Jak se žilo v Jitkově v době Kašpara Janáčka

(čerpáno z knihy Historie obce Jitkova od Petra Kubáta)

Po třicetileté válce (1618-1648) byla celá země zdevastovaná, spousta sídel vypálená či zcela vypleněná, obyvatelstvo zbídačené oběma válčícími stranami. Počet obyvatel značně poklesl v důsledku válečné vřavy, hladu, nemocí. Pokles obyvatel měl ještě jeden důvod. Nekatolická část šlechty a měšťanů odešla za hranice. Venkovské obyvatelstvo bylo nuceno přihlásit se ke katolické církvi a tak často docházelo k útěkům celých rodin.

 V celém statku Jitkov (spolu s obcemi Oudoleň a Slavětín) a Vilémov bylo v roce 1615   celkem 178 hospodářů. V roce 1646 to bylo jen 54 hospodářů.  V roce 1653 počet vzrostl na 101 hospodářů. Mezi nově příchozí patřil i Jan Janáček, otec Kašpara Janáčka. 

V těchto neklidných dobách vlastnily statek Jitkov rody Mistrovských z Nemyšle (český rytířský rod) a Boryně ze Lhoty. Naprostá většina obyvatel byli poddaní zemědělci, kteří vlastnili pracovní nástroje a zvířata. Půdu pouze obhospodařovali, patřila majiteli panství. Jejich povinností byla robota na panské půdě. Byli zde sedláci láníci (1 lán=18,3 ha), pololáníci. Chalupníci byli čtvrtlánící. Zahradníci měli jen velmi malou výměru půdy, asi poloviční než chalupník. Lidé bez půdy byli podruzi. Hospodáře na vsi organizačně řídil rychtář. Dalšími obyvateli vesnice byli mlynáři, krčmáři, řemeslníci. Nejvyšší funkci panství  zastával hejtman, pod ním pak byli důchodní, správce, písař. Dále zde byli pojezdný, porybný, sládek, šafář, ovčáci, poklasní, drábi, hajní, polesní mlatci a čeleď. 

V letech 1676-1678 vlastnila tvrz Jitkov Marie Magdalena Dobrzenská z českého rytířského rodu.

V letech 1678-1693 vlastnil tvrz Jitkov rytíř Jeník z Gamsendorfu. Byl to poslední obyvatel tvrze. V té době se také v Jitkově vařilo pivo a byla zde pila.  Po jeho odchodu postupně zchátrala. V letech 1679-1680 proběhlo velké povstání selského lidu v Čechách. Na jeho základě vydal Leopold I. robotní patent. Na jeho základě byla robotní povinnost stanovena na maximálně tři dny v týdnu, zakázalo se šlechtě  protiprávně vybírat daně a trestat lid tělesnými tresty. 

Od roku 1693 až do roku 1862 vlastnili Jitkov páni z Ditrichštejna. 

Předci Kateřiny Jelínkové:

Její otec byl Martin Jelínek (1687-1742), matkou Kateřina, neznámého příjmí (1686-1746), 

kteří žili v té době v Jitkově a také zde zemřeli, ale nepocházeli odtud. Je pravděpodobné, že do Jitkova přišli z Přibyslavi. Tato druhá žena Jakuba a její rodiče jsou mí předci. 

Jak se žilo v Jitkově v době Jakuba Janáčka

(čerpáno z knihy Historie obce Jitkova od Petra Kubáta)

Jitkov vlastnili páni z Ditrichštejna. Jitkovská tvrz již nebyla obydlená, byla využívaná jako sýpka. Stav poddanského lidu byl žalostný. Císařská nařízení, vydaná ve prospěch lidu se nedodržovala. Venkovský lid byl sužován kontribucí (gruntovní aneb pozemková daň), desátky a robotou.  

K tomu na ně ještě dolehly útrapy sedmileté války (1756-1763). Ta probíhala za vlády císařovny Marie Terezie, která se stala panovnicí nad habsburskými zeměmi roku 1740. 

Předci Růženy Procházkové:

Její otec byl Jakub Procházka, nar. roku 1710 v České Bělé, syn Matěje Procházky (1663-1728) a jeho ženy Kateřiny, roz. Fichtnerové, všichni z České Bělé. Procházkovi byli mlynáři v Horním (dnes Hoffmanův mlýn). 

Její maminkou byla Kateřina, roz. Enderlová, dcera Bartoloměje Enderleho a jeho ženy Uršuly, všichni z České Bělé.  

Jak se žilo v Jitkově v době Matěje Janáčka

(čerpáno z knihy Historie obce Jitkova od Petra Kubáta)

Za jejich života byla  v letech 1770-1771 byla mimořádná neúroda. Nejen v českých zemích, ale i v celé Evropě vypukl hladomor. Kromě trochy zelí a ovsa se nic neurodilo. V té době měly manželé dvě malé děti, které přežily. Lid trpěl nesmírnou nouzí a hladem. Živili se otrubami, kopřivami, lebedou, trávou, kůrou ze stromů a kořínky. Lidu nezbylo žádné osivo, takže ani roku 1772 nebylo co jíst. Na selských statcích se živili ovesným chlebem, ale i tak na panství 11 statků zcela vymřelo. Bezzemci neměli vůbec co jíst. Ze 300 robotujících podruhů  jich v roce 1772 žilo jen 40. Ostatní zemřeli hladem. Na panství jen od dubna do června 1772 zemřelo 492 lidí. Předtím jich ale zemřelo mnohem více. 

Císařovna Marie Terezie nechala z Pruska dovézt brambory a zasloužila se o jeho hromadné rozšíření mezi prostý lid. Brambory zachránili nejen české země, ale i celou Evropu od dalších hladomorů. 

Rok 1771 je také významný tím, že se ve všech obcích zavedlo povinné číslování domů. 

Předci Terezy Janáčkové, rozené Málkové

Její otec byl Michal Málek, narozený 28. září 1755 v obci Rovný, dnes část obce Slavíkov, okres Havlíčkův Brod. Byl synem Jana Málka (1709-1775) narozeném v Dolním Vestci (dnes rovněž část obce Slavíkov) a jeho manželky Magdaleny neznámého příjmí, narozené ve Stružinci (dnes část Ždírce nad Doubravou). Ti zakoupili statek ve Sloupně č. 6 a přestěhovali se tam. Syn Michal Málek po nich tento statek převzal. Rodiče Jana Málka byli Mikuláš Málek (*19.12.1669) v Dolním Vestci a Ludmila Holá, dcera Václava Holého (1640 - 8.4.1698) a Anny neznámého příjmí (1639 - 8.2.1698), oba z Dolního Vestce. Rodiče Mikuláše Málka byli Václav Málek (*1636), syn Doroty neznámého příjmí (*1621)  a Kateřina neznámého příjmí, všichni z Dolního Vestce. 

Její matka byla Magdalena roz. Břízová (1751-1818) narozená ve Slavíkově otci Matějovi Břízovi (nar. 1710) z Horního Studence (dnes část Ždírce nad Doubravou), sedlákovi,  a matce Alžbětě, roz. Špalkové z Podmoklan, dcera Jiřího Špalka. Rodiče Matěje Břízy byli Tomáš Bříza a Dorota neznámého příjmí, oba ze Studence. 

Jak se žilo v Jitkově v době Josefa Janáčka

Po celou dobu jeho života byli poddaní nevolníky s povinností robotovat na panské půdě, odvádět poddanské dávky, byla omezeno vystěhovalectví mimo hranice panství, omezené možnosti sňatků či jejich zpoplatnění. V roce 1781 vydal císař Josef II. patent o zrušení nevolnictví. Ten se ale týkal pouze zmírnění povinností poddaných, k faktickému zrušení došlo až roku 1848. 

Obec Jitkov se rozrůstala. V roce 1788 (Josefovský katastr) bylo v obci 35 popisných čísel domů. Janáčkové obývali dva domy. V č. 5 byl majitelem sedlák Jakub Janáček a v č. 14 byl majitelem Matěj Janáček. V roce 1838 (Stabilní katastr) je v obci 61 popisných čísel.  Janáčkové opět obývají dva domy. V č. 5 je majitelem sedlák Matěj Janáček a v č. 56 je majitelem Josef Janáček. 

Předci Kateřiny Janáčkové, rozené Kubátové

Její otec byl Jakub Kubát, domkář, narozený 20. července 1797 na statku v Jitkově č. 8, syn Jana Kubáta, mistra krejčovského (1762-1838) také z Jitkova č. 8 a jeho manželky Magdaleny Čáslavské (1772-1834) z Jitkova č. 23, dcery Jana Čáslavského (1733-1808) a Kateřiny rozené Kodrasové, (1749-1819) oba z Jitkova č. 23.  

Její matka byla Kateřina, roz. Kučerová (nar. 1801) v Jitkově 1, dcera Josefa Kučery (1740-1826), šafáře na jitkovském dvoře, narozeném v Krucemburku a Magdaleny Hyblbauerové (1754-1835) narozené ve Střížově, dcery Josefa Hyblbauera, rychtáře ze Střížova. 

Jak se žilo v Jitkově v době Františka Janáčka

Zákonem ze dne 7. září 1848 bylo zrušeno poddanství, robota a desátky. Domkáři, podruzi a bezzemci měli tedy zrušenou 13denní robotní povinnost. Sedláci si však museli svá hospodářství vykoupit. Spláceli je po mnoho let, často ještě i jejich potomci. Změnil se způsob zemědělství. Do konce 18 století se používal osevní způsob. Střídali se ozim, jařina a úhor (pole se nechalo odpočívat). Nyní byl již úhor zrušen, místo něj se pěstovali pícniny. Výrazněji se začalo s pěstováním brambor, hojně se pěstoval len a konopí. Na pastvinách bylo velké množství ovcí. Ve veřejném životě byli rychtáři a panští úředníci nahrazeni demokraticky volenou obecní samosprávou. 

Počet obyvatel v Jitkově se pohyboval od  485 obyvatel v roce 1850 do 551 v roce 1890. V roce 1867 postihlo obec silné krupobití, které poničilo mnoho střech. V roce 1876 shořely v obci tři domy. V roce 1882 přihnala se do obce povodeň, která zatopila mnoho domů, mezi nimi dům č. 14, kde se František Janáček narodil. Od konce 18. století  byla důležitým doplňkem obživy obyvatelstva textilní domácí výroba. Stavy rachotily téměř v každém domě. Zpracovávala se příze lněná, bavlněná, vlněná i jutová. Práci tkalcům zprostředkovávali faktoři z Havlíčkovy Borové, České Bělé, Krucemburku i Jitkova. Díla tkalců dopravovali pěšky v rancích nebo na trakařích. Obec zastihla i prusko-rakouská válka. 9. července roku 1866 přitáhla pruská vojska k Oudoleni a Jitkovu. Nezvaní hosté se zdrželi asi týden. K obyvatelům se naštěstí chovali mírumilovně. V roce 1862 získala Jitkov hraběnka Terezie Herberštejnová (starý rakouský rod). V roce 1864 ho prodala své sestře hraběnce Klotyldě Clam-Gallasové, majitelce velkostatku  Polná - Přibyslav. Po dvouleté přestávce byl tedy Jitkov opět připojen k polenskému panství. Hraběnka darovala obci původně jen zapůjčený zvon ze zbourané tvrze a také se významně podílela na zakoupení první hasičské stříkačky, když darovala obci 100 zlatých. 

Předci Alžběty Janáčkové, rozené Vilímové

Její otec byl Josef Vilím, narozený 10. února 1846 v obci Víska č. 47 u Nové Vsi u Chotěboře. Pracoval jako šafář v Pardubicích, Zelené Předměstí.   Byl synem Václava Vilíma (1804-1874) narozeném ve Vísce č. 9, hostinským v Německých Lhoticích  a Anny, rozené Vilímové, narozené roku 1807 ve Vísce č. 32. 

Její matka byla byla Anna Vilímová, rozená Brejšová, narozená roku 1842 ve Vísce č. 39. Byla dcerou Václava Brejšy (1809-1880), zednického tovaryše a domkáře z Vísky č. 39 a Kateřiny, rozené Krejčí (1804-1880) z Čečkovic č. 11. 

V domku byly dvě místnosti. Ta druhá byla pronajata pětičlenné rodině Kohoutových. Pan Antonín  Kohout byl také domácí tkadlec, jeho manželka Františka Kohoutová byla porodní bábou.

Janáčkovi měli dvě krávy, jednu kozu, 5 slepic, 3 husy a 3 včelí úly. 

Jak se žilo v Jitkově v době Josefa Janáčka

Po smrti Klotildy Clam-Gallasové v roce 1899 zdědily celý komplex velkostatků na Českomoravské vrchovině její dvě dcery, každá polovinu. Jitkov patřil Eduardině Khevenhüllerové (rakouský rod). V roce 1925 po její smrti získala její neteř Eleonora Kinská malou část jitkovkých pozemků, o které neměl nikdo zájem. V roce 1922 proběhla pozemková reforma a pole, které v té době velkostatek již jen pronajímal, byla prodána nájemcům. (Definitivní konec "panství" v Jitkově nastal až v roce 1998 kdy obec za 42.470, Kč tyto pozemky od Kinských vykoupila). V roce 1900 byl v Jitkově obrovský požár při kterém shořelo 11 domů. V roce 1906 shořel celý statek č. 5 Františka Janáčka. Statek byl za přispění mnoha darů obnoven. Život obyvatel velmi poznamenala 1. světová válka. 27. července 1914 museli povinně narukovat všichni muži, kteří byli vojáky. Po mobilizaci dalších ročníků nezůstaly v obci skoro žádní muži. Veškeré polní a další práce zůstaly na bedrech žen a starých lidí. Pro vojsko bylo rekvírovano obilí, brambory, dobytek a seno, takže domácnostem takřka nic nezbylo. V letech 1917 a 1918 nastal velký hlad, nedalo se nic koupit, nebo jen velmi draho. Padlo 19 mužů z Jitkova, v československých legiích bojovalo 18 mužů. Z mých předků a jejích  sourozenců nikdo nepadl, ani nebojoval v legiích. 28. října 1918 došlo ke státnímu převratu. Po něm ještě nejméně dva roky bylo všude plno bídy a hladu. Řádily nemoci, především španělská chřipka, která si i v Jitkově vyžádala oběti. V letech 1921 a 1922 bylo velké sucho, takže malá úroda. V celé obci byla rozšířena výroba sítěk na vlasy. Pracovali na nich hlavně děti. 

Nakonec jedna tajemná krásná fotografie z alba mého dědy Jaroslava Janáčka. Fotografie byla poslána z Terezína 12.7.1916 panu Janu Caklovi a jeho manželce Anně, rozené Janáčkové (1851-1927). Věnuji jim samostatnou kapitolu. Podepsaná je A.Janáčková, nepodařilo se mi ale vypátrat která. Mojí prababičce Alžbětě bylo v té době 41 let, ta na fotce je mladší. Augustina Janáčková, provdaná Mrtková již nežila. A další Anně, byl pohled adresován. Nevím si tím rady.