a Kateřina rozená Martínková pocházeli z Oudoleně. Jsou to potomci mých předků jak z rodu Zvolánků tak z rodu Martínků. Měli spolu čtyři děti:
1801 - Anna Janáčková
1804 - Marie Janáčková, zemřela roku 1805 na neštovice.
1806 - Josef Janáček
1809 - Jan Nepomuk Janáček, zemřel šest týdnů po narození na neštovice.
První manželka Magdalena zemřela 11. dubna 1810. Všechny děti se narodily v Jitkově, v domku č. 14. Bydleli zde u svých příbuzných Janáčků.
Tento domek byl roku 1945 opuštěn a tak zchátral. Nakonec byl zbourán. Na fotografii je vidět vzadu. Vepředu je domek č. 15 a za ním domek č. 14.
Josef se velmi brzo oženil podruhé. Jeho druhou manželkou byla Anna Machová, narozená 27. února 1782 v Jitkově č. 19. Svatba se konala 23. února 1810 v Jitkově. Manželům se narodilo pět dětí:
1811 - Jan Janáček, zemřel čtyři dny po narození.
1812 - Marie Janáčková, neprovdala se, roku 1854 se jí narodil nemanželský syn Jan Nepomuk Janáček
1814 - Kateřina Janáčková, zemřela roku 1815
1815 - Martin Janáček
1817 - Kateřina Janáčková, zemřela měsíc po narození
Druhá manželka Anna zemřela 16. února 1818 na souchotiny v Jitkově č. 14. Zde manželé žili, narodily se tu i všechny jejich děti.
Na mapce modře vyznačen rodný statek a červeně domek č. 14.
Jitkov č. 56, domek, který Josef Janáček později zakoupil (foto z roku 2016)
I další svatba se odehrála také rychle po smrti druhé manželky. Třetí manželkou a mým předkem se stala dne 20. května 1818 Tereza Málková ze Sloupna č. 6. Svatba byla v rodné obci Terezy. Tereza se narodila 10. září 1793.
Její otec byl Michal Málek, narozený 28. září 1755 v obci Rovný, dnes část obce Slavíkov, okres Havlíčkův Brod. Byl synem Jana Málka (1709-1775) narozeném v Dolním Vestci (dnes rovněž část obce Slavíkov) a jeho manželky Magdaleny neznámého příjmí, narozené ve Stružinci (dnes část Ždírce nad Doubravou). Ti zakoupili statek ve Sloupně č. 6 a přestěhovali se tam. Syn Michal Málek po nich tento statek převzal. Rodiče Jana Málka byli Mikuláš Málek (*19.12.1669) v Dolním Vestci a Ludmila Holá, dcera Václava Holého (1640 - 8.4.1698) a Anny neznámého příjmí (1639 - 8.2.1698), oba z Dolního Vestce. Rodiče Mikuláše Málka byli Václav Málek (*1636), syn Doroty neznámého příjmí (*1621) a Kateřina neznámého příjmí, všichni z Dolního Vestce.
Její matka byla Magdalena roz. Břízová (1751-1818) narozená ve Slavíkově otci Matějovi Břízovi (nar. 1710) z Horního Studence (dnes část Ždírce nad Doubravou), sedlákovi, a matce Alžbětě, roz. Špalkové z Podmoklan, dcera Jiřího Špalka. Rodiče Matěje Břízy byli Tomáš Bříza a Dorota neznámého příjmí, oba ze Studence.
Na mapce jsou vyznačeny všechny obce, odkud pochází předci Terezy Málkové. Jitkov se nachází 3,6 km od dolního okraje mapy.
Z třetího manželství Josefa Janáčka se narodilo šest dětí:
1820 - Jakub Janáčková, zemřel roku 1823
1822 - František Janáček, můj prapradědeček
1825 - Kateřina Janáčková
1833 - Veronika Janáčková
1838 - Františka Janáčková
? - Václav Janáček, narození jsem nenašla. Oženil se s Magdalenou Kubátovou z Chlumu a žili spolu v Jitkově.
Do roku 1825 se děti rodily v Jitkově č. 14. Veronika se narodila v Jitkově č. 21, což byl statek, kam se roku 1828 přiženil Václav Málek z Rovného, příbuzný Terezy.
Františka se narodila v Jitkově č. 56 (viz foto výše). Zde je Josef Janáček uváděn jako domkář, tento domek zakoupil.
Josefovi se tedy narodilo celkem 15 dětí. Zemřel 25. ledna 1844, úmrtí jeho manželky Terezy jsem nenašla. Pravděpodobně odešla na výměnek k některé své dceři.
Mým předkem je syn František Janáček.
Po celou dobu jeho života byli poddaní nevolníky s povinností robotovat na panské půdě, odvádět poddanské dávky, byla omezeno vystěhovalectví mimo hranice panství, omezené možnosti sňatků či jejich zpoplatnění. V roce 1781 vydal císař Josef II. patent o zrušení nevolnictví. Ten se ale týkal pouze zmírnění povinností poddaných, k faktickému zrušení došlo až roku 1848.
Obec Jitkov se rozrůstala. V roce 1788 (Josefovský katastr) bylo v obci 35 popisných čísel domů. Janáčkové obývali dva domy. V č. 5 byl majitelem sedlák Jakub Janáček a v č. 14 byl majitelem Matěj Janáček. V roce 1838 (Stabilní katastr) je v obci 61 popisných čísel. Janáčkové opět obývají dva domy. V č. 5 je majitelem sedlák Matěj Janáček a v č. 56 je majitelem Josef Janáček.
(moje 4. generace v přímé linii ze strany otce, prapradědeček)
Narodil se 11. ledna 1822 v Jitkově č. 14. Kdy se oženil se svojí manželkou Kateřinou, roz. Kubátovou (nar. 25. září 1825 v Jitkově č. 1), nevím. Matrika svateb je k dispozici jen do roku 1842. Číslo 1 byl původně panský dvůr, v té době pronajímán více rodinám. Musela se tedy konat mezi léty 1843-1849. Roku 1850 se jim narodilo první dítě.
Její otec byl Jakub Kubát, domkář, narozený 20. července 1797 na statku v Jitkově č. 8, syn Jana Kubáta, mistra krejčovského (1762-1838) také z Jitkova č. 8 a jeho manželky Magdaleny Čáslavské (1772-1834) z Jitkova č. 23, dcery Jana Čáslavského (1733-1808) a Kateřiny rozené Kodrasové, (1749-1819) oba z Jitkova č. 23.
Její matka byla Kateřina, roz. Kučerová (nar. 1801) v Jitkově 1, dcera Josefa Kučery (1740-1826), šafáře na jitkovském dvoře, narozeném v Krucemburku a Magdaleny Hyblbauerové (1754-1835) narozené ve Střížově, dcery Josefa Hyblbauera, rychtáře ze Střížova.
Jitkov č. 1, bývalý panský dvůr.
Roku 1932 mu byly přiděleny tři čísla: 1, 66 a 77. Na místě dvora stávala tvrz. Dosud je po ní zachován sklep a v něm studna. Připomíná se k roku 1574. Byla pevná a odolná s velkým obytným dvorem. Dále k ní patřily dva hospodářské dvory, pivovar, sladovna a spilka. V 17. století po třicetileté válce dvůr vyhořel, ale byl obnoven. Od 18. století byl dvůr pronajímán a později prodán třem vlastníkům.
Zde se narodila Kateřina Kubátová, manželka Františka Janáčka, jejíž děda zde pracoval jako šafář a polní mistr.
Manželům se narodilo deset dětí:
1850 - Kateřina Janáčková
1851 - Anna Janáčková, provdala se za Jana Cakla z Marievsi 1, roku 1902 si koupili domek v Chotěboři 533, neměli vlastní děti. Vychovali však dvě děti, svoji neteř a synovce, předčasně zemřelé Augustiny Janáčkové, provdané Mrtkové: Marii a Aloise Mrtkovi. Tento domek později prodali mému dědovi a babičce Jaroslavu a Cecílii Janáčkovým. Anna zemřela roku 1927. Věnuji se jim více v kapitole Janáčkové z Chotěboře.
1854 - Julie Janáčková
1855 - Václav Janáček, zemřel roku 1856
1857 - Augustin Janáček, pracoval jako hostinský v Jitkově, později byl mlynářem v České Bělé. Oženil se s Josefkou Radkovskou z Přibyslavi.
1859 - Augustina Janáčková, roku 1881 se provdala za Františka Mrtku (1827-1912) z Počátek. Bydleli v Jitkově č. 57. Narodilo se jim pět dětí, dvě zemřeli malé. Augustina zemřela roku 1903. Nejstarší dcera Augustina již byla dospělá, dvou mladších dětí se ujala jejich teta Anna Janáčková, provdaná Caklová.
1862 - Josef Janáček, můj praděda
1865 - František Janáček , vyučil se kupcem v Hlinsku
1867 - Alois Janáček, pracoval jako stárek, zemřel v Hradci Králové roku 1952
1869 - Leopold Janáček, zemřel roku 1874
Manželé spolu zpočátku žili na různých místech jako nájemníci. Kolem roku 1858 se nastěhovali do domku v Jitkově č. 58, který vlastnil Karel Prušinovský. Jeho žena Kateřina se zabývala přenášením různého zboží přes hranice, hlavně tabáku a doutníků. František byl cihlářem, dodnes se domku říká "U Cihlářů".
Sčítací arch z roku 1880:
Oba manželé bydleli v Jitkově č. 58, František se živí polním hospodářstvím je nájemce. Kateřina vede domácnost.
Josef jim pomáhá, Alois chodí do školy, Augustin pracuje jako mlynářský pomocník, Augustina slouží ve Vídni a František je v učení kupcem v Hlinsku.
V chalupě žila ještě devítičlenná rodina Kubátů. Je zde hlášená 1 kráva a 1 jalovice.
Sčítací arch z roku 1890:
František Janáček již nežije, musel tedy zemřít někdy v letech 1880-1890. Kateřina Janáčková je vdovou, bydlí zde se dvěma svými syny.
Josefem, který je uveden jako dělník, vedlejší povolání je polní hospodářství a v domku je nájemce Je stále svobodný.
Jeho bratr Alois, také svobodný je mlynářským stárkem. V malém domku je hlášeno dalších osm lidí ze dvou rodin, jako podnájemníci. Z nich se čtyři zabývají tkalcovstvím, jedna je švadlena, další služka, jeden je mlynářským mládkem a osmé je malé roční dítě.
Z dobytka je hlášená opět 1 kráva a 1 jalovice.
Kateřina Janáčková zemřela někdy mezi léty 1900-1910. Ve sčítacím archu v roce 1900 je ještě uvedená, o deset let později již ne.
Mým předkem je syn Josef Janáček.
Zákonem ze dne 7. září 1848 bylo zrušeno poddanství, robota a desátky. Domkáři, podruzi a bezzemci měli tedy zrušenou 13denní robotní povinnost. Sedláci si však museli svá hospodářství vykoupit. Spláceli je po mnoho let, často ještě i jejich potomci. Změnil se způsob zemědělství. Do konce 18 století se používal osevní způsob. Střídali se ozim, jařina a úhor (pole se nechalo odpočívat). Nyní byl již úhor zrušen, místo něj se pěstovali pícniny. Výrazněji se začalo s pěstováním brambor, hojně se pěstoval len a konopí. Na pastvinách bylo velké množství ovcí. Ve veřejném životě byli rychtáři a panští úředníci nahrazeni demokraticky volenou obecní samosprávou.
Počet obyvatel v Jitkově se pohyboval od 485 obyvatel v roce 1850 do 551 v roce 1890. V roce 1867 postihlo obec silné krupobití, které poničilo mnoho střech. V roce 1876 shořely v obci tři domy. V roce 1882 přihnala se do obce povodeň, která zatopila mnoho domů, mezi nimi dům č. 14, kde se František Janáček narodil. Od konce 18. století byla důležitým doplňkem obživy obyvatelstva textilní domácí výroba. Stavy rachotily téměř v každém domě. Zpracovávala se příze lněná, bavlněná, vlněná i jutová. Práci tkalcům zprostředkovávali faktoři z Havlíčkovy Borové, České Bělé, Krucemburku i Jitkova. Díla tkalců dopravovali pěšky v rancích nebo na trakařích. Obec zastihla i prusko-rakouská válka. 9. července roku 1866 přitáhla pruská vojska k Oudoleni a Jitkovu. Nezvaní hosté se zdrželi asi týden. K obyvatelům se naštěstí chovali mírumilovně. V roce 1862 získala Jitkov hraběnka Terezie Herberštejnová (starý rakouský rod). V roce 1864 ho prodala své sestře hraběnce Klotyldě Clam-Gallasové, majitelce velkostatku Polná - Přibyslav. Po dvouleté přestávce byl tedy Jitkov opět připojen k polenskému panství. Hraběnka darovala obci původně jen zapůjčený zvon ze zbourané tvrze a také se významně podílela na zakoupení první hasičské stříkačky, když darovala obci 100 zlatých.
(moje 3. generace v přímé linii ze strany otce, pradědeček)
Josef se narodil 7. března 1862 v Jitkově č. 58.
Kmotr a svědkyně:
Václav Dejmal, kostelník z Havlíčkovy Borové č. 34. Josefa Štefáčková, manželka Františka Štefáčka, domkáře z Oudoleně č. 74
Josef se roku 1898 oženil s Alžbětou, roz. Vilímovou, narozenou 20. února 1875 v Pardubicích, Zelené Předměstí č. 191. Pocházela ze čtyř sourozenců. Nejstarší Františka, narozená 14. března 1870 ve Vísce byla polorodá. Maminka Alžběty ji měla za svobodna a tak nesla příjmení Brejšová. Sestra Marie Vilímová se narodila 26. října 1872 v Malči, kde rodiče v té době sloužili. Bratr Josef Vilím se narodil 24. března 1877 v Pardubicích.
Předci Alžběty Janáčkové, rozené Vilímové
Její otec byl Josef Vilím, narozený 10. února 1846 v obci Víska č. 47 u Nové Vsi u Chotěboře. Pracoval jako šafář v Pardubicích, Zelené Předměstí. Byl synem Václava Vilíma (1804-1874) narozeném ve Vísce č. 9, hostinským v Německých Lhoticích a Anny, rozené Vilímové, narozené roku 1807 ve Vísce č. 32.
Její matka byla byla Anna Vilímová, rozená Brejšová, narozená roku 1842 ve Vísce č. 39. Byla dcerou Václava Brejšy (1809-1880), zednického tovaryše a domkáře z Vísky č. 39 a Kateřiny, rozené Krejčí (1804-1880) z Čečkovic č. 11.
Obec Víska u Nové Vsi u Chotěboře ze Stabilního katastru:
V červeném kroužku zděný dům č. 47.
V modrém kroužku zděný dům č. 39.
Ve fialovém kroužku dřevěný dům č. 9.
Josef Janáček zůstal v rodném domě po rodičích. Jak se do Jitkova dostala Alžběta nevím. Její rodiče se z Vísky přestěhovali do Pardubic, kde otec získal lepší práci. Zda se vrátili do rodného kraje nevím.
Manželům se narodilo sedm dětí, všechny v Jitkově č. 58:
Marie Janáčková, provdaná Motlová (na fotce uprostřed), narozená 25. října 1899, prvorozené dítě. Provdala se za Josefa Motla (1896-1958). Bydleli spolu v Chotěboři. Měli spolu tyto děti: Vlastu Motlovou (1921-2004), provdala se za Stanislava Lébla, bydleli v Kolíně. Josef Motl (1924-2010), bydlel v Chotěboři. Oldřich Motl (1926-2008), oženil se s Marií Novákovou (1925-1994) z Týnce nad Labem a v této obci manželé bydleli. Narodil se jim syn a dvě dcery. Marie zemřela 31. ledna 1982.
Augustin Janáček (na fotce vpravo) narozen 26. srpna 1901. Vyučil se mlynářskému řemeslu. Oženil se s Františkou Kohoutovou a spolu zakoupili Zádušní mlýn v Žižkově poli. Dvě děti vyženil a dvě děti se narodily z manželství. Měl syny Gustava (1925-1988) a Ladislava. Za 2. světové války mlel lidem v noci načerno i přes to, že za to byly tvrdé tresty. V létě roku 1944 byl na základě udání svého zaměstnance zatčen. O černém mletí si vedl záznamy v pečlivě ukrytém notesu, který však Němci při důkladné prohlídce mlýna bohužel objevili. Mnozí z těch, co tam mleli, byli zatčeni, odsouzeni do vězení a na práce do Německa. Mlynář Augustin Janáček byl 15. února 1945 Němci popraven v Praze na Pankráci. O jeho synovi Ladislavovi nic nevím. Syn Gustav se oženil s Věrou Strnadovou. Měli dvě děti.
Jaroslav Janáček (na fotce první zleva), narozen 17. listopadu 1903, můj děda
František Janáček , narozen 14. září 1907, zůstal bydlet v rodném domě v Jitkově č. 58. Oženil se s Marií Krčálovou z Jitkova č. 17. Měli spolu dvě dcery Pavlu Janáčkovou a Julii Janáčkovou. Jedna z dcer zůstala bydlet v Jitkově č. 58 a bydlela zde pak i její dcera. Ta celý dům postupně přestavěla. V držení rodu byl až do roku 2018, kdy byl prodán. František Janáček byl policajt. Za 2. světové války se v okolí Jitkova pohybovali partyzáni. František Janáček je často ukrýval na půdě svého domu. V roce 1944 byl v souvislosti s činností svého bratra, mlynáře Augustina Janáčka, u něhož mlel obilí načerno, zatčen a odsouzen na 18 měsíců do vězení. Oproti svému bratrovi přežil. Úmrtí nevím.
Na fotografii stojí spolu s mojí babičkou Cecílií Janáčkovou, roz. Kubátovou a dědou Jaroslavem Janáčkem úplně vlevo. Fotka je pořízena před domkem mých prarodičů v Chotěboři.
Dnešní stav (2018) rodného domku všech zde uvedených sourozenců v Jitkově č. 58.
Oldřich Janáček, narozen 31. května 1911.
Oženil se 8. srpna 1943 v Praze 2 s Albínou Ronovskou, narozenou roku 1914 v Praze. Na svatební fotografii jako novomanželé. První zleva v šátku na hlavě je maminka Oldřicha - Alžběta Janáčková, rozená Vilímová, moje prababička. Její manžel, Josef Janáček tedy už asi nežil, na fotografii není.
Oldřich Janáček byl za války také vězněn na Pankráci za to, že prodával v Praze uhlí Čechům nad rámec přídělu. Měl štěstí, nestihli ho popravit, dříve přišlo osvobození. Na Pankráci se krátce setkal se svým bratrem Augustýnem Janáčkem, který byl popraven.
Manželé spolu žili ve Velečíně a měli dvě dcery: Jaroslavu a Marii. Oldřich zemřel roku 1984 a jeho žena Albína roku 2004.
Moje vzpomínka
Ve Velečíně jsem byla na návštěvě dvakrát. Jednou jako dítě s rodiči v roce 1965. Oldřich Janáček právě přijížděl na mopedu (viz foto) ze svého včelína, kde stáčel med. Byl vášnivým včelařem. Podruhé jsem zde byla roku 1992. S dcerou jsem byla na dovolené v Žihli, která se nachází asi 4 km od Velečína. Půjčily jsme si s dcerou kola a vyrazily na výlet. Navštívily jsme Albínu Janáčkovou, která již žila v domku sama. Ukázala nám velkou zahradu, která se nacházela vzadu za stodolou. Zde moje dcera pořídila fotografii, kde jsem já s mojí pratetou. Albína se nás zeptala, zda si u ní nedáme čaj. Bylo léto, vedro, neodmítly jsme. Měly jsem žízeň. Kdybych ovšem tušila, co bude následovat! Vaření čaje začalo tím, že jsme zašly do stodoly. Albína vybrala vhodný špalek, vzala sekyrku a začala štípat polínka. Naštípala jich plný koš. Pomáhala sem alespoň tím, že jsem je do toho koše skládala. Poté vzala několik polínek a nadělala třísky. Konečně jsme vešly do domku. Albína otevřela malá kamínka a čistila je od popele. Vynesla popel, naložila polínka, třísky, papír a zapálila. Poté nalila vodu do konvice a postavila ji na kamna. Než se voda ohřála, namazala nám chleby s máslem a medem. Horký čaj byl před nás postaven na stůl asi tak za hodinu od optání. Styděla jsem se, co má s námi práce. Albína byla ale nesmírně milá a laskavá, hezky jsme si popovídaly.
Další den jsem jely s dcerou, opět na kole, navštívit jednu z jejich dcer, které bydlí Chýši, nedaleké obci. Zde měla velký zážitek především moje dcera, protože nás pohostili čerstvou zabíjačkou. Byly to hody, až se stůl prohýbal. Vypravovala jsem jim, jak jsem byla zaskočena způsobem přípravy čaje v dnešní době. Kdybych tušila, co to obnáší, nikdy bych si o něj neřekla. Dcera se smála. Říkala, že už dostala varnou konvici od rodiny několikrát, ale vždy ji odmítla používat. Chtěla zůstat u klasiky.
,
Božena Janáčková, narozená 8. května 1909. O ní nevím vůbec nic.
Anežka Janáčková se narodila 13. ledna 1914 jako nejmladší dítě.Provdala se za Viléma Hamouze, narozeného roku 1913. Žili spolu v Hřebečníkách. Nevím přesně, kolik měli dětí, snad dva syny a jednu dceru.
Vilém zemřel roku 1990, o Anežce už víc nevím.
Na fotce Anežka a její dcera, snad Věra.
Sčítací arch domku č. 58 v Jitkově v roce 1910.
Manželé zde žijí s pěti dětmi, dvě nejmladší, Olda a Anežka, se teprve narodí.
Josef byl tkadlec, domácí výroba kanafasu. Dále se věnoval polnímu hospodářství, pole měl pronajatá.
Tři nejstarší děti chodily do školy.
V domku byly dvě místnosti. Ta druhá byla pronajata pětičlenné rodině Kohoutových. Pan Antonín Kohout byl také domácí tkadlec, jeho manželka Františka Kohoutová byla porodní bábou.
Janáčkovi měli dvě krávy, jednu kozu, 5 slepic, 3 husy a 3 včelí úly.
Sčítací arch z roku 1921 je špatně čitelný, tak jen vypisuji.
V první místnosti domu č. 58 žil Josef Janáček, majitel domku, tkadlec - domácí výroba plátna, jeho žena Alžběta a čtyři děti. František, který později dům zdědí, Božena, Oldřich a Anežka.
V druhé místnosti již nebydlí Kohoutovi. Obývají ji Kateřina Ondráčková, rozloučená od manžela narozená v Jitkově roku 1863, a její dvě svobodné dcery Marie Kubátová, nar. 1899 a Pavla Ondráčková, nar. 1906. Obě dcery se věnují domácímu pletení vlasových sítěk pro faktora Annu Kubátovou z Jitkova.
Josef a Alžběta Janáčkovi před svým domem kolem roku 1920.
Jejich datum úmrtí neznám.
Mým předkem je jejich syn Jaroslav Janáček, narozen roku 1903.
Po smrti Klotildy Clam-Gallasové v roce 1899 zdědily celý komplex velkostatků na Českomoravské vrchovině její dvě dcery, každá polovinu. Jitkov patřil Eduardině Khevenhüllerové (rakouský rod). V roce 1925 po její smrti získala její neteř Eleonora Kinská malou část jitkovkých pozemků, o které neměl nikdo zájem. V roce 1922 proběhla pozemková reforma a pole, které v té době velkostatek již jen pronajímal, byla prodána nájemcům. (Definitivní konec "panství" v Jitkově nastal až v roce 1998 kdy obec za 42.470, Kč tyto pozemky od Kinských vykoupila). V roce 1900 byl v Jitkově obrovský požár při kterém shořelo 11 domů. V roce 1906 shořel celý statek č. 5 Františka Janáčka. Statek byl za přispění mnoha darů obnoven. Život obyvatel velmi poznamenala 1. světová válka. 27. července 1914 museli povinně narukovat všichni muži, kteří byli vojáky. Po mobilizaci dalších ročníků nezůstaly v obci skoro žádní muži. Veškeré polní a další práce zůstaly na bedrech žen a starých lidí. Pro vojsko bylo rekvírovano obilí, brambory, dobytek a seno, takže domácnostem takřka nic nezbylo. V letech 1917 a 1918 nastal velký hlad, nedalo se nic koupit, nebo jen velmi draho. Padlo 19 mužů z Jitkova, v československých legiích bojovalo 18 mužů. Z mých předků a jejích sourozenců nikdo nepadl, ani nebojoval v legiích. 28. října 1918 došlo ke státnímu převratu. Po něm ještě nejméně dva roky bylo všude plno bídy a hladu. Řádily nemoci, především španělská chřipka, která si i v Jitkově vyžádala oběti. V letech 1921 a 1922 bylo velké sucho, takže malá úroda. V celé obci byla rozšířena výroba sítěk na vlasy. Pracovali na nich hlavně děti.
Nakonec jedna tajemná krásná fotografie z alba mého dědy Jaroslava Janáčka. Fotografie byla poslána z Terezína 12.7.1916 panu Janu Caklovi a jeho manželce Anně, rozené Janáčkové (1851-1927). Věnuji jim samostatnou kapitolu. Podepsaná je A.Janáčková, nepodařilo se mi ale vypátrat která. Mojí prababičce Alžbětě bylo v té době 41 let, ta na fotce je mladší. Augustina Janáčková, provdaná Mrtková již nežila. A další Anně, byl pohled adresován. Nevím si tím rady.
Pokračování ve složce Janáčkové z Chotěboře. Klikněte níže: